Rostlinné orgány.

Prezentace na téma: "Rostlinné orgány."— Transkript prezentace:

1 Rostlinné orgány

2 Rostlinné orgány organologie
U cévnatých rostlin (kapraďorostů a semenných rostlin): kořen, stonek, list U některých řas a mechorostů: rhizoidy, kauloidy, fyloidy Rhizoidy(příchytná vlákna), kauloidy(lodyžky), fyloidy(lístky)

3 Kořen (radix) Podzemní orgán rostliny
Fce: nasávací, vodivá, mechanická, zásobní Nemá: kutikulu, průduchy ani fotosyntetická barviva

4 Kořen (radix) Kořínek (radikula) Hlavní kořen Postranní kořeny
Kořenový systém Kořen (radix) je podzemní orgán rostliny. Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami. Na rozdíl od stonku není článkovaný, nemá listy ani zákonitě postavené pupeny, chlorofyl a průduchy. Kořen roste pozitivně geotropicky a negativně fototropicky. Dorůstá vzrostným vrcholem, krytým čepičkou. Hned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, sloužící k sání vody. Jedná se o tzv. kořenové vlásky. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů.

5 Kořen (radix) U jednoděložných rostlin - kořeny náhradní (adventivní)

6 Kořen (radix) Stavba: kořenová čepička Rhizodermis Kořenové vlásky
Primární kůra: exodermis mezodermis endodermis Pericykl- mezi škrobovou vrstvou a cévními svazky. Jeho činností se zakládají postranní kořeny Cévní svazek Dřeň centrální válec se skládá z vodivého systému a případně dřeně, přičemž vodivý systém je zřetelně ohraničen tzv. pericyklem. Pericykl je většinou jednovrstevný, u nahosemenných a některých krytosemenných (zejména jednoděložných) rostlin bývá mnohovrstevný. Pericykl má latentně meristematický charakter, neboť v něm vznikají postranní kořeny a adventivní pupeny. U sekundárně tloustnoucích kořenů se v něm zakládá i felogen, avšak u sekundárně netloustnoucích kořenů jednoděložných rostlin se v něm tvoří zpravidla vrstva sklerenchymatická.

7 Kořen (radix) Primární stavba: zóna dělivá, prodlužovací a absorpční
Sekundární stavba

8 Kořen (radix)

9 Kořen (radix)

10 Kořen (radix) U dvouděložných a nahosemenných rostlin je primární stavba kořene nahrazena sekundární stavbou Činností kambia se radiální cévní svazek mění na kolaterální

11 Kořen (radix) 1-rhizodermis, 2-primarni kura, 3-kambium, 4-drevo, 5-lyko

12 Metamorfózy kořene Kořenové hlízy: orsej, jiřina Bulvy: řepa, celer…..
stavbě se podílí i část stonková Vzdušné kořeny Příčepivé kořeny: břečťan Haustoria

13 Epifyty jsou organismy rostoucí na žijících rostlinách, ale vyživující se samostatně, tj. ani částečně na nich neparazitující. Epifyty jsou organismy rostoucí na žijících rostlinách, ale vyživující se samostatně, tj. ani částečně na nich neparazitující. Termín epifyt pochází z řeckého epi- (znamenající 'na') a phyton (s významem 'rostlina'). Obvykle se tímto termínem označují vyšší rostliny, ale existují také epifytické baktérie, houby, řasy, mechy, kapraďorosty či lišejníky. Epifytické rostliny se zachycují krátkými kořeny kmenů a větví stromů, jsou hojné v tropických deštných lesích. Živí se tzv. rostlinným humusem, který se atmosférickými srážkami hromadí v trhlinách kůry. Vodu dokážou přijímat ze vzdušné vlhkosti, která bývá až 100%

14 Hlíza Orsej jarní, jiřina

15 Bulva

16 Vzdušné kořeny Monstera Vzdušné kořeny

17 Příčepivé kořeny

18 Příčepivé kořeny

19 Haustoria

20 Stonek (kaulom) Nadzemní orgán cévnatých rostlin spojující kořen s listy a květy Fce: zajišťuje optimální polohu pro listy a květy vodivá Stonek + listy = prýt Nody Internodia nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang) až 300 metrů

21 Typy stonků U Bylin: dužnatý Lodyha Stvol Stéblo
Typy stonků: podle tvaru a konzistence -byliny - lodyha - caulis, stonek s listy, odumírá týž rok, kdy vyrostl - stvol - scapus, bezlistý stonek zakončený květem nebo květenstvím - stéblo - culmus, dutý článkovaný stonek trav, kolénka - dřeviny - vnitřní pletiva stonku zdřevnatělá - kmen - dřevnatý nerozvětvený stonek vytrvalých rostlin, spojuje kořenový systém s korunou - strom - arbor - keř - frutex, stonky se větví hned od země - polokeř - sufrutex - zdřevnatělá pouze spodní část stonku, horní je bylinná a každý rok odumírá

22 Typy stonků U dřevin: dřevnatý Strom Keř Polokeř

23 Polokeř (suffrutex, hemixylum) je cévnatá rostlina, která se od keře liší tím, že nepříznivé období (zimu) přečkává jen přibližně centimetrový zdřevnatělý stonek. Zbylé části stonku jsou bylinné a na zimu odumírají.

24 polokeř

25

26 Stavba stonku Primární Zelený Epidermis
Primární kůra (ochranná, zásobní fce) Endodermis Škrobová pochva Střední válec- vnější vrstva= pericykl Cévní svazek Dřeň- dřeňové paprsky

27 Stavba stonku Sekundární Druhotné tloustnutí Druhotná kůra
Kambium produkuje druhotné dřevo a druhotné lýko

28 letokruhy- vznik periodickou činností kambia
Letokruh je přírůstek dřeva vytvořený kambiem v průběhu jednoho vegetačního období. Jeden letokruh odpovídá jednomu vegetačnímu období. V našich oblastech je to jeden přírůstek (letokruh) během jednoho roku. Proto počet letokruhů na radiálním řezu (příčný řez) odpovídá stáří stromu. Tímto se zabývá vědní obor dendrochronologie, který využívá nepravidelností letokruhů, způsobených zejména odlišným chodem počasí v různých letech. Letokruh je zpravidla rozdělen na dvě části: Jarní dřevo je obvykle světlejší a měkčí část v letokruhu. Póry (cévy a cévice = tracheje a tracheidy) mají větší průměr než u letního dřeva Letní dřevo je tmavší a obvykle tvrdší část letokruhu V našich zeměpisných šířkách mají letokruhy všechny stromové dřeviny. U tropických dřevin, kde vlivem stálého podnebí roste dřevina po celý rok, nejsou letokruhy v řezech patrny.

29 Jarní dřevo je obvykle světlejší a měkčí část v letokruhu
Letní dřevo je tmavší a obvykle tvrdší část letokruhu Strom roste do délky běžným prodlužovacím růstem. Jeho zvláštností je růst do šířky. Při něm dochází k sekundárnímu tloustnutí. Při sekundárním tloustnutí se uplatňují dva druhy pletiv, sekundárních meristémů – kambium a felogén. Kambium se zakládá jako prstenec meristématických buněk, které se nacházejí jak v cévních svazcích (tzv. fascikulární kambium - odděluje vnější lýkovou a vnitřní dřevní část cévního svazku), tak mimo ně (interfascikulární kambium). Tloustnutí se děje tak, že fascikulární kambium produkuje směrem ven lýko (sekundární floém) a směrem do centra kmene dřevo (sekundární xylém). Tato produkce se děje především na jaře (v dřevní části vznikají řidší cévy o větším průměru – světlejší zbarvení), o něco pomaleji pak v létě (hustší cévy o menším průměru – tmavší zbarvení), na podzim a v zimě ustává, čímž se vytváří charakteristické útvary, tzv. letokruhy. Felogén se nachází na povrchu lýkové části a také produkuje buňky ven i dovnitř. Směrem ven jde o buňky korku (felému), směrem dovnitř pak buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Buňky nad felogénem postupně odumírají, neboť vznikající korek jim zamezí v přístupu živin (které se k nim ze sítkovic a cév nedostanou).

30 Stonek

31 Cévní svazek Dvouděložných rostlin: kolaterální, bikolaterální
břečťan popínavý (Hedera helix L.) ARALKOVITÉ (Araliaceae) Dvoudelozne: Čeleď: hrách setý (Pisum sativum L.) čičorka pestrá (Coronilla varia L.) BOBOVITÉ (Fabaceae) jetel plazivý (Trifolium repens L.) jetel luční (Trifolium pratense L.) trnovník akát (Robinia psedacacia L.) tolice vojtěška (Medicago sativa L.) kručinka barvířská (Genista tinctoria L.) vikev ptačí (Vicia cracca L.) vikev huňatá (Vicia villosa Roth) BRUTNÁKOVITÉ (Boraginaceae) penízek rolní (Thlaspi arvense L.) BRUKVOVITÉ (Brassicaceae) kostival lékařský (Symphytum officinale L.) kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum L.) hadinec obecný (Echium vulgare L.) pomněnka bahenní (Myosotis palustris (L.) Hill. sp. aggreg.) plicník tmavý (Pulmonaria obscura Dumort) plicník lékařský (Pulmonaria officinalis L.) dub letní (Quercus robur L.) BUKOVITÉ (Fagaceae) čekanka obecná (Cichorium intybus L.) ČEKANKOVITÉ (Cichoriaceae) dub pýřitý (Quercus pubescens Willd.) hluchavka bílá (Lamium album L.) dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) HLUCHAVKOVITÉ (Lamiaceae) hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum L.) hluchavka pitulník (Lamium galeobdolon (L.) Nath.) hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) máta peprná (Mentha piperata L.) konopice zdobná (Galeopsis speciosa Mill.) meduňka lékařská (Melissa officinalis L.) mateřídouška obecná (Thymus serpyllum L. sp. coll.) máta rolní (Mentha arvensis L.) HOŘCOVITÉ (Gentianaceae) zběhovec plazivý (Ajuga reptans L.) popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea L.) HVĚZDNICOVITÉ (Asteraceae) hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea Scop.) hořec Clusiův (Gentiana clusii Peer. et Song.) devětsil lékařský (Petasites hybridus (L.) G. M. Sch.) devětsil bílý (Petasites albus (L.) Gaertn.) chrpa modrák (Centaurea cyanus L.) heřmánek terčovitý (Matricaria matricarioides) heřmánek lékařský (Chamomilla recutita (L.) Rauschert) podběl lékařský (Tussilago farfara L.) kopretina bílá (Chrysanthenum leucanthemum L.) řebříček obecný (Achillea millefolium L.) rmen rolní (Anthemis arvensis L.) pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.) slunečnice roční (Helianthus annuus L.) sedmikráska chudobka (Bellis perennis L.) JAVOROVITÉ (Aceraceae) zlatobýl kanadský (Solidago canadensis L.) smetanka lékařská pravá (Taraxacum officinale subsp. officinale) jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata L.) JITROCELOVITÉ (Plantaginaceae) javor klen (Acer pseudoplatanus L.) KAKOSTOVITÉ (Geraniaceae) jitrocel větší (Plantago major L.) jitrocel prostřední (Plantago media L.) kakost hnědočervený (Geranium phaeum L.) kakost bahenní (Geranium palustre L.) kakost luční (Geranium pratense L.) kakost smrdutý (Geranium robertianum L.) kakost krvavý (Geranium sanguineum L.) KRTIČNÍKOVITÉ (Scrophulariaceae) kopřiva dvoudomá (Utrica dioica L.) KOPŘIVOVITÉ (Utricaceae) náprstník červený (Digitalis purpurea L.) lnice obecná (Linaria vulgaris Mill.) černýš hajní (Melamphyrum nemorosum L.) rozrazil lékařský (Veronica officinalis L.) náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora Mill.) stulík žlutý (Nuphar luteum (L.) SM.) LEKNÍNOVITÉ (Nymphaeaceae) rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys L.) LÍPOVITÉ (Tiliaceae) rulík zlomocný (Atropa bella-donna L.) LILKOVITÉ (Solanaceae) LOMIKAMENOVITÉ (Saxifragaceae) lípa velkolistá (Tilia platyphylla Scop.) lípa srdčitá (Tilia cordata Mill.) MÁKOVITÉ (Papaveraceae) rybíz černý (Ribes nigrum L.) MIŘÍKOVITÉ (Apiaceae) mák vlčí (Papaver rhoeas L.) mák setý (Papaver somniferum L.) bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria L.) andělika lékařská (Archangelica officinalis (Moench) Hoffm.) morušovník bílý (Morus alba L.) MORUŠOVNÍKOVITÉ (Moraceae) děhel lesní (Angelica sylvestris L.) netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora DC.) NETÝKAVKOVITÉ (Balsaminaceae) PODRAŽCOVITÉ (Aristolochiaceae) netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere L.) prvosenka jarní (Primula veris L.) PRVOSENKOVITÉ (Primulaceae) kopytník evropský (Asarum europaeum L.) blatouch bahenní (Caltha palustris L.) PRYSKYŘNÍKOVITÉ (Ranunculaceae) prvosenka vyšší (Primula elatior (L.) Hill.) oměj šalamounek (Aconitum napellus L.) jaterník podléška (Hepatica nobilis Mill.) pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus L.) ostrožka stračka (Consolida regalis Grey) orsej jarní (Ficaria verna Huds.) sasanka hajní (Anemone nemorosa L.) pryskyřník prudký (Ranunculus acer L.) pryskyřník plazivý (Ranunculus repens L.) pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias L.) PRYŠCOVITÉ (Euphorbiaceae) upolín evroský (Trollius europaeus L.) RDESNOVITÉ (Polygonaceae) pryšec sladký (Euphorbia dulcis L.) jahodník obecný (Fragaria vesca L.) RŮŽOVITÉ (Rosaceae) rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta L.) krvatec toten (Sanguisorba officinalis L.) kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris L. sp. coll.) jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.) mochna nátržník (Potentilla erecta (L.) Räuschel) mochna husí (Potentilla anserina L.) kuklík městský (Geum urbanum L.) ostružiník křovitý (Rubus fruticosus L.) oskeruše domácí (Sorbus domestica L.) ostružiník srstnatý (Rubus hirtus W. et K.) ostružiník sivý (Rubus caesius L.) ostružiník maliník (Rubus idaeus L.) ostružiník žláznatý (Rubus pedemontanus Pinkwart) ostružiník tmavofialový (Rubus tabanimontanus Figert) SILENKOVITÉ (Silenaceae) trnka obecná (Prunus spinosa L.) růže šípková (Rosa canina L.) SVLAČCOVITÉ (Convolvulaceae) hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum L.) ŠŤAVELOVITÉ (Oxalidaceae) svlačec rolní (Convolvulus arvensis L.) opletník plotní (Calystegia sepium (L.)) třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum L.) TŘEZALKOVITÉ (Hypericaceae) šťavel kyselý (Oxalis acetosella L.) violka trojbarevná (Viola tricolor L.) violka rolní (Viola arvensis Murr.) VIOLKOVITÉ (Violaceae) VRABEČNICOVITÉ (Thymelaeaceae) violka vonná (Viola odorata L.) topol osika (Populus tremula L.) VRBOVITÉ (Salicaceae) lýkovec jedovatý (Daphne mezereum L.) vřes obecný (Calluna vulgaris L.) brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus L.) VŘESOVCOVITÉ (Ericaceae) záraza obecná (Orobanche vulgaris Poir) podbílek šupinatý (Lathraea squamaria L.) ZÁRAZOVITÉ (Orobanchaceae) dymnivka plná (Corydalis solida (L.) Clairv.) ZEMĚDÝMOVITÉ (Fumariaceae) bez černý (Sambucus nigra L.) ZIMOLEZOVITÉ (Caprifoliaceae) zemědým lékařský (Fumaria officinalis L.) zvonek rozkladitý (Campanula patula L.) zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia L.) ZVONKOVITÉ (Campanulaceae) zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides L.)

32 Cévní svazek Jednoděložných rostlin:
většinou roztroušené druhotně netloustnou Jednodelozne rostliny: AMARYLKOVITÉ (Amaryllidaceae) bledule jarní (Leucoium vernum L.) sněženka podsněžník (Galanthus nivalis L.) ARONOVITÉ (Araceae) aron alpský (Arum alpinum Schott et Kotschy) LILIOVITÉ (Liliaceae) česnek medvědí (Allium ursinum L.) kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum (L.) All.) konvalinka vonná (Convallaria majalis L.) křivatec žlutý (Gagea lutea (L.) Ker-Gawl) ocún podzimní (Colchicum autumnale L.) LIPNICOVITÉ (Poaceae) jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) pýr prostřední (Elytrigia intermedia (Host) Nevski) srha říznačka (Dactylis glomerata L.) VSTAVAČOVITÉ (Orchidaceae) hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis (L.) Rich.) vstavač mužský (Orchis mascula L.)

33 Větvení stonku Vidličnaté Hroznovité Vrcholičnaté
Větvění stonku múže být buď vidličnaté - málo zastoupené u vyšších rostlin, vrchol dává vyniknout dvěma dceřiným, které se stejným způsobem větví dál - jmelí, nebo postranní - dva typy - monopodiální - hroznovité - vedlejší větve nepřerůstají hlavní stonek, sympodiální - vrcholičnaté - postranní větve převažují nad hl. stonkem.

34 Metamorfózy stonku a) oddenky
Metamorfózy stonku: oddenky - podzemní část, oddenkové hlízy - zásobní fce, bazální hlízy - ztloustnutí pod zemí, stonkové nebo lodyžní hlízy, brachyblasty - zkrácené postranní stonky nesoucí květy nebo listy, trny a kolce - přeměna brachyblastů - ochrana, fylokládia - asimilační fce, úponky - opora, šlahouny - rozmnožování Funkce stonku: mechanická - nese listy a zajišťuje jim optimální polohu v prostoru, nese květy, vodivá - spojení mezi kořenovým systémem a listy, asimilační, zásobní Oddenek zázvoru

35 Metamorfózy stonku b) Oddenkové hlízy

36 Metamorfózy stonku c) Stonkové hlízy

37 Metamorfózy stonku d) brachyblasty

38 Metamorfózy stonku e) trny, kolce

39 Metamorfózy stonku f) šlahouny

40 Metamorfózy stonku g) úponky