oblačnost, atmosférické fronty

Prezentace na téma: "oblačnost, atmosférické fronty"— Transkript prezentace:

1 oblačnost, atmosférické fronty

2 rozdělení oblačnosti podle vzhledu podle výšky kupovitá vrstevnatá
vysoká střední nízká s vertikálním vývojem

3

4 kupovitá oblačnost

5 vrstevnatá oblačnost

6 výška oblačnosti vysoká oblačnost – nad 6 km z ledových krystalků
malý „vodní obsah“ - opticky řídká nevyskytují se srážky

7 střední oblačnost kolem 3 km ledová, vodní, smíšená podle roční doby
vyšší obsah vlhkosti – může být opticky hustá srážky nedopadávají na zem, pokud nějaké jsou

8 nízká oblačnost pod 2 km většinou vodní nebo smíšené oblaky
opticky hustá

9 oblačnost s vertikálním vývojem
zasahuje přes několik pater vertikálně mohutná srážky cumulonimbus nimbostratus (cumulus)‏

10 cirrostratus Cs – Cirrostratus (řasová sloha) – jemný, bílý, oblačný závoj vláknité struktury, tvořený ledovými krystalky, na nichž se vytváří halové jevy. Zpravidla pokrývá celou oblohu.

11 cirrus Ci – Cirrus (řasy) – jednotlivé, jemné, bílé oblaky vláknité struktury, hedvábného lesku, bez vlastního stínu. Mají tvar vláken či svazků vláken. Nezeslabuje sluneční světlo, je tvořen ledovými krystalky.

12 cirrocumulus Cc – Cirrocumulus (řasová kupa) – jednotlivé bílé obláčky vločkového tvaru (beránky), chomáčky bez stínu uspořádané do řad či skupin.

13 altostratus As – Altostratus (vysoká sloha) – vláknitá nebo pruhovaná vrstva podobná závoji, plsťového vzhledu. Někdy je šedý a Slunce jím prosvítá jako mléčným sklem, jindy je tmavošedý až Slunce zmizí. Občas z něj mohou vypadávat kapky, ale nedopadají na zem – vypaří se.

14 altocumulus Ac – Altocumulus (vysoká kupa) – skupiny nebo vrstvy větších oslnivě bílých až tmavošedých, zčásti stínovaných chomáčů či valounů, okraj má perleťový lesk. Je tvořen drobnými kapičkami vody.

15 altocumulus - lenticularis

16 stratocumulus Sc – Stratocumulus (slohová kupa) – tvoří vrstvu nebo pole poměrně hrubých, světlých až tmavošedých valounů a chuchvalců bez ostrých okrajů. Jedná se o vodní oblak.

17 stratus St – Stratus (sloha) – stejnoměrná, jednotvárná, šedá oblačná vrstva bez určitých rysů. Není stejně tlustý, vidíme světlá a tmavší místa, chybí mu valounová struktura. Neprší z něj, občas mrholí. Je totožný s mlhou...

18 nimbostratus NS – Nimbostratus (dešťová sloha) – beztvará, jednolitá, tmavošedá vrstva bez detailů. Obsahuje vodní kapičky i ledové krystalky. Jedná se o nízkou oblačnost teplé fronty. Srážky mají trvalejší ráz.

19 cumulus Cu – Cumulus (kupa) – dosti husté, osamocené, kypré, obvykle zářivě bílé oblaky s ostře ohraničeným tvarem rovné základny. Vyvíjí se směrem vzhůru v podobě kup nebo věží. Horní část připomíná květák.Téměř vodorovná základna bývá poměrně tmavá. Skládá se hlavně z vodních kapiček.

20 cumulonimbus Cb – Cumulonimbus (bouřkový mrak) – tmavošedá až černá základna, mohutná oblaka s vrcholným vertikálním vývojem. vrcholek se někdy tvaruje do kovadliny.

21 oblačnost Co měříme a určujeme Výška oblačnosti Množství oblačnosti

22 výška oblačnosti výška spodní základny výška „horní základny“ - TOP
způsoby měření pilotovací balonek mrakoměrný světlomět celiometr celiograf

23 výška oblačnosti několik vrstev oblačnosti nad sebou

24 množství oblačnosti subjektivní (neexistuje přístroj na měření oblačnosti) osminy, desetiny... pravidlo 1-3-5 SKC 0/8 FEW 1-2/8 SCT 3-4/8 BKN 5-7/8 OVC 8/8

25 množství oblačnosti celkové pokrytí oblačností
METAR – nejvýše 4 vrstvy oblačnosti (od nejnižší směrem k vyšším vrstvám) 1. vždy nejnižší bez ohledu na množství 2. nejbližší vyšší s pokrytím alesp. 3/8 (SCT) 3. nejbližší vyšší s pokrytím alesp 5/8 (BKN) 4. CB nebo TCU nejsou-li již zmíněny dříve

26 srážky souvisí principielně se vznikem oblačnosti
kondenzace, sublimace vznik OBLAKů nebo MLHY vzestupné pohyby nebo izobarické ochlazování (nebo přidávání vlhkosti)

27 srážky příčiny vystupování vzduchu
výstupné proudění - termika, konvekce nucený výstup frontální orografický konvergence

28 srážky, už opravdu... podle druhu déšť mrholení sníh sněhová zrna
kroupy usazené srážky (rosa a jíní, jinovatka)

29 srážky podle formy trvalé občasné přeháňky (bouřka)

30 srážky tekuté pevné smíšené namrzající mrznoucí X zmrzlé

31 srážky Intenzita jevu slabá mírná silná velmi silná

32 srážky Wikipedia - srážky...

33 Vzduchové hmoty Velké objemy vzduchu s přibližně stejnými parametry. Horizontálně dosahují až rozměrů pevnin či moří, vertikálně několika km (až po tropopauzu) Zdroji VH jsou oblasti s přibližně stejným povrchem (teplota, vlhkost)

34 Vzduchové hmoty VH většinou nezůstávají dlouho nad jedním místem a při jejich přesunu dochází k jejich postupné transformaci, opět zejména vlivem povrchu nad který se přesouvají

35 Klasifikace vzduchových hmot
Teplé VH – přesunují se nad studenější oblasti, kde se ochlazují Studené VH – přesunují se nad teplejší oblasti, kde se ohřívají Místní VH – zůstávají několik dnů (vyjímečně týdnů i déle) v teplotní rovnováze se svým podkladem Stabilní VH a instabilní VH

36 Podmínky počasí uvnitř VH
teplé stabilní VH – většinou vzniká inverzní zvrstvení atmosféry a tvoří se inverzní oblačnost a mlhy a nevýrazné ale trvalejší srážky, nevýrazný denní chod

37 Podmínky počasí uvnitř VH
studené stabilní VH – radiační ochlazování spodní vrstvy atmosféry a možnost vzniku radiačních mlh, velmi suchá, v zimě často extrémně nízké teploty, nepříliš výrazný denní chod

38 Podmínky počasí uvnitř VH
studené instabilní VH – obvykle velká absolutní vlhkost, vytváří se konvekce a kupovitá oblačnost, výrazný denní chod teploty

39 Podmínky počasí uvnitř VH
instabilní teplé VH – silný radiační ohřev, menší rozsah konvekce i oblačnosti, výstupné velkoprostorové pohyby

40 Podmínky počasí uvnitř VH
místní VH – určující podmínkou bývá intenzita slunečního záření a kvalita podkladu, roční doba a pod.

41 Geografická klasifikace VH
arktický vzduch – vzniká za polárním kruhem polární vzduch – vzniká v oblasti mírných zeměpisných šířek, stabilita a počasí velmi závislé na ročním období tropický vzduch – vzniká v subtropických oblastech, vertikálně nejmohutnější a nejteplejší ekvatoriální vzduch – rovníkový, teplý, vlhký, neopouští rovníkovou cirkulaci

42 Geografická klasifikace VH
arktické, polární a tropické VH dále dělíme na mořské a pevninské (kontinentální). Jejich vlastnosti a podmínky počasí jsou dány jejich stabilitou, ročním obdobím atd.

43 Geografická klasifikace VH

44 cirkulace

45 cirkulace

46

47 složitější schéma cirkulace

48 fronty rozhraní mezi dvěma vzduchovými hmotami – teplou a studenou.

49 fronty atmosférická fronta – ostře vyjádřená přechodná vrstva oddělující vzduchové hmoty frontální čára (fronta) – průsečnice frontální plochy se zemským povrchem hlavní atmosférické fronty – oddělují geografické typy VH: arktická fronta AF (AV x PV)‏ polární fronta PF (PV x TV)‏ tropická fronta TF (TV x EV resp. rozhraní mezi pasáty) (též tropická zóna konvergence)‏ klimatická fronta – průměrná dlouhodobá poloha hlavních atmosférických front

50 teplá fronta

51 studená fronta

52 studená fronta II. typu

53 okluzní fronta studená fronta „dohání teplou“

54 vznik okluzní fronty

55 teplá okluzní fronta

56 studená okluzní fronta

57