Geopolitika a geostrategie Turecka Mgr. Soňa Lomičková 4. prosince 2007

Geografická poloha Obr. 1. Mapa Turecké republiky Turecká republika založená 29. října 1923 se nachází v Euroasii hraničí s Bulharskem, Řeckem, Gruzií, Arménií, Ázerbajdžánem, Írákem, Iránem, Sýrií

Administrativní členění Obr. 2. Provincie Turecké republiky Turecká republika je rozdělana do 81 provincií

Úžina Dardanely Obr Úžina Dardanely průliv spojující Egejské a Marmarské moře oddělující poloostrov Gallipoli a asijskou část Turecka průliv je 65 km dlouhý a 1,2-6 km široký průlivem prochází jediná námořní trasa spojující Černé a Středozemní moře

Úžina Bospor mořská úžina, která odděluje Černé a Marmarské moře úžina je dlouhá 33 kilometrů a široká 4 kilometry na obou březích se nachází město Istanbul úžina je překlenuta pomocí dvou mostů Obr Úžina Bospor Obr Most přes úžinu Bospor

Historie „Tureckých úžin“ od roku 1453 pod kontrolou Osmanské říše 1774 Rusko získalo komerční přístup k úžiná 1809 průjezd úžinami se stává mezinárodní otázkou 1841 jednání v Londýně do první světové války byly úžiny zavřené pro neturecké válečné lodě 24. července Konvence o úžinách z Lausanne (demilitarizace obou břehů, vzniká tzv. Úžinová komise – záštita SN, úžiny otevřeny pro obchodní lodě; základní režim pro úžiny „la liberte de passage et de navigation“) 20. července 1936 Konvence z Montreaux (na žádost Turecka o revizi Laussanské konvence; Turecko získalo suverenitu nad úžinami a právo remilitarizovat oba břehy) 1994 – nová nařízení (po nehodě tankeru Nassia; např. lodě s nebezpečným nákladem musejí informovat turecké úřady 24 h předem; rychlost omezena na 10 uzlů; výška plavidla 190 stop)

Historie „Tureckých úžin“ Obr. 5. Havárie tankeru Nassia v březnu 1994 geopolitický a geostrategický význam (pro celý svět i černomořské státy) jedná se o mezinárodní vodní cestu platné zásady Konvence z Montreaux z 20. července 1936 problém – spodní proudy, ostré zatáčky..= jedna z nejnebezpečnějších vodních cest světa

Potomci Seldžuků Turecko je považováno za dědice Seldžucké říše z 11. století. Turci splečně s Ázerbajdžánci, Uzbeky, Tatary, Kazachy, Turkmeny, Kyrgyzy a dalšími patří k turkické skupině tzv. altajských národů. Předci dnešních Turků se přibližně v století odstěhovali z oblastí Uralu, Altaje a severokaspických stepí do Malé Asie. Obr. 6. Seldžucký princ

Potomci Osmanské říše ( ) konec 13. století století (formování a růst) 29. května 1453 dobytí Konstantinopole sultánem Mehmedem II. konec 15. století - do r, 1566 (konec vlády Süleymana Nádherného) "zlatý věk„ úpadek Osmanské říše století "nemocný muž Evropy" Řecké války za nezávislost Rusko-turecká válka počátek 20. století , 1913 Mladoturci Balkánské války - první světová válka svržen poslední sultán Mehmed VI vyhlášena Turecká republika - první prezident Mustafa Kemal

Kemalismus formován v roce 1931 v zásadě 6 principů - šesti šípů Obr Znak politické strany RPP 1.Nacionalismus 2.Republikánství 3.Populismus 4.Sekularismus 5.Etatismus 6.Revolučnost/reformismus Obr Mustafa Kemal Atatürk

Turecko členem NATO 18. února 1952 se stává Turecko členem NATO 1953 plán amerického státního tajemníka J. F. Dullese - tzv. severní pás (Turecko mělo zajistit bezpečnost Blízkého a Středního východu vůči Sovětskému svazu) 1955 se Turecko zapojilo do tzv. Bagdádského paktu NATO - CENTO - SEATO

Současná pozice Turecka v NATO má druhou největší armádu po USA základny NATO v Turecku: Incirlik Air Base, İzmir Air Base Obr. 8. Incirlik letecká základna NATO v Turecku

Turecko - hráč v kaspickém regionu Obr. 9. Mapa Kaspického regionu Kaspický region leží v srdci Mackinderova Heartlandu a rozděluje Rusko od pásma islámských států Středního východu. po rozpadu SSSR v roce alternativní dodavatelé ropy a zemního plynu - z oblasti Kaspického moře vznikly tři nezávislé státy - Ázerbájdžán, Kazachstán a Turkmenistán snaha o získání vlivu ze strany: USA. Íránu, Číny, Turecka Moska považuje tuto oblast tradičně za zónu svých zájmů

Přepravní trasy – ropovody, plynovody EU závislost na dovozu ze zahraničí (zemní plyn - Rusko, Norsko, Alžírsko) napětí mezi Ruskem a Ukrajinou v lednu 2006 → snížení dodávek v evropských zemích → debata o nutnosti zajištění energetické bezpečnosti → větší diverzifikace dovozců Turecko jako tranzitní země je velmi důležité (spojuje Evropu s regiony, které jsou bohaté na uhlovodíkové zdroje) z Turecka se může dostat ropa a zemní plyn z oblastí střední Asie, Kaspického moře, Perského zálivu, východního středomoří potenciální zájemci na exportu zemního plynu přes území Turecka do EU - Ázerbajdžán, Kazachstán, Turkemnistán, Uzbekistán, Írán, Irák, Katar, Saúdskáů Arábie, Sýrie a Egypt

Přepravní trasy – ropovody, plynovody Ropovody v Turecku: Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) Kirkuk-Ceyhan Obr. 10. Baku-Tbilisi-Ceyhan

Přepravní trasy – ropovody, plynovody Plynovody v Turecku: Rusko-Turecko (přes Ukrajinu, Moldávii, Rumunsko a Bulharsko) plynovod Blue-Stream z Ruska plynovod Írán-Turecko plynovod Turecko-Řecko-Itálie plynovod Baku-Erzum Obr. 11. Existující a plánované ruské plynovody do Evropy

Přepravní trasy – ropovody, plynovody Projekt Nabucco pipeline: plán vybudovat plynovod z Turecka přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko do RAkouska plánovaná výstavba 2008 podílet se chtějí: OMV (o je přehlasované), Gaz de France, Total, E-On a další Obr. 12. Nabucco pipeline

Turecká role v otázce vodních zdrojů v Turecku pramení dva veletoky Eufrat a Tigris GAP- Great Anatolian Project 70. léta zavlažování, produkce elektrické energie 80. léta - změna na rozvojový program pro oblast jižní Anatolie (zemědělství, infrastruktura..) zavlažování - zvýšení produkce bavlny plán na postavení 22 přehrad a 19 vdoních elektráren projekt znepokojuje - Sýrii a Irák Obr. 13. Eufrat a Tigris

Turecká role v otázce vodních zdrojů Obr. 15. Logo projektu GAP Obr. 14. GAP - přehrady

Panturkismus hnutí, které usiluje o spojení území obývaného národnostní menšinou se sousední zemí téhož národa vznik na konci 19. stol. v Rusku (vliv panslavismus a rusifikace) snaha spolupráce se státy, kde se mluví turkickými jazyky v roce 1940 byla zavedena cyrilice, po vyhlášení samostatnosti států (po rozpadu SSSR r. 1991) postupné znovuzavedení latinky - př. Ázerbajžán, Turkmenistá, Uzbekistán... v Turecku speciální ministerstvo pro spojení s turkickými národy Obr. 16. Turkické jazyky

Turecko - EU 31. července 1959 formální žádost o asociované členství v Evropském hospodářském společenství 1. prosince 1964 vstupuje v platnost tzv. Ankarská dohoda 1970 protokol o celní unii s Tureckem (začal fungovat r. 1996) 1987 Turecko podalo přihlášku do ES - negativní stanovisko 1999 Helsinský summit - Turecko má statu kandidátské země

Turecko - EU Citlivé body při jednání o vstupu: požadavky na uznání arménské genocidy z roku 1915 otázka autonomie kurdské menšiny a jejích práv řešení situace na Kypru Obr. 17. Ostrov Kypr Obr. 18. Části Kypru

Český úhel pohledu poměrně malá znalost Turecka a nevelký zájem o tuto zemi České země nemají historickou zkušenost s tureckou nadvládou Česká společnost je z velké části ateistická v ČR je málo migrantů z Turecka (chybí přímé prožité zkušenosti z Turky)

Možné argumenty proti vstupu Turecka do EU slabší ekonomická výkonnost sociálně-kulturní odlišnosti v roce 2015 by dle odhadů OSN mělo Turecko mít 80 miliónů obyvatel obava, zda by při přijetí Turecka nedosáhla EU zenitu své integrační schopnosti obava o společnou zemědělskou a strukturální politiku EU (v Turecku pracuje v zemědělství 23,5 milionu lidí - v zemích EU 25 je to přibližně 24,5 milionů) otázka dodržování lidských práv (práva žen, vězňů....) specifický vývoj politického systému

Politický systém Turecka Od 28. srpna 2007 je jedenáctým prezidentem Turecké republiky - Abdullah Gül politická strana AKP Obr. 20. Abdullah Gül - prezident Obr. 19. Recep Tayyip Erdoğan - předseda vlády

Děkuji za pozornost