stračka vyvýšená – Delphinium elatum

Prezentace na téma: "stračka vyvýšená – Delphinium elatum"— Transkript prezentace:

1 stračka vyvýšená – Delphinium elatum
V Krkonoších vzácně ve vysokobylinných alpínských nivách ledovcových karů, výjimečně i v nižších horských polohách. Květ VII.-VIII. Stračky jsou jedovaté, zvláště semena u Rýchorské studánky. stračka vyvýšená – Delphinium elatum

2 stračka vyvýšená – Delphinium elatum
Květ stračky mohou opylit pouze čmeláci s dlouhými sosáky. Menší čmeláci a ostatní hmyz prokusují ostruhy přesně v místech, kde jsou ostruhy měkké a k nektaru zbývá je několik mm. I čmeláci s dlouhými sosáky dávají pak přednost již vytvořeným otvorům v ostruze před normální, ale pracnější cestou zepředu korunou. Podobně je tomu i u několika dalších druhů rostlin, např. dymnivka dutá, kuklík potoční, vikev plotní, kostival lékařský, černýš lesní, hluchavka skvrnitá, náprstník velkokvětý, oměj šalamounek. stračka vyvýšená – Delphinium elatum 2

3 koniklec alpinský bílý – Pulsatilla alpina subsp. austriaca
Po odkvětu se konce plodů prodlužují v dlouhé chlupaté přívěsky. Plody jsou rozšiřovány větrem, ostrou špičkou se pak vlastními pohyby aktivně zavrtávají do půdy; pomáhá jim v tom chlupatý přívěsek, který se vlivem změn vlhkosti 6-7krát otočí kolem své osy u Krakonošovy kazatelny. koniklec alpinský bílý – Pulsatilla alpina subsp. austriaca 3

4 jarmanka větší – Astrantia major
V Krkonoších jen ve východní části , zejména v okolí Rýchor u cesty pod Rýchorskou boudou. jarmanka větší – Astrantia major

5 kropenáč vytrvalý – Swertia perennis
Na prameništích a rašelinných loukách, květ VI.-VIII. Listy kropenáče chutnají, podobně jako listy jiných druhů hořcovitých rostlin, silně hořce svahové prameniště u cesty nad Klínovkami. kropenáč vytrvalý – Swertia perennis

6 náprstník červený – Digitalis purpurea
Druhotný výskyt. První údaje o výskytu na našem území pocházejí právě z Krkonoš (18. století). Květ VI.-VIII u Tetřevích bud. náprstník červený – Digitalis purpurea

7 náprstník velkokvětý – Digitalis grandiflora
Zřídka v podhorském stupni; v horském a subalpínském stupni zejména v nivách ledovcových karů. Květ VI.-VIII. Čmelák nabodává květ ze strany, aby se dostal co nejsnadněji k nektaru u cesty mezi Lyžařskou a Lesní boudou. náprstník velkokvětý – Digitalis grandiflora

8 zvonek český – Campanula bohemica
Krkonošský endemit, roztroušeně až hojně na květnatých horských loukách v horském až subalpínském stupni. Květ VII.-VIII u Pražské boudy. zvonek český – Campanula bohemica

9 zlatobýl obecný alpínský – Solidago virgaurea subsp. minuta
V subalpínském - alpínském stupni. Květ VII.-VIII úpatí Luční hory. zlatobýl obecný alpínský – Solidago virgaurea subsp. minuta

10 havez česnáčková – Adenostyles alliariae
Roztroušeně, ale pospolitě v subalpínském stupni, vzácně v horském stupni. Květ VII.-VIII cesta od Vrbatovy boudy na Horní Mísečky. havez česnáčková – Adenostyles alliariae

11 prha arnika – Arnica montana
Roztroušeně, květ VII.-VIII u Rýchorské boudy. prha arnika – Arnica montana

12 starček potoční – Tephroseris crispa
Roztroušeně na mokřadních loukách, květ V.-VIII u Luční boudy. starček potoční – Tephroseris crispa

13 pcháč různolistý – Cirsium heterophyllum
Hojně v montánním až subalpínském stupni. Květ VI.-VIII Strážné. pcháč různolistý – Cirsium heterophyllum

14 mléčivec horský – Cicerbita alpina
Hojně v horském až subalpínském stupni u Vrbatovy boudy. mléčivec horský – Cicerbita alpina

15 česnek hadí – Allium victorialis
Roztroušeně, květ VI.-VIII. Oddenkovitá cibule od středověku ceněným kouzelným prostředkem, její nositel měl být nezranitelný. Válečníci ji nosili sebou do bitvy, protože věřili, že vede pevnou ruku při úderu i výstřelu a dopomáhá tak k vítězství. Jiný výklad pochází od Mont St.Victoire v Provenci, kde česnek hadí hojně roste. Tuto horu často maloval Cézanne. Rýchory. česnek hadí – Allium victorialis

16 kýchavice bílá Lobelova – Veratrum album subsp. lobelianum
Hojně na horských loukách, v alpínských prameništích a v nivách ledovcových karů. Květ VII.-VIII. Rozemletý suchý oddenek po přivonění vyvolává silné, dlouhotrvající kýchání. Zadní Rennerovy boudy. kýchavice bílá Lobelova – Veratrum album subsp. lobelianum

17 lilie zlatohlavá – Lilium martagon
Roztroušeně, květ VI.-VII. Cibule této lilie si sama řídí hloubku své polohy v půdě pomocí „tažných“ kořenů, které se zkracují a zatahují ji tak dolů. Intenzita vůně květu sílí v podvečer. Poupata jsou často okousaná od srnčí zvěře. V květu: Strážné. lilie zlatohlavá – Lilium martagon

18 suchopýr pochvatý – Eriophorum vaginatum
Úpské rašeliniště. suchopýr pochvatý – Eriophorum vaginatum

19 suchopýr úzkolistý – Eriophorum angustifolium
u Luční boudy. suchopýr úzkolistý – Eriophorum angustifolium