ŘÍMSKÁ LITERATURA – DOBA ARCHAICKÁ A KLASICKÁ Mgr. Michal Oblouk

Prezentace na téma: "ŘÍMSKÁ LITERATURA – DOBA ARCHAICKÁ A KLASICKÁ Mgr. Michal Oblouk"— Transkript prezentace:

1 ŘÍMSKÁ LITERATURA – DOBA ARCHAICKÁ A KLASICKÁ Mgr. Michal Oblouk
ANTICKÁ LITERATURA ŘÍMSKÁ LITERATURA – DOBA ARCHAICKÁ A KLASICKÁ Mgr. Michal Oblouk

2 ŘÍMSKÁ LITERATURA 3. stol. př. n. l. – 5. stol. n. l.
latinsky psaná, většinou nepůvodní vliv řecké literatury, někteří autoři dokonce přebírali nejen témata, ale i celé kusy her (hlavním proudem divadelní tvorby byla komedie) centrum – Řím doba archaická (240 př. n. l. – 80 př. n. l.) doba klasická – zlatý věk (80 př. n. l. – 14 n. l.) doba postklasická – stříbrný věk (14 – 117) doba úpadku impéria (117 – 5. stol.)

3 ARCHAICKÁ DOBA vznikalo mnoho překladů řecké literatury vznikla satira
teprve po rozvoji poezie se začala prosazovat i latinsky psaná próza, většina autorů psala ještě řecky, protože latina nebyla považována za jazyk vhodný pro taková díla v této době byla řecká kulturní převaha značná, ale Římané začali latinu pozvolna přizpůsobovat i potřebám prózy a řečnictví vůbec, populární bylo především dějepisectví velmi se rozvíjelo řečnictví, protože každý, kdo se chtěl prosadit v politice, musel být dobrý řečník, Římané řečnili všude – na pohřbech, na tržištích, u soudu atp., proto byly zakládány rétorické školy další literaturou byly spisy z jednotlivých oborů, např. právo (výklad zákonů dvanácti desek), poměrně značné množství úspěšných spisů vzniklo v oborech jako matematika, gramatika a filosofie

4 KOMEDIE O HRNCI (otrok ukradl lakomci poklad, aby pomohl milencům)
TITUS MACCIUS PLAUTUS (254 – 184) římský autor komedií pestré životní osudy: zaměstnán u divadla, obchodoval, zadlužil se, pracoval ve mlýně přisuzuje se mu 130 her, dochovalo se jich pouze 19 jeho hry jsou volná přepracování řeckých předloh, jsou však obohaceny vtipnými narážkami na římské poměry nejznámější komedie: LIŠÁK PSEUDOLUS (o otroku, který zesměšnil otrokáře a pomohl ke štěstí milencům) KOMEDIE O HRNCI (otrok ukradl lakomci poklad, aby pomohl milencům) KOMEDIE O OSLU MENÉCHMOVÉ CHLUBIVÝ VOJÍN

5 MARCUS PORCIUS CATO (234 – 149) - římský spisovatel, politik, voják a řečník, jako první psal spisy latinsky, jeho projevy prosluly svou propagací všeho římského a odmítáním cizího - především řeckého vlivu, dílo: POČÁTKY (7 knih o nejstarších dějinách Říma), O ROLNICTVÍ (odborný spis) QUINTUS ENNIUS (239 – 189) - římský epický a tragický básník, je považován za otce římské literatury, jeho hlavním dílem je historický epos ANÁLY (zachováno 550 veršů), v němž se snažil vylíčit římské dějiny od počátků až do současnosti

6 DOBA KLASICKÁ - ZLATÝ VĚK
období je považováno za vrchol římské literatury, a to jak v próze, tak i v poezii latina se velmi zjemnila a studiem řeckých spisů dosahují autoři čistoty jazyka velmi se rozvíjelo řečnictví a dějepisectví v Augustově době dospěla poezie ke svému vrcholu a tím se dostala do popředí zájmu – císař Augustus podporoval tento druh umění, byla založena veřejná knihovna básníci byli často ovlivněni řeckou poezií historiografie je poznamenána menší svobodou, protože již nebylo možné psát svobodně o tehdejší době nebo o době nedávné je známo značné množství odborných děl, především z oblasti práva a stavitelství téměř vůbec se nepsalo drama

7 MARCUS TULLIUS CICERO (106 – 43)
římský řečník, republikánský politik, filozof a spisovatel pocházel ze zámožné rodiny jezdeckého stavu studoval rétoriku, právo a filozofii roku 79 př. n. l. začal vystupovat veřejně, jako řečník u soudu popraven za vzpouru proti Marcu Antoniovi, mrtvolu vláčeli po římských ulicích, jeho hlava a pravá ruka byly vystaveny na Foru psal filipiky proti nepřátelům republikánství, zachovalo se 57 projevů dílo: O ŘEČNÍKOVI (teoretický spis o řečnictví) O STÁTĚ (obhajoba republikánského zřízení)

8 GAIUS VALERIUS CATULLUS (87 – 54)
římský básník pocházel z aristokratické rodiny svoji tvorbu zahájil překlady řeckých lyrických básníků nejznámější se staly jeho milostné básně, mimo to se ještě zachovaly básně útočící na Caesara jeho básně byly ve starověkém Římě velmi populární a byly často předčítány dílo: cyklus milostných písní pro starší milenku Lesbii – 116 básní (zachycuje proměny a zvraty milostného citu)

9 GAIUS IULIUS CAESAR (100 – 44)
římský vojevůdce a politik jeden z nejmocnějších můžu antické historie spolu s Marcem Liciniem Crassem a Gnaeem Pompeiem Magnem vytvořil tzv. první triumvirát jako první Říman pronikl do Británie a za řeku Rýn překročením řeky Rubikon v roce 49 př. n. l. zahájil občanskou válku, zvolen doživotním diktátorem pocházel z patricijské rodiny milenka Kleopatra zavražděn v senátu dílo: ZÁPISKY O VÁLCE GALSKÉ - obsahuje celkem osm knih pojednávajících o letech 58 až 50 př. n. l. ZÁPISKY O VÁLCE OBČANSKÉ - tři knihy zachycují události z let 49 a 48 př. n. l.

10 QUINTUS HORATIUS FLACCUS (65 – 8)
římský básník byl synem propuštěnce studoval filozofii v roce 44 př. n. l. vstoupil do Brutovy armády, účastnil se bitvy u Filipp, kde byl Brutus poražen, později stoupenec Octaviana roku 38 př. n. l. se seznámil s Gaiem Cilniem Maecenatem, který mu pomohl s vydáním prvních knih a který mu věnoval statek, aby se básník mohl věnovat pouze psaní neměl velké básnické nadání dílo: SATIRY (18 básní) – ironická kritika lidských chyb EPÓDY – 17 útočných a žertovných básní ÓDY – 4 knihy oslavných básní LISTY (Epištoly) – otázky filozofické a obecně lidské, nejznámější Ars poetica (o básnickém umění)

11 PUBLIUS VERGILIUS MARO (70 – 19)
nejslavnější římský epický básník Augustovy doby narodil se na venkově studoval rétoriku, filozofii, matematiku po celý život ho finančně zajišťoval bohatý příznivec umění Maecenas (mecenáš) neměl pevné zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý dílo: GEORGICA (Zpěvy rolnické) – didaktický epos, ve čtyřech knihách pojednává o rolnictví (první kniha je o orbě, druhá o vinařství a sadařství, třetí o chovu dobytka a čtvrtá o včelařství), základní poznatky o zemědělství BUCOLICA (Zpěvy pastýřské) – oslava idylického života pastýřů, 10 básní AENEIS

12 AENEIS národní hrdinský epos 9 896 veršů, 12 zpěvů
útěk trojského hrdiny Aenea z hořící Tróje, jeho bloudění po moři a šťastné přistání v Latiu, je pokládán za bájného zakladatele Říma v prvních šesti zpěvech hledá Aeneas se svými druhy na příkaz bohů novou vlast a pronásledován hněvem bohyně Juno bloudí léta po mořích; v sedmém až dvanáctém zpěvu postupuje boje s italskými kmeny, aby v Latiu založil novou Tróju a římský národ Vergilius chtěl toto dílo spálit, ale byl přemluven, aby je odkázal přátelům, kteří mu slíbili, že jej nevydají - k tomuto slibu nebylo přihlíženo a téměř dokončené dílo bylo pouze zredigováno a vydáno pro své značné vlastenectví se kniha stala populární dílo výrazně ovlivnilo středověkou a následně i novověkou epiku a náhled na tento básnický styl

13 PUBLIUS OVIDIUS NASO (43 př. n. l. – 17 n. l.)
římský básník (nejnadanější, velmi oslavovaný a oblíbený) pocházel z bohatého rodu jezdeckého stavu studoval právo a rétoriku z příkazu císaře Augusta donucen opustit Řím a přes 10 let žít ve vyhnanství v Rumunsku, své vyhnanství nesl velmi těžce dílo: UMĚNÍ MILOVAT (Ars amatoria) – milostná poezie, 3 knihy, soubor praktických rad, jak si získat a udržet lásku, popisuje mj. i prostředky proti lásce a rady při líčení, dílo je vrcholem erotické poezie ŽALOZPĚVY (Tristia) – básně z vyhnanství PROMĚNY (Metamorfózy) – 250 krátkých epických básní v daktylském hexametru (15 knih), řecké a římské mytologické příběhy s motivem proměny, dílo začíná na začátku světa a končí proměnou Caesara v kometu

14 Lykáón – zpupný král Lykáón provokuje Jova nabízeje mu lidské maso a je strašlivě ztrestán; proměna: Lykaón je změněn ve vlka Deukalión a Pyrrha – vypráví příběh lidí, kteří jako jediní přežili potopu; proměna: Deukalión a Pyrrha byli vyzváni, aby za sebe házeli kosti vznešené matky (kameny) – ty se měnily v nové lidi Dafné – Apollón se zamiloval do nymfy Dafné, ta před ním prchá, a aby byla zachráněna, je změněna ve vavřín Faëthon – Faëthon, syn slunečního boha Hélia, se na svém otci domůže toho, aby směl řídit jeho ohnivé spřežení (slunce), divoké koně však neukočíruje, ohrožuje zemi i nebe a je sražen Jovovým bleskem, proměna pleti národů aithiopských (černochů) poté, co se k nim velmi přiblížil splašený ohnivý vůz Európé – Jupiter přijme na se podobu býka, v níž unese královu dceru Európé na Krétu Arachné – Arachné se pustí do soutěžení ve tkaní se samotnou Minervou, utká veledílo, avšak uražená Minerva její výtvor zničí a Arachné promění v pavouka Niobé – Niobé se vysmívá bohyni Létě, že má sedmkrát více synů i dcer, Létiny děti Apollón a Diana však Niobiny děti pobijí a Niobé se promění v mramorovou sochu Marsyás – Apollón, poraziv satyra M., z něj stáhne kůži; faunové a satyrové nad ním pláčou, ze slz vznikne řeka Marsyás Pelops – Tantalos chtěl vyzkoušet bohy, zabil svého syna Pelopse a připravil z něj pokrm, bozi se na Tantala rozhněvali, odsoudili ho k Tantalovým mukám a syna oživili, snědenou část ramene nahradili slonovinou Prokné a Filoméla – Prokné se vdala za Térea a požádala ho, aby jí přivezl sestru Filomélu, Téreus se do F. zamiloval, znásilnil ji a vyřízl jazyk, ona však utkaným kobercem sestru o všem spravila, Prokné zabila svého syna Itya a dala ho za pokrm Téreovi, Prokné byla proměněna ve vlaštovku, Filoméla ve slavíka a Téreus v dudka

15 Daidalos a Ikaros – D., stavitel Mínoova labyrintu, chce uprchnout z Kréty, vyrobí pro sebe a pro svého syna I. křídla (symbolická proměna v létavce), I. však chtěl letět až ke slunci, vosk spojující peří roztál a I. zahynul Filémón a Baukis – vyprávění o manželích Filomónovi a Baukis, kteří jako jediní pohostinně přijali Jova s Merkurem, za to se stali správci chrámu a bylo jim dopřáno, aby zemřeli pospolu, proměnivše se ve stromy - dub a lípa - a pořád se mohli dotýkat větvemi a být spolu tak, jak si přáli Ganymédés - trójský princ Ganymédes byl unesen v orla se proměnivším Jovem na Olymp, kde slouží jako číšník Hyakinthos – Apollónův oblíbenec Hyakinthos je ze žárlivosti zabit bohem Zefyrem, který se o Hyakintha také ucházel, z jeho krve vyraší nová rostlina – hyacint Myrrha – dcera krále Kinyry Myrrha se zamilovala do vlastního otce, a opivši ho, dosáhla ukojení svých vášní, uprchla, prosila bohy, aby ji zbavili života, avšak neuvrhli v říši mrtvých – byla proměněna v myrhový strom Pygmalión – panic Pygmalión si vyřezal krásnou ženskou sošku, do níž se zamiloval, Venuše mu ji proměnila v ženu - v Galateiu Meleagros – Meleagrův otec Oineus jednou zapomněl vzdát oběť bohyni Dianě, jež za to seslala na jeho království strašlivého kalydonského kance, při slavném a krvavém honu Meleagros zabil ve sporu o kance matčiny bratry, rozzuřená Althaia, Melagrova matka, svého syna zahubila, spálivši poleno, na němž podle sudby závisel jeho život, Althaia i Melagrova žena Kleopatra spáchaly sebevraždu, lkající Meleagrovy sestry se změnily v ptáky Aisón – Médea pomocí čar omladí Iásónova otce Aisóna, z nějž je hned zdravý mladík Héliovny – sestry Faëthontovy byly, lkajíce nad ztrátou bratra, proměněny ve stromy, jejich slzy v jantar Kyknos – Kyknos, přítel Faëthontův, byl, lkaje nad ztrátou druha, proměněn v labuť

16 TITUS LIVIUS (59 př. n. l. – 17 n. l.)
významný římský historik a spisovatel pocházel z bohaté rodiny pobýval v Maecenatově domě, kde se patrně spřátelil s Gaiem Octaviem, pozdějším císařem Augustem, byl také učitelem pozdějšího císaře Claudia nikdy nezastával žádné veřejné funkce, věnoval se pouze studiu historie a překládání dílo: DĚJINY OD ZALOŽENÍ MĚSTA (Říma) – prozaická obdoba Aeneidy, římské dějiny do r. 9 př. n. l., tvořilo je 142 knih, dochovala se asi čtvrtina

17 ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Titus_Maccius_Plautus