Sociální deviace a patologie

Prezentace na téma: "Sociální deviace a patologie"— Transkript prezentace:

1 Sociální deviace a patologie
Božena Genrtová

2 Obsah: Definice Sociální deviace Teorie deviantního chování
Vztah jedince ke společenským normám Sociální patologie a jevy Další patologické jevy

3 Definice Deviace - odchylka od pravidel a norem společnosti, porušení
pravidel, které daná společnost považuje za normální - normy jsou kulturně a historicky podmíněné (relativní) odlišné pojetí (např. polygamie) Patologie - obecně nežádoucí a nebezpečné společenské jevy Překryv termínů Sociální deviace znamenají odchylku od pravidel společností osvojených během procesu socializace Patologie je pojem označující nezdravé, obecně nežádoucí a pro fungování a samotnou existenci společnosti nebezpečné Termín sociální patologie zavádí Herbert Spencer a jeho význam je v zásadě podobný významu sociální deviace, bude vysvětleno později

4 Sociální deviace Chování jednotlivce/skupiny porušující sociální normu
Deviace pozitivní x negativní Primární Sekundární - labelling - stigmatizace - subkultury Tento sociologický pojem pochází z počátku 20. století. Jak již bylo řečeno, jde o jednání jednotlivce nebo skupiny, které porušuje sociální normu. Je to opak chování konformního, tedy takového, jaké je společností přijímano jako normální. Tato odchylka od normy může být negativní (což je také její převládající forma), ale i pozitivní (lidé vystupující proti násilí, totalitním systémům – disidenti) Důležitější dělení deviací z hlediska následné nápravy představuje dělení na primární a sekundární: Primární – odchylka na základě přímého impulsu (loupežné přepadení, krádež, znásilnění) Sekundární – odchylka na základě předchozího zařazení mezi devianty (jsem několikrát trestaný vrah a násilník a budu se podle toho taky chovat) Sem patří např. etiketizační teorie (labeling) – deviantní člověk není odlišný proto, že dělá odlišné věci, ale proto, že je tak označen Pojem stigmatu zavádí americký sociolog Erving Goffman – silně dikreditující atribut jedince vnímaný druhými, který je jimi generalizován a ukazuje tak jedince jako obecně špatnou osobnost – zjevná (fyzické znetvoření) a skrytá (negramotnost, psychické vývojové vady) Subkultury si popíšeme na následujícím snímku, který představuje jednotlivé sociologické teorie nahlížející na tento problém.

5 Teorie deviantního chování
Teorie anomie – Émil Durkheim Teorie kulturního přenosu Teorie strukturálního tlaku Kontrolní teorie Etiketizační teorie Teorie anomie – Robert K. Merton Teorie anomie – É. Durkheim – v důsledku velkých a rychlých společenských a ekonomických změn jsou výrazně oslabena tradiční pravidla, morální hodnoty a sociální normy. Vytváří to nedostatek opory a řádu pro jednotlivce, což vede k vzrůstu sociálně-patologických jevů. Teorie kulturního přenosu tvrdí, že deviantnímu chování se učíme v interakci s jinými lidmi, tedy stejným způsobem jako chování konformnímu (normálnímu). Deviantní chování proto vzniká v určitých subkulturách, kde je pokládáno za „normální“. Jednoduše řečeno – konformní chování v subkultuře nemusí být považováno za konformní v dominantní kultuře. Ve společnosti vznikají přímo tzv. deviantní subkultury – např. zloději, uživatelé drog apod. Jejich chování je vnímáno deviantní, protože většina společnosti jej za deviantní považuje (pro většinu lidí je přirozené nekrást). Z toho lze vyvodit, že podstata sociální deviace je v existenci sociálních pravidel – pokud by neexistovala pravidla, nemohla by existovat ani deviace. Teorie strukturálního tlaku předpokládá, že v každé společnosti vznikají situace, na něž určitá část populace reaguje chováním odchylným od normy (dokumentovatelné na úsloví „chudoba plodí zločin“). Část lidí jednoduše tíhne k odlišným než konformním reakcím na základě sociálních, biologických a psychologických determinantnů. Kontrolní teorie vysvětluje deviantní chování oslabením či absencí sociální kontroly. Je třeba se ptát, proč jsou lidé konformní, spíše než proč se chovají deviantně. Důvodem ke konformnímu jednání je právě existence sociální kontroly – tedy obecnému úsudku o tom, co je „dobré“ a co „špatné“ Etiketizační teorie patří mezi tzv. konstruktivistické teorie a chápe deviaci především jako výsledek označování za devianty.

6 Teorie anomie Roberta K. Mertona
Merton tvrdí, že zdrojem anomie v moderní (hlavně západní) společnosti je za hlavní kulturní hodnotu považován materiální úspěch a za společensky ceněný přístup k němu sebedisciplína a práce Ve skutečnosti ale sociální struktura neposkytuje rovné šance a řada lidí má velmi omezené šance na vzestup a často hledá jiné cesty a prostředky, jak cíle a úspěchu dosáhnout

7 Vztah jedince ke společenským normám (R. K. Merton)
Robert K. Merton rozlišil pět možných reakcí na konflikt mezi hodnotami (cíli), které společnost hlásá, a omezenými prostředky k jejich dosažení. Na této tabulce představující modelové přístupy jedince ke společenským normám od R. K. Mertona lze předvést odklon od konformního jednání a vznik sociální deviace. Konformisté - přijme-li jedinec cíl i prostředek, jakým jej lze uskutečnit, nemá důvod vybočovat ze zažitého jednání a jeho chování zůstává konformním Inovátoři - přijme-li cíl ale prostředek nikoli, provádí inovativní chování;to může být pozitivní (vynalezneme nový, např. rychlejší a efektivnější postup, který navíc není v rozporu se společenskými normami) nebo negativní (postup je rychlejší a efektivnější, neshoduje se však s konformním jednáním, např. násilné převzetí moci ve státě) Ritualisté - nesouhlasí-li jedinec s cílem, ale přijímá prostředky, jeho chování je považováno za konformní, je však z praktického hlediska bezúčelné – ritualismus (příkladem je byrokratický aparát) Odpadlíci - jestliže se jedinec nezajímá o cíle a použité prostředky, uniká ze společenské reality do subkultury, která jeho nezájem sdílí (nejčastěji uživatelé drog) Rebelové - pokud jedinec nesouhlasí ani s cílem ani s prostředky, bouří se proti zažitému systému, ať už pasivně či aktivně. V obou případech je považován za devianta, v případě aktivního odporu však představuje pro spolenost větší hrozbu. Ze zmíněného tedy vyplývá, že k deviantnímu chování má největší předpoklady adaptace inovativní (použitím nových prostředků), úniková (vyčeleněním jedince ze společnosti do subkultury) a vzpurná (bojem proti konformnímu chování většiny)

8 Sociální jevy a patologie
Obecně nežádoucí jevy pro společnost Kriminalita Drogová závislost Prostituce Homosexualita Sebevražda Sociální patologie je označení pro jevy, které společnost klasifikuje jako nežádoucí (sociálně patologické), protože porušují sociální, morální či právní normy společnosti jakož i pro příčiny těchto jevů. Zde vzniká již zmíněný přesah termínů sociální patologie a deviace. Termín sociální patologie zavádí Herbert Spencer. Chápe sociální výchylky jako paralelu biologických onemocnění, sociologové odmítající biologismus místo tohoto pojmu používají právě označení sociální deviace či sociální dezorganizace. V zásadě jsou tyto pojmy tedy teoreticky totožné, obecně však patologií rozumíme spíše disciplínu zabývající se již konkrétními patologickými jevy. Kriminalita je porušování právních norem společnosti. Sankce určuje trestní právo. Mezi novodobé formy patří terorismus, organizovaný zločin a počítačová kriminalita (pirátství, hacking, kyberšikana) Homosexualita – psychosexuální jev, kdy se jedinec orientuje na jedince stejného pohlaví. V některých zemích je již částečně tolerována, takovíto lidé jsou však obvykle stále předmětem předsudků nebo se na ně vztahuje etiketizační teorie. V některých státech je striktně zakázána a trestána (Uganda, Rusko, apod.). Pozoruhodné je, že např. v dobách starověkého Řecka byla vnímána jako součást konformního chování, neboť odpovídala tehdejšímu filozofickému postoji v otázce lásky k bližnímu (kalokagáthia, láska platonické podstaty jako nezměrný obdiv ke svému bližnímu) Drogová závislost – jde o stav tělesné či psychické záležitosti na opakovaném užívání látky s psychotropními účinky (ovlivňuje prožívání a chování – nejčastěji halucinace, pocity euforie či naopak útlumu, zvýšený práh bolesti apod.). Návyk vede ke zvýšení tolerance vůči látce, což vede ke zvyšování dávyk potřebné k vyvolání psychotropního účinku. Po jejím vynechání či snížení se projeví abstinenční příznaky. Drogovou závislost obvykle doprovází další sociální deviace: kriminalita, prostituce, sebevražedné sklony. Zvláštním případem je alkoholismus a závislost na cigaretách (nikotinu) či kofeinu. Užívání těchto návykových látek totiž velká část světové společnosti toleruje, závislost na nich je však považována za deviaci. V jiných společnostech je naopak požívání považováno za deviantní, jiné návykové látky však spadají pod konformní chování. Prostituce je institucionalizovanou formou poskytování sexuálních služeb za peníze či z jiných pohnutek. Průvodním projevem je promiskuita pojem vyjadřující sexuální chování charakteristické častým, náhodným a nezávazným střídáním sexuálních partnerů. Sebevražda – úmyslné a dobrovolné, různě motivované usmrcení sebe sama. Obvykle se jedná o reakci na tíživou situaci, která se jedinci zdá bezvýchodná. Stoupající tendence ve stáří. Způsoby jsou různé – odkazuji na skvěle zpracovanou prezentaci Vojty Vandy z loňského společenskovědního semináře, jen namátkou: u mužů dominuje - oběšení, plyn, konflikty v zaměstnání, motivem je obvykle strach před trestem, ženy takto jednají demonstrativně či nátlakově - prášky, mezilidské vztahy Příčiny: vnitřní - původ v samotné osobnosti sebevraha vnější - vycházejí z okolního prostředí.

9 Další sociálně-patologické jevy
Sektářství Intolerance Fanatismus Extrémismus Etnocentrismus Kriminalita bílých límečků Sektářství – Sekty jsou názorově vyhraněné odnože náboženství – křesťanství vzniklo jako sekta judaismu. Církve mají ve zvyku sekty kritizovat a vystupovat proti nim. Negativní patologie tkví v možnosti snadné manipulaci s masou lidí, kteří nemají životní názor. Sekty se mohou pokusit odloučit jedince od ostatních sociálních vazeb (rodiny, přátel, školy) a vykořisťovat jej či nutit k sebepoškozování až hromadným sebevraždám, popř. prostřednictvím zmanipulovaného davu stoupenců páchat zločiny. Intolerance je opak tolerance, tedy snášenlivosti, zde myšleno vůči názorům, postojům a hodnotám druhých jedinců. V současnosti se týká nejčastěji náboženského vyznání, národního sebeurčení, rasy či sexuality. Bezmezná víra ve správnost vlastních názorů je fanatismus, s nímž úzce souvisí extrémismus, což je krom taktéž bezmezné víry v názory i jejich aktivní a v drtivé většině případů nepřiměřené prosazování před názory a hodnotami ostatních. Fanatické či extrémistické společnosti jsou většinou fundamentalistické, tj. ideologicky konzervativistické proudy, které prosazují neměnnost a dogmata. Stavějí se proti pokroku a vývoji společnosti, někdy i násilnou cestou. V moderním globalizovaném světě se objevuje Etnocentrismus – přesvědčenost o dokonalosti vlastní kultury a pohrdání kulturami ostatními. Řadíme sem jevy jako rasismus, předsudky, stereotypy, xenofobii, diskriminaci či nacionalismus. Opakem etnocentrismus je multikulturalismus. Někteří sociologové pokládají za bílé límečky všechny ekonomicky aktivní jedince, kteří nevykonávají manuální práci. V češtině je pojem bílý límeček nejvíce spojován s pojmem úředník. Ve spojitosti s problematikou deviace se vžil pojem kriminalita bílých límečků (např. daňové podvody, zprnevěry, zneužívání důležitých informací, atd.).

10 Seznam použitých zdrojů
[online]. [cit ]. [online]. [cit ]. [online]. [cit ]. [online]. [cit ]. [online]. [cit ]. PARKAN, František. Přehled učiva k maturitě. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006, 215 s. ISBN XPARKAN, František. Přehled učiva k maturitě. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2006, 215 s. ISBN X. BARTONÍČKOVÁ, Klára.Občanský a společenskovědní základ- přehled středoškolského učiva.Vyd. 1.Brno: Computer Press, 2009, 272 s. Maturity. ISBN DUFEK, Pavel. Společenské vědy pro střední školy.Vyd. 1. Brno: Didaktis, c2010, 87 s. Maturity. ISBN

11 Děkuji za pozornost