Podstata a základní vztahy

Prezentace na téma: "Podstata a základní vztahy"— Transkript prezentace:

1 Podstata a základní vztahy
Světelná technika Podstata a základní vztahy

2 Úvod Světlo má vliv na různá odvětví:
Vytváření zdravého životního prostředí ve spojení s efektivním využíváním energie klade vysoké nároky nejen na optimální využití slunečního záření a denního světla, ale i na umělé osvětlení. K rostoucímu významu umělého osvětlení přispívá i technický pokrok  kvalitnější a efektivnější světelné zdroje, řízení a regulace  vytváření nových světelných soustav, které splňují veškeré požadavky jak na efektivitu, tak i na světelnou pohodu. Světlo má vliv na různá odvětví: * průmyslové osvětlení - zvýšení produktivity práce, bezpečnost a kvalita * veřejné osvětlení - bezpečnost osob a dopravy * osvětlení v domácnosti - odpočinek, příjemné prostředí * kulturní zařízení, osvětlení památek a budov, … - reprezentativní zvýraznění * osvětlení architektury

3 Úvod „Abych viděl a aby ostatním, ani mně světlo nevadilo“.
Základem nauky o světle je poznání zákonitostí lidského zraku a vidění - prostřednictvím zraku člověk získává (80 – 90) % veškerých informací. Zraková pohoda je stav: - při kterém zrak plní své funkce s maximální účinností - člověk má pocit, že dobře vidí - člověk se cítí psychicky dobře - prostředí je vzhledově příjemné Osvětlování je je činnost zaměřená k vytvoření požadovaného světelného prostředí. Výsledkem této činnosti je osvětlení. „Abych viděl a aby ostatním, ani mně světlo nevadilo“.

4 Záření Libovolné záření lze rozložit na složky se sinusovým průběhem – každá složka je charakterizována jediným kmitočtem, případně vlnovou délkou  - monochromatické (monofrekvenční) záření. Na čem závisí vlnová délka ? Popište vlnové délky

5 Spektrální citlivost zrakový orgán není stejně citlivý na záření různých vlnových délek. Každý člověk má různý průběh závislosti. Proto se definuje tzv. normální pozorovatel. Největší citlivost je dána citlivostí čípků (tyčinek). V - poměrná světelná účinnost viditelné záření při denním vidění V’ - poměrná světelná účinnost viditelné záření při nočním vidění

6 Oblasti záření UV záření UV-C 100 – 280 UV-B 280 – 315 UV-A 315 – 380
Druh záření Označení Vlnová délka (nm) Poznámka UV záření UV-C 100 – 280 např. desinfekce UV-B 280 – 315 hnědnutí kůže, spálení UV-A 315 – 380 bankovky Viditelné záření fialová 380 – 430 modrá 430 – 490 zelená 490 – 570 žlutá 570 – 600 oranžová 600 – 630 červená 630 – 780 IR záření IR 780 – tepelné záření UV-A - atmosféra propouští téměř bez omezení, na povrch (90-99) % UV-B - atmosféra z velké části zachycuje, zdravotně závadné UV-C - atmosféra prakticky nepropustí

7 Teorie vidění Při posuzování kvality osvětlení je nezbytnou podmínkou základní znalost anatomie a fyziologie zrakového systému. Pomocí zraku přijímáme většinu informací o vnějším prostředí. Nositelem této informace je světlo. Zrakový systém je soubor orgánů, které zajišťují příjem, přenos a zpracování informace Části zrakového systému * periferní (oči člověka) * spojovací (zrakové nervy) * centrální (části mozku)

8 Teorie vidění Systémy oka:
* optický - získání optické informace - (rohovka až sítnice) * nervový - zpracování informace - sítnice, fotoreceptory - čípky (denní vidění), tyčinky (noční vidění) a „C“ (řízení biologických pochodů ve 24 hodinovém cyklu – biorytmy) Zachycená světelná informace je nejprve zachycena na sítnici oka prostřednictvím tyčinek (na kraji sítnice) a čípků (u středu sítnice). Zachycené informace jsou přenášeny do centra nervového systému.

9 Teorie vidění Oko nedovede stejně ostře zobrazit předměty, které se nacházení v různých vzdálenostech. Vzdálenosti a) více než 6 m – pro oko nekonečno b) blízký bod (podle věku 10 – 50 cm) až 6 m c) méně než blízký bod – oko nelze zostřit Akomodace je schopnost oka „zaostřit“ předměty v různé vzdálenosti a je dána „deformací“ čočky. Pružnost se věkem ztrácí  starší lidé hůře zaostřují na kratší vzdálenost Adaptace oka je schopnost oka přizpůsobit se různým hladinám jasu. Ve vnitřních prostorách se definuje osvětlenost. Nelze zcela přesně určit jasy z důvodů různých odrazů – rozsah osvětlenosti je 0,25 – lx. Denní vidění (fotopické) - čípky (barevné) Noční vidění (skopotické) - tyčinky (černobílé) Denní i noční (mezopické)

10 Oslnění Oslnění vzniká jestliže jsou příliš velké jasy nebo jejich rozdíly a oko není schopné se adaptovat  je ztížen přenos světelných informací. Přímé oslnění - je způsobeno nadměrným jasem svítících částí svítidel nebo hlavních povrchů prostoru Oslnění odrazem - je způsobeno odrazy od svítících ploch na lesklých částech pozorovaných předmětů Přechodové oslnění - náhlé změně adaptačního jasu, zrakový orgán se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit Závojové oslnění - před pozorovaným pozadím je prostředí s vyšším jasem (záclona, sněžení, mlha) Oslnění kontrastem - v zorném poli se vyskytnou jasy, které jsou příliš vysoké v porovnání s jasem, na které je oko adaptováno

11 Základní veličiny a jednotky
1. Světelný tok -  (lm) (lumen) Odpovídá zářivému toku a vyjadřuje schopnost zářivého toku způsobit zrakový vjem. Světelný tok je tedy zářivý tok zhodnocený zrakovým orgánem normálního pozorovatele, obvykle při denním vidění.

12 Základní veličiny a jednotky
2. Prostorový úhel -  (sr) (steradián) Je to plocha, která je vymezena obecnou kuželovou plochou na povrchu koule jejíž střed (vrchol prostorového úhlu) je totožný s vrcholem uvažované kuželové plochy. Jeden steradián je určený jednotkovou plochou (1 m2), na povrchu jednotkové koule (r = 1m).  = A/r2 (sr;m2,m) kde A … plocha vymezená kuželovou plochou (m2) r … poloměr koule, na jejíž plášti je vymezená plocha A Jaký je maximální prostorový úhel ? max = (4**r2)/r2 = 4*

13 Základní veličiny a jednotky
3. Svítivost - I (cd) (candela) Při nerovnoměrném rozložení světelného toku zdroje (svítidla) do různých směrů musíme znát prostorovou hustotu světelného toku v různých směrech – svítivost.

14 Svítivost Po určení hodnoty svítivosti ve všech směrech prostoru, vynesení (radiusvektory) z bodového zdroje a spojení všech koncových bodů  fotometrická plocha svítivosti I (cd) nebo (cd/lm).. I0 - svítivost uvažovaného zdroje ve vztažném směru 40 60 80 100 300 900 600 1500 1200 I (cd) I - svítivost uvažovaného zdroje v daném směru Čáry svítivosti jsou uvedeny výrobcem v katalogu a podle typu svítidla se vyhotovují v jedné nebo ve dvou rovinách (při zadávání dat do výpočtového programu na osvětlení ale musí být roviny po 150). Žárovka (mléčná) - stačí jedna rovina Zářivka - nutné dvě roviny V katalogu jsou přepočítány křivky svítivosti pro  = 1000 lm. Isk. = I * (/1000)  I I0 Osa y – lze i jednotka cd/lm

15

16 Základní veličiny a jednotky
4. Osvětlenost (intenzita osvětlení) - E (lx) (lux) Je to plošná hustota světelného toku dopadajícího na danou plochu. Pro bodový zdroj světla platí: kde I … svítivost zdroje v daném směru l … vzdálenost světelného zdroje Orientačně - „Osvětlenost ve vzdálenosti 1 m od svíčky je přibližně 1lux“.

17 Osvětlenost (intenzita osvětlení)
 I (cd) I0 (cd) l simulace

18 Základní veličiny a jednotky
5. Jas svazku světelných paprsků - L (cd/m2) Je to veličina, na kterou reaguje zrakový orgán a je měřítkem pro vjem světlosti svítícího nebo osvětlovaného tělesa, jak je vnímá lidské oko. Jen dán odrazem světla od dané látky. Je to veličina, která je určena prostorovou a plošnou hustotou světelného toku přenášenými paprsky. Jas je rozhodující při hodnocení oslnění !

19 1. varianta 2. varianta Jaká z obou variant je vhodná pro osvětlení místnosti s monitorem ? Výhodnější je 1. varianta, protože u 2. varianty dochází k oslnění pozorovatele pozorovatel

20 Základy nauky o barvě Barva (vjem barvy) se označuje jako vlastnost zrakového počitku, která umožňuje pozorovateli zjistit rozdíl dvou předmětů (ploch). Pojem barva se přenáší na vlastnost světla a předmětů  barevné vlastnosti světla - chromatičnost barevné vlastnosti povrchů - kolorita Záření každého kmitočtu (monofrekvenční) přísluší jednoznačně určitá spektrální barva. Spektrální barvy – monofrekvenční barvy Nespektrální barvy – smíšené barvy

21 Základní veličiny a jednotky
6. Teplota chromatičnosti - Tc (K) je rovna teplotě černého zářiče jehož záření má stejnou chromatičnost jako uvažované záření extra teple bílá K denní teple bílá K bílá K chladná bílá K

22 Základní veličiny a jednotky
Přiřaďte dané teploty chromatičnosti k obrázkům a určete vhodnost použití Tc = K Tc = K Tc = K

23 7. Index barevného podání - Ra (-)
Vjem barvy určitého předmětu je podmíněn spektrálním složením záření zdroje osvětlujícího předmět, osvětlovaným předmětem a zrakem pozorovatele. Vjem barvy v denním (přírodním) světle se díky dlouhodobé adaptaci člověka považuje za normální. U některých světelných zdrojů může docházet ke zkreslení barev Index podání barev charakterizuje vliv spektrálního složení světla zdrojů na vjem barvy osvětlovaných předmětů. Ra se pohybuje v rozsahu 100 (věrné podání barev v celém spektru) až 0 (některé barvy nejsou podány vůbec – značné barevné zkreslení). Určete příklady pro požadavky na index barevného podání a teplotu chromatičnosti: * průmyslový podnik * třída * obývací pokoj * útulná restaurace

24 Základní veličiny a jednotky
Index barevného podání - příklady klasická žárovka Ra = 100 zářivka 70 – 90 LED – 95 halogenidové výbojky 65 – 96 vysokotlaká sodíková výbojka 20 rtuťová vysokotlaká výbojka 40 – 59 směsová výbojka 30 – 69 nízkotlaká sodíková výbojka 0 8. Měrný světelný výkon - e (lm/W) udává, s jakou „účinností“ je elektrická energie přeměňována na světlo (jak velký světelný tok se získá z 1W) e = /Pp (lm/W;lm,W)

25 Zdroj: Jiří Plch Světelná technika v praxi
Jiří Habel Základy světelné techniky (Světlo 4/2008 – 4/2009) Wikipedie Materiál je určen pouze pro studijní účely