Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_15 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_15 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá."— Transkript prezentace:

1 Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_15 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá Vzdělávací oblast, vzdělávací obor, vyučovací předmět, ročník/y: Český jazyk, 7. ročník Téma: Balada I Anotace: Žáci poznají baladu, její znaky, druhy, seznámí se s ukázkami. Materiál byl vytvořen (datum, období): Ověření ve výuce: , 7. B, Mgr. Lucie Plechatá VY_32_INOVACE_15_Balada I

2

3 lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a tragickým koncem, často se objevují nadpřirozené bytosti Otázky – opakování: Podle čeho poznáme lyrický text? Lyrika – chybí děj, vyjadřuje pocity, nálady autora Podle čeho poznáme epický text? Epika – osahuje děj, příběh U kterého žánru lidové slovesnosti se můžeme setkat s nadpřirozenými bytostmi? V pohádce, pověsti, baladě a báji. VY_32_INOVACE_15_Balada I

4

5 Lidová balada Umělá balada Sociální balada VY_32_INOVACE_15_Balada I

6

7 Měl tatíček, měl tři· dcery, všecky se mu provdat měly. Nejstarší jak dceru vdával, tři sta tolarů s ní dával: „Tu máš, moje dcerko milá, bys mě v stáří obživila." „Však vám toho nezabudu, na rukou vás nosit budu." A jak druhou dceru vdával, dvě stě tolarů s ní dával: „Až nebudu robit moci, přispěješ mi ku pomoci." Když tu nejmladší měl vdáti, neměl jí už čeho dáti: „Zdaliž i ty, dcerko milá, v stáří bys mě pohostila?" „Tatíčku, vás nezabudu, vždycky vaší dcerou budu." Neminulo sedm roků, šel tatíček v slabém kroku. A šel k milé první dceři, klobouk sňal u jejích dveří: „Nemohu již pracovati, chceš-li, dcero, stravy přáti?" VY_32_INOVACE_15_Balada I

8 Ona do komůrky vešla, starý provaz odtad nesla: „Když dělati nemůžete, oběsit se někam jděte." Hůlečku vzal a šel z dveří k prostřední své milé dceři: „Budeš-li mě ty chovati, když už nemohu dělati?" Ona do komůrky vešla, starý sotorek mu nesla: „Když vám nelze pracovati, jděte chleba vyžebrati." Hůlečku vzal, pozaplakal: „Jakých jsem to časů dočkal!" Hůlečku vzal a šel z dveří, samý strach, k té třetí dceři: „Dcero, stár jsem, všeho třeba, dáš-li pak mi kousek chleba?" „Vítám vás, milý tatíčku, vítám, sivý holoubečku!" A hned do komůrky vešla, bílý koláč otci nesla: „Do smrti tu zůstávejte, děti mé mi kolíbejte!" VY_32_INOVACE_15_Balada I

9 „Dcerko, dcerko moje milá, jak jsi ty mě potěšila! Nejvíc jsem tě trestal zmala, věna jsi ty nedostala, jediná's mě uvítala!" „Dosti jste mi věna dali, že jste zmlada trestávali, v bázni boží vychovali." Jaká životní zkušenost se v básni odráží? Proč našel otec pomoc u nejmladší dcery? Najdeš ve svém okolí nějaký příklad podobného lidského chování ? VY_32_INOVACE_15_Balada I

10 Osiřelo dítě o půldruhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. Ach táto, tatíčku, kde jste dal mamičku? Tvá matka tvrdě spí, žádný jí nevzbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří. Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. Ach mámo, mamičko, promluvte slovíčko. Mé dítě, nemohu, mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu. Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. VY_32_INOVACE_15_Balada I

11 Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. Jdi domů, mé dítě, zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě. Dítě přišlo domů, položilo hlavu. Ach táto, tatíčku, už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkně bílá. Co, dítě, co děláš? Vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění. Ach táto, tatíčku, chystejte rakvičku. VY_32_INOVACE_15_Balada I

12 Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu k mé matce, ať jí zplesá srdce! Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Proč tuto lidovou píseň považujeme za baladu? Mohlo dítě změnit svůj osud? Končí balada tragicky? Jaký druh rýmu se v baladě uplatnil? VY_32_INOVACE_15_Balada I

13

14 Karel Jaromír Erben Kytice z pověstí národních Karel Jaromír Erben Kytice z pověstí národních František Ladislav Čelakovský Toman a lesní panna Jan Neruda Balady a romance VY_32_INOVACE_15_Balada I

15 básník národního obrození, kritik a překladatel narodil se ve Strakonicích pracoval jako redaktor časopisu Česká včela působil jako suplující profesor českého jazyka a literatury na pražské univerzitě Ohlas písní ruských Ohlas písní českých Slovanské národní písně VY_32_INOVACE_15_Balada I

16 Večer před svatým Janem mluví sestra s Tomanem: „Kam pojedeš, bratře milý, v této pozdní na noc chvíli na koníčku sedlaném, čistě vyšperkovaném?“ „Do Podhájí k myslivci musím ke své děvčici; znenadání nemám stání, zas mě čekej o svítání. Dej, sestřičko, dej novou košiličku kmentovou, kamizolku růžovou.“ Jiskra padla pod koníčkem, sestra volá za bratříčkem: „Slyš, Tománku, radou mou, nedávej se doubravou: objeď dolem k Svaté hoře, ať nemám po tobě hoře, dej se raděj v zápoli, ať mě srdce nebolí.“ Nejel Toman doubravou, dal se cestičkou pravou; a v Podhájí u myslivce nový domek jedna svíce, hostí mnoho pospolu, jizba plna hovoru. VY_32_INOVACE_15_Balada I

17 Smutkem Toman obklopen patří s koně do oken děvče láskou jen rozplývá, na ženicha se usmívá; otec jedná námluvy, matka hledí obsluhy. Jedli, pili, rozprávěli, dobrou vůli spolu měli, žádný na to nic nedbal, kůň že venku zařehtal, a mládenec zavzdychal. Panna jenom snoubená najednou se zarděla; svědomí ji přece tlačí, šeptá cosi sestře mladší. Sestřička od večeře vyšla rychle za dvéře: „Na věky se, Tomane, milá s tebou rozstane, jinému se dostane. Najezdil jsi se k nám dosti, dnes tu máme bližší hosti, hledej sobě jinde štěstí.“ VY_32_INOVACE_15_Balada I

18 Toman koněm zatočil, v šíré pole poskočil, zaťal zuby, smračil čelo, kolem všecko neveselo. Půlnoc byla, měsíc zašel, sotva jezdec cestu našel; prudce hned, pak loudavě ubíral se k doubravě. „Všecky krásné hvězdičky ze tmy jsou se prosypaly, proč vy, moje mladé dni, ve tmách jste se zasypaly!“ Jede, jede doubravou, les šumí mu nad hlavou, větřík chladný z noci fouká, nad ouvalem sova houká; koník blýská očima, koník stříhá ušima. VY_32_INOVACE_15_Balada I

19 Cupy dupy z houštiny letí jelen v mejtiny, na jelínku podkasaná sedí sobě Lesní panna; šaty půl má zelené, půl kadeřmi černěné, a ze svatojanských broučků svítí pásek na kloboučku Třikrát kolem jak střela v běhu koně objela, pak Tomanovi po boku vyrovnává v plavném skoku: „Švarný hochu, nezoufej, bujným větrům žalost dej, jedna-li tě opustila, nahradí to stokrát jiná. Švarný hochu, nezoufej, bujným větrům žalost dej!“ To když sladce zpívala, v oči se mu dívala Lesní panna na jelenu, Toman cítí v srdci změnu. VY_32_INOVACE_15_Balada I

20 Jedou, jedou pospolu měkkým mechem do dolu, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku: "Švarný hochu, skloň se, skloň, jenom dále se mnou hoň; líbí-li se ti mé líce, dám radostí na tisíce. Švarný hochu, skloň se, skloň, jenom dále se mnou hoň!" To kdy panna zpívala, za ruku ho ujala; Tomanovi rozkoš proudem prolila se každým oudem. Jedou, jedou dál a dál podlé řeky, podlé skal, panna Tomanu po boku vyrovnává v plavném skoku: „Švarný hochu, můj jsi, můj! K mému bytu se mnou pluj; světla denního v mém domě věčně nezachce se tobě. Švarný hochu, můj jsi, můj — k mému bytu se mnou pluj!“ To kdy panna zpívala, v ústa jezdce líbala, v náručí ho objala. Tomanovi srdce plesá, uzdu pouští, s koně klesá pod skalami prostřed lesa. VY_32_INOVACE_15_Balada I

21 Slunce vyšlo nad horu, skáče koník do dvoru, smutně hrabe podkovou, řehce zprávu nedobrou. Sestra k oknu přiskočila, a rukama zalomila „Bratře můj, bratříčku můj, kde skonal jsi život svůj!“ první umělá česká balada Vyjadřuje obavy lidí z přírodních sil, protože je nedokázali vysvětlit. Snažili si vytvořit jejich podobu formou nadpřirozených bytostí. Zlá přírodní síla nemá nad člověkem moc stálou a naprostou - Toman jí podlehne, teprve až se odloučí od skutečného světa, s nímž ho do poslední chvíle spojoval jeho kůň. VY_32_INOVACE_15_Balada I

22

23 Jan Neruda Dědova mísa Jan Neruda Dědova mísa Jiří Wolker Balada o očích topičových Balada o nenarozeném dítěti Petr Bezruč Maryčka Magdónova Kantor Halfar VY_32_INOVACE_15_Balada I

24 Lidová balada - lyricko-epická báseň, v níž je hrdina krutě potrestán za porušení mravních zásad, střet s nadpřirozenem, autor neznámý Osiřelo dítě Umělá balada – vzniká na konci 18. st., znaky balady lidové, autor znám Karel Jaromír Erben: Kytice František Ladislav Čelakovský: Toman a lesní panna Jan Neruda: Balady a romance VY_32_INOVACE_15_Balada I

25 Sociální balada - poukazuje na život chudých, nespravedlnost společenského zřízení, objevuje se ve 20. st. Jan Neruda: Dědova mísa Petr Bezruč: Maryčka Magdónova, Kantor Halfar Jiří Wolker: Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti VY_32_INOVACE_15_Balada I

26 Použité zdroje: Obrázky. [cit ]. Dostupné z: Postavy Oprátka Stařec Chlapec Kříž Kůň Okno Sova Jelen Rakev Dívka Východ slunce VY_32_INOVACE_15_Balada I


Stáhnout ppt "Název vzdělávacího materiálu: Žánry ústní lidové slovesnosti Číslo materiálu v sadě, (šablona, sada): VY_32_INOVACE_15 Autor materiálu: Mgr. Lucie Plechatá."

Podobné prezentace


Reklamy Google