Z POPULAČNÍ BIOLOGIE VELKÝCH RYBOVITÝCH OBRATLOVCŮ

Prezentace na téma: "Z POPULAČNÍ BIOLOGIE VELKÝCH RYBOVITÝCH OBRATLOVCŮ"— Transkript prezentace:

1 Z POPULAČNÍ BIOLOGIE VELKÝCH RYBOVITÝCH OBRATLOVCŮ
Žraloci velrybí Zuzana Sajdlová

2 CÍL prezentace: seznámit s populační biologií žraloků velrybích (Rhincodon typus) na příkladu populace z Ningaloo Reef. BRADSHAW J. A. Corey et al. Inferring population for the world´s largest fish from mark-recapture estimates of survival. Journal of Animal Ecology, 2007, vol. 76, s. 480 – 489. Obr. 1. „Žralok velrybí“; Georgia aquarium (Atlanta).

3 VÝSKYT DRUHU: výskyt: tropický pelagiál; k vidění nejpravděpodobněji: Jižní Afrika, Seychely, J-V Asie, západní Austrálie (Ningaloo Reef), Velikonoční ostrovy… Obr. 2 a 3. „Mapy výskytu žraloka velrybího“.

4 Charakteristika druhu:
Charakteristika druhu: biologie málo známá - kdysi až 15 m, 20 t pelagický planktivorní dlouhověký << Obr. 4. „Detail hlavy“; s přisátými štítovci. >> Obr. 5. „V tlamě je až 300 řad drobných zubů v každé čelisti“. pomalu se rozmnožující kdy a kde se rozmnožuje dosud není známo. Od 2002 na seznamu IUCN.

5 studuje australský tým C. Bradshawa 1992 – 2004
Cíl studií: studuje australský tým C. Bradshawa – 2004 cílem bylo zjistit základní charakteristiky populace; zejména: << Obr. 7. „Ningaloo Reef“. Obr. 6. „Divoký žralok velrybí“. >> - pravděpodobnosti přežívání - struktura populace věk dospívání reprodukční frekvence zastoupení obou pohlaví v populaci.

6 Použité metody: na Ningaloo se shromažďuje žraloků; v terénu zjišťována celková délka jedinců (TL); pohlaví, foto-identifikace jednotlivců (na 580 fotografií). odhad biologických parametrů pomocí metody zpětného odchytu - Mark-recapture (Cormac-Jolly-Seber ) a Leslieho maticových modelů. - metoda zpětného odchytu umožňuje na základě opakovaného pozorování modelovat pravděpodobnost přežívání. << Obr. 8. „Životní prostředí paryb“.

7 Odhadované parametry:
Parametr plodnosti ; počet mláďat (Nm) vynásobený předpokládaným poměrem mláďat (zde 0,5) a vydělený reprodukční frekvencí samice v letech (fr): [Pf = (Nm. 0,5)/fr]. Parametr velikosti v dospělosti; vychází z von Bertalanffyho růstové funkce: Obr. 9. „Bertalanffyho růstová funkce“; podle C. Bradshawa et al., 2007. - umožňuje určit délku (věk), kdy zvíře dosáhlo pohlavní dospělosti. >>; předpokládáme-li délku při narození 0,58 m, maximální dosaženou délku 14 m, délku, kdy bylo dosaženo pohlavní dospělosti 8 m a konstantu (0,053), pak věk pohlavní dospělosti bude asi 13 let.

8 žralok velrybí ještě nedávno považován za vejcorodý (oviparní) druh; 1995 objevena březí samice s více než 300 embryi. Byla tak potvrzena vejcoživorodost. Nejnovější výsledky výzkumu poukazují na to, že se u samic navíc vyskytuje „diskontinuální“ oplození. v rámci Marc-recapture provedeno několik analýz, z nichž modely vycházely. celkově vzniklo 16 maticových modelů čtyřech různých typů. - struktura modelů měla zjednodušený charakter, byly založené na základním životním cyklu a hustotně nezávislé. << Obr. 10. „Schéma maticového modelu“; podle C. Bradshawa et al., 2007.

9 pro každou matici byly, kromě již zmíněných demografických parametrů, získávány také celkové senzitivity (elasticity); (měřítka změn v přežívání nebo plodnosti). Co modely ukazují: - z celkově 16 matic vyšlo, že v 63 % případů populace vymírá (λ<1); doloženo rovněž výsledky asijských rybářů. průměrný věk prvního rozmnožování je v rozmezí let populace zahrnuje minimum reprodukčně schopných samic, převažují „ročci“, mladí jedinci, z toho 74% tvoří samci. vyšší pravděpodobnost přežití mají jedinci > 9 m (80%), pokud model neuvažoval časovou závislost. naopak, u mláďat < 4 m je šance na přežití velmi nízká (kolem 50%).

10 Pravděpodobné příčiny populačního poklesu:
- kromě lidské činnosti (rybolov) se jedná zejména o: - vysoká úmrtnost v raných stádiích života (predační tlak) - nízká frekvence rozmnožování (jednou za 2-3 roky) - pozdní dospívání (nad 13 let) - negativní přírodní vlivy - disturbance Obr. 11. „Mládě žraloka velrybího“.

11 Možné řešení: rozšířit dosavadní výsledky o informace získané od ostatních „subpopulací“ tohoto druhu, neboť jedině tak lze zjistit skutečný stav celosvětové populace. z hlediska modelů provádět přesnější odhady elasticity a snažit se začleňovat závislost na hustotě (do jaké míry je přežívání ovlivněno právě kolísáním hustoty populace). mapování velkých oceánských druhů dnes usnadňuje zavádění různých telemetrických metod, které zlepšují možnost sledování „oceánských poutníků“ i ve velkých časoprostorových měřítcích…

12 Obr. 12. „Doma v pelagiálu“. Děkuji za pozornost

13 Bibliografie: BRADSHAW, J. A. Corey et al. Inferring population for the world´s largest fish from mark-recapture estimates of survival. Journal of Animal Ecology, 2007, vol. 76, s. 480 – 489. SCHMIDT, V. Jeniffer et al. INTER-RESEARCH SCIENCE CENTER. Paternity analysis in a litter of whale shark embryos [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: < HENNEMANN M. Ralf. Světoví žraloci a rejnoci. 1. vyd. Franfurkt: IKAN-Untereasserarchiv, ISBN? New-Brunswick.net. Sharks in the bay [online]. cWeb Wise Inc. [cit ]. Dostupné na: < ICHTHYOLOGY at the Florida Museum of Natural history. Whaleshark [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: <

14 Zdroje obrázků: Obr. „0“. „Úvodní snímek“. Zdroj: Travel Muse. Fall Means Whale Shark Season in Mexico [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: < Obr. 1. „Žralok velrybí“; Georgia aquarium (Atlanta). Zdroj: Info Barrel. Whale shark [online]. c2008 [cit ]. Dostupné na: < Obr. 2.,3. a 5. Zdroj: ICHTHYOLOGY at the Florida Museum of Natural history. Whaleshark [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: < Obr. 4. „Detail hlavy“. Zdroj: diver.net [online]. c [cit ]. Dostupné na: < Obr. 6. „Divoký žralok velrybí“. Zdroj: gettyimages [onlineg. c [c ]. Dostupné na: < Obr. 7. „Ningaloo Reef“. Zdroj: Hotelreservations.com. [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: < > Obr. 8. „Životní prostředí paryb“. Zdroj: vlastní, vyfotografováno na Zakynthu. Obr. 9. „Bertalffyho růstová funkce“. Zdroj: nakresleno podle C. Bradshawa et al., 2007 v Malování. Obr. 10. „Schéma maticového modelu“. Zdroj: nakresleno podle C. Bradshawa et al., 2007 v Malování. Obr. 11. „Mládě žraloka velrybího“. National Geographic. Smallest Whale shark discovered [online]. C1996 [cit ]. Dostupné na: Obr. 12. „Doma v pelagiálu“. Similand Island Dive Center. Whale shark facts [online]. c2010 [cit ]. Dostupné na: