Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/01.0040 Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/01.0040 Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová."— Transkript prezentace:

1 Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/ Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová škola stavební, Havířov, příspěvková organizace P ŘÍRODNÍ VĚDY AKTIVNĚ A INTERAKTIVNĚ Název EMBuňka Název sady EM GOJ_BIO_09 Vzdělávací obor Biologie Vzdělávací oblast Člověk a příroda, Informační a komunikační technologie Autor Mgr. Jaroslav Goj Ročník 1 Anotace Prokaryota, Eukaryota, Membrána, Cytoplazma, Osmotický tlak, Acidobazická rovnováha, Buněčný cyklus

2 BUŇKA

3 Buňka (lat. Cellula) - Je základní stavební a funkční jednotka těl organizmů, nikoliv však těch nebuněčných, jako jsou viry. - Jsou obklopené membránou a uvnitř obsahují koncentrovaný vodný roztok různých látek ( cytoplazmu ). - Obvykle obsahují genetický materiál a jsou schopné se dělit. - Předpokládá se, že všechny v současnosti známé buňky se vyvinuly ze společného předka, tedy buňky, která žila asi před 3,5 miliardami let. - Zatímco některé organismy jsou pouze jednobuněčné ( bakterie, prvoci ), jiné organizmy jsou mnohobuněčné ( živočichové, vyšší rostliny ). - Stavba a funkce buněk mohou být velice rozmanité, buňky se liší druh od druhu, ale i v rámci mnohobuněčného těla. - Základní dělení rozlišuje buňky prokaryotické a eukaryotické.

4 A)Prokaryotická buňka Evolučně velmi staré organismy, pravděpodobně nejstarší buněčné organizmy vůbec. Mají jednoduchou vnitřní stavbu, obalenou pevnou buněčnou stěnou, mnohé mají bičík. Nemají pravé jádro (chybí jaderná membrána). Typickým představitelem jsou BAKTERIE. Jsou zpravidla jednobuněčné, ale mohou tvořit kolonie s tendencí k mnohobuněčnosti. V porovnání s eukaryotickou buňkou jsou jednodušší a menší. Vznikají prostým dělením.

5 Obr. 1.

6 A)Eukaryotická buňka Eukaryotické buňky jsou oproti prokaryotám evolučně vyspělejší. Eukaryotickou buňku mají veškeré organismy, tedy prvoci, živočichové, rostliny i houby. Dělí se na buňky rostlinné a živočišné Obr. 2.Obr. 3.

7 STAVBA BUŇKY: Buněčná stěna: - vnější obal buněk,chrání před vnějším prostředím, je propustná Cytoplazmatická membrána: - pružný a pevný obal, je polopropustná Cytoplazma: - vnitřní prostředí buňky, obsahuje různé prvky (živiny, ionty) Jádro: - řídí děje probíhající v buňce, zajišťuje rozdělení buněk Chloroplasty: - pouze v rostlinných buňkách, probíhá v nich fotosyntéza Mitochondrie: - slouží k výrobě energie z organických látek za přítomnosti kyslíku Vakuoly: - u rostlinných buněk a bakterií, obsahují vodné roztoky různých látek Endoplazmatické retikulum: - soustava membránových kanálků, trubiček a váčků Golgiho aparát: - slouží k výrobě, úpravě a přenosu bílkovin a dalších látek

8 PŘENOS ŽIVIN PŘES MEMBRÁNU A OSMOTICKÝ TLAK Cytoplazmatická membrána je polopropustná. Prostupují pouze molekuly vody směrem do místa s vyšší koncentrací rozpuštěných látek. Opačným směrem putují živiny: CUKRY, TUKY, BÍLKOVINY Pro propustnost membrány jsou důležité ionty : Mg- hořčík, K-draslík, Na- sodík, Ca- vápník Bez acidobazické rovnováhy jsou procesy nemožné! Acidobazická rovnováha: Je dynamická rovnováha kyselin a zásad uvnitř organizmu. Normální hodnota pH mimobuněčné tekutiny je 7,36-7,44. Zvýšení kyselin vede k acidóze (snížení pH ), naopak zvýšení zásaditých látek k alkalóze (zvýšení pH). Slučitelné se životem jsou hodnoty pH krve v rozmezí 7,70-6,80.

9 Osmotické jevy: Při osmóze dochází k vyrovnávání koncentrací dvou roztoků o nestejné koncentraci přes polopropustnou membránu. Pokud se buňka nachází v prostředí izotonickém, nedochází ke změnám, protože koncentrace látek v prostředí je stejná jako koncentrace v buňce. V prostředí hypotonickém je koncentrace látek v prostředí nižší než koncentrace látek v buňce a voda proniká přes membránu do buňky. Pokud je koncentrace látek v prostředí vyšší než koncentrace látek v buňce (prostředí hypertonické ), dochází k odnímání vody z buňky. Buněčný cyklus: Buňky nejsou věčné a je nutné, aby se v zájmu zachování druhu obnovovaly. Prochází přitom více či méně složitým buněčným cyklem. Zejména u prokaryotických buněk se střídá fáze růstu a fáze dělení velice rychle a protože obvykle platí, že se při dělení z jedné buňky mateřské stávají dvě dceřiné, při generační době 15–30 minut může z jedné buňky teoreticky za 24 hodin vzniknout 4722 triliónů buněk. Prokaryotické organizmy se dělí tzv. binárně, zato u eukaryotických se vyvinulo mitotické a meiotické dělení. Mitóza slouží k dělení vegetativních buněk na dvě, meióza (redukční dělení) slouží k vytváření pohlavních buněk u pohlavně se rozmnožujících organizmů.

10 C ITACE Obr.1. Escherichia coli v elektronovém mikroskopu, [ ], Obr.2. Rostlinná buňka, [ ], Obr.3. Živočišná buňka, [ ],


Stáhnout ppt "Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/01.0040 Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová."

Podobné prezentace


Reklamy Google