ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0433.

Prezentace na téma: "ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0433."— Transkript prezentace:

1 ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0433 AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0113 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ – Dějiny hudby Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 Zpěv Tematický okruh13. Adrian Willaert Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaBenátská škola, A. Willaert, dvojsborová technika, Gabrielliové Datum14. 2. 2013 – datum ověření ve výuce

2 Anotace Text s názvem „Adrian Willaert“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Zabývá se životem a dílem významného představitele benátské školy, zakladatele vícesborové techniky, a také podává základní informace o jeho následovnících, jimiž jsou Andrea Gabrielli a Giovanni Gabrielli. Předpokládá se odborný výklad pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.

3 Itálie je po roce 1500 reprezentována několika hudebními centry. Vedle Říma – v zásadě konzervativního – byla významná například Florencie, ale i Miláno, Mantova či Ferrara. Již od 10. století si výsadní postavení nejen obchodní, ale i kulturní udržovaly Benátky s dobou rozkvětu zvláště v 15. a 16. století.

4 Adrian Willaert

5 1. Adrian Willaert

6 Adrian Willaert (1480 – 1562), pravděpodobně narozen v Bruggách, studoval nejprve práva, ale brzy začal studovat hudbu u Jeana Moutona. Stal se členem papežského sboru v době vlády papeže Lva X. Od roku 1522 byl ve službách rodu d´Este ve Ferraře a v Miláně. V té době už byl uznávaným skladatelem. Byl povolán do Benátek, kde působil v chrámu sv. Marka, druhém nejvýznamnějším centru duchovní hudby Itálie - po římském chrámu sv. Petra.

7 A. Willaert je dalším z Nizozemců, kteří odešli do jižní Evropy, do Itálie, a dokázali spojit styl franko-vlámský s vlivy a rysy italské hudby. Význam benátské hudby pro Evropu je mimořádný. V tvorbě A. Willaerta, zvláště motetové, se novátorství projevuje především v použitém stylu antifonickém. Podnětem se stala skutečnost, že v chrámu sv. Marka v Benátkách jsou dva chóry postavené proti sobě.

8 Willaert tak využíval zvukový efekt střídání dvou čtyřhlasých sborů postavených proti sobě, ale také jejich spojení do osmihlasu. Tato technika se pak stala populární a rozšířila se do celé Evropy (viz například dílo O. Lassa). Typickými rysy Willaertovy tvorby ( žalmy, Magnificat, moteta ) jsou důraz na správnou deklamaci textu, melodika vycházející z intonace hovorové řeči a také výrazná orientace na harmonickou stránku.

9 Na slávu benátské školy navázali Andrea Gabrielli (1520 – 1586) a jeho synovec Giovanni Gabrielli (1557 – 1612). Jejich dílo představuje přechod od kontrapunktu k harmonické sazbě. Opouští církevní tóniny a přednost před přísnými pravidly kontrapunktu dostává svobodná invence skladatele. Z díla lze jako příklad jmenovat Sacrae Cantiones A. Gabrielliho a například Sacrae Symphoniae G. Gabrielliho.

10 Doporučený poslech: Giovanni Gabrielli: Sonata con tre violini

11 Otázky pro ověření znalostí: 1.Co vedlo A. Willaerta k využítí dvojsborové techniky? 2.Které hudební formy Willaert využil? 3.Co je typické pro Willaertovu hudbu? 4.V čem spočívá přínos Andrei a Giovanni Gabrielliů?

12 Literatura 1.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar 2005 2.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar 2005 3.Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno 2001 4.Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002

13 Obrazová příloha 1.Adrian Willaert http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Adrian_Willaert.jpghttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/5/57/Adrian_Willaert.jpg, 18. 2. 2013