Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.

Prezentace na téma: "Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.
Plazi Ing. Radovan Smolinský, Ph.D. et Ph.D.

2 Plazi akvatický/terestrický obratlovec ektoterm,
kůže silně rohovatí (epidermální šupiny nebo krunýře) 2 křížové obratle, metanefros monokondylní lebka ovoparie/ovoviviparie bez péče o potomstvo (sensu lato) Plaz je akvatický/terestrický (vodní/suchozemský) obratlovec (některé druhy jsou plně uzpůsobeny životu ve vodě) s proměnlivou teplotou těla, který se od méně pokročilých skupin obratlovců liší tím, že jeho vajíčka k vývoji nepotřebují vodní prostředí. Jeho tělesnou stavbu lze shrnout následovně: 1) Kůže je vždy silně zrohovatělá – u některých skupin jsou navíc vytvořeny různé typy epidermálních šupin, nebo krunýře. 2) na těle nejsou žádné slizové a jedové žlázy 3) lebka je monokondylní (k páteři je připojena jedním týlním hrbolem) 4) 2 křížové obratle 5) Ledviny typu metanefros 6) ovoparie/ovoviviparie = některé druhy kladou vejce, jiné „rodí“ živá mláďata. Není to však pravá živorodost jako u placentálů – mládě protrhává vaječný obal před/při/ihned po průchodu kloakou. 7) vejce se nevyvíjejí ve vodě, ale na souši za příznivé vlhkosti a teploty 8) U většiny druhů není žádná péče o snůšku/potomstvo (výjimkou jsou krokodýli, některé kobry a krajty atd). Mláďata jsou od vylíhnutí/narození plně soběstačná.

3 Plazi Synapsida Mesosauridae (†) Anapsida Millerettidae (†)
Acleistorhinus (†) Lanthanosuchidea (†) Macroleter (†) Nyctiphruretia (†) Reptilia Pareiasauria (†) Procolophonoidea (†) ? Testudines Věda zná dnes cca 9800 žijících druhů plazů (želvy - Testudinata, krokodýli - Crocodilia, haterie - Rhynchocephalia a šupinaté - Squamata), které často obecně označujeme souhrnným názvem Reptilia. Ve skutečnosti je to zavádějící, protože skupina Repitlia zahrnuje také mnoho vyhynulých taxonů (včetně dinosaurů). Současné skupiny plazů (kromě želv) patří do skupiny Diaspida, která zahrnuje také ptáky (ti jsou na rozdíl od tradičních plazích skupin endotermní = jsou schopní udržet si tělesnou teplotu po určitou dobu, bez ohledu na podmínky okolního prostředí). Capthorinidae (†) Romeriida Protorothyrididae (†) Diapsida ? Dinosauria (+Aves)

4 Herpetofauna ČR Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Ještěrka zelená (Lacerta viridis) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) Ještěrka zední (Podarcis muralis) Slepýš křehký (Anguis fragilis) Užovka hladká (Coronella austriaca) Užovka obojková (Natrix natrix) Užovka podplamatá (Natrix tessellata) Užovka stromová (Zamenis longissimus) Zmije obecná (Vipera berus) Želva bahenní (Emys orbicularis) V ČR se vyskytuje 10 původních (autochotonních) zástupců ze skupiny Squamata – šupinatí (čeledě Lacertidae – ještěrkovití, Anguidae – slepíšovití, Colubridae – užovkovití a Viperidae - zmijovití) a 1 zástupce skupiny Testudinata – želvy (čeled Emydidae - emydovití). Krom nich se sporadicky objevují nepůvodní (alochtonní) druhy – např. želva nádherná (Trachemys scripta sp) apod. Jedná se o uprchlé, nebo záměrně vypuštěné jedince z lidských chovů. Želva nádherná (Trachemys scripta sp.)

5 Želvy - Testudines (Chelonia, Testudinata)
- anapsidni lebka (v lebečním krytu není vkleslá spánková jáma), nepárový nosní otvor, absence Jacobsonova orgánu (také vomeronazální orgán (organum vomeronasale) = dutina s chemoreceptorickým epitelem, která u plazů slouží jako hlavní orgán čichu), žebra vrostlá do krunýře (není hrudní koš), podélná kloakální štěrbina, nepárový erektilní (topořivý) penis, kladení vajec do hnízd, které si sami vyhrabou. krunýř – derivát pokožky a škáry, tedy rohovitá vrstva s kostěnými štíty. Tvořený částmi: karapax (hřbetní část), plastron (břišní část), které jsou spojeny tzv. mostem. Každý štítek má jméno (latinský název) a jejich tvar a počet je důležitý taxonomický znak. pětiprsté končetiny s drápy (přední 5, zadní 4), často zatažitelné pod krunýř. U akvatických (vodních) druhů lze vidět volné prsty, u terestrických pouze drápy. tlama – bezzubé čelisti, mají rohovité lišty Dvě skupiny: Pleurodira – skrytohlaví - zatahují hlavu ohybem krku do strany (výskyt na jižní polokouli) Cryptodira – skrytohrdlí - zatahují hlavu pozpátku (krk se skládá esovitě), příp. nezatahují čel. Emydidae (emydovití) a Testudinidae (želvovití) Gaisler J., Zima J., Zoologie obratlovců

6 Emydidae - emydovití samice samec
vodní želvy, nízce klenutý oválný karapax, prsty volné (vs. Testudinidae) a spojené plovací blánou, silné drápy, delší ocas, spíše dravci. Želva bahenní - samice Želva bahenní - samec Želva bahenní (Emys orbicularis) do 25 cm; hnědočerný karapax se světlými skvrnami, ty rovněž na končetinách, krku a hlavě, plastron špinavě žlutý s temnou kresbou. S věkem zbarvení tmavne a kresba se vytrácí. samci mají delší ocas, vpouklý plastron, hnědočervenou duhovku (pouze středoevropské populace) samice s kratším ocasem, plochým plastronem a žlutou duhovkou (pouze středoevropské populace) Dravá (zejména vodní bezobratlí), dožívá se až 100 let u nás jen introdukována – dolní Podyjí (NPR Betlém – životaschopná), stejně tak v Poiplí (Slovensko); původně ještě na JV Slovensku – autochtonní populace

7 Squamata - šupinatí Šupinatí (Squamata):
nejpočetnější řád plazů – u nás jsou zástupci ještěrů (Sauria) a hadů (Ophidia/Serpentes). silná kůže krytá rohovitými šupinami (v časových intervalech se obměňuje svlékáním – hadi se svlékají vcelku, ještěři v cárech). šupiny mají rozdílné velikosti, tvar a uspořádání = taxonomický znak hemipenis = párový samčí pářící orgán (na bázi ocasu jde vidět jako ztluštění), tvar a délka jsou druhově specifické dobře vyvinutý Jaccobsonův orgán (zejména u hadů a některých ještěrů) ovoparie/ovoviviparie Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

8 Anguidae - slepýšovití
Slepýš křehký - mládě Slepýš křehký Slepýš východní Slepýš křehký (Anguis fragilis) cm; šedohnědý až bronzový hřbet, samice a mladí mají tenký podélný hnědý proužek a tmavé pruhy na bocích (samci bez pruhů) živí se hlavně drobnými bezobratlými, ale častý je i kanibalizmus… Na kostře lze vidět zbytky kostry končetin Samice tmavé břicho, ovoviviparie malá tupá hlava, na hřbetě 2 řady větších šupin trnitý výrůstek na špičce ocasu, anální štítek rozdělený (kryje kloaku) samci někdy s modrými skvrnkami („forma incerta“) či úplně modří A.fragilis po celém území (hlavně smíšené a listnaté lesy), ve Slezsku a východní části Moravy také A.colchicus (slepýš východní = je robustnější, s modrými skvrnami)+ potencionální hybridní zóna (zatím není přesně stanovena). Ovoviviparie – mláďata se rodí žívá – vaječný obal přetrhávají při průchodu kloakou, nebo chvíli poté.

9 Lacertidae - ještěrkovití
Ještěrka zelená Ještěrka obecná Ještěrka zední Ještěrka živorodá čel. Lacertidae - ještěrkovití 4 končetiny, prostřední prst na zadní končetině výrazně delší – slouží ke kotvení při šplhání ocas dokáží odvrhnout (autotomie) pro odlákání pozornosti v případě útoku predátora (nebo neodborné manipulaci). Ocas po čase doroste téměř plné původní délky – regenerovaná část má však jiné zbarvení a částečně odlišný tvar. Ocas lze opět odvrhnout až nad regenerovanou částí. živí se hlavně drobnými bezobratlými, ale častý je i kanibalizmus… - Taxonomicky důležité šupiny jsou – pileus (krční límec), štítky na hlavě (počet a tvar) zbarvení je značně variabilní a není spolehlivým určovacím znakem – ač se tak v literatuře často uvádí Ještěrka obecná (Lacerta agilis) cm; na hřbetě tmavší pruh lemovaný dvěma světlými na bocích velké tmavé skvrny s bílou tečkou (někdy chybí u samců) samci se zelenou hlavou a boky (hlavně na jaře, po zbytek roku zelená barva posupně přechází do žluté až hnědé), samice celé šedohnědé Mláďata jsou hnědá s výraznými bílými „pavími“ oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat několik barevných aberací (forem) – erythronota (výrazný červený pruh na zádech), concolor (jednolité zbarvení) a také melanismus (černá zvířata)… v ČR pouze Lacerta agilis agilis suchá slunná stanoviště (do 600 m n.m.) Ještěrka zelená (Lacerta viridis) naše největší ještěrka ( cm); velmi dlouhý ocas (asi 60 % těla) samci sytě zelení, modré hrdlo v době rozmnožování, neskvrnité břicho zbarvené do žluta samice se zeleným hřbetem, boky hnědavé (občas 2 bílé pásy), hrdlo světlé, více skvrnité, rozptýlené tmavé tečky na hřbetě Mláďata jsou hnědá s drobnými světlými tečkami oky na těle – toto zbarvení se mění s věkem a je nahrazeno zbarvením dospělých zvířat preferuje nížiny (obvykle do 400 m n.m.), stepi a lesostepi (Jižní Morava a Povltaví, Č. Středohoří) Ještěrka zední (Podarcis muralis) cm; štíhlá, svrchu hnědá (bronzový lesk) s tmavými skvrnami a síťováním (u samic splývá v pruhy) Viditelné a jasně odlišitelné Massetericum = šupina mezi okem a uchem na bocích tmavé pruhy; mohou být modré skvrnky (u samců) břicho světlé až do červena (u starších jedinců) velmi dlouhý ocas a dlouhé končetiny – dobře skáče a šplhá v ČR pouze na Štramberku (vrch Kotouč) Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) zavalitější ještěrka, cm; hnědý hřbet, chybí zelená barva, častý melanismus většinou dvě světlé linky po stranách hřbetu, tmavé skvrny (u samců se světlým středem) samci mají oranžové až červené břicho s tmavými skvrnami, samice světlé beze skvrn (není pravidlem) slabé a kratší nohy střední až vyšší polohy (paseky), na vlhčích stanovištích i do nížin V našich podmínkách rodí mláďata (ovoviviparie), na jihu Evropy nížinné populace kladou vejce a horské populace rodí mláďata Rozšíření zasahuje až za polární kruh.

10 Ještěr nebo had? Na odlišení hadů od ještěrů nám poslouží tyto znaky:
Oči a oční víčka – hadi mají oči kryté průhlednými a srostlými očními víčky = nemrkají Končetiny – hadi nemají končetiny (výjimka – vývojově starší skupiny – např krajty a hroznýši mají rudimenty zadních končetin) Autotomie – pouze ještěři Uši – vnější a nemusejí být viditelné /občas jsou překryty šupinou) – pouze ještěři Šupiny – u hadů tvoří ventrální (na břiše) šupiny vždy jen 1 řadu, u ještěrů jsou v několika řadách Stavba lebky – lebka hadů je odlehčená, kosti jsou redukovány a spodní čelisti nejsou pevně spojeny (výjimka je u varanů) Svlékání staré pokožky – zdravý had se vždy svléká v 1 kuse, ještěři svlékají kůži v cárech Specializované orgány (termoreceptory, komplex jedového aparátu) – pouze hadi (výjimka jsou korovci a někteří varani) Zwach, Naši obojživelníci a plazi ve fotografii

11 Colubridae - užovkovití
Užovka obojková Užovka stromová Užovka hladká Užovka podplamatá Čelěď Colubridae (užovkovití) v ČR zahrnuje 4 druhy, které lze preferencemi prostředí které obývají a způsobem života rozčlenit na akvatické/vodní (rod Natrix) a terestrické/suchozemské (rody Zamenis a Coronella) druhy. Krom užovky hladké (rodí živá mláďata) kladou ostatní druhy vejce na vhodná místa (hnojiště, tlející vegetace atd.) Užovka obojková (Natrix natrix ) 70 – 120 cm; šedohnědý až modravě šedý hřbet s drobnými černými skvrnkami, krk zřetelně oddělen od hlavy za krkem dva žluté půlměsíčky. Toto zbarvení se s věkem vytrácí, navíc je na některých lokalitách (vyšší polohy) značný počet melanických jedinců kýlnaté šupiny na hřbetě, ale na ocase hladké břicho světle žluté s tmavými skvrnami, někdy celé tmavé, občas 2 podélné bílé pruhy na hřbetě – Natrix natrix m. persa břehy tekoucích i stojatých vod potrava: obojživelníci Brání se syčením, zplošťováním hlavy, vypouštěním silně páchnoucího kloakálního sekretu a thanatózou (hraje mrtvou) Užovka podplamatá (Natrix tessellata ) cm; svrchu šedá, olivová či hnědavá, tmavé skvrnky – šachovnice, na krku tmavá kresba tvaru „V“ protáhlejší hlava, před okem 2 preokulární štítky kýlnaté šupiny na hřbetě, i na ocase břicho do žluta s velkými tmavými skvrnami (po stranách se barvy střídají) tekoucí vody (velké řeky, nádrže) s kamenitým dnem, v nížinách (Dyje, Jihlava, Svratka, Berounka, Ohře, Vltava) potrava: ryby. Není schopna ulovit zdravou rybu = žere pouze slabé a nemocné jedince (plní sanitární službu). Užovka stromová (Zamenis longissimus) náš největší had (obvykle 1 - 1,5 m), svrchu hnědá či olivová (bílé okraje šupin), břicho bělavé až žluté (někdy až síťování) hladké šupiny, u starých jedinců lehce kýlnaté mladí jedinci mají za hlavou žluté půlměsíčky a tmavým proužkem přes oko (podobají se N.natrix) – odlišují se světlým břichem. po stranách břicha výrazné hrany na šupinách – pomáhají při šplhání suchá stanoviště, osluněné lesní okraje nedaleko vody, křoviny, m n.m., v ČR není jasný autochtonní výskyt (Karlovarsko v Poohří, Bílé Karpaty a Podyjí) potrava: savci, ptáci Brání se aktivně kousáním – rány nejsou hluboké, ale mohou slabě krvácet – nicméně není životu nebezpečná Užovka hladká (Coronella austriaca) náš nejmenší had ( cm), hřbet šedohnědý s řadami tmavých skvrn (někdy pruhy), hlava nezřetelně oddělena od krku typická kresba na temeni (podkova), hladké šupiny bez kýlu plochá trojúhelníková hlava, od nozdry přes oko tmavý proužek břicho: mladí oranžové, samci hnědavé, samice tmavé; tečky na břiše. Zbarvení je velmi variabilní a častý je výskyt melanismu. Možnost záměny se zmijí obecnou! po celém území, suchá a teplá stanoviště, křoviny (stepi a lesostepi) potrava: zejména plazi, dokáže ulovit i zmiji obecnou Ovoviviparie

12 Viperidae - zmijovití Zmije obecná - samec Zmije obecná - samice
Zmije obecná – morfa chersa Zmije obecná – morfa prester Viperidae – zmijovití Jediní jedovatí hadi s přirozeným výskytem v ČR. Zmije obecná (Vipera berus) cm; zavalitý had, Zbarvení je značně variabilní - samci šedí, samice hnědé, středem hřbetu tmavá klikatá čára, vzácněji celí černí (morfa prester) nebo rezaví (morfa chersea) hadi bez klikaté čáry! silně zploštělá hlava, svislé zřítelnice, subokulární drobné štítky (kolem očí), tmavý proužek přes obličej zřetelně kýlnaté šupiny, celistvá anální šupina, drobné štítky na pileu (vrch hlavy) mezi velkými štítky. solenoglyfní jedové zuby – v zavřené tlamě jsou sklopené dozadu, nevztyčují se automaticky = ne při každém kousnutí je potřeba je použít a riskovat jejich zlomení (tzv. obranné kousnutí „na sucho“ – nedojde k aplikaci toxinů do rány). vyšší polohy (obvykle nad 400 m n.m.), vlhká stanoviště ale osluněná (často rašeliniště) Ovoviviparie Zdravému dospělému člověku by uštknutí nemělo být smrtelně nebezpečné Jed: obsahuje hlavně hemorhaginy, cirkulační toxiny a koagulačně aktivní látky, dále neurotoxiny s převážně centrálním účinkem. Po uštknutí zmijemi se dá očekávat silná lokální reakce - edém, vystřelující bolest a hemoragie v okolí rány. Celková reakce je provázena zejména poruchou koagulace (hemoragická diatéza).

13 Intoxikace a první pomoc
Z důvodu vysoké variability účinku toxinu na pacienta je nutné postupovat individuálně a nelze vyloučit možnost následných komplikací (sensu Valenta 2008): Zavoláme rychlou zdravotnickou pomoc. Pacienta je nutné stabilizovat (nejlépe v leže), přitom na postiženou končetinu aplikujeme dlahu a VOLNOU bandáž. TLAKOVOU imobilizační bandáž NEPŘIKLÁDÁME! Postižená končetina se může mírně podložit, aby se snížil případný postup otoku a bolestivost. Bandáž můžeme postupně (cca po 15 min) posouvat výše od postiženého místa (např. cca o 10cm), přitom dbáme na to, aby stále zůstávala VOLNÁ – t.j. mezi bandáž a končetinu se musí pohodlně vejít alespoň 2 prsty. Postiženého pomáhá uklidňovat psychicky. Pokud nedošlo k poklesu krevního tlaku (závratím, slabosti, anebo mdlobám), může postižený sedět. V žádném případě se nedoporučuje jakýkoliv zbytečný pohyb. Pokud nedošlo k rozvoji příznaků celkové intoxikace, můžeme podávat nápoje, přitom se VYVARUJEME KÁVĚ a ALKOHOLU! Vhodný je např. ovocný čaj, anebo čistá voda. Jakékoliv léky, anebo sérum může podat pouze kvalifikovaný lékař. Při podání séra musíme přihlédnout na přítomnost známek systémové reakce. Celkové příznaky intoxikace: Většina uštknutí - jen lokální postižení, lehká celková alterace (poškození organizmu), ústup nekomplikovaných akutních změn v průběhu 3-4 dní po uštknutí. V těžších případech přibližně 10 dní i déle. Někdy je průběh intoxikace diskrétní a otrava se projeví až komplexními příznaky (Valenta 2008). U V. berus patří mezi první příznaky celkové intoxikace: nauzea (nutkaní na zvracení) vomitus (dávení) nadměrné pocení zvýšená teplota žízeň. Zvracení může nastat už několik minut po uštknutí a bývá provázené abdominálními (břišními) bolestmi charakteru koliky, průjmem, výjimečně krvácením a někdy i inkontinencí (pomočováním). Tyto příznaky ukazují na střední až závažnější intoxikaci a mohou přetrvat až 48 hodin po uštknutí (Valenta 2008). Při běžné intoxikáci s celkovými projevy je možné očekávat úplné zotavení a normalizaci systémových změn do 1-3 týdnů. Reid (1976) uvádí, že děti se uzdravovali rychleji než dospělý. Při hodnocení intoxikace se všeobecně používá klasifikační Reidovo schéma (Reid 1976): Minimální anebo žádná rekce – lokální otok, celkově bez reakce, anebo reakce z leknutí. Lehká reakce – vetší otok s gastrointestinálními (týkající se žaludku a střev) problémy, anebo bez nich, ale bez dalšího systémového postižení. Střední reakce – rozsáhlý otok. Šok trvající méně jak 2 hodiny. Další známky mírného systémového postižení. Těžká reakce – šok trvající déle jak 2 hodiny, anebo opakující se šokové stavy. Další známky těžkého systémového poškození. Fatální reakce (v případě V. berus spíš ojedinělá. Může být zapříčiněná souhrou vícero faktorů jako např. silná alergická reakce na jed zmije a špatný zdravotní stav pacienta – kardiovaskulární onemocnění, vysoký věk, anebo nízký věk u malých dětí a pod.) Foto : Radovan Smolinský

14 Je každý had zmije? Neznámého hada NIKDY nechytáme!!! zřítelnice
Šupiny na hlavě a těle zbarvení Biotop/místo nálezu Neznámého hada NIKDY nechytáme!!! Jak rozeznat zmiji, když je zbarvení variabilní a tedy nespolehlivé? Je potřeba si uvědomit, že zmije a většina našich hadů jsou i v dospělosti poměrně malá zvířata – člověk většinou potka jedince kolem 50cm délky… U takto malých a plachých zvířat je dost obtížné z dálky zjišťovat taxonomické znaky, které by nám ho pomohli určit. Proto je potřeba se zaměřit na vícero znaků a držet se pravidla, že neznámého hada (= pro laiky všechny) nechytám!!! Znaky: 1) Zřítelnice – u zmije je přes den štěrbinovitá, ovšem je potřeba si uvědomit, že za zhoršených světelných podmínek se roztáhne a je téměř kulatá jako u užovek… 2) Šupiny – na těle jsou silně kýlnaté a had působí drsným dojmem. Na hlavě je málo velkých a poměrně nepravidelných štítků, mezi nimi je velké množství malých štítků – viditelné volným okem, bez nutnosti jít blíž, nebo chytat hada do ruky… 3) Zbarvení – značně variabilní (možnost záměny s některými užovkami), nicméně je to první varovný signál… 4) Biotop – zmije mají rády vyšší polohy, jejich výskyt na nížině je značně nepravděpodobný…

15 Co trápí plazy Rozšíření Želvy nádherné Želva nádherná
Obecně lze říci, že plazy trápí zejména neustálý úbytek a znečištění jejich přirozeného prostředí, likvidace jejich potravy, přímé ubíjení (ze strachu, neznalosti, atd.), ale také introdukce (zavlečení) cizích druhů, které se mohou uchytit jako invazní organizmy a konkurovat jim, nebo je přímo ohrožovat. Jedním z nich je i želva nádherná (Trachemys scripta elegans), která konkurentem evropskych akvatických želv. Velikost do 30cm; karapax hnědý až černý, žlutě proužkovaný (v mládí jasně zelený), samec – protažené drápy na předních končetinách, dlouhý ocas. žluté podélné pásky na hlavě krku a nohách, za okem červená skvrna původem ze severní Ameriky, úniky ze zajetí a vypouštění teraristy dnes místy běžněji (i zimování), ale nepotvrzené rozmnožování (M.Šandera – Přf UK Praha)

16 OCHRANA Podle platné legislativy jsou všechny druhy plazů, žijících v ČR chráněni zákonem č.114/1992 Sb. a různými mezinárodními úmluvami a dohovory (CITES, Bern a pod.). Přesto má veřejnost k plazům (a hadům zejména) spíše negativní vztah, pramenící z neznalosti a předsudků. V současnosti známe kolem 9800 druhů plazů, z nichž je většina ohrožena přímou činností člověka (zabíjení), úbytkem vhodných biotopů, a jako všichni ektotermní organizmy také globálními klimatickými změnami. Ochrana probíhá na 3 úrovních: státní ochrana - legislativní (zákony, vyhlášky...) - aktivní (instituce, výzkum...) třetí sektor - mimovládní organizace, spolky... Spolupracují se státní ochranou, podílejí se na aktivní ochraně (ochrana stanovišť, líhnišť, zimovišť, atd.) mezinárodní ochrana - dohody, spolupráce... Regulace a kontrola obchod s ohroženými druhy, ochrana stanovišť, biotopů, atd. jak mohu pomoci já? Občanská iniciativa musí být zastřešena institucí s potřebnými povoleními – jedná se o chráněné živočichy. Ideální je spolupráce s některým ochranářským sdružením, CHS (Česká herpetologická společnost) apod.

17 Děkuji za pozornost Foto: Radovan Smolinský