Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilZdeňka Bláhová
1
ZLÍNSKÝ KRAJ KONZERVATOŘ P. J. VEJVANOVSKÉHO KROMĚŘÍŽ DĚJINY HUDBY Název školyKonzervatoř P. J. Vejvanovského Kroměříž Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/34.0433 AutorMgr. Miloslav Bubeníček Název šablonyIII/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUMuVY_32_INOVACE_DEH_0120 Stupeň a typ vzděláváníStřední odborné vzdělání v konzervatoři Vzdělávací oblastSpolečný odborný základ – Dějiny hudby Vzdělávací obor82-44-P/01 Hudba, 82-45-P/01 Zpěv Tematický okruh20. Notace éry vícehlasu Druh učebního materiáluVýukový materiál Cílová skupinaŽák, 16 – 19 let Anotace Výukový materiál určen k frontální prezentaci učitelem, případně jako materiál pro samostudium, nutno doplnit výkladem. Vybavení, pomůckyDataprojektor Klíčová slovaVývoj notace vícehlasu, nota quadrata, délky hodnot, menzurální notace, černá a bílá Datum18. 3. 2013 – datum ověření ve výuce
2
Anotace: Text s názvem „Notace éry vícehlasu“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Vzhledem k rozsahu problematiky přináší jen základní informace o vývoji notace a pojmosloví. Předpokládá se doplnění odborným výkladem pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.
3
Notace éry vícehlasu
4
S rozvojem vícehlasu přichází i nutnost zachytit rytmické rozdílnosti dvou a více hlasů, probíhajících současně. V období od 9. století do 12. století souvisí vývoj zápisu průběhu rytmu s rozvojem formy organa. V první fázi se jednalo o paralelní postupy, realizované podle písemného návodu na improvizačním základu. Dva hlasy postupovaly v paralelních kvartách či kvintách.
5
Ve druhé fázi, od 11. století, postupují hlasy syrrytmicky nota proti notě, případně melisma proti melismatu. Nové organum konce 12. století již není improvizované, je komponované skladatelem a zapisované. Vrchol představuje škola Notre Dame, reprezentovaná Leoninem a v další fázi Perotinem. Zápis složitějšího vícehlasu ale postrádal systém, jenž by umožňoval rytmickou koordinaci více hlasů.
6
Základním notačním znakem zápisu byla nota quadrata. Systém byl založen na střídání rytmických vzorců, v nichž se střídala hodnota longa a brevis. Kombinace se nazývaly modus a bylo jich šest: 1. LB, 2. BL, 3. LBB, 4. BBL, 5. LL, 6. BBB. Čtvrtý modus existoval jen teoreticky, v praxi se nepoužíval. Dělení longy bylo třídílné - perfektní, nebo dvoudílné – imperfektní. Brevis recta byla jednodobá, brevis altera dvojdobá.
7
V období ars antiqua došlo k zásadním změnám, které reagovaly na zvýšené požadavky praxe na přesnost zápisu rytmu. Hlavním dílem je teoretický traktát Ars cantus mensurabilis Franka Kolínského ( asi 1280 ). Notové znaky se nazývaly duplex longa nebo maxima, longa, brevis, semibrevis, minima. Používány byly pomlky. Dělení hodnot bylo opět perfektní a imperfektní. Tímto se notace stala přesnou intonačně i rytmicky.
8
Styl ars nova je v oblasti notopisu reprezentován především dvěma teoretiky: Johannes de Muris zrovnoprávnil sudé a liché dělení rytmických hodnot ( spis Ars novae musicae ), Philippe de Vitry se ve svém traktátu Ars nova z roku 1322 zabývá především notací. Pouze sudé dělení se používalo u kratších rytmických hodnot, tak tedy v poměru 1 : 2 se dělila minima na dvě semiminimy, semiminima pak na dvě fusy.
9
Color – červená barva not – upozorňoval na duoly v třídobém rytmu nebo trioly v rytmu dvojdobém. Polovina 15. století přinesla změnu v psaní not. Vedle původně černých znaků byly používány znaky bílé, s nevyplněnými hlavičkami. Hovoříme o bílé menzurální notaci. Vyplněná zůstala semiminima, fusa a semifusa. Od 17. století byla zavedena taktová čára, základním dělením se stalo sudé a notace je prakticky shodná se současnou.
10
Otázky 1.Co je modus a jaké kombinace hodnot longa a brevis existovaly? 2.Co znamená dělení perfektní a imperfektní? 3.Vyjmenujte hodnoty délek znaků v období ars antiqua. 4.Které hudební teoretiky éry ars nova znáte? 5.Co víte o bílé menzurální notaci?
11
Literatura 1.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar 2005 2.Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar 2005 3.Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno 2001 4.Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.