Stanovení citlivosti mikroorganismů k ATB Mgr. Petra Straková Podzim 2014 Cvičení z obecné mikrobiologie
Antibiotika Látky používané v klinické praxi k terapii (profylaxi) infekčních onemocnění Původně: přírodní produkty mikroorganismů (penicilin, streptomycin), dnes: chemicky modifikované látky či připravované uměle =AML – antimikrobiální látky Zvlášť: antimykotika, antituberkulotika, antivirotika Definice: „ Jakákoliv látka přirozeného, semisyntetického nebo syntetického původu, která již ve velmi nízkých koncentracích (µg/ml) může inhibovat nebo usmrtit (citlivé) mikroorganismy (prostřednictvím specifických inhibičních účinků na specifické děje).“
Antibiotika První ATB z Penicillium notatum, zavedený r do praxe Další ATB měla společnou strukturu – β- laktamový kruh léta – éra objevu PNC léta – éra ATB, průmyslová výroba léta – éra výzkumu a zavádění syntetických derivátů 80.léta-21.stol. – éra vylepšování vlastností Nyní – éra vývoje nových ATB proti rezistentním organismům
Antimikrobiální látky Látky - -STATICKÉ – inhibice růstu - zástava množení - metabolický klid - -CIDNÍ – usmrcení !! Ale nic není 100% !!
Mechanismus účinku Inhibice syntézy buněčné stěny (BS) Poškození syntézy a funkce cytoplazmatické membrány (CM) Inhibice proteosyntézy Porucha syntézy nukleových kyselin Antagonismus a kompetitivní inhibice Primární vs. Sekundární účinek Primární – baktericidní – rostoucí vs. nerostoucí bakterie Sekundární – primárně statické, ale např. zvýšením koncentrace změna na cidní
Mechanismus účinku
Rezistence na ATM „Mikroorganismus je rezistentní, jestliže je schopen růstu ve vyšších koncentracích léčiva v porovnání s fylogeneticky příbuznými kmeny.“ Posuzování: genetické, biochemické, mikrobiologické (in vitro) a klinické (in vivo) Primární (přirozená) vs. Sekundární (získaná) rezistence Primární – geneticky podmíněná necitlivost nebo snížená citlivost, bez ohledu na to, jestli došlo k předchozímu kontaktu s ATB či nikoliv Chybí cílová struktura, nebo je modifikovaná = původní vlastnost MO Necitlivost může být vůči 1 látce nebo k celé farmakologické skupině Necitlivost specifická rodově či druhově
Rezistence na ATM Sekundární – vzniká v průběhu léčby nebo následkem předchozí antibiotické léčby Během působení ATB se selektují rezistentní bakteriální varianty Je specifická pro kmeny (populace určitého rodu nebo druhu) (příklad Escherichia coli) Původu ENDOGENNÍHO – mutace, u bakterií, které nedisponují mechanismy předávání genetického materiálu; skokový nárůst rezistence (1 mutace) či nárůst ve více stupních (více mutací) Původu EXOGENNÍHO – horizontální přenos cizí genetické informace -> ALE MOŽNÁ KOMBINACE obou původů
Rezistence na ATM 4 základní mechanismy : Změna cílové struktury Impermeabilita Enzymatická inaktivace ATB Hyperprodukce cílové struktury
Laboratorní diagnostika Diluční metody Difúzní metody Molekulární metody
1.úkol Disková difúzní metoda - cílem je prokázat rezistenci (citlivost) k testovaným bakteriálních kmenů k antibakteriálním látkám - kvalitativní metody – C (citlivost) - R (rezistence) - I (intermediární) Hustý nátěr bakteriální kultury Přidají se disky napuštěné určitým ATB
1.úkol
2.úkol Diluční metoda - cílem je prokázat stupeň rezistence (citlivosti) testovaných bakteriálních kmenů k antibakteriálním látkám - kvantitativní stanovení – stanovení hladiny MIC (minimální inhibiční koncentrace)
2.úkol Rozvařené a vytemperované médium rozpipetujeme do sterilních zkumavek, do nich následně přidáme 0,5 ml inokula S.aureus Obsah zkumavek vylijeme do sterilních Petriho misek a necháme se ztuhnout připravíme řadu ředění látek na koncentrace: 250; 125; 62,5; 31,25; 15,625; 7,81 atd.. Vyhloubíme korkovrtem jamky a do každé jamky nakapeme 0,04 ml dané koncentrace látky Inkubace 24 hodin 37 °C.
Hodnocení 1. úkol Měříme zóny – 2 na sebe kolmé přímky 2. Úkol Měříme zóny – 2 na sebe kolmé přímky, sestavíme kalibrační přímku, z ní se stanoví koncentrace