Příbuznost jazyků z hlediska vývoje Název projektu: Digitalizace výuky oboru Kosmetické službyČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Soukromá střední odborná škola Břeclav, s.r.o., Mládežnická 3, Břeclav Předmět: Český jazyk a literaturaRočník: 4. Tematický okruh: Příbuznost jazyků z hlediska vývojeTéma: Významné osobnosti české jazykovědy II Jméno autora: Mgr. Milan ZachodilDatum tvorby: Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_ČJL 1_ ZA_20 Soubor: VYSTUPY/VY_32_inovace_ČJL 1_ZA_20 Anotace: Materiál seznamuje žáky s významnými osobnostmi české jazykovědy od národního obrození do současnosti.

Významné osobnosti české jazykovědy v období národního obrození Josef Dobrovský ( ) – ačkoli nepsal česky a nevěřil v budoucnost českého jazyka, bývá řazen do české literatury, protože se na záchraně češtiny svými filologickými pracemi výrazně podílel. Nejvýznamnější spisy: Zevrubná mluvnice jazyka českého (psáno německy) Slovník německo-český (2dílný) Dějiny české řeči a literatury (psáno německy) Základy jazyka staroslověnského (psáno latinsky) František Martin Pelcl ( ) – první profesor češtiny na pražské univerzitě. Jeho nejvýznamnějším počinem bylo první vydání do té doby nepublikované Balbínovy Rozpravy na obranu jazyka slovanského obzvláště českého a vlastní dílo Zásady české mluvnice (psáno německy).

Významné osobnosti české jazykovědy v období národního obrození Josef Jungmann ( ) – do české kultury zasáhl jako překladatel krásné literatury, poezie i prózy, jako publicista, ale hlavně jako odborný bohemista na úseku české literární historie a knihopisu a na úseku českého jazyka, jeho stylistiky a lexikografie. Jeho životním dílem byl česko-německý slovník, který obsahuje četné nově vytvořené výrazy a výpůjčky (zvláště z polštiny, ruštiny, slovinštiny a srbochorvatštiny) a který následně kodifikoval a ustálil spisovný český jazyk. Nejdůležitější publikace: Rozmlouvání o jazyku českém Slovesnost Historie literatury české O počátku a proměnách pravopisu českého Slovník česko-německý (5dílný)

Významné osobnosti české jazykovědy v období národního obrození Antonín Jan Jungmann ( ) – mladší bratr Josefa Jungmanna. Sestavil české lékařské názvosloví. Antonín Marek ( ) – spolu- pracovník a celoživotní přítel Josefa Jungmanna. Vytvořil kompletní českou filozofickou terminologii. Jan Svatopluk Presl ( ) – profesor zoologie a mineralogie na univerzitě v Praze a jeden z nejvýznačnějších českých přírodovědců 19. století. Spoluzakládal českou odbornou terminologii mnoha vědních oborů, zejména pak v mineralogii, chemii, zoologii a botanice. Zavedl dvouslovné pojmenovávání anorganických sloučenin a rozlišování oxidačního čísla pomocí přípon.

Významné osobnosti české jazykovědy ve druhé polovině 19. století Jan Gebauer ( ) - spolu s T.G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského, ačkoli byl zpočátku jejich zastáncem. Jeho nejvýznamnějším dílem je čtyřsvazková Historická mluvnice jazyka českého, Pravidla hledících k českému pravopisu a tvarosloví a nedokončený Slovník staročeský. František Bartoš ( ) - pedagog, jazykovědec, etnograf, významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury druhé poloviny 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě, autor dosud jediného souborného moravského dialektologického slovníku (Dialektic- ký slovník moravský)

Významné osobnosti české jazykovědy ve 20. století Vilém Mathesius ( ) - český jazykovědec a literární historik, spoluzakladatel a jeden z nejvýznamnějších představitelů Pražského lingvistického kroužku (PLK). Zabýval se přede- vším gramatikou, fonologií a stylistikou angličtiny a češtiny a obecnou lingvistikou. Nejvýznamnější publikace: Čeština a obecný jazykozpyt Bohuslav Havránek ( ) - byl jedním ze zakládajících členů Pražského lingvistického kroužku a spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie a metodologie. Od konce 2. světové války byl mezinárodně uznávanou vedoucí osobností české jazykovědné bohemistiky a slavistiky. Byl také spoluautorem Stručné mluvnice české pro střední školu a Pravidel českého pravopisu z r

Významné osobnosti české jazykovědy ve 20. století František Trávníček ( ) - věnoval hodně pozornosti otázkám jazykové správnosti a kultury, problémům vyučování mateřštině, otázkám ortoepie a pravopisu, české stylistice. Spoluautor Pravidel českého pravopisu z r Nejvýznamnější publikace: Úvod do české fonetiky Mluvnice spisovné češtiny Alois Jedlička ( ) - český bohemista, profesor českého jazyka na Univerzitě Karlově a redaktor časopisu Naše řeč. Spolu s Bohuslavem Havránkem je autorem Stručné mluvnice české a pokračovatelem díla Jana Gebauera a Františka Trávníčka.

Významné osobnosti české jazykovědy ve 20. století Vladimír Šmilauer ( ) - jeho hlavní badatelskou oblastí byla jazykovědná bohemistika a slovakistika, nauka o tvoření slov (spolu s etymologií a výkladem slov), syntax a především česká a slovanská toponomastika (nauka o místních jménech). Miloš Dokulil ( ) - v r se stal prvním předsedou nově obnoveného Pražského lingvistického kroužku. Uznání světové lingvistiky si získal především důkladně propracovanou a koncepčně přelomovou teorií tvoření slov. Hodně pozornosti věnoval otázkám spisovné normy češtiny a jazykové kultury.

Významné osobnosti české jazykovědy ve 20. století Jaromír Bělič ( ) - dialektolog, germanista, průkopník v sociolingvistice; spoluautor a redaktor řady učebnic českého jazyka, podílel se na přípravě Slovníku spisovného jazyka českého a Pravidel českého pravopisu z roku Autor prací o vývoji českých nářečí, o vývoji spisovné češtiny v 19. i 20. století, zajímal se o otázky obecné a hovorové češtiny, tzv. městské mluvy a o vztahy mezi češtinou a slovenštinou. Karel Hausenblas ( ) - zabýval se otázkami gramatické stavby jazyka, problematikou sémantiky, hlavně však stylistikou češtiny. Hodně pozornosti věnoval otázkám jazykové kultury, teorie překladu, ale také popularizaci jazykovědných poznatků a tvorbě učebnic českého jazyka.

Významné osobnosti současné české jazykovědy Marcela Grygerková (1960) - zkoumá současný český jazyk, zejména jeho mluvenou podobu. Znalkyně českých argotů a funkce argotismů v současné komunikaci. Tomáš Hoskovec (1960) - český jazykovědec, docent obecné lingvistiky a indoevropeistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a současný jednatel Pražského lingvistického kroužku. Ondřej Šefčík (1974) - v ědecky se věnuje fonologii, zvl. sanskrtu a češtiny, srovnávací indoevropské jazykovědě a etymologii (spoluautor týmového Etymologického slovníku staro- slověnštiny) a historii lingvistiky.

Otázky a úkoly 1. Kdo vydal Balbínovu obranu jazyka českého? 2. Který obrozenecký jazykovědec nevěřil v lepší budoucnost češtiny? 3. Kdo je autorem pětidílného česko-německého slovníku z 2. fáze národního obrození? 4. Který jazykovědec 2. poloviny 19. stol. měl největší zásluhu na prokázání nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského? 5. Kdo je autorem Stručné mluvnice české? 6. Kdo patří mezi významné osobnosti současné české jazykovědy? Odpovědi: 1.František Martin Pelcl. 2.Josef Dobrovský. 3.Josef Jungmann. 4. Jan Gebauer. 5. Bohuslav Havránek a Alois Jedlička. 6. Mj. Marcela Grygerková, Tomáš Hoskovec a Ondřej Ševčík.

Použitá literatura a další zdroje M. Čechová a kol.: Český jazyk pro 4. ročník SOŠ. SPN, Praha 2007 Mašková: Český jazyk – přehled středoškolského učiva. Petra Velanová-vyuka.cz, Třebíč 2006 M. Sochrová: Český jazyk v kostce. Fragment, Praha 2011 Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Linguistica ONLINE, Brno, Masarykova univerzita,