Reformy ANO, ale jaké? Motto:“Dělám reformy pro zodpovědné a střízlivé, ne pro lenochy a opilce.“ Pjotr Stolypin, ruský premiér 1906-1911.

Prezentace na téma: "Reformy ANO, ale jaké? Motto:“Dělám reformy pro zodpovědné a střízlivé, ne pro lenochy a opilce.“ Pjotr Stolypin, ruský premiér 1906-1911."— Transkript prezentace:

1 Reformy ANO, ale jaké? Motto:“Dělám reformy pro zodpovědné a střízlivé, ne pro lenochy a opilce.“ Pjotr Stolypin, ruský premiér 1906-1911

2 Obecné výhrady  Kdyby vlády ČSSD opakovaně neporušily vlastní výdajový rámec, dokončily fiskální reformu ve výdajové oblasti, nepřijaly nedodělaný zákon o státní sociální péči, nezavedly automatické indexace do zákona o státní sociální podpoře, nezvyšovaly podpory a minimální mzdu v absolutní výši, po jednom pokusu neukončily výdajové a personální audity v centrálních orgánech,nemuseli jsme dnes přemýšlet o fiskální stabilizaci  Nesouhlasit se zavedením poplatků je čirý populismus, který znamená nepřipravit populaci na demografický vývoj, který nelze zvládnout bez vyššího zapojení soukromých zdrojů do financování zdravotnictví- lze se přít o formě, nikoli o principu  Nesouhlasit s prodloužením vázaného období v důchodovém pojištění je nesmysl, stejně tak jako nesouhlasit se zrušením náhradních dob, argumentovat znevýhodněním vysokoškoláků je nedůstojné (NPV vysokoškolského titulu je stále velmi vysoké), snížení počtu dětí???  Snížení nemocenské a 3 denní karenční doba- existuje jediná studie, která by prokázala zhoršení zdravotního stavu populace ve všech zemích EU, které karenční dobu mají? Snížení nemocenské- jak chcete snížit stimuly k marodění, když u nízkopříjmových skupin bylo náhradové procento cca 90% a s rostoucím příjmem klesalo: výsledkem, že příjmově nadprůměrné vrstvy nemarodí víc než je průměr USA a jejich zdravotní stav není horší než ve zbytku populace, rovněž neplatí, že v nízkopříjmových skupinách více marodí manuální profese, naopak marodí kancelářské síly ve veřejné správě (co dodat)  Ve prospěch rovné daně argumentoval třeba Roger Douglas, otec novozélandské reformy, který byl labourista, tedy vlastně sociální demokrat- argumenty ve prospěch rovné daně jsou poměrně robustní, české provedení je ovšem problematické  Z Douglasovy reformy dodnes Nový Zéland žije, aže je to krásná země

3 Obecné výhrady II.  Problém s veřejnými rozpočty existuje a je obrovský (viz studie Long Term Fiscal Sustainability, připravená za časů ministra Sobotky, podle níž již v roce 2008 musíme přijmout fiskální opatření v rozsahu cca 3,3% HDP, abychom v roce 2050 neměli veřejný dluh přes 60% HDP)  Jeden z nejnižších Giniho koeficientů na světě (ano, na to jsme také pyšný) byl dosažen za cenu neudržitelného vývoje veřejných financí- čím později sociální stát zreformujeme, tím horší to bude. Včera bylo pozdě!  Růst je slušný, ale mezi novými zeměmi spíše podprůměrný (všechny nové země EU s vyšším růstem mají rovnou daň)  Deficit ve zdravotnictví byl likvidován naléváním peněz s negativními fiskálními důsledky bez jakékoli systémové reformy.  Fiskální politiku neděláme primárně pro to, abychom splnili Konvergenční program, ale proto, že máme demografický problém a potřebujeme zemi připravit na stárnutí populace. Fakticky bychom měli v toto chvíli mít přebytkový rozpočet.  Selektivní práce s daty!!! Navíc ne dost selektivní, protože to Estonsko nás stejně velmi rychle dohání. Proč: Mnohem méně korupce Nízké daně (0% zdanění reinvestovaného zisku, jinak rovná daň 26% od roku 1994) eGovernment jako symbol efektivního spravování státu Nízká byrokracie (viz www.worldbank.org)

4 Něco o socanovi Rogerovi  Douglas later claimed in his 1993 book Unfinished Business that speed was a key strategy for achieving radical economic change: "Define your objectives clearly, and move towards them in quantum leaps, otherwise the interest groups will have time to mobilise and drag you down"[4]. Political commentator Bruce Jesson argued that Douglas acted fast to achieve a complete economic revolution within one parliamentary term, in case he didn’t get a second chance.[5] The reforms can be summarized as the dismantling of the Australasian model of state development that had existed for the past ninety years, and its replacement by the Anglo-American neoliberal orthodoxy; based on the monetarist policies of Milton Friedman and the Chicago School.[1] The financial market was deregulated and controls on foreign exchange removed. Subsidies to many industries, notably agriculture, were removed or significantly reduced, as was tariff protection. The marginal tax rate was halved over a number of years from 66% to 33%; this was paid for by the introduction of a tax on goods and services (GST) initially at 10% and later raised to 12.5%, as well as a surtax on superannuation, which had been made universal from age 60 by the previous government.[6]1993Unfinished Business[4]Bruce Jesson[5]Milton FriedmanChicago School[1]GST[6]

5 Výsledky socana Rogera  The results of the 1984 reforms became apparent over the following years. New Zealand was now part of a global economy, New Zealand business could now participate directly in the markets of the world, and with no restrictions on overseas money coming into New Zealand the focus in the economy shifted from the productive sector to finance.[7] Finance capital outstripped industrial capital[1] and redundancies started to occur in the manufacturing industry; approximately 76,000 manufacturing jobs were lost between 1987 and 1992[4]. During wage bargaining in 1986 and 1987, employers started to bargain harder. Lock-outs were not uncommon; the most spectacular occurred at a pulp and paper mill owned by Fletcher Challenge and forced changes to work practices and a no-strike commitment from the union. Later settlements forced more concessions from unions, including below- inflation wage increases: that is, a pay cut in real wages.[8] There was a structural change in the economy from industry to services which along with the arrival of trans-Tasman retail chains and an increasingly cosmopolitan hospitality industry led to a new ‘café culture’ enjoyed by more affluent New Zealanders. New Zealand is practically now at full employment (unemployment as of September 2006 was 3.8%). Some argue however that for the rest of the population, Rogernomics failed to deliver the higher standard of living promised by its advocates.[1]global economy[7][1]19871992[4] 19861987Lock-outsFletcher Challenge[8][1]

6 Obecný souhlas s prioritou fiskální konsolidace, ALE  Ano, souhlasím s tím, že fiskální konsolidace by měla mít přednost před snižováním daní  Rovněž souhlasím s tím, aby efekt snížení daní byl rovnoměrněji rozprostřen  Naléhavě potřebujeme fiskální konsolidaci na výdajové straně, reformu sociálního státu, penzijního systému a zdravotnictví a také přinejmenším zjednodušení daně z příjmů (rovnou daň ČSSD ohleduplně nevnucuji)  Proč? Jsme v globální soutěži, se silným podílem průmyslu na HDP, s malým podílem VŠ na celkové populaci, se stárnoucím obyvatelstvem  Třetina továren ve světě je dnes v pobřežním pásu mezi Pekingem v Číně a Haiphongem ve Vietnamu. Průměrná mzda: 70-150 USD měsíčně. TAK PROTO POTŘEBUJEM REFORMU

7 S čím by socan Roger souhlasil Motto:“Dělám reformy pro zodpovědné a střízlivé, ne pro lenochy a opilce.“ Pjotr Stolypin, ruský premiér 1906-1911