Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ASIE Přírodní podmínky. Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ASIE Přírodní podmínky. Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace."— Transkript prezentace:

1 ASIE Přírodní podmínky

2 Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace

3 Geologický vývoj Složitý vývoj Základem je Eurasijská tektonická deska Na východní Sibiři odkryty nejstarší horniny Další t. desky: Arabská, Indická, Filipínská, Ochotská Prahorní pevninské štíty: Sibiřský (Sibiřská tabule) Středosibiřská vysočina, Zabajkalí Východočínský (Čínská tabule) Mezi Koreou, Zadní Indií a Tarimskou pánví 7 dílčích masívů (Korejský, Šantungský, Sičuanský, Jihočínský, Tarimský, Ordoský, Indočínský) Indická t. deska: Indický štít Arabská t. deska: Arabský štít S Euroasijskou deskou spojeny až počátkem třetihor

4 Tektonické desky

5 Tektonické desky II

6

7 Horotvorné pohyby Kaledonské vrásnění Starší prvohory Sajany, Altaj Peneplenizovány, ale ve třetihorách opět z části vyzdviženy Hercynské vrásnění Perm, trias Ural, Altaj Janšanské (tichomořské) vrásnění Druhohory Verchojanský hřbet, Kolymské pohoří, Sichote Aliň, Malajský poloostrov, Kalimantan Alpínské vrásnění Třetihory, z geosynklinály Tethys Nejvyšší horské soustavy na Zemi

8 Alpínské vrásnění 2 pásma: alpínsko-himálajské Kavkaz, Pamír, Himáláj, … tichooceánské Korjacký hřbet, Kamčatka, Japonské ostrovy, Filipíny, Nová Guinea… Zmlazení reliéfu Oddělení Asie od Severní Ameriky a Afriky Horotvorné pohyby dosud pokračují Obě pásma tektonicky neklidná zemětřesení vulkanická činnost 130 aktivních vulkánů

9

10 Aktivní zlomy Místa častých zemětřesení Severoanatolský zlom severním Tureckem (cca 40º s. š.) Izmit 1999 Velké riftové údolí Rudé moře, Akabský záliv, Mrtvé moře Zlom Nojima Honšú Kóbe 1995 (6,9 stupňů Richterovy stupnice)

11 Aktivní sopky Nejčastěji stratovulkány Ključevskaja (4 750m) Fudži (3 776m) poslední erupce 1707 (považována za vyhaslou) Unzen (1 500m) Honšú, poslední erupce 1996 Pinatubo (1 780m) Luzon, poslední erupce 1993 Tambora (2 850m) o. Sumbawa, Malé Sundy erupce r považována za největší zaznamenanou v historii

12 Ibu (ostrov Halmahera, Moluky)

13 Krakatau

14 Reliéf Výrazná členitost (horizontální i vertikální) Nejvýše i nejníže položená místa na Zemi Střední nadmořská výška: 960m n. m. nejvíce po Antarktidě do 200m n. m.: 26% rozlohy nad 2000m n. m.: 14% rozlohy (nejvíce mezi kontinenty)

15 Pohoří – Malá Asie Pontské pohoří Kaçkar, 3931 m Taurus (Toros Daĝlari) Erciyeş Daĝi, 3916 m Antitaurus Arménská vysočina vrásno-zlomový systém Ararat (Büyük Aĝri Daĝi), 5165 m Malý Kavkaz Gjamyš, m

16

17 Kavkaz vrásno – zlomové pohoří, vulkanická činnost 2 rovnoběžná pásma Elbrus, m Kazbeg, m Oba vyhaslé vulkány Dychtau, m Silné pleistocénní zalednění dnes cca ledovců nejdelší Ullu-čiran, 19 km

18 Zágros LANDSAT image

19 Zágros tlak Arabské desky na Eurasijskou antiklinály délka pohoří 1200 km Zardkúh 4 547m

20 Pohoří – Írán Elborz Damávand (Demávend) 5671 m sopka, v historické době žádná erupce Íránská vysočina Vrásová i kerná pohoří, prostoupená vulkanickými formacemi Kúhe Teftán m Kopet Dag

21 Vysoká Asie: Hindúkuš „zabiják Indů“ Avesta: „vodní hory“ Složitá vrásno-zlomová struktura Tirič Mir 7 708m Nošak 7 492m Kulturní předěl Dopravní bariéra Kotal i Salang (3878m) - Tunel (1964)

22 Vysoká Asie: Pamír Horský uzel „střecha světa“ antiklinální stavba 3. nejvyšší na světě Kongur Tagh 7639m Muztagata 7506m Ismail Somoni (Pik Kommunisma) 7495m silně zaledněn Fedčenkův ledovec 71km“

23 Ťan Šan délka 2600 km základem hercynská vrásná soustava složitý vrásno – zlomový vývoj Navazují další pohoří: Džungarslý Alatau Altaj Sajany Tannu Ola Nejvyšší část: Kokšaal-Tau Pik Pobědy (Tomur) 7439m Chan Tengri 7005 m Zalednění: ledovec Inylček

24 Karákoram 2. nejvyšší pohoří na Zemi Nejvíce zaledněná oblast na Zemi (mimo polární oblasti): plocha ledovců: km 2 Ledovec Baltoro 57 km 4 vrcholy přes 8000m: K2/Čhokori (Mt. Godwin Austen) 8 611m Hidden Peak (Gašerbrum I) 8 068m Broad Peak (Phalčan Kangri) 8 047m Gašerbrum II8 035m

25 Himálaj Nejvyšší a nejmohutnější pohoří na Zemi 4 horská pásma: Siválik (max 1500m) Mahábhárat (max 3500m), Paňdžal (max 4500m) Vysoký Himálaj Transhimálaj - Ladákh Vysoký Himálaj 10 vrcholů nad m Sagarmátha/Čomolungma (Mt. Everest) 8 848m Káčaňdžunga 8 598m Lhoce 8 511m Makalu 8 481m Dhaulágiri 8 172m Není rozvodím

26 Himálaj

27 Tichooceánské horské pásmo Korjacké pohoří Ledjanaja m Kamčatka: Středokamčatské pohoří, Východní pohoří Ključevskaja m Kurily Sachalin Japonské ostrovy Složitá struktura – vrásno-zlomová, aktivní vulkanismus 58 činných sopek Fudžisan m Tchajwan Filipíny Kalimantan/Borneo Sulawesi/Celebes zde se tichooceánské pásmo spojuje s pásmem alpsko- himálajským

28 Klima Velká rozloha = vysoká rozmanitost podnebí Převládá kontinentální charakter podnebí Mírný pás: převládá západní proudění Atlantský vzduch se vysušuje, stává se kontinentální Vliv tichooceánského vzduchu jen na úzkém pásu pobřeží Sever: otevřený pronikání arktického vzduchu do střední Asie v zimě rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu (stacionární anticyklóna) Nejnižší teploty na severní polokouli (Omjakon, Verchojansk, -70ºC) Jih: oblast tropického vzduchu silné sezónní změny atmosférické cirkulace monzuny

29 Letní monzun Další oblast nízkého tlaku vzduchu nad Paňdžábem a Rádžastánem Níže nasávají tropický oceánský vzduch z Indického i Tichého oceánu Stacionární cyklóna nad jižní Sibiří a Mongolskem Pevnina se ohřívá rychleji než oceán Na východě se vlhký tropický vzduch na styku s cyklonami polární fronty ochlazuje a způsobuje vlhké a mlhavé počasí Japonsko, Korea mausim (arab.) = sezóna

30

31 Povodně (Bangladéš)

32 Zimní monzun Po jejím východním obvodu vanou chladné a suché větry – zimní monzun Další tlaková výše nad Paňdžábem Nad jižní Sibiří a Mongolskem rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu (stacionární anticyklóna) jasné a mrazivé počasí

33 Kalkata, 22,5º s. š. Indie: ve třech letních měsících ¾ ročního úhrnu srážek Na včasném příchodu monzunu závisí úroda

34 Hohhot, Čína, 41º s. š.

35 Srážky Maxima: horské svahy obrácené k moři Čerápundží mm (roční průměr), maximum (r. 1861) Denní maximum 924 mm Mt. Kinabalu mm oblasti tropických monzunů: > 1000 mm subtropy, mírný pás: 600 – 1000 mm východní Sibiř: < 350 mm mezihorské kotliny, Turanská nížina, Sindh: 150 – 200 mm pouště, polopouště: < 100 mm

36 Klimatické typy (podle W. Köppena) Tropické vlhké (Af) – tropický deštný les Velké a Malé Sundy, Moluky, Nová Guinea Tropické monzunové (Aw) – střídání období deště a sucha Indie, Zadní Indie Tropické suché (BW) – pouště Arabský poloostrov, Balúčistán, Thár, Taklamakan… Mírné suché (BS) – stepi Pás stepí od Kaspického moře po severní Čínu Mediteránní (Cs) – křoviny Pobřeží Středozemního a Černého moře, Kypr

37 Klimatické typy (podle W. Köppena) II Mírné vlhké (Cf) – listnaté lesy Dolní tok Jang-c-ťiangu, Korea, Japonsko (mimo Hokkaidó) Boreální klima (Df) – tajga Východní Sibiř, severní a severovýchodní Čína, náhorní plošiny v Malé Asii Klima tundry (E) – tundra Sever střední a západní Sibiře, ostrovy Vysokohorské klima (H) – alpínské louky Tibet, horské oblasti

38 Klimatické typy (podle W. Köppena) II

39 Písečná bouře nad oblastí Sístánu

40 Hydrologie Průměrné množství vody proteklé za rok: km 3 Průměrná odtoková výška: 286 mm Méně než v Evropě, více než v Severní Americe a Africe 40% rozlohy tvoří bezodtoké pánve střední Asie jihozápadní Asie Řeky: 5 typů (podle vodního režimu) 1.Řeky Sibiře 2.Řeky suchých bezodtokých oblastí 3.Monzunové řeky 4.Tropické řeky 5.Středomořské řeky

41 Řeky Sibiře Maxima na jaře (tání sněhu), minima na podzim a v zimě Větší část roku zamrzlé Na dolním toku rozmrzají později než na horním - záplavy Ob – Irtyš5 410 km, m 3 s -1 Jenisej km, m 3 s -1 Lena4 400 km, m 3 s -1 Kolyma2 129 km, m 3 s -1 Chatanga, Jana, Indigirka, Anadyr,… Amur (Hei-long-ťiang) – přechodný typ

42 Řeky suchých bezodtokých oblastí Pramení v horských oblastech Ústí do bezodtokých jezer nebo končí v poušti suchou deltou Velkou část vody ztrácejí výparem 1)Řeky zásobované z ledovců Dvě maxima: léto (tají ledovce) a zima (zimní monzun) Amudarja (Pjandž) km, m 3 s -1 Syrdarja km, 430 m 3 s -1 Tarim km Ili1 439 km Zeravšan, Murgab, Hilmand 2)Řeky zásobované jen srážkami Maximum na jaře, v létě často vysychají Řeky bezodtokých oblastí Íránu (Karasu/Qareh Su, Šúr)

43 Monzunové řeky Maxima v době letního monzunu Velmi nevyrovnaný průtok s výjimkou řek napájených ledovcem Řeky čínské, indické, japonské, korejské Jang-c-ťiang (Čchang-ťiang) km, m 3 s -1 Chuang Che km, m 3 s -1 Si ťiang(Xi Jiang)/Perlová řeka km, m 3 s -1 Mekong4 500 km, m 3 s -1 Salwin2 815 km Iravadí2 092 km, m 3 s -1 Brahmaputra2 960 km, m 3 s -1 Ganga2 700 km,, m 3 s -1 společné ústí Gangy a Brahmaputry – Méghna – největší na světě ( km 2 )

44 Čchang- ťiang – soutěska Xiling

45 Delta Perlové řeky (Xi Jiang)

46 Tropické řeky Zásobovány srážkovou vodou celý rok Kratší toky – na ostrovech Kalimantan: Kapuas, Mahakam Sumatra: Hari Filipíny: Cagayan Středomořské řeky Maxima v zimě v době dešťů v létě někdy vysychají Řeky Malé Asie Kizilirmak, Sakarya, Seychan Jordán

47 Jezera Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: Reliktní Tektonická Ledovcová Pozůstatek pevninského zalednění Karová, morénová jezera Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem) Hrazená sesuvem Limanová - laguny Fluviální Termokrasová

48 Reliktní jezera Velmi stará – pozůstatek moře před vyzdvižením oblasti Kaspické moře Spojení s oceánem ztratilo před 5,5 mil. lety Největší jezero na světě km 2 Slaná voda 80% vody přitéká Volhou Aralské jezero Stáří 5 mil. let Původně km 2 čtvrté největší jezero na světě Bohaté na ryby Rybolov živil lidí

49 Kaspické moře 28metrů pod hladinou oceánu Výška hladiny nepravidelně kolísá hloubka 1025m Jezero nebo moře? politický a ekonomický význam debaty problém znečištění Snímek MODIS, 11. června 2005

50 Aralské jezero

51 Tektonická jezera Bajkal Kryptodeprese, stáří mil. let hloubka 1637 m 7. největší jezero na světě km 2 největší množství sladké vody na světě (20% svět. zásob sladké vody) Balchaš západní část sladká (řeka Ili), východní slaná km 2 (velikost kolísá) 14. největší na světě Issyk kul Chovsgol Biva (o. Honšú) Mrtvé moře

52 Issyk-kul Stáří 25 mil. let 1608 m n. m. mírně slaná voda nezamrzá

53 Tonlesap (Tonlé Sap) zima: hloubka 1 m, rozloha 2700 km 2 řekou Tonlé Sap spojeno s Mekongem. letní monzun: voda přitéká, rozloha až km 2, hloubka 9m gigantický poldr zdroj 60% bílkovin v Kambodži (ryby)

54 Urmijské jezero (Urmai, Urumiyeh) příliš slané pro ryby rozloha km 2, max. hloubka 16m Bariéra mezi městy Tabríz a Urmiyah – stavba mostu

55 Ledovcová jezera Bhútán – tání ledovců

56 Jezero Toba (Sumatra) kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě

57 Jezero Taal (Luzon) - kalderové jezero kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě

58

59 Půdy od tropických po arktické půdní pásma v severní a západní části kontinentu jinde zonalitu narušují vysoká pohoří Sever (Sibiř, Kazachstán, Mongolsko) výrazná zonalita tundrové půdy podzolové půdy šedé lesní půdy černozemě hnědé lesní půdy

60 Půdy Střední Asie šedé půdy skeletové pouštní půdy slaniska horské stepní půdy oázy: šedé půdy, aluviální půdy Východní Asie poledníková zonalita půdních pásem vliv Tichého oceánu od západu k východu: kaštanové půdy černozemě tmavohnědé lesní půdy při pobřeží Jižní Asie tropické půdy tropické červenozemě laterity tmavohnědé půdy savan

61 VEGETACE Hlavní vliv: klima zeměpisná šířka nadmořská výška pedologické vlastnosti vliv člověka výrazná zonalita sever a západ kontinentu silný vliv vertikální členitosti 2 velké fytogeografické oblasti důsledek geologického vývoje paleotropická a holoarktická

62 Paleotropická oblast bohaté druhové složení mnoho reliktů vývoj nebyl přerušen zaledněním severní hranice: Balúčistán, Himálaj, Jün-nan, ústí Jang-c-ťiangu 2 podoblasti: indoafrická indomalajská

63 Geomy Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: Reliktní Tektonická Ledovcová Pozůstatek pevninského zalednění Karová, morénová jezera Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem) Hrazená sesuvem Limanová - laguny Fluviální Termokrasová

64 Indoafrická podoblast podobná s africkou flórou společný geologický vývoj a) Indický poloostrov, Srí Lanka typické geomy: savany (výše položené oblasti) monzunové lesy (návětrné svahy) – „džungle“ galeriové lesy (údolí řek) světlé listnaté opadavé lesy období sucha týk (teak) palmy b) jižní Írán, jih Arabského poloostrova polopouště a pouště vegetace jen podél říčních toků a v oázách

65 Indomalajská podoblast Zadní Indie, jižní Čína, Malajské souostroví, jižní svahy Himálaje typické geomy: vždyzelené vlhké tropické pralesy dešťové monzunové pralesy vydatné srážky, bez období sucha lesy: mohutné neopadavé stromy vlhkomilné rostliny bohatá epifytní (cizopasná) vegetace (stará: terciér) mnoho endemitů kauliflorie liány: palma rotang až 200m velké byliny: banánovník 5-6 m

66 Holoarktická oblast ve čtvrtohorách změna klimatických podmínek ledové doby výrazná změna rostlinstva 5 podoblastí: eurosibiřská čínsko-japonská ponticko-středoasijská mediteránní severoafricko-indická pouštní podoblast

67 Čínsko-japonská podoblast Sachalin, Japonsko, Korea, Mandžusko, V Čína typické geomy: jehličnaté lesy přechod k tajze: limba, javor, modřín Mandžusko smíšené opadavé lesy podobné lesům střední Evropy druhově bohatší (dub, buk, javor, ořech, jehličnany) Korea, severní Japonsko subtropické neopadavé lesy neopadavý dub, vavřín, kafrovník, kamélie, magnólie, bambus

68 Eurosibiřská podoblast Sibiř, Přibajkalí, Kamčatka typické geomy: mechová tundra (rašeliník, křoviny: klikva, bříza) travnatá tundra lesotundra (zakrslé: bříza, olše, vrba) tajga západní Sibiř (po Jenisej): smrk, jedle, borovice východní Sibiř: modřín, lípa, javor klen smíšené lesy Altaj: lípa Usurijská oblast: dub a klen

69 Ponticko-středoasijská podoblast Kazachstán, Mongolsko, střední Asie, Tibet, vnitrozemí Íránu a Turecka typické geomy: suché stepi polopouště pouště lesy: jen zbytky na svazích hor, (JV Tibet, ŤanŠan) druhově pestré (modřín, cedr, jedle, vrba, ořešák) xerofytní vegetace: keře: saxaul, tamaryšek stepi a polopouště: na jaře rozkvetou, začátkem léta uschnou

70 Mediteránní podoblast pobřeží Malé Asie a Arábie suché horké léto, vlhká zima typické geomy: vždyzelené středomořské lesy cypřiš, jilm, tamaryšek, neopadavý dub, halebské sosny, pistácie, dub korkový, olivovník, libanonský cedr

71 Severoafricko-indická pouštní podoblast pouště Arábie, Iráku, Balúčistán, Sindh, Thár vegetace jen údolích řek a zavlažovaných místech kulturní plodiny: palma datlová, rýže, bavlník, cukrová třtina

72 Zoogeografické členění Indomalajská oblast Paleoarktická oblast podoblast tunder podoblast tajgových lesů východočínsko-japonská podoblast středoasijská podoblast středomořská podoblast

73 ZOOGEOGRAFIE podobnost zoogeografického a fytogeografického členění fauna: vysoká kontinentalita fauny druhově chudá na severu a na pouštích a horách střední Asie bohatá zejména Jihovýchodní Asie málo endemických forem – jen v JV Asii příbuznost sibiřské a severoamerické fauny sob, los, jelen, bobr, rosomák, hranostaj příbuznost africké a indické a západoasijské fauny lev, dikobraz, slon, nosorožec, poloopice


Stáhnout ppt "ASIE Přírodní podmínky. Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace."

Podobné prezentace


Reklamy Google