1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.

1. Buď vůle tvá, buď vůle tvá, buď vůle tvoje všude tam, kde chudé trápí nouze hlad, v boji musí umírat, buď vůle tvoje všude tam, kde jiní mají všeho.

To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.

Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.

Peníze.

Člověk náhle zemřel... Najednou uviděl, jak se k němu blíží Bůh - s kufrem v pravici. -Synu, přišel čas, musíme jít... Člověk se zeptal: - Proč tak.

Lásko dej mi čas.... Lásko dej mi čas... Možná se mýlíš, možná to není sen. To byla moje dlaň na tvém spánku, a tvůj dech podobný vánku.

COS UDĚLAL TY. Mučen a popliván Já jsem na kříži byl Před svody satana Abych tě ochránil Život mi Otec vzal A co ty mě jsi dal?

1. Hospodine, jak jsou mnozí nepřátelé moji! Pohleď, Bože, jak mi hrozí, povstávají k boji. O mé duši mnozí lžou, že již nemá pomoc tvou.

On Cítil jsi někdy touhu, udělat něco příjemného pro někoho, koho máš rád?

B Ů H

1. Zůstaň dnes se mnou, rychle kvapí noc, | temnota houstne, přijď mi na pomoc! | Když nikde není možno složit tíž, | slabému pomoz, se mnou zůstaň již!

1. Svěřím své břímě Pánu svému, | duše své vypovím mu žal. | Vždyť, by sňal ze mne hříchu tíži, | cestou kříže se ubíral. | Na prsou jeho složím svou hlavu,

1. Do příkrých míst, jsem zašel, | s hložím sám, se rval, | tu hledals mne, a na šel | a za ruku mne vzal, tu hledals mne a našel | a za ruku mne vzal.

1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.

1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.

1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,

1. Já chtěl bych, Bože můj, mít srdce plné síly, | když slyším pozvání, ať za tebou se dám. | Však bojím se, že hřích mi bude příliš milý | a touhu po.

1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.

Svátek Valentýna Hudba.

1. Veď mne sám, veď mne sám, | veď mne k nebes výšinám! Tobě svěřuji se cele, | za tebou jít mohu směle, | Ježíši, když tebe mám, | Ježíši, když tebe mám.