Psaní velkých písmen

Velké počáteční písmeno vyjadřuje, že slovo (nebo skupina slov) je: vlastní jméno jev, který pisatel hodnotí jako významný začátek větného celku

Vlastní jména jména, která nemají žádný obecný význam, označují pouze konkrétní osobu (Jiří, Alena), město, kontinent (Praha, Afrika), jiné místo (Praděd, Kotva) atd. Zde se velké písmeno píše vždy. pojmenování, které může mít obecný význam, ale může být použito také k označení jedinečného jevu (základní škola =každá základní škola x Základní škola Jana Masaryka ve Strážnici =název konkrétní školy)

Pravidla pro psaní velkých písmen Velké počáteční písmeno píšeme: v jednoslovných vlastních jménech (Lenka, Zbyněk, Labe, Olomouc atd.) ve víceslovných vlastních jménech zpravidla jen u prvního slova (Spojené státy americké, Nový rok, Evropská unie) u vlastního jména, které se stane součástí víceslovného vlastního jména (Základní škola Jana Masaryka, Univerzita Palackého atd.)

ve víceslovných vlastních jménech užívaných pro osídlení místa (kromě předložek) – Kostelec nad Černými lesy, Kralupy nad Vltavou, Lázně Jeseník atd. stojí-li na začátku pojmenování obecné jméno druhové, píšeme jej malým písmenem (okres Příbram, třída Jiřího z Poděbrad atd.) začíná-li víceslovné pojmenování předložkou, píšeme ji s velkým písmenem a také slovo následující hned za ní (U Zlatého zvonu, U Tří lilií, ulice Pod Lipami atd.)

Typy vlastních jmen jména živých bytostí: osoby (Jana, Alena, Ivan, Pavel) příslušníci rodů, rodin a skupin osob téhož jména (Přemyslovci, Novákovi, Dvořákové) příslušníci národů a kmenů (Slované, Germáni) obyvatelé různých států, měst a oblastí (Seveřan, Ir, Pražan, Brněnští)

postavy náboženské, mytologické a alegorické (Bůh, Buddha, svatá Barbora, Jupiter, Zeus) POZOR! Pokud používáme vlastní jména v obecném smyslu, píšeme je s malým počátečním písmenem (švejk, lazar, jidáš). jména příslušníků antropologických skupin píšeme také s malým počátečním písmenem (černoch, rudoch, běloch) jména příslušníků různých sdružení a společenství (odvozená od vlastních jmen) píšeme také s malým písmenem (masarykovci, májovec, slávista) jména zvířat (Azor, Šemík, kačer Donald)

názvy nebeských těles, souhvězdí a jejich částí (Merkur, Venuše, Mléčná dráha, Velký vůz) zeměpisné názvy (Asie, Indie, Japonsko, Polabí, mys Dobré naděje, Himaláje, Niagarské vodopády, Vltava,nádrž Nové Mlýny) názvy obcí, městských čtvrtí, sídlišť (Praha, Olomouc, Dvůr Králové nad Labem, Masarykova čtvrť, Karlín) stanice, zastávky veřejné dopravy (Žižkovo náměstí, U Nemocnice, Náměstí Míru)

stavby a jejich části (Karlštejn, Loreta, Betlémská kaple) názvy institucí, organizací, správních celků, státních organizací (Organizace spojených národů, Dánské království, České vysoké učení technické) názvy dokumentů a uměleckých děl (Listina základních práv a svobod, Zákoník práce, Reflex, Hospodářské noviny) označení významných událostí (Velká francouzská revoluce, Velká cena města Brna) významné dny a svátky (Vánoce, Velikonoce, Dušičky) soutěže (Český slavík, Světový pohár ve sjezdovém lyžování) vyznamenání a ceny (Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru)

Jev, který pisatel hodnotí jako významný Velké písmeno píšeme jako výraz úcty: v dopisech u osobních a přivlastňovacích zájmen 2.os. (Ty, Tebe, Vás, Vy) u některých tradičních titulů (Excelence, Vaše Magnificence, Jasnosti) u uměleckého označení Mistr (Mistr Mikoláš Aleš, Mistr Alois Jirásek) jako prostředek zdůraznění, nebo citového vztahu (on je Někdo, matka Vlast)

Začátek větného celku Velké písmeno píšeme: na začátku každého větného celku ukončeného tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem na začátku nadpisů, záhlaví, adresy atd. po dvojtečce: –uvozuje-li přímou řeč, citát, heslo –na začátku výčtu (pak za každou položkou píšeme tečku) Jednotlivé položky výčtu můžeme oddělovat i středníkem, pak píšeme velké písmeno jen na začátku větného celku.