Didaktika českého jazyka1

Prezentace na téma: "Didaktika českého jazyka1"— Transkript prezentace:

1 Didaktika českého jazyka1
Mgr. Václav Víška, Ph.D. Katedra českého jazyka a literatury Pedagogická fakulta Univerzita Hradec Králové Tel.: Web:

2 Literatura BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990.
ČECHOVÁ, M. Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1998. KREJČOVÁ, Eva, VOLFOVÁ, Marta. Didaktické hry v matematice. Hradec Králové: Gaudeamus, 2001. LOUDOVÁ, I., VÍŠKA, V., SLINTÁKOVÁ, M. Komunikace. Hradec Králové: Gaudeamus, NELEŠOVSKÁ, Alena, SVOBODOVÁ, Jana. Hry zaměřené na osobnostní a sociální rozvoj žáků mladšího školního věku. Olomouc: UP Olomouc, 2000. PIŠLOVÁ, Simona. Jazykové hry. Praha: Fortuna, 1996. POLÍVKOVÁ, Dorota. Hry pro jazykové vyučování. Praha: SPN, 1963. VÍŠKA, V., NOVÁKOVÁ, L. Čeština nás baví. Hry pro výuku českého jazyka pro první stupeň ZŠ. Praha: Triton, 2005. VÍŠKA, V., LOUDOVÁ, I., SLINTÁKOVÁ, M. Dopis. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. VÍŠKA, V., LOUDOVÁ, I., SLINTÁKOVÁ, M. Tvarosloví. Hradec Králové: Gaudeamus, 2009. Učebnice češtiny 1. – 5. třída ZŠ (nakl. Alter, Nová škola apod.). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

3 Požadavky k zápočtu a ZK
Zápočet: Jeden námět na jakékoliv učivo ze zimního semestru. Zápočet: Jeden námět na jakékoliv učivo z letního semestru. Zkouška: Zápočet ze ZSDVK1 a ZSDVK2. Zimní semestr Letní semestr

4 Okruhy přednášek ZS Úvod Pravopis
Učivo o zvukové stránce jazyka + hláskoslovné učivo Tvarosloví na prvním stupni: skloňování jmen, časování sloves Učivo o slovních druzích Tvoření slov Rozvíjení slovní zásoby, lexikologie, textová cvičení Cíle syntaktického učiva, metody výuky, rozvržení učiva, stylistické aspekty skladby Klasifikace a hodnocení jazykového učiva Zábavné metody a formy práce v Čj na 1. stupni Aktivizace v češtině

5 Okruhy přednášek LS Slohové postupy, slohové útvary
Fáze nácviku slohového projevu Slohový postup popisný a charakterizační Slohový postup vyprávěcí Slohový postup informační – zpráva, žádost, životopis, dopis, obchodní dopis Mluvené projevy Projektové vyučování Hodnocení a klasifikace Organizace zkoušky

6 Zajímavé portály www.rvp.cz http://dum.rvp.cz http://lemill.net

7 Pravopisné učivo

8 Ortografie Není lingvistická disciplína:
souhrn konvenčních pravidel jak zapisovat mluvený jazyk, pravopisné jevy se ale probírají v těsné souvislosti s tvaroslovím (morfologie), tvořením slov, hláskoslovím, lexikologií a syntaxí, tedy s lingvistickými disciplínami, pravopis je v podstatě aplikace těchto disciplín.

9 předpony a předložky s/z
Pravopis Lexikální pravopis – jevy uprostřed slova – jedná se o všechny jevy, které se vyskytují ve slově mimo koncovky. velká písmena vyjmenovaná slova psaní i/y v kořeni slov ú/ů předpony a předložky s/z ě

10 skloňování podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek
Pravopis Morfologický pravopis – jevy v koncovce slov spojené se skloňováním či časováním, vyjma shody přísudku s podmětem. časování sloves skloňování podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek

11 shoda podmětu s přísudkem
Pravopis Syntaktický pravopis – jevy spojené s větnou strukturou. shoda podmětu s přísudkem větná interpunkce

12 Pravopisné učivo na ZŠ Pravopisný výcvik na ZŠ je založený na drilu – opakování a procvičování. Učitel 2. stupně předpokládá u žáků znalosti lexikálního pravopisu a základy morfologického. Ačkoliv se v páté třídě objevuje shoda přísudku s podmětem, nelze na těchto znalostech stavět.

13 Náměty

14 Pravopis vyjmenovaných slov
Seznámení s vyjmenovanými slovy. Žáci si mohou vyrobit netradiční přehled vyjmenovaných slov. Obměna – ve velkém se mohou vyrobit plakáty, kde budou obrázky se slovem – ujasní se tak význam slov.

15

16

17

18

19 Ú – Ů

20 Krátké úkoly a náměty – pravopis
Napište pět slov, ve kterých se vyskytuje y po c – co mají tato slova společného? Napište deset slov s předponou z. Napište co nejdelší větu, ve které má každé slovo alespoň jedno i. Napište větu, ve které všechna slova začínají velkým písmenem. Napište pět slov, ve kterých se uprostřed píše ú.

21 Didaktické hry a pravopis

22 Černý Petr Zaměření: paměťové osvojení vyjmenovaných slov.
Pomůcky: sady karet vyrobených na principu hry „Černý Petr“ – každá sada bude mít asi 10 párů karet (z každého páru bude na jedné obrázek, např. páv, a na druhé vyjmenované slovo „pýcha“; nebo obrázek klíče a k němu slovo „zamykat“) a jednoho Černého Petra. Pravidla: Žáci si mohou karty vyrobit sami, a tím si vyjmenovaná slova procvičí rovněž. Učitel žáky rozdělí do skupin, které budou mít 4-6 členů. Každá skupina dostane sadu kartiček; úkolem každého hráče je shromáždit co nejvíce karetních dvojic. Na koho nakonec zbude Černý Petr, prohrál.

23 Škatulata, hýbejte se! Zaměření: paměťové osvojení vyjmenovaných slov.
Pomůcky: židle, karty s vyjmenovanými slovy (vyjmenovaná slova se na kartičkách budou opakovat 2x - 4x), seznam vybraných vyjmenovaných slov. Pravidla: Žáci si vylosují kartičky. Poté se určí jeden hráč – vypravěč, který má k dispozici seznam vyjmenovaných slov, jež mají ostatní žáci na svých kartičkách. Vypravěč stojí uprostřed kruhu a vypráví příběh. Během příběhu vysloví vyjmenované slovo, žáci, kteří mají toto slovo na své kartičce, se v tu chvíli stávají „škatulaty“ a mění své pozice. V tomto okamžiku se vypravěč snaží zaujmout jedno z uvolněných míst. Kdo zůstane stát, stává se vypravěčem.

24 Příbuzná slova Zaměření: pravopis psaní y u vyjmenovaných slov a slov příbuzných. Pomůcky: tabule, křída, psací pomůcky. Pravidla: Učitel napíše na tabuli několik vyjmenovaných slov vedle sebe a podtrhne je. Žáci mají za úkol vymyslet a v lavici si zapsat ke každému slovu na tabuli co nejvíce slov příbuzných. Po jednom je poté chodí zapisovat pod vybrané slovo na tabuli a vysvětlují jeho význam ostatním.

25 Velká a malá písmena Zaměření: pravopis psaní velkých písmen.
Pomůcky: psací pomůcky. Pravidla: Žáci si vysunou židle z lavic, aby měli dostatek místa pro pohyb. Učitel předčítá text. V okamžiku, kdy žák uslyší slovo, ve kterém se píše velké písmeno, udělá předem smluvený pohyb: poskok, tlesknutí, dřep s výskokem atd. Když učitel dočte text, děti se posadí do lavic a pokusí se slova, ve kterých se vyskytovala velká písmena, zapsat. Kdo si vzpomene na nejvíce slov? Obměna: žáci se mohou pokusit začlenit všechna slova do věty. Vyhrává ten, kdo vymyslí nejvtipnější.

26 Kartičky Y – I Zaměření: pravopis psaní y/i, lze aplikovat na řadu dalších pravopisných i jiných jevů (ž/š, mě/mně…). Pomůcky: žáci si zhotoví dvě kartičky, na jedné z nich je napsáno y, na druhé i. Pravidla: První dvě minuty v některých hodinách češtiny může probíhat pravopisná rozcvička celé třídy. Učitel říká slova, žáci zvedají kartičku s patřičným písmenem nad hlavu; učitel vyvolá pokaždé někoho ze třídy a ten pravopis odůvodní. Obměna: žák, který má zájem o jedničku, si stoupne před tabuli bokem ke třídě a čelem k učiteli a hry se účastní zde, zbytek třídy v „rozcvičce“ pokračuje s ním. Každý jev odůvodňuje žák před tabulí. Za určitý počet správných odpovědí získá jedničku nebo jinou odměnu.

27 Dopis s chybami V chorvatsku 12. září 2006 Mylé děty,
pýšu Vám dopys s dovolené. Je tu velmi hesky. Sluníčko svítý a vúbec neprší. Škoda, že tu nemúžete bít semnou. Zatímco nebudu ve škole, pylně se učte a poslouchejte paní učitelku, která vás učý místo mě. Hlavně ty, honzo, dávej pozor a nezlop. V českém jazyce dejte pozor na pravopisné chibi. V matematyce zase na žpatná čýsla. Příštý tíden se vrátím do školi a všechno zkontroluji. Mějte se zatým moc krásně a dávejte na sebe pozor. Vaše paný učitelka Jana Navrátylová

28 Dopis s chybami Přepsat dopis. Hromadné odůvodňování chyb.
Učitel si přepsané dopisy vybere a ještě sám ohodnotí.

29 Pravopisné cvičení s chybami
Bylo sichravo. Traktory vyjeli do polí. Ve městě proudili davy lidí ulicemi. Raději jsme šly do restaurace u Medvídků. Pamatovali jsme na to, že jíst a pít se má střídmně, a proto jsme si objednali bílou kávu. Nevěděly sme, co číšník přinese, zužoval nás strach. Dáme mu zpropitné? Pak přišly naši přátelé. Přišli, aby nám udělaly radost. Mezitím na nás na parkovišti čekali autobusy. Odjíždíme totiž navštívit Mezinárodní hudební festival pražské jaro.

30 Pravopisné cvičení s chybami
Přepis (jako u předchozího). Učitelské opravy: Bylo sichravo. Odůvodňování – nácvik algoritmů.

31 Žákovský materiál Projížděly sme s otcem celý liberecko. Projely Jsme už skoro všetsko. My fšak cestujeme rády. Vílety maj řádný grády. S tátou sme jak trosečnícy. Potkáváme pany snící. Vydíme i bezdomofce. Prohlížíme fšechny kopce. Uš sme doma uš sme tu. Sláva nazdar výletu.

32 Žákovský materiál Upozornit na: pravopis, variety jazyka, syntax,
apod.

33 UČIVO O HLÁSKOSLOVÍ

34 Rozdělení hlásek Souhlásky – konsonanty Tvrdé: H CH K R D T N
Měkké: Ž Š Č Ř C J Ď Ť Ň Obojetné: H CH K R D T N Samohlásky – vokály Krátké: A E I O U Dlouhé: Á É Í Ó Ú Dvojhlásky: OU AU EU

35 Rezonanční dutiny

36 Souhlásky

37 Souhlásky Znělé Neznělé
Při spojování souhlásek dochází v českém jazyce k mnoha úskalím.

38 Asimilace znělosti Stojí-li vedle sebe dvě souhlásky (Z – N), dochází k asimilaci: poslední hláska ovlivní celou skupinu. Př.: shora [zhora] Výjimky: Sh: nashledanou [nazhledanou, naschledanou]

39 Asimilace místa artikulace
Banka, bonbón, hanba. [baņka, bombón, hamba]

40 Asimilace způsobu artikulace
Dětský – [děckí] Nelze u slov jako Jitčin [jičin]

41 Neutralizace Na konci slova stojí znělá souhláska.
Dub [dup] – dubová větev Dup [dup] – dupat Je třeba kontext, nebo jiný tvar slova.

42 Výslovnost Ř Ř znělé: břídil – vařit – řev Ř neznělé: třít - keř

43 Odchylky a vady řeči Rotacismus: R (ráčkování), R třené (pouze sblížení čelistí – bez kmitání), R hrdelní Rotacismus bohemicus: Ř – podobné jako u R, navíc – výslovnost vždy neznělá i u znělého fonologického okolí Sigmatismus: sykavky S, Z – jazyk se posouvá příliš dopředu, až mezi hroty zubů – sykavky jsou tupé („šlapání si na jazyk“) Lambdacismus: L

44 Příklady cvičení správného dýchání
Foukání do peříčka foukání listu papíru po rovné podložce foukání zmačkaného listu papíru – foukací fotbal foukání mýdlových bublinek

45 Specificky jazyková cvičení
recitace říkadel, básní (veršů) na jeden nádech – recitace, skandování mluvení s tzv. přídechem – vhodné umisťování krátkých nadechování v pauzách – toto má za cíl odstranit nevhodné (rušivé) dýchání uprostřed slov

46 Typy dechových cvičení
a) cvičení nádechu Navození správného prodlouženého nádechu – přes dýchání nosem - motivace: jak voní svěží vzduch, květiny… b) cvičení výdechu Plynulý výdech přes otevřené rty s vyslovováním [hááá] – motivace: zahříváme si dlaně Plynulý výdech s vyslovováním jednoho slova [húúúú, halóóó] – motivace: vlak, telefonování Plynulý výdech s vyslovováním 2 a více slov – je vhodné volit slova začínající na M – kvůli měkkosti hlasu

47 Typy dechových cvičení
c) cvičení nádechu a výdechu souvislý pomalý nádech a výdech s artikulací F, Š – motivace: vítr suší prádlo, stromy šumí… foukací fotbal nádech, výdech – pauza – př: nafukování balónků pozvolný nádech a zpomalený výdech provázený artikulací – říkadla, básně

48 Slabika Každé plné zaznění hlasu – rytmizace.
Hlas zní plně pouze při samohláskách – jádro slabiky tvoří samohláska nebo dvojhláska. Výjimečně je mohou zastoupit slabikotvorné souhlásky (r, l, m) – vlk, krk, osm.

49 Představ nám své písmenko
Zaměření: určování hlásky na začátku slova. Pomůcky: různé předměty (místo předmětů se dají použít obrázky). Pravidla: Než začneme, musíme si s žáky věci pojmenovat, aby si byli jisti názvem předmětu. Učitel rozdá dětem předměty (např. lžičku, ořech). Učitel k sobě volá jednotlivé hlásky. Kdo z žáků má předmět začínající na jmenovanou hlásku, jde ho představit ostatním.

50 Ochutnej si písmenko Zaměření: určování hlásky na začátku slova na základě smyslového vjemu – chuti. Pomůcky: Potraviny, jejichž názvy začínají na různá písmena, nakrájíme na drobné kousky; krabička párátek. Pravidla: Učitel má v miskách připravenou nakrájenou potravinu. Jednotlivě k sobě volá žáky, zaváže jim oči šátkem. Pomocí párátka dává do úst dítěti poznávanou potravinu. Po snědení žák řekne, které písmenko ochutnával (písmeno, na které název dané potraviny začíná). Na ochutnání dáme dětem postupně více potravin.

51 Slabika nás probudí Zaměření: rozpoznání určování slabiky na začátku slova. Použitelnost hry: od 1. třídy. Pravidla: Žáci mají položenou hlavu na lavici a „spí“. Učitel se domluví s žáky, jaká slabika je probudí, a vypráví pak žákům příběh. Řekne-li slovo, které má na začátku slova domluvenou slabiku, žáci zvednou hlavu a „probudí se“.

52 Slovní druhy Tvaroslovné učivo

53 SLOVNÍ DRUHY 1 Podstatná jména Substantiva 2 Přídavná jména Adjektiva
3 Zájmena Pronomina 4 Číslovky Numeralia 5 Slovesa Verba 6 Příslovce Adverbia 7 Předložky Prepozice 8 Spojky Konjunkce 9 Částice Partikule 10 Citoslovce Interjekce

54 Přiřazování slov ke slovním druhům
Hledisko sémantické (významové) – říká nám, co slova vyjadřují (jaký a zda vůbec mají význam). Př: pes, dům – význam je patrný sám o sobě; za, ale – nemají sama o sobě význam. Dělení slov na: plnovýznamová neplnovýznamová

55 Přiřazování slov ke slovním druhům
Hledisko morfologické (tvaroslovné) – říká nám o slovu, zda se dá skloňovat, či časovat, nebo nikoliv. slova ohebná slova neohebná

56 Přiřazování slov ke slovním druhům
Hledisko syntaktické – rozlišuje slova podle toho, jak se chovají ve větě: Podmět Přísudek Předmět Přívlastek Příslovečné určení Doplněk

57 Sl. dr. otázka charakteristika
1 Názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. 2 Jaký? Který? Čí? Vlastnosti osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů. 3 ZA – JMÉNA Zastupují podstatná jména. 4 Kolik? Kolikátý? Vyjadřují počet a pořadí. 5 Co dělají podstatná jména? Pohyb, činnost, stav, děj.

58 Sl. dr. otázka charakteristika
6 Kde? Kam? Kdy? Jak? Rozvíjí přídavná jména nebo slovesa. 7 Stojí před podst. jménem. Potřebujeme je ke skloňování. 8 Spojují věty nebo slova. 9 Zvláštní slovo, které stojí na začátku věty. Potřebujeme je k větám podle postoje mluvčího. 10 Vyjadřují pocity, zvuky.

59 Podstatná jména - kategorie
a) rod - mužský (maskulinum) ten strom - ženský (femininum) ta řeka - střední (neutrum) to slunce b) číslo - jednotné chlapec - množné chlapci c) pád 1.pád nominativ kdo, co? Pavel 2.pád genitiv (bez) koho,čeho? Pavla 3.pád dativ komu, čemu? Pavlovi 4.pád akuzativ (vidíme) koho, co? Pavla 5.pád vokativ oslovujeme, voláme Pavle! 6.pád lokál (o) kom, (o) čem? Pavlovi 7.pád instrumentál (s) kým, čím? Pavlem d) vzor -rod mužský životný pán, muž, předseda, soudce -rod mužský neživotný hrad (les), stroj -rod ženský žena, růže, píseň, kost -rod střední město, moře, kuře, stavení

60 Přídavná jména a) Rod - shodují se s rodem, číslem a pádem podstatného jména, na němž závisí b) Číslo - jednotné, množné c) Pád - shoduje se s podstatným jménem d) Vzor -tvrdá přídavná jména - ve tvaru složeném: mladý, mladá, mladé - ve tvaru jmenném: mlád, mláda, mládo - měkká přídavná jména: jarní, jarní, jarní - přivlastňovací přídavná jména: otcův, matčino

61  Slovesa Osoba Číslo Způsob Čas Oznamovací Minulý Přítomný Budoucí
Rozkazovací  Podmiňovací

62 Slovesa Podmiňovací způsob přítomný: sloveso + pomocné sloveso být
Chtěl bych Podmiňovací způsob minulý: podmiňovací způsob přítomný + další pomocné sloveso být byl bych chtěl byl bych býval chtěl

63 Slovesa Rod – činný, trpný Vid Dokonavý: hodit – hodím
Nedokonavý: házet – budu házet Třída 1 –e 2 –ne 3 –je 4 –í 5-á

64 Slovesa Utvoříme 3. osobu j. č.: on váže
Podle koncovky určíme třídu: 1. Podle 3. osoby j. č., min. času určíme vzor: on vázal – on mazal U sloves 4. třídy ještě potřebujeme rozkazovací způsob: on drží – on držel (on trpěl – on sázel – on prosil) Trp! Sázej! Drž!

65 Příslovce – přídavná jména stupňování
Krásná Krásnější nejkrásnější Příslovce Krásně Krásněji Nejkrásněji

66 Příslovce Vyjadřují okolnosti děje, vlastnosti
Ve větě – příslovečným určením, přívlastkem neshodným (cesta pěšky) Druhy: Místa – Odkud? Kudy? Kam? Venku, daleko. Času – Kdy? Odkdy? Často, vždy. Způsobu – Jak? Jakým způsobem? Dobře. Míry – Jak moc? Hodně. Prostředku Početně, váhově. Příčiny – Proč? Příslovečné spřežky – píší se dohromady: nahlas, vestoje, napravo… Ustálená spojení: křížem krážem, milerád …

67 Předložky Spojeny se substantivy = předložková vazba, vyjadřují vztah substantiva (les – v lese) Ve větě – součást příslovečného určení, předmětu, přívlastku, doplňku Vlastní předložky: k, v, ve, do, na, u, při… - nejsou jiným slovním druhem Nevlastní: během, kolem, blízko, proti… - mohou být jiným slovním druhem Kromě – pojí se s druhým pádem!!! Kromě podmětu. Mimo – pojí se se čtvrtým pádem!!! Mimo podmět. Po předložkách cizího původu (a la, kontra…) je substantivum vždy v prvním pádě.

68 Částice Zvláštní slovo, které stojí na začátku věty. Ať, vždyť, kéž …
Mají schopnost změnit postoj mluvčího k výpovědi – potřebujeme je např. k větám podle postoje mluvčího.

69 Citoslovce - vyjadřují nálady, city, vůli, hlasy, zvuky: hej, haló, fuj, bum, prásk - mohou být odvozená od jiných slovních druhů: bože, hrome, běda, vida… - ve větě oddělena čárkami: Žába, žbluňk, skočila do vody.

70 Vyvolávaná Zaměření: určování slovních druhů. Pravidla:
Učitel žákům rozdá role (slovní druhy). Vyvolává postupně žáky v takovém pořadí, aby se z jejich slovních druhů dala sestavit věta. Žáci, kteří jsou vyvolaní, učiteli odpovídají slovem příslušného slovního druhu a přizpůsobují význam slova tak, aby vznikající věta měla smysl. Př. přídavné jméno – přídavné jméno – podstatné jméno – sloveso – příslovce Velký – zelený – míč – ležel – venku.

71 Pantomima Zaměření: seznámení s pojmem „sloveso“ a jeho zafixování.
Pomůcky: kartičky se slovesy Pravidla: Vybraný žák předvádí před tabulí činnosti, děje, které si vylosuje od učitele. Ostatní ve třídě je mají hádat. Lze aplikovat jako soutěž mezi skupinami. Obměna: Je možné předvádět a hádat přísloví zadaná učitelem, názvy filmů.

72 Opakování slovních druhů
Zaměření: určování slovních druhů. Pomůcky: cedulky, na nichž budou napsány slovní druhy (podle počtu žáků se mohou slovní druhy opakovat). Pravidla: Žáci si na krk pověsí cedulku s jedním ze slovních druhů. Učitel čte velmi pomalu libovolně zvolený text – žák se postaví vždy, když pozná v textu svůj slovní druh. Po každých 2-3 minutách si mohou žáci cedulku navzájem vyměnit.

73 -způsoby, postupy, základní pojmy, náměty-
Tvoření slov -způsoby, postupy, základní pojmy, náměty-

74 Základní pojmy Příbuzná slova – slova, která mají stejný význam a zároveň obsahují stejný kořen. Slovní čeleď – řada příbuzných slov: - les -

75 Základní pojmy KOŘEN – (radix) – slovní základ, část slova společná slovům příbuzným. Ta část slova, která zůstává po vyčlenění všech jeho tvaroslovných a slovotvorných (i kmenotvorných) prostředků jakožto formální a významové jádro slova. KMEN – část slova, ke které se připojují koncovky; v různých tvarech téhož slova se nemění. Př. hoch-0, kuřátk-o, vrta-t. kmen prézentní (přítomný): nes-eš, kmen minulý: odtržení –l od tvaru příčestí minulého (nes-l, tisk-l, minu-l, kupova-l).

76 Základní pojmy KONCOVKA – část slova stojící v jeho absolutním konci. Vyjadřují mluvnické významy jmen nebo sloves. Ta část, která se na konci slova v různých jeho tvarech mění. Př. jednotné číslo – žena (ženy, ženě, ženu, ženo, ženě, ženou). Koncovky vytvářejí soubory charakteristické pro skupiny slov reprezentovaných tzv. paradigmaty.

77 Základní pojmy PŘEDPONA – (prefix) – útvar stojící před kořenem; předpony jsou velmi často shodné s vlastními předložkami (za, pod, do, na…), nebo nemají odpovídající paralely s předložkami a nemohou fungovat jako předložky (vy-, roz-, pa-, pra-, pře-…).

78 Základní pojmy PŘÍPONA – (sufix) – útvar nebo útvary stojící za kořenem; nemohou nikdy existovat jako samostatná slova. Přípony vytvářejí složité komplexy.

79 Způsoby tvoření slov Derivace – odvozování pomocí předpon a přípon
Kompozice – skládání slov Zkracování Přejímání slov z cizích jazyků

80 Derivace - odvozování Předpona – prefix Přípona – sufix Kořen – radix
Základové slovo – slovo, od kterého tvoříme nové výrazy. Slovo odvozené. Odvozené slovo tvoříme od: základového slova - slovotvorného základu: kořen, kmen (slovo bez koncovky venku)

81 Kompozice – skládání vznikají složeniny:
vlastní – pravé – spojeny pomocí kompoziční samohlásky: velkoměsto, dějepis, Kazimír – nejdou rozdělit na dvě slova nevlastní – nepravé – jdou rozdělit na dvě slova: okamžik, samoobsluha, zeměkoule

82 Zkracování z víceslovných názvů si vezmeme většinou počáteční písmena – iniciálové zkratky: ČR, ODS, UHK, MHD z víceslovných názvů složíme slovo – zkratková slova: ČEDOK, SAZKA ustálené zkratky – používané v textu, při oslovení: atd., apod., Mgr., doc.

83 Náměty

84 Puzzle Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy
Pravidla: Každý žák dostane několik kartiček s jedním kořenem slova a s několika předponami a příponami. Cíl: složit co nejvíce slov. Kořen: les, pás, škol, byt, vod. Předpony: pod, nad, před, za, při, u, vy, vý, v, … Přípony: ní, ový, natý, …

85 Řazení Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy
Pravidla: Žáci dostanou ve skupince kartičky s předponami, příponami, koncovkami, kořeny slov a jejich úkolem je před tabulí se poskládat ve slovo.

86 Samé stejné kořeny Zaměření: tvoření slov. Věk: od třetí třídy
Pravidla: Žáci mají za úkol vymyslet větu ze slov se stejným kořenem.

87 Loupežnické pytle nad- -ní pod- -ík -les- za- -it
Vytvořte z jednotlivých elips slova. nad- pod- za- -ní -ík -it -les-

88 rozvíjení slovní zásoby
Lexikologické učivo rozvíjení slovní zásoby

89 Nauka o slovní zásobě Učivo je pro žáky zajímavé – snadno se motivuje.
Lexikologie – nauka o slovní zásobě. Slovo – základní jednotka slovní zásoby. Slovní zásoba – soubor slov, které uživatel jazyka v jisté době a na jistém území používá.

90 Slovní zásoba S Knižní vrstva Neutrální vrstva Hovorová vrstva N
Hovorová vrstva, obecná čeština Nářečí Slang, argot, vulgarismy …

91 Význam slova souznačnost – homonyma protikladnost – synonyma
významová nadřazenost, podřazenost, souřadnost slohové příznaky: spisovnost, nespisovnost, citovost …

92 Význam slova mnohovýznamovost – homonymie
kolo – jízdní kolo, kolo na vodě lístek – na vlak, u stromu pero – ptačí, psací lžíce – zednická, jídelní

93 Náměty Jméno, město, zvíře… Zaměření: slovní zásoba
Věk: od první třídy. Pravidla: Vytvoříme ve třídě rovnoměrně početné skupiny. Zástupce jedné skupiny odříkává potichu abecedu, zástupce druhé skupiny stopuje. Úkol – napsat do každé kolonky v tabulce po jednom slově.

94 Náměty Slovní zásoba Zaměření: lexikologie Věk: od třetí třídy.
Pravidla: Učitel napíše na tabuli písmeno a bod získává žák, který napíše za minutu (dvě, tři…) co nejvíce slov, která začínají na toto písmeno, končí na toto písmeno, začínají a zároveň končí na toto písmeno, slov, kde je dané písmeno dvakrát, třikrát,…

95 Náměty Slovní kopaná Zaměření: lexikologie, slovní druhy.
Věk: od první třídy. Pravidla: Klasická pravidla slovní kopané. Využíváme poslední písmeno, poslední dvě písmena, celou slabiku, počáteční písmeno, počáteční dvě písmena. Učitel může zadat, že se smí používat pouze určitý slovní druh (např. slovesa, zájmena,…). Může se zadat i pravidlo, že se slovo již jednou použité nesmí říci podruhé.

96 Náměty Dlouhé slovo a jeho děti Zaměření: lexikologie
Věk: od třetí třídy Pravidla: Učitel napíše na tabuli dlouhé slovo nebo slovní výraz. Žáci v tomto slově hledají (nebo skládají z písmen slova) co nejvíce nových slov. Př. Šípková Růženka – růže, žena, šípek, šíp, šok

97 Náměty Sendvič Zaměření: lexikologie. Věk: od třetí třídy.
Pravidla: Soutěží většinou tři, čtyři, pět… žáků. Jeden napíše na tabuli písmeno, druhý připíše písmeno buď před původní, nebo za něj. Další žák… Tak se postupně připisují písmena, až je některý žák nucen slovo dokončit. Když je slovo dokončeno, nelze ho již rozšiřovat. Snahou každého žáka je, aby připsáním písmena oddálil ukončení slova. Každý žák při připisování musí mít představu o konečném slově. Písmena nelze doplňovat tak, aby ze vzniklé skupiny nešlo utvořit slovo. Kdo ukončí slovo, prohrává.

98 Náměty Kaskáda Zaměření: lexikologie. Věk: od čtvrté třídy.
Pravidla: Učitel stanoví počáteční písmeno a žáci postupně tvoří slova vždy o jedno delší než předcházející. Bodujeme počet slov. Př. O O K O K O O K N O

99 Krátké úkoly Živočich – zvíře – obratlovec – savec – opice – šimpanz
Napiš pět slov, která začínají i končí stejnou souhláskou. Napiš slovo, ve kterém by byla alespoň tři M. Napiš co nejvíce barev, které znáš. Kolik různých významů má slovo oko. Napiš podobnou řadu slov: Živočich – zvíře – obratlovec – savec – opice – šimpanz

100 SYNTAX na 1. stupni ZŠ

101 Syntax na prvním stupni je pro žáky prvního stupně velmi obtížná,
pro náplň Čj na 1. stupni ZŠ je důležitější zvládnout pravopis morfologický a lexikální.

102 Rámcový vzdělávací program
Věta jednoduchá a souvětí, základní skladební dvojice Syntaktický pravopis – shoda přísudku s holým podmětem

103 Očekávané výstupy v 1. období
Spojovat věty do jednodušších souvětí vhodnými spojkami a spojovacími výrazy, rozlišovat v textu druhy vět podle postoje mluvčího a k jejich vytvoření volit vhodné zvukové a jazykové prostředky, velká písmena na začátku věty.

104 Očekávané výstupy ve 2. období
Vyhledávat základní skladební dvojici a v neúplné základní skladební dvojici označovat základ věty, označovat větu jednoduchou a souvětí, vhodně změnit větu jednoduchou za souvětí, užívat vhodných spojovacích výrazů, obměňovat je podle potřeby, zvládat základní příklady syntaktického pravopisu.

105 Cíle syntaktického učiva na 1. stupni ZŠ
Naučit žáky aktivně ovládat mluvenou i psanou formu spisovného jazyka, zamýšlet se nad významovou, formální stránkou věty. Posuzovat projev z hlediska funkce, výstižnosti a stylové přiměřenosti.

106 Jak na to?

107 Základem věty – sloveso – musíme naučit děti práci s otázkami:
Co dělá Petr, pes, maminka? Kdo, co pracuje? – podmět. Základní skladební dvojice, určovací člen, rozvíjející člen. Rozdíl mezi jednoduchou větou a souvětím – počet sloves je určující

108 Naše malá kočka hlasitě a často mňouká.
Podmět rozvitý, podmět holý, přísudek holý, rozvitý, část podmětová, přísudková. Velký pes štěká. Pes štěká. Kočka mňouká. Kočka hlasitě mňouká. Naše malá kočka hlasitě a často mňouká.

109 Spojky, spojovací výrazy – slohový zřetel: - doplňování souvětí vhodnými spojovacími výrazy, - spojování dvou jednoduchých vět v souvětí, - vytváření souvětí na daný spojovací výraz, - dokončování neúplných souvětí.

110 Druhy vět podle postoje mluvčího (ze sdělovacího obsahu).
2. ročník: oznamovací – klesavá, - rozk. – klesavá, - tázací – zjišť ANO/NE – stoupavá, doplň – klesavá, - přací – klesavá.

111 Podmět – o čem se vypovídá (1. pád), Přísudek – co dělá podmět.
Shoda: - střední rod: (děti si hrály, zvířata se zaběhla) -    ženský: (dívky se líčily, děvčata svačila) -    mužský – životnost, neživotnost

112 Řeč přímá Tatínek řekl: „Jdi domů, Petře!“ „Jdi domů, Petře,“ řekl tatínek. „Jdi,“ řekl tatínek, „domů.“ Interpunkce

113 Sestav větu Zaměření: tvořivost, větná skladba.
Pomůcky: křída, tabule, psací potřeby. Pravidla: Učitel napíše na tabuli 10 slov. Úkolem žáků je vymyslet co největší počet vět sestavených pouze z těchto slov. Slova je možné ohýbat.

114 Velká kaskáda Zaměření: větná skladba, slovosled.
Pomůcky: psací potřeby. Pravidla: Učitel stanoví slovo a žáci ve skupinách postupně tvoří věty vždy o jedno slovo delší, než je věta předcházející. Bodujeme počet vět. Slova nemusí být připojována jen na konec věty, mohou být i vkládána do poslední věty. Př. Čte. Petr čte. Petr čte knihu. Znuděný Petr čte knihu.

115 Tři slova Zaměření: větná skladba, slovosled.
Pomůcky: křída, tabule, psací potřeby. Pravidla: Učitel vybere tři žáky, každý z nich napíše na tabuli jedno libovolné slovo. Všichni žáci potom vymýšlejí a zapisují věty, ve kterých jsou všechna tři slova obsažena. Obměna: Žáci mohou vymýšlet větu, ve které budou vybraná slova obsažena v předem daném pořadí.

116 Slovo – věta – slovo – věta
Zaměření: tvořivost, větná skladba. Pravidla: Učitel řekne slovo. První vyvolaný žák musí vymyslet větu, která bude dané slovo obsahovat, a vymyslí další slovo. Další žák pak pokračuje podle stejného schématu Je třeba dodržet rychlost sestavování a smysl vět. Obměna: Pokračující žák musí vymyslet větu, která bude obsahovat poslední slovo z věty předešlé.