Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Československá kinematografie za první republiky …s krátkým exkurzem do časů Rakousko-Uherského mocnářství. Na fotografii herec Josef Šváb Malostranský.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Československá kinematografie za první republiky …s krátkým exkurzem do časů Rakousko-Uherského mocnářství. Na fotografii herec Josef Šváb Malostranský."— Transkript prezentace:

1 Československá kinematografie za první republiky …s krátkým exkurzem do časů Rakousko-Uherského mocnářství. Na fotografii herec Josef Šváb Malostranský

2 V polovině r kvůli válce končí většina českých výroben (museli narukovat). V celém světě se točí „umělecké filmy“ – adaptace klasik, divadelní herci, okázalé kostýmy a kulisy – lákadlo pro „vyšší společnost“. První úspěšný český filmař – Antonín Fencl – do konce války natočil 5 hraných filmů, Pražští Adamité (1917) dokonce zakoupen vídeňskou půjčovnou (jako první český vůbec). Centrem však stále Vídeň – pražští kinaři si mohou půjčovat jen filmy, jež nebyly „hity“. Se začátkem války zastaven dovoz z Anglie, Francie a Ruska, o rok poté i z Itálie (byla neutrální). Vliv získaly Dánské a obecně propagandistické filmy (Sen záložníka aj.). foto: Antonín Fencl.

3 Kolem r % filmů na trhu německo- rakouských, ale v kinech se hrály dánské, americké a italské. V prosinci zákaz dovážet do R-U a Německa jakékoli zahraniční filmy (obava z podvratných filmů a z vzrůstajícího vlivu filmů dánských). Řešení – dánské firmy zakládaly na území R-U a Německa filiálky, takže filmy byly pak „jakoby německé“ -> 1917 zákaz zrušen pro neefektivitu. V českých zemích rozkol – vznikají Zemské svazy na Moravě, Slezsku, v Čechách… vzájemně se napadají buď za pro-českost nebo pro-rakouskost. „Dávky ze zábavy“ – způsob, jak stát bohatnul na výnosu z projekcí. Až 25% tržby + obecní dávky ze zábavy – v libovolné výši (šly přímo do obecních kas). Ke konci války uváděla česká kina demonstrativně filmy z nepřátelských zemí… foto: jedna z prvních mezinárodních „stars“ – dánská herečka Asta Nielsen.

4 Po založení Československé republiky zatlačil A. Fencl na filmové výrobce, kteří se následně spojili ve spol. Československý film. Ten se však brzy rozpadl a do zániku republiky se pro osobní spory a neochotu kompromisu žádný společný svaz filmařů neustanovil. Staré zákony byly ponechány – podnikání stále závislé na licencích, které mohl úředník kdykoli bez udání důvodu odvolat (ve zbytku Evropy – svobodné podnikání bez licencí).

5 Spor o kina Po stávkách za zvyšování platů (1919 – 1920) vyhrožovala Kino-unie vyvlastněním, poté se rozpadla. Tři možné scénáře: – A) Socializace: předat kina dobročinným / sokolským spolkům. – B) Vyvlastnění: kontrola státu. – C) Svobodná živnost: bez licencí. Kinaři se bránili všem třem možnostem s argumenty: – Socializace: kino potřebuje podnikatelského ducha. – Vyvlastnění: film je ještě v plenkách a potřebuje najít sám sebe ve volném trhu. – Svobodná živnost: silná zahraniční konkurence by domácí průmysl zlikvidovala. Na kina si dělala nárok i ministerstva školství (kvůli osvětě a tříbení společenského vkusu), financí a obchodu (dohled nad dovozem a vývozem), sociální péče (otázka válečných invalidů).

6 Výsledek debat 1919 – stát pozastavil vydávání nových licencí i prodlužování stávajících. Kinaři mysleli, že se schyluje k novému zákonu, a proto neprotestovali – vyvlastnění kin - předání sociálním, humánním, sportovním a kulturním spolkům. Stát argumentoval pokleslým programem ve většině kin – snaha o „zkulturnění“... Mnoho nových majitelů nebylo na vedení kina připraveno, neměli vybavení a zkušenosti – praxe propachtování = noví majitelé ponechali starým provozovací živnost za podíl ze zisku. Zkulturnění programu se tak minulo účinkem. foto vlevo: Miroslav Tyrš, iniciátor Sokola foto vpravo: propagační plakát Sokola

7 Poválečná situace I po skončení války závislost na R-U a Německu kvůli technice, surovinám a filmům – A. Fencl navázal skrze své výrobny kontakty s Pathé ve Francii. S USA dohoda téměř nemožná – nízký kurs valuty, zaplatil se daly jen staré předválečné filmy – i přesto u nás propukla horečka amerikánství. Už r u nás převážily filmy z USA na německými. Taktika reexportu – nákup filmu v jedné zemi a dražší prodej do jiné (především Fenclovy společnosti American Film Corp. a Biografia) – kvůli valutové katastrofě v okolních státech však brzy skončila. Ekonomická krize, spory uvnitř státních filmových sdružení, zakládání alternativních svazů… Prudký nárůst půjčoven – zvyšovaly ceny kvůli konkurenci a kina se finančně hroutila. Po tlaku kinařů opak – půjčovny zlevňovaly a poté zanikaly. Nejlepší postavení měly filiálky z cizích zemí – nemusely platit daně. V kinech asi jen 3% českých filmů, nadbytečný dovoz i přes regulaci státem. foto: ateliér spol. Pathé.

8 Čs. filmové výrobny Fenclova Pragafilm brzy zanikla a vyvolala tak u bank strach půjčovat filmařům. Wetebfilm napodoboval zahraniční filmy: běžná praxe – příběhy se odehrával v cizokrajně vyhlížejícím prostředí a herci i celé štáby si dávali cizokrajně znějící jména, aby dezorientovali diváka a donutili ho myslet si, že sleduje zahraniční film. Poté, když s překvapením zjistili, že šlo o český film, měli dojít k poznání, že český film se vyrovná zahraničnímu. Bratři Deglové vyrobili dva kvalitní filmy – Stavitel chrámu a O děvčicu, pro publikum však příliš předběhly dobu. Přeorientovali se na zpravodajské a přírodní filmy, které vyváželi do Evropy. Pojafilm neměl ateliér – i vnitřní scény točil v exteriérech. Akční filmy – měly úspěch – založena A.B. (spojení American Film Company a Biografia – dodnes fungující jako A. B. Barrandov). Většina výroben přenesla svou výrobu do ateliéru A. B. (původně opuštěný pavilon pivovaru ve Vinohradech). Doba natáčení běžného filmu: 2 – 3 dny + 2 dny na zbourání kulis. 15 dní u pozoruhodných filmů. Scény točeny většinou napoprvé (materiál a pronájem byly drahé). Točily se i státotvorné, propagační filmy – to, co si kdo zaplatil. 40% kin bylo německých, diskriminace československých výrobců.

9 V roce 1925 přišlo oživení hospodářství a obnovený zájem o československý film kvůli stereotypním americkým a německým filmům a zájmu o domácí tematiku. Zvučnější filmy: Kreutzerova sonáta (G. Machatý), Velbloud uchem jehly (K. Lamač – Hugo Haas), Květ ze Šumavy (Lamač) – úspěch v Německu, odešel tam a s Anny Ondrákovou zakládají firmu Ondra-Lamač-Film, která vyprodukovala několik úspěšných filmů (Příchozí z temnot, Otrávené světlo). G. Machatý vytvořil dva umělecké filmy (oproti tehdejšímu levnému a nekvalitnímu mainstreamu) Erotikon a Extasi (oteřená sexualita, erotika – nevídané porušení tabu). Po Extasi odešel do Hollywoodu, kde točil druhořadé neosobní filmy. foto: záběr z filmu Dobrý tramp Bernášek.

10 Sociální filmy o chudých: Batalión (o advokátu chudáků a zločinců) nebo Tonka Šibenice (o prostitutce, která nechce zlomit srdci svému milému a kterou pohrdají i ostatní prostitutky…). Koprodukce: po Lamačově příkladu. Filmy byly řemeslně zručnější a mohly se vyvážet do zahraničí. „Exportní“ druh filmů – produkovány výhradně pro export. Např. film Co les vypravuje – v Československu film uváděn jako drama ze šumavských hvozdů, v Rakousku zase jako drama ze života alpských horalů. fotografie: záběry z filmů Extase (vlevo) a Tonka Šibenice (vpravo).

11 Drtivá většina filmů ojedinělé počiny režisérů, žádné výrobní programy… Na Slovensku se vyrábělo jen do 30. let, po nástupu zvukového filmu téměř vůbec. Po výzvě Ministerstva školství a osvěty začaly vycházet recenze (stále neobratné). První pravidelné recenze – Rudé právo. Časopisy většinou hájily zájmy vydavatelů – nový ateliér Kavalírka na Smíchově. Postaven na popud Lamače, Ondrákové a T. Pištěka. Alternativní – levnější. Mezi lety zde natočena většina produkce, poté ateliér shořel a nebyl obnoven. Situace výrobců – pokud nevlastnili i půjčovnu, většinou nic nevydělali. Druhá polovina 20. let – filmy financovány půjčovnami – lepší odbyt, větší zisk, více možností. Záplava amerických filmů – evropské země omezovaly jejich dovoz. V r konference v Ženevě – doporučení neomezovat dovoz filmů. ČS podepsalo, takže nemohlo zavést omezení. Jen nařízení hrát aspoň 5 českých filmů ročně. Cenzura zakazovala násilné a socialistické filmy. foto: Karel Lamač při natáčení

12 30. léta a nástup zvukového filmu Podnikatelé i kritika byli ke zvukovému filmu kritičtí, ten se však záhy stal módním. Začátek sezóny 1929 – již 8 pražských kin mělo zvuk, 7 z nich aparaturu od Western Electric. Zpočátku technické komplikace – německé filmy se nedaly hrát na amerických aparaturách a naopak. Konec r – asi 40 kin v republice má vybavení pro zvukové filmy – stále to je však jen zlomek kin. Celá Evropa se skepsí vyčkávala, zda se zvukový film nepřežene jako módní vlna. Lidé z měst začali preferovat zvukové filmy – ty se v kinech hrály až několik týdnů (němé pár dnů). Čtyři druhy raných zvukových filmů: – A) Fonofilm – synchronní hudba. – B) Částečný fonofilm – hudební vložky. – C) Film se zvukovými efekty. – D) „Mluvící film“ – částečně nebo tzv. „100% mluvící film“ (tzv. talkies). Vlna anglicky mluvených filmů vzbudila v Evropě zájem o vlastní zvukové filmy. Československo nemělo finanční prostředky, tak zavedlo praxi podtitulků.

13 „Mírová“ dohoda v Paříži Čtyři největší dodavatelé zvukových aparatur na světě si v roce 1930 rozdělili sféru vlivu – ČS se dostalo do područí Tobis Klangfilm. Tobis podal žalobu na kinaře, kteří promítali s jinou než jejich aparaturou. Ústřední svaz majitelů kin nabídl, že zaplatí poplatek a aparatury si nechají – Tobis k tomu připojil podmínku, že musí koupit dalších 300 jejich aparatur. Navíc nutil domácí prodejce, aby mu platili licenční poplatky – udělování licencí zdržoval a tak kinaři raději kupovali dražší aparatury než aby čekali. První český původně mluvený film (tzn. ne dodatečně ozvučený) – Když stromy lkají ( ) – natočil ho Němec, který za války pracoval v německém kině, ale divákům to bylo jedno – hlavně když slyšeli češtinu. Se zvukovým filmem nové hvězdy – např. Vlasta Burian, který v němém filmu zapadl.

14 Národnostní otázka Zavedení zvukových filmů – národnostní otázka. V období protiněmeckých protestů (září 1930) odmítali někteří kinaři hrát německé filmy. Ti, kteří je promítali, se museli potýkat s vandalstvím a útoky rozzuřených vlastenců. Např. i primátor Prahy zakázal promítání německých filmů. V květnu 1930 přechází na zvuk i ateliér A. B. – a to bez pomoci státu či externích investorů. Nutnost vybudování nového ateliéru (nedostatečná protipožární ochrana) – 1933 hotov. Do roku 1938 natočeno 180 filmů – naprostá zaměstnanost, uvažovalo se o postavení třetího ateliéru… 1933 vzniká další alternativní ateliér Host v Hostivaři – ale spory s Tobis Klangfilm ohledně aparatury (spekulace, že incident vyvolala A. B., aby donutila Host používat jejich laboratoře vybavené Tobis aparaturou). Kvůli následným sporům a vzniklým dluhům uzavřen. foto: Anny Ondráková, která s Karlem Lamačem založila v Německu úspěšnou filmovou výrobnu Ondra-Lamač-Film.

15 Slovanský Hollywood Plány na vytvoření „Slovanského Hollywoodu“ – Poláci, Jugoslávci, Maďaři, Rusové a Češi… uvažovalo se o zrušení omezení dovozu filmů pro Polsko, ti nám na oplátku chtěli snížit daně na dovezené filmy… ale pak se jim naše filmy nelíbily a daně šly opět vzhůru. Polsko navíc krátce nato uzavřelo pakt o neútočení s Německem a nemohlo se paktovat s otevřeně protiněmeckou zemí – zavedeno povolovací řízení („kontingent“) – z každého dovezeného metru materiálu se platila daň (v řádu haléřů), za dovezený film pak korun – vyplácelo se domácím filmařům. Když domácí výrobce udělal slušný film, dostal buď peníze (asi korun) nebo mohl bez daně dovézt 7 filmů. -> praxe kontingentních filmů – filmaři vyrobili jeden český film (zpravidla co nejlevnější a nejrychleji) a dovezli 7 levných braků, které zaplatily náklady na český a ještě vydělaly. Zkvalitnění produkce se tak opět nepovedlo. foto: V. Burian ve filmu Hrdinný kapirán Korkorán.

16 Kontingenty Američané kvůli kontingentu bojkotovali ČS trh – toho využili Němci, vyráběli české filmy, aby převzali jejich místo. Po nástupu Hitlera k nám proudily ideologické filmy – proti kontingentu se postavili nejprve novináři, pak ministerstva a nakonec i dovozní komise. Američtí zástupci však byli uraženi a odmítli jednat o zrušení kontingentu a obnovení dodávek filmů. Až v listopadu 1934 kontingent nahrazen tzv. „registračním systémem“ – dovozní poplatek za film, vyplácení podpory podle úrovně filmu. Úroveň posuzoval Filmový poradní sbor. foto: Voskovec a Werich ve filmu Pudr a Benzín.

17 Doba před okupací Prudký nárůst tvorby – v r filmů (mj. filmy s Voskovcem a Werichem Pudr a benzín a Peníze nebo život), v r natočeno 44 filmů. Stále převládají spíše frašky. Vstup osobností z jiných branží – např. Vančura a jeho Na sluneční straně – propadák, řemeslně nezručné – vyvolalo nedůvěru k pronikání ne-filmařů do průmyslu. Impresionistický film Řeka, sociální dramata, série komedií od tvůrců M. Frič – H. Haas (Ať žije nebožtík, Mazlíček, Poslední muž…), detektivní žánr – Záhada modrého pokoje, Vražda v Ostrovní ulici celosvětově úspěšný film Jánošík (M. Frič). FAB (filmové ateliéry Baťa) stále tvoří reklamní, školní i dokumentární filmy. V reklamě na pneumatiky Baťa z roku 1935 si zahrál i Vlasta Burian (hrál sám sebe a doporučoval zboží) protihitlerovské filmy Bílá nemoc, Svět patří nám, Filosofská historie (studenti bouřící se proti Metternichovi – paralela). Téměř polovina vyrobených filmů podle vlastních námětů – vliv měl Filmový poradní sbor (osvícená instituce).

18 Závěr a zdroje Československá kinematografie si za Rakouska-Uherska ani během první republiky nedokázala vybudovat pozici filmové velmoci, ačkoli měla lepší startovní podmínky než např. Dánsko, které až do 2. světové války platilo za jednoho z nejkvalitnějších filmových výrobců. Zdroje: ŠTÁBLA, Zdeněk: Data a fakta z dějin čs. kinematografie KLIMEŠ, Ivan (2002): Kinematograf, rakouský stát a české země. KLIMEŠ, Ivan (1997): Stát a filmová výroba ve dvacátých letech. HANDL, Zbyněk (1992): Filmová akciová společnost AB ve dvacátých letech. Po krátkém rozvoji byl náš filmový průmysl téměř zničen díky německé okupaci, během které přežívala kinematografie na filmech zasazených do historie a fantazie (ve snaze vyhnout se současné zdrcující společenské skutečnosti) nebo filmech propagandistických.


Stáhnout ppt "Československá kinematografie za první republiky …s krátkým exkurzem do časů Rakousko-Uherského mocnářství. Na fotografii herec Josef Šváb Malostranský."

Podobné prezentace


Reklamy Google