Název SŠ:SOU Uherský Brod Autor:Mgr. Dana Zajíčková Název prezentace (DUMu)Zvuková stránka jazyka: souhlásky Tematická oblast:Česky jazyk a literatura pro 3. ročník oboru Tesař RočníkIII. ročník Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Datum vzniku: listopad 2013 Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR

Anotace Cílem vyučovacího předmětu ČESKÝ JAZYK je rozvíjet komunikační kompetence žáků a naučit je užívat jazyk jako prostředek k dorozumívání a myšlení, k přijímání, sdělování a výměně informací. Cílem této prezentace je seznámit žáky se zvukovou stránkou jazyka. Tématem této prezentace jsou souhlásky.

Zvuková stránka jazyka Souhlásky

Souhlásky (konsonanty) Jsou hlásky, jejichž charakteristickým rysem je šum, který vzniká specifickým postavením či pohybem mluvidel. Při jejich artikulaci jsou ústa otevřena méně než u samohlásek.

Schéma artikulačního ústrojí s vyznačením jeho částí: A - ústní dutina, B - nosní dutina, C - hltan 1 - jazyk, 2 - rty, 3 - zuby, 4 - dásňový oblouk se sklípky, v nichž jsou usazeny zuby, 5 - tvrdé patro, 6 - měkké patro, 7 - čípek, 8 - hrtanová záklopka, 9 - hlasivky.

Konstriktivy – úžinové souhlásky tvoří se těsným přiblížením dvou artikulátorů, čímž vzniká úžina (konstrikce) a silný šum. Při artikulaci konstriktiv je nutné přesné postavení artikulátorů, i malá odchylka je dobře slyšitelná. V této skupině se rozlišuje největší počet souhlásek. Podle sluchového (akustického) dojmu se též nazývají třené souhlásky (frikativy).

Okluzivy – závěrové souhlásky Vznikají přechodným vytvořením překážky (okluze), která brání proudění vzduchu. Uvolněním závěru dojde k prudkému uvolnění přetlaku vzduchu a vzniká typický šum (exploze). Podle sluchového dojmu se též nazývají ražené souhlásky (explozivy, často jen plozivy).

Semiokluzivy – polozávěrové souhlásky Vznikají prvotní krátkou okluzí, která je vzápětí uvolněna a plynule následována konstrikcí. V podstatě jde o rychlý sled okluzivy a konstriktivy, které jsou artikulovány současně. Ve výslovnosti lze zřetelně rozlišit současnou artikulaci u semiokluzivy (např. české /c/ [ts]) od dvou samostatně vyslovených souhlásek (např. [t] a [s]). Podle sluchového dojmu se též nazývají poloražené souhlásky (afrikáty).

Nazály - nosovky Vznikají vytvořením okluze (závěru) v dutině ústní a uvolněním cesty vzduchu nosní dutinou poklesem měkkého patra. Vyznačují se šumem i tónem, který je formován rezonancí v ústní dutině (závislé na postavení artikulátorů a místě vytvoření okluze). Obvykle se jedná o souhlásky znělé. Na konci artikulace dochází k uvolnění okluze v ústní dutině, proto se též někdy přiřazují mezi okluzivy.

Aproximanty vznikají přiblížením (aproximací) artikulátorů, které není tak těsné jako u konstriktiv, ale těsnější než u samohlásek. Nemají výrazný šum ani tón. Aproximanty jsou nejvíce otevřené souhlásky, tvoří jakýsi plynulý přechod k samohláskám.

Vibranty - kmitavé souhlásky vznikají opakovaným dotykem artikulátorů (kmitáním).

Verberanty někdy též švihy (tento termín není příliš vžitý), se vyznačují rychlým dotykem dvou artikulátorů, který je na rozdíl od vibrant pouze jednorázový. V češtině se obvykle nedůrazné "r" artikuluje spíš jako verberant než jako vibrant.

Laterální Většina souhlásek vzniká prouděním vzduchu podél středové linie jazyka. V případě konstriktiv a aproximant však může vzduch proudit také okolo boků jazyka, přičemž špička jazyka se může dotýkat v horní části ústní dutiny. Takové souhlásky se nazývají bokové (laterální).

Rozdělení podle místa artikulace Místo artikulaceZúčastněné artikulátory bilabiálníoba rty labiodentálnídolní ret a horní zuby lingvolabiálníhorní ret a jazyk interdentálníhorní i dolní zuby a jazyk dentálníhorní zuby a jazyk (pre)alveolárnípřední část horních dásňových výstupků a jazyk postalveolárnízadní část horních dásňových výstupků a jazyk retroflexní zadní část horních dásňových výstupků nebo tvrdé patro a špička jazyka ohnutá vzhůru palatálnítvrdé patro a jazyk velárníměkké patro a jazyk uvulárnízadní konec měkkého patra a jazyk faryngálníkořen jazyka a stěna hltanu epiglotálníhrtanová záklopka glotálníhlasivky

Seznam obrázků MANSKE, Magnus. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: MANSKE, Magnus. Wikimedia Commons [online]. [cit ]. Dostupný na WWW:

Seznam zdrojů Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, [cit ]. Dostupné z: