Dinophyta obrněnky (Dinozoa, Dinoflagellata )
Dinophyta Jednobuněční bičíkovci Stáří asi 600 mil. let povrch bičíkovců pokrývá obal (amfiesma, téka) Sladkovodní, mořské i symbiotické organismy
Stavba buňky SCHRÁNKA: elastický obal nebo pancíř Celulózní pancíř (polysacharidové destičky) ze 2 části - epithéka - hypothéka příčná a podélná rýha ekdysis !
Stavba buňky 2 bičíky– na apikálním konci nestejně dlouhé : delší v příčné rýze : kratší v podélné rýze Jádro: DINOKARYON - CHROMOZÓMY jsou po větší část buněčného cyklu pozorovatelné - 3 MEMBRÁNY (stejně jako u chloroplastů)
Výživa - mixotrofie Barviva: - chlorofyl A, C - - karoten - xantofyly: peridinin Zásobní látka Škrob, tuk AUTOTROFIE HETEROTROFIE AKTIVNÍ LOV pomocí TRICHOCYST
Významné organely Ocellus - primitívní „oko“- Warnowia Trichocysty -vymrštitelná tělíska Scintilony - tělíska schopná bioluminiscence - krátké záblesky - luciferin + enzym luciferáza
Rozmnožování -dělení buněk -u několika druhů prokázán pohlavní proces Životní cykly -často složité -velký počet různých stádií
Např. cyklus u druhu Pfisteria (Atlantský oceán), vyvolává hromadný úhyn ryb. Lov drobného fytoplanktonu → v přítomnosti ryb na ně zaútočí(ichtyotoxin)→ intenzivní příjem potravy → přeměna v cystu
Ekologie Složka mořského i sladkovodního planktonu Občas toxicita (toxin SAXITOXIN), není známa toxicita u sladkovodních druhů Přemnožení obrněnek v moři „red tide“, „zhoubný vodní květ“ (cca 10 rodů a druhů) SYMBIÓZA: s korály, s mořskými korýši, s bičíkovci
Systém jediná třída Dinophyceae, více řádů, 2000 recentních druhů Noctiluca scintilans Peridinium Ceratium
Fylogeneze Vývoj z prvoků (symbióza s řasovou buňkou) Slepá vývojová větev
Obrněnky v praxi determinace výzkum v naší republice sezónní dynamika toxicita