Oslabení srdečně cévního systému

Prezentace na téma: "Oslabení srdečně cévního systému"— Transkript prezentace:

1 Oslabení srdečně cévního systému
Mgr. Vendula Baboučková

2 Krevní soustava VLÁSEČNICE (KAPILÁRY) - nejtenčí cévy, které tvoří husté sítě, jejich stěnami dochází k přenosu živin do tkání a přechodu produktů výměny látkové z tkání do krve ŽÍLY (VÉNY) - cévy, které vedou krev do srdce, jsou uloženy při povrchu těla a jsou vidět pod kůží TEPNY (ARTÉRIE) - cévy, které vedou krev od srdce, v těle jsou uloženy hlouběji

3 SRDCE (COR) - dutý svalový orgán
- rozlišujeme na něm čtyři povrchové vrstvy: a) osrdečník ( perikard)- vazivový obal, ve kterém je srdce uloženo v dutině hrudní mezi plicními laloky, prostor mezi srdcem a osrdečníkem vyplňuje osrdečníkový mok, který zmírňuje tření při pohybech srdce b) vnější vrstva ( epikard)- blána, vlastní vnější vrstva srdce c) vlastní srdeční sval ( myokard) d) vnitřní sval ( endokard) - dutina srdce je rozdělena na pravou a levou předsíň a na pravou a levou komoru, mezi levou komorou a předsíní je otvor s dvoucípou chlopní a mezi pravou komorou a předsíní je otvor s trojcípou chlopní - s cévní soustavou je srdce spojeno: pěti až osmi plicními žílami, přední a zadní dutou žílou, srdečnicí ( aortou), plicní tepnou ( plícnicí)

4 SRDCE

5 Krevní oběh MALÝ KREVNÍ OBĚH (PLICNÍ) - začíná v pravé srdeční komoře, z které plicní tepna odvádí ODKY krev do plic, kde se větví na hustou síť vlásečnic kolem plicních sklípků, zde dojde k OKY a krev se z vlásečnicové sítě sbírá do plicních žil, které ji vedou do levé předsíně VELKÝ KREVNÍ OBĚH (TĚLNÍ) - z levé předsíně vede OKY krev do levé komory a odtud aortou do celého těla, kde odevzdá živiny a kyslík do tkání a buněk, do krve se vrací produkty látkové přeměny a oxid uhličitý, tato ODKY krev se vrací z jednotlivých orgánů přední a zadní dutou žílou do pravé předsíně VRÁTNIČNÍ KREVNÍ OBĚH (JATERNÍ) - představuje ho vrátniční žíla, která odvádí krev bohatou na živiny ze žaludku, střev, slinivky břišní a sleziny do jater, zde se živiny zpracují a krev je odtud odvádí jaterními žilami do zadní duté žíly a tou do pravé předsíně

6 Oslabení srdečně cévního systému
Oslabení srdečně cévního systému se dnes řadí mezi civilizační choroby. Jestliže vada není vrozená, tak se vyskytuje zejména v dospělosti, hlavně po 50.roku života. Častěji jsou postiženi muži

7 A) ONEMOCNĚNÍ SRDCE 1. Ischemická choroba srdeční = nedochází k prokrvení dané oblasti -v důsledku zúžení koronárních cév dochází k nedostatečnému zásobování srdce akutní forma – infarkt myokardu ( příčinou je akutní uzávěr koronární tepny aterosklerósou; péče:lékařská + lázeňský pobyt = dlouhodobý charakter; fyzická zátěž na základě doporučení lékaře ) b) chronická forma – angina pectoris -zúžení koronárních cév, nedostatečný průtok srdcem -vzniká nepoměr mezi zvýšeným požadavkem srdečního svalu na přívod krve a kyslíku -projevuje se akutní bolest hrudních kostí

8 Typy anginy pectoris stabilní – ustálený stav, frekvence záchvatu jsou stabilní, stejný vyvolávací faktor nestabilní – stabilní znaky se začnou měnit, nutná hospitalizace vazosplastická – stažení koronární tepny, bolest v hrudníku, vystřelování do ruky, krku, dolní čelisti -příčiny: obezita, kardiovaskulární onemocnění, hromadění tuku s obsahem cholesterolu v cévách

9 2.Poruchy průtoku krve srdcem – vrozené a získané vady: -nejčastěji – zúžení nebo nedomykavost dvojcípé chlopně -zúžení nebo nedomykavost aortální chlopně -kombinace obou vad 3. Poruchy srdečního rytmu = arytmie 4. Záněty srdce: -nitroblány srdeční ( endokarditidy ) -srdečního svalu ( myokarditidy ) -osrdečníku ( perikarditidy ) 5. Kardiomyopatie = choroby srdečního svalu -dilatační ( rozšíření komor ) -restrikční ( zmenšení dutiny komor ) -hypertrofické ( asymetrické zbytnění svaloviny komor )

10 B) PORUCHY OBĚHOVÉ DYNAMIKY
1) Oběhová nedostatečnost: -náhlé selhání oběhu a) akutní srdeční nedostatečnost b) chronická srdeční nedostatečnost

11 2) Poruchy regulace krevního tlaku: - esenciální ( primární ) hypertenze – zvýšený krevní tlak - sekundární hypertenze ( jako důsledek ledvinových nebo endokrinních onemocnění či jiných ) - zvýšený krevní tlak ovlivňuje onemocnění srdce, ledvin, žláz s vnitřní sekrecí =>bolest hlavy, hrudníku, častá krvácivost z nosu -cévy ztrácejí elasticitu, vnitřní průměr cév se zužuje = horší průchod krve - léčí se: -podáváním léků, které snižují krevní tlak + doporučená dieta =>snížení příjmu soli, kontrola hmotnosti, omezení alkoholu, tuků, sacharidů -doporučuje se pohybová aktivita – vytrvalostní cvičení - zrychlená chůze na delší trať, cyklistika, lyžování, plavání… ; není vhodná dlouhodobá statická silová zátěž -nedoporučují se aktivity, kde dochází ke zvýšené psychické zátěži ( např.: závody )

12 C) ONEMOCNĚNÍ CÉVNÍ SOUSTAVY
1) Ischemická choroba dolních končetin nejčastěji při ateroskleróze ( kornatění tepen ) 2) Žilní změny na podkladě tromboflebitid (zánětů žil ) 3) Chronické žilní nedostatečnosti ( městky – varixy )

13 Příznaky srdečních onemocnění: - bolest na hrudníku, poruchy rytmů, dušnost, otoky - cyanóza = namodralá kůže - kašel spojený s otokem plic -synkopa ( krátkodobá ztráta vědomí ) Příznaky cévních onemocněních: - snížený nebo zvýšený krevní tlak - poruchy citlivosti, otoky, barevné tepelné změny kůže - poruchy výživy tkáně

14 Specifické zásady: - přiměřené zatížení, spolupráce s lékařem - naučit cvičence měřit si tepovou frekvenci (=rozeznají, kdy přestat cvičit ) - odstraňovat stres – vyvolávat optimismus, pohodu Tělovýchovné prostředky: - vyrovnávací cvičení – souvisí se správným držením těla - dechová cvičení – důležité!, pomáhají k zlepšení okysličení krve, podporují rozšíření hrudníku a jeho pružnost; veškerá cvičení v souladu s dechem; brániční dýchání

15 - relaxační cvičení ( pohoda, antistres )
- vytrvalostní cvičení – nejlépe splňují zdravotní úkol, musí být přizpůsobeny věku a pohlaví a stavu jedince; nejlépe aktivity, které dělal v mládí; chůze, turistika, kolo, běžky

16 Ruffierova zkouška =jednoduchý test tělesné zdatnosti, založená na měření tepové frekvence před a po zatížení využívá dynamického zatížení vlastní hmotností pomocí standardního počtu hlubokých dřep a standardního rytmu metronomu. Kriteriem posouzení je index Ruffierovy zkoušky (IRZ), který se vypočítá z naměřené hodnoty srdeční frekvence v klidových, zátěžových a po zátěžových podmínkách. Hodnoty dosadíme do vzorce tzv. Ruffierova indexu (RI): RI= [(TF1 + TF2 + TF3) x ]/10

17 POSTUP: nejprve vsedě změřte na zápěstí počet tepů TF1 za 15 sekund proveďte 30 dřepů v pravidelném tempu 1 dřep za sekundu ihned po výkonu usedněte a změřte počet tepů TF2 za 15 sekund v klidu seďte a uklidňujte se po dobu 1 minuty pak změřte počet tepů TF3 za 15 sekund =Výsledek značí počet bodů, kterých jsme dosáhli. INDEX – nižší než 0 = výborná ZDATNOST - 0, = velmi dobrá ZDATNOST - 5, = průměrná ZDATNOST - 10, = podprůměrná ZDATNOST - vyšší než 15 = nedostatečná ZDATNOST

18 Ortostatická zkouška = zakládá se na tom, že čím je adaptace srdečně cévního systému lepší, tím jsou menší reakce na malé podněty (např.: změna polohy těla ); je založený na měření změny pulsové frekvence při změně polohy těla z lehu do stoje. Postup:- ležíme v pokoji 5 minut, měříme si puls 15s a získanou hodnotu násobíme 4 (PF1= klidová tepová frekvence) - postavíme se a ve stoje si změříme puls stejným způsobem jako v leže ( PF2) - vypočítáme rozdíl 20 a víc neuspokojivá reakce, snížená výkonnost srdce 13 – 19  uspokojivá reakce srdce na zátěž 6 – 12  dobrá reakce srdce na zátěž

19 Tréninková jednotka Intenzita zátěže
Vhodnou intenzitu zátěže posuzujeme podle různých ukazatelů: tréninková tepová frekvence, klasifikace vnímané únavy Tréninková tepová frekvence (TTF) Tréninková frekvence by se měla blížit TF blízké anaerobnímu prahu, ale nepřekračovat jej. Existuje několik způsobů určení TTF. 60–70 % maximální TF nebo symptomy limitované TF procenta maximální tepové rezervy procenta maximální spotřeby kyslíku Příklad: TFmax. 150/min. dosažená při ergometrickém testu Výpočet podle procenta TFmax. je: 150 × 0.6 = × 0.7 = 105 Doporučená tréninková frekvence se podle této metody pohybuje mezi 90–105/min.

20 Frekvence a trvání Většina rehabilitačních programů je organizována 3 × týdně po dobu 2–3 měsíců. Samozřejmě se předpokládá určitá pohybová aktivita i v ostatních dnech, optimálně 5 × týdně odpovídající intenzitou. Nejvýhodnější je trénink vytrvalostní – chůze, cyklistika, plavání nebo jízda na rotopedu.

21 Způsob zátěže Po nezbytné zahřívací fázi, trvající 15–20 min. následuje vlastní aerobní cvičení, nejčastěji pomocí rotopedů nebo běhátka po dobu 20–30 min. Vedle klasického vytrvalostního tréninku na kole se doporučuje cirkulující trénink. Cirkulující trénink zahrnuje cvičení jak svalstva dolních, tak i horních končetin a kombinuje různé typy trenažérů – kolo, běhátko, vesla, stepry a kombinované trenažéry. Symetrické posilování svalstva horní i dolní části těla lépe odráží potřeby nemocných pro pracovní a rekreační pohybové činnosti než jednostranně zaměřený trénink. Pacient střídá po 5–12 minutách jednotlivé způsoby zatěžování horních a dolních končetin.

22 Tento způsob tréninku představuje vhodnou metodu zlepšující jak sílu, tak vytrvalost.
Isometrická složka cvičení se již tak striktně nezavrhuje jako dříve a trénink je u indikovaných nemocným možno doplnit silovým cvičení, hlavně u osob s nízkým rizikem a dobrou funkcí LK. Silové cviky se zpravidla zařazují po 4–6 týdnech vytrvalostního tréninku pomocí činek nebo posilovacích trenažérů. Hlavně v počátečních fázích je nutné sledovat reakci krevního tlaku a TF.

23 Vhodné je otestovat reakci na izometrickou zátěž, např. handgrip testem. Zahájení tréninku by mělo probíhat pod vedením rehabilitačního pracovníka se znalostí metodiky resistenčního tréninku. Zvláště u silového tréninku je nutné zabránit zadržování dechu, třeba i nácvikem obráceného dýchání, tak že při zvedání zátěže nemocný vydechuje. U nemocných s nízkou tolerancí zátěže, starších nemocných, s horší funkcí LK nebo ischemickou chorobou DK se osvědčuje střídání nižší a vyšší intenzity zátěže.

24 KARDIOVASKULÁRNÍ ODPOVĚĎ NA ZÁTĚŽ
Odhad SF max SF max = věk (roky) Se zvyšující se intenzitou zátěže stoupá SF (zrychlení cirkulace). Se zvyšující se intenzitou zátěže stoupá i objem vypuzený jedním stahem komor (systolický objem - SV). Vzestup SF a SV zvyšuje srdeční výkon (Q) - zabezpečení přísunu zvýšeného množství kyslíku a živin pracujícím svalům a odplavení nepotřebných produktů metabolismu. pH krve během zvyšující se intenzity zátěže klesá (větší obsah kyselých sloučenin, zejména laktátu) z mírně alkalické hodnoty (7,4) až k hodnotám 7,0 nebo nižším. pH svalové tkáně klesá ještě víc.

25 ZMĚNY SF PŘI ZVYŠUJÍCÍ SE INTENZITĚ ZATÍŽENÍ (IZ)