SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny,

Prezentace na téma: "SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny,"— Transkript prezentace:

1 SVĚTELNÉ POLE = část prostoru, ve které probíhá přenos světelné energie Prokazatelně, tj. výpočtem nebo měřením některé světelně technické veličiny, lze změny v rozložení světelných toků v různých bodech prostoru dokumentovat Ve světelné technice se nezkoumá podstata záření či jeho přetržitost ani elektrické a magnetické síly, ale ▪ sleduje se v konečných časových intervalech rozdělení toků energie, ▪ počítá se s plynulou změnou světelných toků mezi uvažovanými body pole.

2 Charakteristiky světelného pole
vektorová veličina Světelný vektor Střední hodnoty osvětleností povrchů různých typů modelových přijímačů Skalární charakteristiky Modelový přijímač ve tvaru povrchu : koule krychle pláště válečku půlkoule pláště půlválce střední kulová osvětlenost střední krychlová osvětlenost střední válcová osvětlenost střední polokulová osvětlenost Střední poloválcová osvětlenost  Skalární charakteristiky vystihují určité prostorové vlastnosti světelného pole v daném bodě souhrnně (integrálně) jedinou hodnotou a proto se nazývají integrální charakteristiky světelného pole

3 Světelný vektor [analogie Poyntingova vektoru v elmag. poli] velikost – energie prošlá za jednotku času jednotkovou plochou kolmou na směr šíření záření = rozdíl normálových osvětleností obou stran plošky kolmé ke směru šíření záření orientovaný směr – směr přenosu světelné energie v daném bodě Obecně :

4 Světelný vektor v poli jediného bodového zdroje EdA = e1 · cosb
V bodě P v poli jediného bodového zdroje Z : velikost sv. vektoru = EN normálová osvětlenost osvětlenost plošky dAN kolmé k l Osvětlenost EdA v bodě P plošky dA [normála N´dA natočena od vektoru o úhel b ] EdA = e1 · cosb EdA EdA = průmět vektoru do normály N´dA

5 Pole elementárního světelného zdroje
Z bodového zdroje dopadají do bodu P (na obr. střed koule) paprsky charakterizované jasem LJz v mezích prostor. úhlu dWJz Světelné pole bodového zdroje v bodě P popisuje světelný vektor

6 Obecná skalární integrální charakteristika C
= střední hodnota osvětlenosti povrchu modelového přijímače elementárních rozměrů definice C v limitním tvaru definice C v integrálním tvaru fp - funkce popisující přijímací charakteristiku modelového přijímače L · d = normálová osvětlenost (lx)

7 STŘEDNÍ KULOVÁ OSVĚTLENOST E4
= střední hodnota osvětlenosti povrchu elementární koule umístěné do kontrolního bodu P E4 =  / ( · D2) (1) Tok d z elementárního zdroje na povrch koule d = L · d · App = L · d · (¼) ·  · D (2) kde App je rovno ploše kruhu o průměru D , tj App = (¼) ·  · D2 Tok  dopadající na povrch koule od všech zdrojů v okolí bodu P je roven (3) Střední kulová osvětlenost E4 = = čtvrtina součtu všech normálových osvětleností v daném bodě (4) (lx)

8 STŘEDNÍ VÁLCOVÁ OSVĚTLENOST EZ
= stř. hodnota osvětlenosti povrchu pláště element. válečku svisle umístěného do bodu P EZ =  / (2 ·  · r · h ) =  / ( · D · h ) (5) Tok d z element. zdroje na povrch pláště válečku d = L · d · App = L · d · 2 · r · h · sin (6) kde App je rovno ploše obdélníku o rozměrech 2.r ; h.sin App = 2 · r · h · sin = D · h · sin Tok  dopadající na povrch pláště válečku od všech zdrojů v okolí bodu P (7) Střední válcová osvětlenost EZ = podílu toku  a velikosti ( · D · h ) povrchu pláště modelového válečku o průměru D základny (8)

9 Střední poloválcová osvětlenost Esc
Střední polokulové osvětlenost Ehs = střední hodnota osvětlenosti povrchu půlkoule Střední poloválcová osvětlenost Esc = střední hodnota osvětlenosti povrchu pláště půlválce

10 Střední osvětlenost rovinné plošky EPr
= stř. hodnota osvětlenosti v bodě uvažované roviny Střední krychlová osvětlenost E06 = stř. hodnota osvětlenosti šesti stěn modelové krychle

11 VÝPOČET INTEGRÁLNÍCH CHARAKTERISTIK V POLI SVÍTIDLA BODOVÉHO TYPU
Největší rozměr Rm svíticí plochy svítidla a chyba výpočtu : Rm  (1/3) . l  chyba výp.  10 % Rm  (1/5) . l  chyba výp.  5 % Osvětlenost v bodě P roviny  (lx; cd, m, m) Osvětlenost v bodě P roviny o   o , h // N ,  =  Osvětlenost v bodě P roviny vk vk ┴ o , vk ┴  (ZPB)  = (/2)  

12 VÝPOČET INTEGRÁLNÍCH CHARAKTERISTIK V POLI SVÍTIDLA BODOVÉHO TYPU
Střední kulová osvětlenost E4 v bodě P Střední válcová osvětlenost EZ v bodě P h

13 DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST