Trávicí trakt.

Prezentace na téma: "Trávicí trakt."— Transkript prezentace:

1 Trávicí trakt

2 Trávicí soustava je branou, kudy vstupují do těla živiny, vitamíny, minerály a tekutiny.
Živiny jsou štěpeny na vstřebatelné jednotky převážně v tenkém střevě. Produkty trávení, vitamíny, minerály a voda procházejí sliznicemi a vstupují do lymfy nebo krve.

3 Ústa Potrava je mechanicky rozmělněna a promíchána se slinami.
Sliny obsahují: alfa-amylasu, která štěpí škroby na jednodušší cukry. mucin je vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen - ochranná funkce lyzozym ničí bakterie, choroboplodné zárodky Žlázky jazyka také v malém množství produkují lipasu, která štěpí triglyceridy na mastné kyseliny a diglyceridy.

4 Žaludek Hlavní funkcí žaludku je shromáždit rozmělněnou potravu, promísit ji, natrávit a v peristaltických vlnách posouvat do duodena. Žaludek průměrné dospělé osoby pojme obsah 1 až 1,5 litru potravy; každých 24 hodin vyrobí také zhruba stejné množství žaludečních šťáv, jejichž sekreci stimuluje jednak vzhled, vůně a chuť jídla, jednak vlastní vstup potravy do žaludku.

5 Silné svaly žaludku se každých dvacet sekund rytmicky stahují a vytváří tzv. tráveninu - chymus.
Buňky žaludeční sliznice také produkují hlen - mucin, který ji chrání před agresivním působením HCL. Rozmělnění potravy účinně napomáhají žaludeční šťávy, jejichž základní složkou je koncentrovaná kyselina chlorovodíková, enzymy (pepsin, lipasa) a vnitřní faktor. Pepsin štěpí bílkoviny na jednodušší polypeptidy tvořené řetězcem aminokyselin, také sráží mléko. Žaludeční lipasa štěpí triglyceridy (tuky) na mastné kyseliny a glycerol. Kyslelina chlorovodíková (HCL): vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu usnadňuje trávení masa - vazivo bobtná a rozpadá se na jednotlivá vlákna chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C) ničí choroboplodné zárodky

6 Tvorba tráveniny trvá různě dlouho v závislosti na druhu požité potravy. Obecně lze říci, že čím je strava tučnější a bohatší, tím déle v žaludku setrvává. Potrava obsahující hodně tuků se zdržuje v žaludku nejdéle – až 6 hodin. Potrava obsahující převážně sacharidy (cukry) opouští žaludek již za 2 až 3 hodiny. Částečně natrávená potrava je v pravidelných intervalech stahy žaludku a uvolňováním svěrače vrátníku v dolní části žaludku vypuzována do dvanáctníku. Peristaltické pohyby se na žaludku objevují i při lačnění, tedy v období mezi jídly. Tato pohybová aktivita žaludku vzniká přibližně jednou za dvě hodiny a trvá několik minut.

7 Střeva – tenké střevo První oddíl tenkého střeva se nazývá dvanáctník (jeho název je odvozen od přibližné délky 12 palců) a probíhá zde nejintenzivnější zpracování živin. Trávenina se při průtoku dvanáctníkem mísí se střevní šťávou, pankreatickou šťávou a se žlučí. Druhým oddílem je lačník (jejunum) o délce asi 1,5 až 2 metry a třetím pak kyčelník (ileum), dlouhý necelý metr.

8 Ale proč vlastně musí být tenké střevo tak dlouhé
Ale proč vlastně musí být tenké střevo tak dlouhé? Hlavně proto, že jeho hlavní funkcí je vstřebávání živin z přijaté potravy do krevního oběhu. Je tedy nutná co největší povrchová plocha, která se na procesu vstřebávání živin podílí. Sama délka kolem tří metrů by však nestačila – proto je vnitřní povrch střeva zvrásněn do nesčetných záhybů a klků. Ani povrch klků není hladký - je pokryt vrstvou mikroklků, takže připomíná jemný kartáč. Tímto důmyslným zařízením zvětšuje tenké střevo svůj vnitřní povrch na bezmála 300 metrů čtverečních, což je srovnatelné s fotbalovým hřištěm.

9 Mezi klky jednoduché trubicovité žlázky střevní, které produkují střevní šťávu.
V horní části střeva jsou buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony sekretin a pankreozymin podněcující slinivku břišní k produkci šťávy. Průchod tráveniny tenkým střevem trvá 4 až 8 hodin.

10 Slinivka břišní Slinivka je těsně spjata s procesem trávení a zároveň je největší sekreční žlázou organismu. Kromě vylučování velmi silných trávicích enzymů (trypsinu, chymotrypsinu a dalších), tedy funkce exokrinní, produkuje v ostrůvcích speciálních buněk životně důležitý hormon inzulín, který hraje stěžejní rol při udržování hladiny cukru v těle.

11 Hlavní pankreatický vývod se spojuje se žlučovým vývodem a spolu vytvářejí tzv. Vaterskou papilu.
Denní produkce pankreatické šťávy se pohybuje mezi jedním a dvěma litry. Hlavními pankreatickými enzymy je už zmíněný trypsin a chymotrypsin. Oba pokračují ve štěpení bílkovin, započatém už v žaludku.

12 Škroby a jiné velké glycidové molekuly obsažené v potravě jsou štěpeny alfa amylázou na jednoduché cukry, glukózu, galaktózu a fruktózu, které jsou schopny dalšího vstřebání. Náročný boj s tuky podstupuje pankreatická lipáza. Tuky totiž nejsou rozpustné ve vodě, a tak mají tendenci se rozkládat a zase seskupovat do velkých kuliček, do nichž lipáza ve střevě proniká jen stěží. Proto je potřeba kuličky nejprve rozbít na menší tukové kapénky - emulgovat. Tuto emulgaci umožňuje žluč.

13 Žlučník Žlučník je drobný vakovitý útvar hruškovitého tvaru, umístěný pod pravým jaterním lalokem. Je přibližně 8 až 12 centimetrů dlouhý, 4 až 5 centimetrů široký a má obsah zhruba 50 až 80 mililitrů. Je zásobníkem žluči, v němž se žluč zahušťuje. K uvolňování žluči ze žlučníku dává povel hormon cholecystokikin, uvolňovaný dvanáctníkem po příjmu potravy do žaludku.

14 Žluč se tvoří ve žlučových kanálcích mezi jaterními lalůčky.
Obsahuje směs žlučových kyselin, cholesterolu, pigmentů, bílkovin a minerálních solí např. ionty sodíku nebo draslíku. Primární žlučové kyseliny jsou po vyloučení žluči do tenkého střeva přeměňovány na tzv. sekundární žlučové kyseliny, které se uplatňují při emulgaci tuků přijímaných tuků. Denně se tvoří kolem 0,5 – 0,7 litru žluči.

15 Protože lidské tělo má k dispozici jen asi 2 až 4 gramy žlučových kyselin, je jejich potřebné množství zajišťováno jejich cirkulací mezi střevem a játry (enterohepatální oběh). Převážná část žlučových kyselin (95 %) je totiž v kyčelníku, vstřebána opět do krve a transportována do jater, kde se znovu stává součástí nově vytvářené žluči.

16 Střeva – tlusté střevo Tlusté střevo je přibližně 1,5 metru dlouhé a má cca 5 cm v průměru. Mezi tenkým a tlustým střevem je chlopeň, která zabraňuje zpětnému toku tráveniny. První částí tlustého střeva je slepé střevo (cékum) a poslední částí konečník (rektum). Mezi nimi se úseky střeva nazývají vzestupný tračník, příčný tračník, sestupný tračník, esovitá klička. V nejspodnějším úseku konečníku (ampule), uzavřeném řitním svěračem, se shromažďuje stolice. Protože intenzivní vstřebávání živin probíhá už v tenkém střevě, sliznice tlustého střeva nemá klky. Tlusté střevo je především místem, kde dochází k absorpci solí a vody.

17 Převažujícím sekretem v tlustém střevu je hlen, který jednak chrání sliznici před účinkem enzymů tenkého střeva a jednak pomáhá formovat stolici. Pro dobré trávení je důležitá střevní mikroflóra skládající se z určitého množství různých druhů symbiotických laktobacilů, které pomáhají rozkládat to co ještě zbylo z potravy – vznikají tak kvasné reakce (u cukrů) a hnilobné pochody (u aminokyselin a bílkovin). Mastné kyseliny které jsou tvořeny bakteriemi z neabsorbovaných sacharidů poskytují zdroj energie pro buňky tlustého střeva. Naše přátelské bakterie likvidují např. antibiotika, stres, nesprávná výživa. V tu dobu dochází k velké zátěži imunitního systému. Díky tomu může dojít např. rozvoji plísní, Jejich projevy (nehty, plosky nohou, jazyk, pokožka, pohlavní orgány) většinou potom léčíme různými přípravky, ale zapomínáme , že jejich likvidaci mohou zvládnou laktobacily.

18 Trávení sacharidů ústa – škroby jsou štěpeny ptyalinem (amylasou)
tenké střevo - účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy se složené cukry štěpí na jednoduché, hlavně glukózu

19 Trávení bílkovin žaludek – štěpení bílkovin pepsinem na polypeptidy
v tenkém střevě se polypeptidy štěpí trypsinem na peptidy enzymy střevní šťávy přeměňují peptidy na jednotlivé aminokyseliny Na rozdíl od štěpících enzymů sacharidů a lipidů jsou hlavní proteolytické enzymy produkovány v neaktivní formě (pepsinogen, tripsinogen).

20 Trávení tuků tenké střevo - žluč nerozpustné tuky emulguje = zvětší se plocha vystavená účinkům lipáz účinkem lipáz (pankreatické a střevní) se zde štěpí na glycerol a mastné kyseliny

21 Resorpce Resorpce = štěpné produkty trávení se dostávají do portálního krevního oběhu a lymfatického oběhu přes buňku výstelky střeva (enterocyt). Prostupnost střevní stěnou není konstantní a s přibývajícím věkem klesá pro vodu, proteiny a pro elektrolyty.

22 Resorpce sacharidů Rozštěpené sacharidy se rychle vstřebávají stěnou střední částí tenkého střeva. Molekuly cukru přecházejí do oběhu kapilárami buněk sliznice do vena porte. Glukosa a galaktosa je přenášena aktivně (společně s Na+ ionty). Fruktosa usnadněnou difúzí nezávisle na Na+ iontech.

23 Resorpce bílkovin Aminokyseliny jsou aktivně přenášeny do enterocytů a odtud pasivně do portálního oběhu. Pouze 2 – 5 % bílkovin není stráveno a vstřebáno. Ty se dostávají do tlustého střeva, kde jsou rozloženy přítomnými bakteriemi. Bílkovina ve stolici nepochází z potravy, ale z bakterií a rozpadlých buněk.

24 Resorpce tuků Resorpce mastných kyselin závisí na délce jejich uhlíkového řetězce: S krátkým a středně dlouhým řetězcem jsou dobře rozpustné ve vodě a proto přecházejí snadno do portální krve. S dlouhým řetězcem se resyntezují v buňkách sliznice na triglyceroly a obalují se vrstvou proteinů, cholesterolu a fosfolipidů – vytvářejí chylomikrony, které putují do lymfy a odtud krevním oběhem do jater. (K transportu přes vnitřní mitochondriální membránu jaterní buňky potřebují přenašeč karnitin). Při mírném příjmu tuků se jich vstřebá asi 95 %.

25 Resorpce vody Do střev přichází denně asi 2 l požité vody a 7 l produkovaných trávicích šťáv. 98 % tekutin se zpětně vstřebá sliznicí tenkého i tlustého střeva a stolicí ztrácíme asi 200 ml tekutin.