Středověk Český stát ve 12. a 13. století Mgr. Jakub Němec

Prezentace na téma: "Středověk Český stát ve 12. a 13. století Mgr. Jakub Němec"— Transkript prezentace:

1 Středověk Český stát ve 12. a 13. století Mgr. Jakub Němec
VY_32_INOVACE_D1r0118

2 11. století v českých zemích
V 11. století došlo k ustálení postavení českých zemí v rámci Svaté říše římské. Česká knížata získala určitý vliv na dění v říši, kterého začala využívat k posílení své pozice. Na konci 11. století prošel český stát mírnou krizí, v níž šlo o spory o moc způsobené seniorátním řádem. Tyto spory se přestaly řešit až v polovině 13. století, kdy na základě primogenitury vládl Václav I. po svém otci Přemysli I. Otakarovi. V 11. století začíná v českých zemích probíhat vnitřní kolonizace (rozšiřování a zúrodňování území uvnitř státu), která byla podporována panovníkem, šlechtou i církví.

3 Vladislav II. Postavení českého státu nebylo zatím příliš významné, ke změnám začalo docházet za vlády Vladislava II. Český kníže navázal úzkou spolupráci s římským císařem Fridrichem I. Barbarossou, kterému pomáhal při dobývání Milána. Za pomoc císaři obdržel královský titul, zatím však opět platný jen pro jeho osobu. Po smrti Vladislava II. se čeští panovníci stali závislými na císaři – Fridrich I. ustavil Moravské markrabství přímo podřízené císaři. Po smrti Fridricha I. dostala česká knížata Moravu opět pod svou správu. Na konci 12. století se do čela českého státu dostal kníže Konrád Ota, který potvrdil dědičnou držbu pozemků u leníků. Přispěl tím ke vzniku české šlechty.

4 Dobývání Milána v roce 1158 1) Obraz Josefa Mathausera z přelomu 19. a 20. století vyobrazuje Vladislava II. (resp. I.) při boji proti Milánským.

5 Přemysl I. Otakar Během vlády Přemysla I. Otakara započal vzestup českého státu mezi evropské velmoci (během13. století se české království stalo pevným a hospodářsky významným státem). Přemysl Otakar I. podporoval městskou kolonizaci (vesnická se stala záležitostí šlechty a klášterů), rozvíjela se řemeslná výroba a obchod. Mezi nejbohatší města patřila Kutná Hora a Jihlava (naleziště stříbra). Roku 1212 byl Přemyslu I. Otakaru císařskou listinou Fridricha II. Zlatou bulou sicilskou potvrzen dědičný královský titul. Přemysl I. Otakar ukončil spory o nástupnictví a zavedl systém primogenitury. Zajistil postavení státu vůči říši a pokusil se rozšířit jeho území. Znakem českých králů přestala být svatováclavská orlice, ale stal se jím český lev (stříbrný lev na červeném poli). Morava od 2. poloviny 13. století používala jako svůj znak šachovanou orlici.

6 2) Náhrobek Přemysla I. Otakara, který vytvořil Petr Parléř.
Přemysl I. Otakar 2) Náhrobek Přemysla I. Otakara, který vytvořil Petr Parléř.

7 Václav I. Václav I. nastoupil k vládě v roce 1230 a pokračoval v politice svého otce – posilování českého státu. Budoval silnou armádu, kterou využíval při prosazování svých politických zájmů, ale také k obraně země. V roce 1240 byla střední Evropa ohrožována vpádem kočovných Tatarů (Mongolů). Po porážce polského vojska se obrátili směrem na jih. V roce 1241 prošli Tataři Moravou (např. pověst o štramberských uších), ale s Václavovou armádou se nestřetli (alespoň o tom nejsou žádné prameny). Česká a moravská šlechta se obávala silné pozice panovníka, a proto zvolili „mladšího krále“ – jeho syna Přemysla Otakara. Václav I. musel utéci ze země, ale vrátil se s armádou, Přemysla porazil a poté jej uvěznil. V rámci sňatkové politiky jej oženil s Markétou Babenberskou, čímž získal pro svého syna rakouské země.

8 Václav I. 3) Pravděpodobně nejznámější vyobrazení Václava I. pochází z Gelnhauserovy kroniky z 15. století.

9 Přemysl II. Otakar Po smrti svého otce v roce 1253 se stal právoplatným králem Přemysl II. Otakar. Díky své úspěšné politice a válečným úspěchům byl nazýván králem „železným a zlatým“. Kvůli velkým územním ziskům se dostal do sporů s uherským králem Bélou IV. (kladl si nárok na rakouské země). Spor se rozhodl v bitvě Kressenbrunnu roku 1260, v níž Přemysl II. Otakar zvítězil. Přemysl II. Otakar nakonec získal: Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko, Korutany a Kraňsko. V roce 1255 se vydal na křížovou výpravu do Pobaltí proti pohanským Prusům. Založil zde město Královec (Königsberg, dnešní Kaliningrad). Vláda Přemysla II. Otakara byla spojena také s fundační činností - města a kláštery (České Budějovice a Písek). Svou rostoucí mocí ohrožoval zájmy říšských šlechticů, kteří se rozhodli roku 1273 zvolit jako římského krále Rudolfa Habsburského (Přemysl po tomto titulu sám toužil). Po menších šarvátkách mezi Rudolfem Habsburským a Přemyslem II. Otakarem došlo k rozhodující bitvě na Moravském poli (1278). Habsburkové tím získávají většinu držav na jih od Čech.

10 4) Jezdecký portrét Přemysla II. Otakara z Gelnhauserovy kroniky.
Přemysl II. Otakar 4) Jezdecký portrét Přemysla II. Otakara z Gelnhauserovy kroniky.

11 Území ovládané Přemyslem II. Otakarem
5) Přemysl II. Otakar byl nejen výborným válečníkem, ale také obratným diplomatem (většinu území získal chytrou sňatkovou politikou nebo jako dědictví).

12 Václav II. Po smrti Přemysla II. Otakara byl jeho syn Václav uvězněn na Bezdězu a Čechám vládl rod Braniborů – Václavův strýc Ota Braniborský. Moravu na čas ovládl Rudolf Habsburský. V roce 1282 česká šlechta dojednala propuštění Václava II. a jeho dosazení na český trůn. Václav II. se projevil jako výborný diplomat, politik (oženil se s dcerou Rudolfa Habsburského) a hospodář. Posiloval těžbu stříbra (Kutná Hora), vydal horní zákoník o těžbě, a dal razit stříbrné pražské groše (1300). Za vlády Václava II. se v českých zemích plně rozvíjí rytířská kultura (turnaje, móda, rytířské písně) podle západních vzorů. V roce 1300 byl korunován polským králem (využil rozbrojů mezi Piastovci). Po vymření Arpádovců v roce 1301 získal uherskou korunu pro svého syna Václava III.

13 Václav II. 6) Miniaturní portrét Václava II. ze zbraslavské kroniky ze 14. století.

14 Václav III. Krátce po úmrtí svého otce (1305) přichází Václav III. o uherskou korunu, kterou získal Karel Robert z Anjou, jenž byl podporován samotným papežem. Vzbouření proběhlo také v Polsku, kde byl v roce polskou šlechtou prosazen král z rodu Piastovců. Václav III. se vydal na výpravu, která měla obhájit jeho královskou pozici. Během tažení byl v roce 1306 zabit v Olomouci. Touto událostí vymřel rod Přemyslovců po meči (mužská linie). Na českém trůně se krátce vystřídal Rudolf Habsburský (manžel Elišky Rejčky, vdovy po Václavu II.) a Jindřich Korutanský (manžel Anny Přemyslovny, sestry Václava III.). Silnou pozici získal až v roce 1310 rod Lucemburků – Jan Lucemburský se oženil s Eliškou Přemyslovnou, sestrou Václava III.

15 Václav III. 7) Portrét Václava III. ze Zbraslavské kroniky. Tři koruny na jeho hlavě značí krále českého, polského a uherského.

16 Území ovládané Přemyslovci okolo roku 1300
8) Území pod nadvládou Přemyslovců před úmrtím Václava II.

17 Společnost a kultura 12. a 13. století v českých zemích
Během vlády posledních Přemyslovců se čeští králové stali mocnými politickými hráči ve střední Evropě. Sami se nikdy nestali římskými králi, ale ovlivňovali chod Svaté říše římské. Rozrůstalo se obyvatelné území Čech – díky vnitřní kolonizaci. Ve velkém se zakládaly hrady, města, vesnice a kláštery. Rostla moc šlechty a církve. České království bohatlo díky nalezištím stříbra a obchodu. V zemědělství se začal užívat systém trojpolního hospodářství, díky čemuž vzrostla produkce zemědělských plodin. Došlo k rozvoji dvorské kultury (rytířství, vzdělanost). Vzdělanost – sepisování množství bohatě iluminovaných náboženských spisů a světských kronik. Ve stavitelství a výtvarném umění se začal projevovat gotický sloh.

18 Otázka závěrem 1) Urči politickou pozici českého království ve střední Evropě. 2) Popiš vládu českých králů. 3) Vysvětli význam Zlaté buly sicilské. 4) Urči důvody, které vedly k rozpadu přemyslovského impéria po smrti Přemysla II. Otakara, a později Václava II. 5) Popiš kulturu českého státu za vlády posledních Přemyslovců.

19 Literatura ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN

20 Obrázky 1) MATHAUSER, Josef. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 2) USER:ACOMA. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: ahrobek.jpg 3) JAN Z GELNHAUSENU. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: exu.jpg 4) JAN Z GELNHAUSENU. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 5) JIRKA.H23. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 6) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 7) AUTOR NEUVEDEN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: 8) MOZZAN. Wikipedia.cz [online]. [cit ]. Dostupný na WWW: upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/81/WenceslausIImap-cs.png