ZŠ a MŠ Ludgeřovice František Lipina

Prezentace na téma: "ZŠ a MŠ Ludgeřovice František Lipina"— Transkript prezentace:

1 ZŠ a MŠ Ludgeřovice František Lipina
Římští legionáři ZŠ a MŠ Ludgeřovice František Lipina

2 Obecně Legie je termín, jenž v širším smyslu označuje celé římské vojsko, případně v užším a běžnějším významu se jedná o základní vojenskou jednotku starověké římské armády. Její příslušníci se nazývali legionáři. Legie byla obvykle doprovázena jedním nebo více oddíly spojeneckých či pomocných sborů, které nebyly tvořeny římskými občany a jež doplňovaly legionářskou těžkou pěchotu o jezdectvo, střelecké jednotky a oštěpaře. Početní stav legie se v průběhu římských dějin různě proměňoval. Za římské republiky se skládala z asi 4200 legionářů a 300 jezdců, přičemž těžká pěchota byla rozdělena do manipulů po zhruba 120 mužích. Na počátku římského císařství měla přibližně 5200 legionářů, kteří byli uspořádáni do deseti kohort. První kohorta čítala 800 mužů, zatímco v ostatních devíti kohortách sloužilo po 480 mužích.

3 Obecně Až do Mariovy reformy, realizované kolem roku 107 př. n. l., nedisponovali Římané stálým vojskem. Legie byly proto svolávány v případě potřeby, načež byly opět rozpouštěny. V éře rané římské říše bylo podél hranic impéria rozmístěno zhruba 25 až 33 legií společně s pomocnými sbory. V důsledku římských vojenských úspěchů byla legie dlouho považována za nejlepší starověký vojenský útvar, za což vděčila své efektivnosti a flexibilitě, které spočívaly v dokonalejší výzbroji, výcviku a vyšší ukázněnosti jejích vojáků.

4 Neporazitelná římská armáda
Dokonale organizované římské legie dokázaly vítězit prakticky kdekoliv a přesouvaly se díky kvalitním cestám neuvěřitelně rychle na obrovské vzdálenosti. Za posledního výbojného císaře hispánského původu Marca Ulpia Traiana na počátku 2. stol. se impérium zdálo být neporazitelným. O tři století později už to však nebyla pravda. Být Římanem rovnalo se být vojákem. Svým legiím vděčilo impérium za mnoho století své existence a prosperity. Vojenská služba patřila v Římě vždy k nejdůležitějším složkám veřejného života – význam obrany vystupoval do popředí zvláště v raném římském období, kdy existence města byla přímo podmíněna schopností ubránit se soupeři a porazit jej dříve, nežli on sám zasadí zničující úder. V pozdějším období existovalo jen málo způsobů, jak získat vyšší postavení bez předchozí vojenské kariéry.

5 Rekonstrukce strážní věže (specula) římského tábora

6 Rekonstrukce brány římské pevnosti

7 Vláda na mořích Zásluhu na tom, že se Římané postupně stali postrachem nejen po celé pevnině Středomoří, ale i na moři samotném, má bezpochyby Kartágo. Tato námořní velmoc je v dějinách zaznamenána jako jeden z posledních velkých protivníků mocného Říma před dovršením jeho antické světovlády. Kartáginci byli zdatní a zkušení obchodníci. Jejich bohaté město se rozkládalo v severní Africe. Řím s Kartágem, svým obchodním i vojenským soupeřem, svedl v letech 264–146 př. n. l. celkem tři války o vládu nad západním Středomořím. V poslední punské válce (obyvatelům Kartága se v Římě říkalo Punové) bylo Kartágo zcela zničeno, ale důležité je, že Římané se v těchto válkách naučili bojovat na moři. Údajně podle vzoru cizí ztroskotané lodi postavili Římané za pouhých 60 dní vlastní flotilu o 120 lodích. Byli si však vědomi, že nemají dostatečné zkušenosti v námořních bitvách. Proto vymysleli novou taktiku. Rychle se přiblížili k lodi nepřítele a pak spustili můstek s hákem na nepřátelskou palubu.

8 Vláda na mořích Po můstku přeběhli vycvičení římští legionáři a boj pak probíhal vlastně jako na souši. V tom byli Římané nepřekonatelní. Naopak, kartáginští námořníci nebyli pro takový způsob boje ani cvičeni, ani vyzbrojeni.  Válečné lodě Římanů se jmenovaly naves longae, tj. dlouhé lodě, neboť poměr jejich délky k šířce činil až 8:1. Říkalo se jim trirémy, neboť bývaly poháněny obvykle třemi řadami vesel nad sebou . Veslaři (otroci) veslovali podle úderů palice v rukou dozorce

9 Výcvik

10 Útvar želva

11 Oblíbený dětský seriál

12 Nejslavnější římský císař
Gaius Iulius Caesar (původní výslovnost jeho jména je kaisar, výslovnost cézar pochází až ze středověké latiny) (12./13. července 100 př. n. l. – 15. března 44 př. n. l. Řím) byl římský vojevůdce a politik a jeden z nejmocnějších mužů antické historie. Sehrál klíčovou roli v procesu zániku římské republiky a její transformace v monarchii.

13 koNEC Děkuji za shlédnutí mé prezentace. 

14 Zdroje: