Www.zlinskedumy.cz Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.1007 AutorIng. Zdeněk Pilka Název šablonyIII/2.

Prezentace na téma: "Www.zlinskedumy.cz Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.1007 AutorIng. Zdeněk Pilka Název šablonyIII/2."— Transkript prezentace:

1 www.zlinskedumy.cz Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.1007 AutorIng. Zdeněk Pilka Název šablonyIII/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuChov králíků D Stupeň a typ vzděláváníStřední vzdělání s maturitou Vzdělávací oblastChov zvířat PředmětChov zvířat Tematický okruhChov drobných hospodářských zvířat Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 4. ročník AnotaceHaly pro chov králíků, kralíkárny, krmítka,napaječky Vybavení, pomůcky- Klíčová slovaKlece, kotce, napáječky, Datum9.12.2013

2 Chov králíků D Se zaměřením na chovatelská zařízení a veterinární problematiku chovu NÁZEV

3 Stavby a zařízení: KRÁLÍKÁRNY: Výhody: Lze je podle podmínek chovatele na libovolném místě, což je spolu s relativně malými nároky na potřebnou plochu, hlavní výhodou. Zvířata jsou celoročně pod vlivem venkovního klimatu s příznivým působením na jejich zdravotní stav – otužilost. Nevýhody: Ztížená Chov na podestýlce: Je vyhovující pro venkovní králíkárny, ve kterých, ve kterých stelivo v zimním období napomáhá regulovat podmínky vnitřního klimatu kotců. Stelivový provoz ve srovnání se roštovými podlahami neumožňuje důsledné udržování čistoty. Zcela nevhodný z hlediska zoohygieny je se stálým přistýláním bez pravidelného odklizu výkalů z klece. Chov na podestýlce vyžaduje čištění kotců jedenkrát týdně. Důležité je, aby podestýlka byla čistá, suchá a nezaplesnivělá. Nejvhodnější je ječná, ovesná, pšeničná sláma.

4 Chovy bez podestýlky: Jsou nejvhodnější ochranou králíků před stykem s výkaly a umožňují maximální udržení čistoty. I roštové podlahy se však musí pravidelně čistit a desinfikovat. Bezstelivové králíkárny obsluha a ošetřovatelská péče. V zimě je taky potřebná ochrana před mrazem a větrem. V zimním období je nezbytná i úprava krmné dávky a omezení krmiv, která mrznou jsou konstrukčně náročnější než králíkárny se stlanými kotci.

5 KLECOVÉ CHOVY: Stájové objekty: Zabraňuje se přímému vlivu klimatických podmínek na organismus zvířat, umožňuje ovlivňovat životní podmínky a tím dosáhnout zvýšené produktivity, intenzity a efektivnosti chovu. Vyžaduje stálou regulaci celé řady činitelů, které mají vliv na kvalitu stájového prostředí. Jedná se především o teplotu a vlhkost vzduchu, rychlost proudění vzduchu, intenzitu osvětlení, obsah škodlivých plynů. Pokud nejsou požadavky na kvalitu prostředí dodržovány, mají nepříznivý vliv na celkový zdravotní stav zvířat.

6 Klece: Specializované chovy zaměřené na tržní produkci masných králíků jsou založeny na bezstelivové systému chovu v klecích. Chovné králičí samice jsou ustájeny v klecích jednotlivě, přičemž se jim z etologických důvodů umožňuje vzájemný zrakový kontakt s dalšími samicemi. Chovní samci se ustájují v klecích vždy individuálně.

7 Dezinfekce: Soubor opatření směřující k zneškodňování a ničení původců nakažlivých nemocí. Ochranná průběžná desinfekce = Opatření, kterým se zabraňuje vzniku nákazy. Průběžně se dezinfikují místa možných zdrojů nákaz. Ohnisková dezinfekce = Opatření zabraňující šíření nákaz, tím že se v místě (ohnisku), kde nákaza vzplanula soustavně ničí a zneškodňují původci nakažlivých nemocí. Způsoby a prostředky používané při desinfekci jsou: a) Mechanické – Dokonalé vyčištění prostředí, technologického zázemí (klecí, napáječek apod.), nářadí, pomůcek a oděvů od všech nečistot, na nichž by se původci nákazy udržet. b) fyzikální – Účinky vlhkého a suchého tepla (varu, páry, ožehnutí a spálení plamenem) a účinky slunečního světla a ultrafialového záření. c) Chemické – Postřikování, namáčení, plynování a použití aerosolů chemických dezinfekčních prostředků (např. roztok NaOH..). d) Biologické – Účinky teplomilných popřípadě teplotvorných mikrobů.

8 Nemoci králíků: Zdravý králík je: čilý, vyznačuje se přirozeným pohybem, zájmem o potravu a chutí k žrádlu. Srst je hladká, lesklá, přiléhavá a mimo období línání drží pevně v kůži. Oko živě reaguje, jasné bez výměšků v koutcích. Osvalení je pravidelné a všechny tělesné partie jsou souměrné. Obecné příznaky onemocnění: Malátnost, snížená pohyblivost, nezájem o příjem krmiva a nápojů, zácpy nebo průjmy, výskyt výpotků v okolí očí, nozder atd. Příznakem zánětu je obvykle místní bolestivost, zarudnutí a mírné zvýšení teploty. Znakem onemocnění může být i ztráta lesklosti a vypadávání srsti. Při chronickém onemocnění dochází k úbytku hmotnosti. Při dlouhodobých chronických stavech vlivem hubnutí se snižuje osvalení, vystupují obratle („pilovitý hřbet“) a žebra. Při bolesti v dutině břišní bývá břicho na prohmat tvrdé, nebo vtažené. Zvíře může mít změněný postoj vlivem bolesti některého orgánu nebo vlivem otlaků končetin, nebo poranění atd..

9 Myxomatóza – nebezpečná nákaza vyvolaná virem. Zdrojem jsou nemocná zvířata s charakteristickými uzlovitými změnami na kůži hlavy, uší a jiných částech těla. Nákazu šíří zejména bodavý hmyz (komáři, muchničky, blechy) nebo krmivo znečištěné produkty nemocných zvířat. Inkubační doba je 4-14 dní. Při těžké formě nakažení většina nakažených králíků hyne. Tato viróza není přenosná na jiný druh zvířete ani na člověka. V tkáních a orgánech nakažených živých i uhynulých králíků může původce nákazy přetrvávat viruletní po dlouhou dobu. Proti onemocnění se u nás očkuje, vakcína nemá vliv na jateční kvalitu masa. Mor králíků (haemorhagický zánět plic králíků) – Nebezpečná virová nákaza, obvykle s rychlým průběhem, nakažená zvířata hynou během několika minut po těžkých křečovitých stavech s příznaky dušení. Přenos nákazy je možný mezi nemocnými a zdravými zvířaty, nepřímo se nákaza šíří krmivem a chovatelskými pomůckami.

10 ZDROJE A PRAMENY 1)PAŠKA, Ivan. Živočíšna výroba: Vysokoškolská učebnica pre študentov študij. odborov fytotechnický, mechanizačný a automatizované systémy riadenia poľnohospodárskych vysokých škol. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1991, 401 s. ISBN 80-070-0417-3 2) ROZMAN, Josef. Obecné základy živočišné výroby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981. ISBN 07-076-81.