Postmoderní identita. Klasická sociologická pojetí identity se soustřeďují na její původ v sociální a/nebo kulturní struktuře –Například Bourdieu a jeho.

Prezentace na téma: "Postmoderní identita. Klasická sociologická pojetí identity se soustřeďují na její původ v sociální a/nebo kulturní struktuře –Například Bourdieu a jeho."— Transkript prezentace:

1 Postmoderní identita

2 Klasická sociologická pojetí identity se soustřeďují na její původ v sociální a/nebo kulturní struktuře –Například Bourdieu a jeho habitus –Jako příklad může sloužit i Inglehertovo pojetí hodnot – podle něj lze rozdělit celé kultury a přiřadit jim typické hodnoty

3 Inglehartova mapa převládajících hodnotových vzorců

4 Postmodernismus toto strukturalistické chápání odmítá – podle řady autorů hlásících se k postmodernismu (například Bauman, Scott Lasch a samozřejmě autoři uvedení v této prezentaci) se identita člověka stává věcí konstrukce a volby

5 Téma konstruování identity jednotlivce i sociálních skupin se v sociologii prosadilo jako významné až v 70´ a především 80´e tj. ve stejné době, do které se datuje nástup postmodernismu Konstruktivistický přístup k identitě a postmodernismus spolu dobře souzní – oba tyto přístupy mluví o konci pevných struktur a organizací moderní doby, o tom, že lidé západního světa jsou čím dál méně determinováni ve svých životních drahách

6 Michel Foucault (1926-1984) Už od šedesátých let se v jeho knihách objevuje kritika klasického moderního pojetí subjektu a identity jakožto něčeho skutečně individuálního, podle Foucaulta je identita výsledkem společenských diskurzů a ideologií, které určují lidem nejen jejich objektivní pozice, ale i jejich subjektivitu, to jak vnímají sami sebe Ve svém pozdním období (Dějiny sexuality II a III vydané v roce 1984) dával lidem větší svobodu konstruovat svou identitu – tuto svobodu ovšem lidé příliš nevyužívají

7 Douglas Kellner Kritický sociální teoretik, bývá řazen ke třetí generaci Frankfurtské školy Zabýval se řadou témat – především rolí médií v současné společnosti a politice V devadesátých letech a na začátku nového tisíciletí napsal (především s filozofem Stevenem Bestem) několik o postmodernismu, postmoderní kultuře i postmoderní teorii Kellner, Douglas and Best, Steven (1997). The Postmodern Turn. Kellner, Douglas and Best, Steven (1991). Postmodern Theory: Critical Interrogations. Kellner, Douglas and Best, Steven (June 2001). The Postmodern Adventure: Science, Technology, and Cultural Studies at the Third Millennium

8 Douglas Kellner identita se dnes stává (alespoň zdánlivě) svobodnou volbou, jde čím dál více o "divadelní sebeprezentaci„ člověka ve společnosti, o to jak působí, spíše než „kým doopravdy je“ s tímto vývojem je spojena možnost ztráty kontroly nad svým osudem a hrozba zmatku Hlavním zdrojem pro konstruování identity je populární kultura, především ta, která se objevuje v elektronických médiích - „obrazy, scény a texty populární kultury nabízejí řadu potenciálních podob subjektu“

9 Mike Featherstone Anglický sociolog a sociální teoretik Knihy na téma postmodernismu Consumer Culture and Postmodernism (1991 Undoing Culture: Globalization, Postmodernism and Identity (1995

10 Featherstone a téma estetizace každodenního života Už v modernismu 19. století, u autorů jako Baudelaire nebo Wilde byl velmi silný motiv „života jako uměleckého díla“ („dandismus“) Podle Featherstonea se tento způsob vedení vlastního života, původně typický pro úzkou vrstvu bohémů ve velkoměstech rozšiřuje na mnohem širší vrstvy společnosti – především díky médiím Média poskytují zásobárnu různorodých obrazů a možných životních stylů V dnešní době se téma životního stylu stalo všudypřítomným, lidé si volí, často jsou nuceni si volit své životní styly

11 Jean Baudrillard Řazen k postmodernismu, je ale spíše kritikem postmoderny Je fascinován tím, jak média určují naši představu o světě – mluví o „hyperrealitě“ mediálních obrazů, za kterými se již neskrývá žádná skutečnost. Mediální realita žije svým vlastním životem.

12 Gilles Lipovetsky Francouzký filozof a esejistický sociolog Zpochybnil to, že modernita byla nahrazena nějakou novou epochou (postmodernitou). Spíše jde o dobu vyhrocení některých tendencí moderní doby – nazývá tedy současnou dobu „hypermoderní“ Tato hypermodernita je pro něj především dobou růstu narcismu, egoismu, povrchních mód a stylů Stejně jako Baudrillard je spíše konzervativním kritikem postmodernismu i postmoderny (respektive jeho jazykem hypermodernity)