Jilm habrolistý Ulmus Minor

Prezentace na téma: "Jilm habrolistý Ulmus Minor"— Transkript prezentace:

1 Jilm habrolistý Ulmus Minor
Habitus: Strom 20 – 30 m, někdy bývá i křovitého vzrůstu - 0,5 m; průměr kmene muže být víc než 1,5 m. Kořeny: V mladosti má kůlový kořen, později vytváří srdčité kořeny. Kůra je hladká, sivohnědá, přechází do hluboko rozpukané borky, která bývá tmavosivá až černá. Pupeny jsou postaveny střídavě, často ve dvou řadách sedící. Listové pupeny 4-6 x 2-3 mm velké, tupě kuželovité, odstávající. Pupenové šupiny tmavohnědé barvy, jemně brvité. Někdy se na výhoncích a starších větvích vytvářejí korková křídla (lišty). Listy: Velikost x mm, jsou elipsovité, nejširší přibližně ve středu, na vrcholu zahrocené, na bázi nepravidelně srdcovité, na okraji dvojitě pilovité, celkově asymetrické. Svrchní strana tmavozelená, zpočátku hladká, lesklá, spodní strana světlejší, alespoň v paždích žil chlupatá. Listy jsou pevné, téměř kožovité.

2 Jilm habrolistý Ulmus Minor
Květy: Oboupohlavní, polygamické, nebo i jednopohlavní. Opylení větrem nebo hmyzem. Květ má zvonkovité 5 – 6 laločnaté okvětí, která jsou umístěny po 6 – 20 do hustých svazečků na krátkých stopkách. Plody: Malá 5 – 7 mm nažka, čočkovitá, hnědá dokola okřídlená . Křídlo velikosti x mm je obráceně vejčité, světlohnědé, blanité. Nažka je posunuta k horní třetině křídla. Dozrává v květnu až červnu, potom postupně opadává. Areál rozšíření: Je to evroasijská dřevina. Současný areál jilmu habrolistého zabírá téměř celý Evropský kontinent s výjimkou chladného severu a severovýchodu. Zasahuje do teplejších oblastí Skandinávie, odtud přechází hranice pres evropskou část Ruska, Ukrajiny ke Kaspickému moři. Na západe zabírá část Britských ostrovů, Francii i Pyrenejský poloostrov. Zasahuje i do Maroka, Alžírska a Tuniska. Je rovněž zastoupen na Apeninském i Balkánském poloostrově, jakož i na ostrovech ve Středozemním moři. Areál v ČR: Na území ČR je jilm habrolistý rozšířen především jako příměs nížinných porostů lužních lesů okolo přítoku Labe, Ohře, Moravy, Dyje, Svratky jako lužní typ. Jeho lesostepní typ je rozšířen v teplých pahorkatinách, na živných stanovištích, vyhýbá se chudým a kyselým půdám. Nikdy netvoří monokultury, je jen příměsí porostu. Ekologie: Celková přizpůsobivost této dřeviny je pozoruhodná. Uvádí se, že na Sardinii v létě shazuje listy, má druhé období vegetačního klidu a vytváří tím dva letokruhy za jeden rok. Na obsah živin v pude je náročný. Toleruje zastínění, je náročný na teplotu, ale zároveň odolný vůči mrazu. Neroste na kyselých a chudých půdách. Dožívá se okolo 200 – 300 (400) let. Využití: I když má velmi kvalitní dřevo, které se dobře uplatňuje v nábytkářství, řezbářství a při vodních stavbách je jeho využití, pro minimální zastoupení jilmu v našich porostech, minimální.

3 Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra)
Jilm horský Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra) Habitus: Mohutný strom 30–40 m (50), průměr kmene muže dosahovat i m. Kořeny: Všestranně vyvinutý kořenový systém, často směřují kořeny nejdřív po povrchu a později jdou do hloubky a rostlinu dobře kotví v zemi. Kůra: Hnědošedá, hladká. Pupeny jsou postaveny střídavě, často ve dvou řadách, jsou sedící. Listové pupeny jsou velké 5-9 x 4-5 mm, tupě kuželovité, odstávající. Pupenových šupin je vícero jsou tmavohnědé, rezavě ochlupené. Listy: Velikost x mm, obráceně vejčité, často asymetrické, nejširší v horní třetině, častý výskyt bočních laloků. Na bázi asymetricky srdcovité, na okraji dvojitě pilovité. Lícní strana tmavozelená, matná, spodní světlejší, měkce chlupatá.

4 Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra)
Jilm horský Ulmus Glabra (U. Montana nebo i scabra) Květy: S hnědým zvonkovitým okvětím, uspořádány po 6 – 20 do hustých svazečcích na krátkých stopkách. Plody: Plodem je malá 5 – 7 mm nažka, elipsovitá, hnědá. Křídlo semena velikosti x mm, které i po dozrání bývá zelené. Nažka je umístěna přibližně uprostřed křídla. Dozrává v květnu až červnu, potom postupně opadává. Areál rozšíření: Jilm horský je euroasijská dřevina. Na rozdíl od jilmu habrolistého je jeho areál posunut více do chladnějších poloh. Zabírá celé Britské ostrovy, prochází Skandinávií, pokračuje k Volze a na Ural, který nepřesahuje. Na jihu je jeho výskyt omezen pouze na vyšší horské polohy Pyrenejí, Apenin a Balkánu. Areál v ČR: Na území ČR nalézáme jilm horský v lesích od nejnižších pahorkatin až po horské polohy, nejčastěji na vlhkostně příznivých stanovištích v dubovém a bukovém pásmu obyčejně ve společnosti javoru, jasanu a v nižších polohách též lípy. Ekologie: Je to strom dožívající okolo 300 – 500 let, toleruje poměrně silné zastínění, zejména v mladosti, růstem jeho nároky na světlo rostou. Vyhledává lokality s příznivou vlhkostí, dobře drénované svahy od 400 – 1200 m n.m. V nižších polohách roste ve vlhkostně příznivějších stinných údolích s vyšší hladinou podzemní vody. Je velmi náročný na živnost půdy, bohatou na dusíkaté látky z organického opadu. Netrpí pozdními mrazy a snáší silné zimy za předpokladu dostatečné vlhkosti. Využití: Podobně jako u jilmu habrolistého.

5 Jilm vaz Ulmus Laevis Habitus: Strom dorůstající 30 – 35 m, průměr kmene muže být 1 - 1,5 m. Kořeny: Kořenový systém je srdcovitý, bohatě rozvinutý na všechny strany. Na starších kmenech se vytváří široké deskovité kořenové náběhy. Kůra: Hnědošedá, hladká. Borka je rovněž hnědošedá, rozpukána v poměrně nehlubokých pásech. Pupeny: Postavěny střídavě, často ve dvou řadách, jsou sedící. Listové pupeny mají velikost 4-6 x 2-3 mm, jsou kuželovité, ostře hrotité. Jsou pokryty větším počtem dvoubarevných šupin, které jsou skořicově zbarveny, na okraji tmavohnědé, lysé. Listy: Velikost x mm, jsou vejčité, nejširší uprostřed nebo těsně nad prostředkem, dlouze hrotité, na bázi výrazně nepravidelně srdcovité – jedna strana je zakončena srdcovitě, druhá sbíhavě. Na okraji jsou dvojitě pilovité, hroty zubu zahnuté k vrcholu. Za mlada jsou měkce chlupaté, později je vrchní strana tmavozelená, lesklá, lysá, spodní světlejší, měkce chlupatá, lysající.

6 Jilm vaz Ulmus Laevis Květy: Mají zvonkovité 5-8 hroté okvětí, které je zbarveno do zelena až červena, 6 – 8 tyčinek s dlouhými nitkami. Plodnost začíná okolo 10 roku, plodí skoro každoročně. Květy jsou oboupohlavní i polygamické, uspořádány do řídkých svazečků na tenkých 6 – 20 mm dlouhých převislých stopkách. Kvete v březnu až dubnu, přibližně o jeden až dva týdny později než ostatní jilmy. Plody: Plodem je malá 4 – 5 mm čočkovitá nažka, světlehnědá, dokola křídlatá. Nažka je posunutá k stopkové třetině křídla. Křídlo je 12–16 x 8-12 mm velké, oválně elipsovité až vejčité, na vrcholu vykrojené, světlehnědé, na povrchu chlupaté, na okraji brvité. Stopka je až 40 mm dlouhá, tenká, visící. Dozrává v květnu až začátkem června. Areál rozšíření: Jilm vaz je dřevinou středních a jižních částí Evropy, nezasahuje daleko na sever ani na jih. Na západě jeho výskyt začíná ve střední Francii, nevyskytuje se v pobřežních částech západní Evropy a ve Skandinávii. Ze severního pobřeží Polska prochází jižním Finskem, pokračuje na východ k Volze, nepřechází Ural, stáčí se na jih k řece Ural, odtud na Balkánský poloostrov, přechází do střední Itálie a střední Francie.