Evropská integrace 1958-1969 Dějiny EU.

Prezentace na téma: "Evropská integrace 1958-1969 Dějiny EU."— Transkript prezentace:

1 Evropská integrace Dějiny EU

2 Rozvoj Společenství Vytvoření celní unie (1968)
Rychlá liberalizace obchodu – zájem všech zemí Realizace ve 3. etapách (tzv. Hallsteinův plán) 1. k – snížení cel průmyslových výrobků o 10 % a cel zemědělských produktů o 5 % 2. k – snížení cel průmyslových výrobků o 40 %, u části zemědělských o 30 %, ustavení společného vnějšího tarifu Francie usilovala o co nejrychlejší stanovení společného vnějšího tarifu (x Německo, Nizozemsko – nižší tarif) Společný vnější tarif = aritmetický průměr národních tarifů K – odbourat všechna vnitřní cla Dokončeno v r – finalizace celní unie

3 Rozvoj Společenství Společná zemědělská politika Dopady
Francie, Benelux, Komise Francie chce, aby obchodní liberalizace byla vykompenzována SZP Německo si nepřálo rychlou realizaci – levně nakupovalo v zahraničí Dopady 6x zvýšení vzájemného obchodu 3x zvýšení obchodu se zeměmi mimo EHS Významný vzestup EHS ve světovém hospodářství, naopak pokles VB a USA

4 Rozvoj Společenství Další dopady: Neúspěchy Modernizace výroby
Zvýšení HDP a kupní síly obyvatel Zvýšení zemědělské a průmyslové produkce Od r – volný pohyb osob (Itálie), omezen u svobodných povolání Částečná liberalizace volného pohybu kapitálu (národní vlády chtěly bránit odlivu kapitálu ze svých zemí) Vnější vztahy – ustaveny vztahy se zeměmi ACP (Dohoda z Yaoundé, 1964) Neúspěchy Nerozvinula se dopravní politika, sociální politika ani hospodářská a měnová politika

5 Vývoj ESUO Od konce 50. let problémy
Strukturální krize – vzestup užívání ropy Konjukturální krize – dovoz levnějšího amerického uhlí, ztrátovost u evropského uhlí, nadvýroba, zvýšení nezaměstnanosti v sektoru Střety mezi národními vládami a Vysokým úřadem 60. léta – ESUO se věnuje utlumování těžby uhlí a výroby oceli

6 Vývoj Euroatomu Nerozvíjí se Také konkurence ropy
Jaderný výzkum – placený z národních příspěvků Francie se nechce dělit, ostatní více chtějí spolupracovat s Euroatom Francie prosazuje, aby role Euroatomu byla doplňující k národním programům Francie usiluje o posílení mezivládního charakteru organizace Společná energetická politika nevznikla

7 Návrhy politické unie Návrhy gen. de Gaulla – Evropa států, omezení nadnárodních institucí, Evropa má být mostem mezi USA a SSSR, mimo má zůstat VB (spojenec USA) Proti přímým volbám do EP Střety s Komisí o politické vedení EHS De Gaulle usiluje o max. sblížení s Německem (tandem s Konrádem Adenaurem) 1963 – Elysejská smlouva (francouzsko-německá smlouva o spolupráci) Potvrzuje francouzsko-německé usmíření Zavádí schůzky mezi představiteli Francie a Německa – zahr. politika, obrana Konzultace před významnými rozhodnutími Ostatní mají obavy z francouzsko-německé dominance

8 Návrhy politické unie 1959 – Francie navrhuje Společenství konzultace zahraniční politiky x ostatní (NATO) 1961 – První návrh Fouchetova plánu Francie chce vytvořit „unii států“ a vytvořit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Mezivládní báze, Rada by rozhodovala jednomyslně 3 výhrady vůči plánu: Nadnárodnost – EP – federalizace, nezpochybnění EHS NATO (obrana) - Nizozemsko nechce oslabit NATO Vstup Velké Británie Nizozemsko a Belgie podmiňují vznik politické unie přijetím Velké Británie do Společenství Francie chce politickou unii před vstupem Británie Německo, Itálie a Lucembursko jsou ochotné uzavřít kompromis

9 Návrhy politické unie 1962 – Druhý návrh Fouchetova plánu
Kompetence politické unie i ve sféře hospodářské Francie chce více, vyloučení zmínek o NATO v otázce evropské obrany Ostatní – Francie chce transformovat Společenství a oslabit NATO, odmítnutí druhého návrhu Navrhují – Vyloučit hospodářství, respektovat NATO, zavést většinové hlasování v Radě, konzultovat Parlament, funkce nezávislého generálního tajemníka 4/1962 – Jednání v Paříži Německo, Itálie a Francie ochotni uzavřít dohodu X malí – obavy z dominance velkých, podmínění vstupem Velké Británie

10 Francouzská politika „prázdné židle“
Rozpor mezi Francií a ostatními členy o podobě Společenství a roli institucí Francie prosazuje mezivládní charakter Společenství Proti přímým volbách do EP Proti růstu legislativních pravomocí EP, legislativní pravomoci měly zůstat v rukou Rady Parlament usiloval o podstatnější pravomoci při sestavování Komise, v rozpočtu, přímé volby Sloučení institucí v r. 1965 Sídla institucí Brusel - Komise, Rada, EP Lucembursko – ESD, sekretariát EP, EIB, Statistický úřad Štrasburk – EP

11 Francouzská politika „prázdné židle“
Institucionální krize Francie: proti posílení nadnárodních institucí (EP a Komise – technický orgán nápomocný vládám) zároveň gen. De Gaulle brzdil rozvoj některých politik (zejména obchodní politiky) a podporoval rozvoj zemědělské politiky Obava z přechodu na většinové hlasování v Radě, která měla být zavedena v r x realita – Rada jednala konsensuálně Ostatní chtěli většinové hlasování, neboť plnilo odstrašující efekt bránící obstrukcím jednoho státu Komise chtěla přimět Francii, aby výměnou za financování SZP akceptovala vyšší nezávislost institucí (Komise a EP)

12 Francouzská politika „prázdné židle“
Němci s návrhem Komise souhlasili, ale Francouzi ne Francouzský návrh: SZP se bude financovat z národních příspěvků na léta (nemusela by souhlasit s posílením institucí) Ostatní – It., Niz. chtěly kratší rámec Němci Francouze nepodpořili Reakce Francie: Odvolání stálého zástupce u Společenství, zákaz účasti francouzských úředníků na jednání pracovních skupin a výborů = politika „prázdné židle“ (7 měsíců)

13 Francouzská politika „prázdné židle“
Komise chtěla smír Návrh, který vyhovoval Francii – financování SZP, ale mimo institucionální otázky Francie chtěla víc – omezit pravomoci Komise a zabránit většinovému hlasování v Radě Nezavedení většinového hlasování v Radě Stanovení jednomyslnosti v oblasti, kterou daná vláda bude považovat za svůj národní zájem Omezení role Komise – posílit kontrolu Rady nad Komisí V samotné Francii nepanoval na věc stejný názor – proti hospodářské kruhy, zemědělci i opozice (socialisté)

14 Lucemburský kompromis
Dohoda mezi Francií a ostatními o institucionálních otázkách Formálně nebylo většinové hlasování eliminováno, ale fakticky ano V případě, že stát považoval danou věc za svůj národní zájem, muselo být dosaženo jednomyslnosti v Radě Francie se ale musela zříci některých omezení role Komise x ostatní chtěli, aby byla Komise nezávislým orgánem

15 Lucemburský kompromis
Dopady Lucemburského kompromisu: Faktická stagnace rozvoje Společenství v 70. letech Uplatňoval se i mimo „citlivé“ otázky Vliv i na roli Komise Musela brát ohled na všechny, ne na většinu Realizace odvážných návrhů ustoupila Oslabení jednoty ES - nedůvěra Přiblížení mezivládní organizaci

16 Haagská konference (1969) Klíčové setkání po rozkolu v ES
De Gaulle nahrazen Georgesem Pompidouem Rozvoj ES, ale postupný, proti federalizaci ES a posilování nadnárodních orgánů Umožnění vstupu VB Témata: (1) Zemědělství Vytvoření zemědělského tržního řádu Financování – národní příspěvky se nahrazují vlastními zdroji ES (zisky z cel, 1% odvod z DPH do společného rozpočtu) Finanční nezávislost ES na členských státech

17 Haagská konference (1969) (2) Hospodářská a měnová unie (3) Rozšíření
Francie a Německo Vznik výboru pod vedením Pierra Wernera – plán HMU (3) Rozšíření Dohoda o zahájení jednání s VB, Irskem, Dánskem a Norskem Francie ale chce před tím vytvořit společný postoj Šestky (4) Instituce Jednání o rozšíření pravomocí EP v oblasti rozpočtu ES a přímých volbách x Francie (toto se musí řešit po rozšíření) 1970 – dohoda o rozpočtu a posílení pravomocí EP v rozpočtu

18 Haagská konference (1969) (5) Politická unie
Jednání o koordinaci zahraniční a bezpečnostní politiky Francie chce schůzky ministrů zahraničí x ostatní (obavy z dalšího Fouchetova plánu) Výsledkem jsou Davignonovy zprávy První z r – doporučeny konzultace na mezivládní bázi Druhá z r – posílení spolupráce v ZP, doporučeno, aby členské státy nepřijímaly konečný postoj bez konzultace s ostatními Důsledkem je vznik Evropské politické spolupráce Neformální konzultace zahraničně politických a bezpečnostních otázek ZP zůstává plně v kompetenci národních států