ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ ZÁPOR

Prezentace na téma: "ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ ZÁPOR"— Transkript prezentace:

1 ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ ZÁPOR
Mgr. Michal Oblouk ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ ZÁPOR

2 SAMOSTATNÝ VĚTNÝ ČLEN Babička, ta ho jenom rozmazlovala.
výraz, který je z věty vysunut - stojí před ní nebo za ní – není do ní mluvnicky začleněn zpravidla má platnost podmětu, předmětu nebo příslovečného určení ve větě je zastoupen odkazovacím zájmenem nebo příslovcem oddělujeme čárkou Babička, ta ho jenom rozmazlovala. Jeho sebevědomé chování, to se mi nikdy nelíbilo. Je tam skutečně nádherně, u toho rybníka. Ten člověk, to je strašný popleta. Knihy, ty jsem měl ze všeho nejraději.

3 OSLOVENÍ Milý příteli, děkuji ti za blahopřání.
slovo, které označuje, ke komu se obrací výpověď bývá vyjádřeno 5. pádem může být rozvito přívlastkem obsahovým významem souvisí s větou do věty je vloženo nebo k ní připojeno, může stát i samostatně Milý příteli, děkuji ti za blahopřání. Rád bych tě, milý příteli, navštívil. Milý příteli! Vítám tě. Vítám tě, Karle.

4 OSAMOSTATNĚNÝ VĚTNÝ ČLEN
v psaném projevu je od věty oddělen koncovým znaménkem neodkazujeme na něj zájmenem ani příslovcem je typický pro mluvený projev – užíváme ho tehdy, když chceme větu dodatečně doplnit, zpřesnit Zítra k vám zajdu. Navečer. Asi tak v šest. Určitě se uvidíme. Zítra. V pět hodin.

5 ELIPSA Ptal jsem se ho, ale on nic. výpustka, věta neúplná
nevyjádření části výpovědi – vynechaná část totiž jednoznačně vyplývá z kontextu nebo ze situace vypustit z věty můžeme jakýkoliv větný člen – nejčastěji vynecháváme podmět nebo přísudek Kde jsi byl dnes odpoledne? Doma. Už jsi to udělal? Udělal. Ptal jsem se ho, ale on nic.

6 VSUVKA věta (větný ekvivalent nebo souvětí), která je vsunuta do jiné věty (souvětí), avšak není do ní mluvnicky začleněna významově souvisí s obsahem věty odděluje se závorkami, pomlčkami nebo čárkami ustálené jednoslovné vsuvky se čárkami oddělovat nemusí – PROSÍM, MYSLÍM, TUŠÍM, DOUFÁM,… Najednou, mohlo to být ke druhé hodině ráno, jsem slyšel, jak někdo utíká po ulici. A já jsem se s ním – marná sláva – nemohl vůbec měřit. Já jsem na to, musím se přiznat, zapomněl. Bylo to, zdá se mi, loni o prázdninách.

7 Udělejte s tím něco, proboha.
CITOSLOVCE zpravidla není větným členem, nespojuje se s jiným slovem v skladební dvojici není-li do věty mluvnicky začleněno, odděluje se čárkami stojí-li samostatně jako jednočlenná věta, odděluje se vykřičníkem Ach, to se mi nelíbí! Udělejte s tím něco, proboha. Brr! Ta voda je studená.

8 PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ ŘEČ přímá řeč = tlumočení promluvy tak, jak ji pronesl její původní mluvčí – v psaném projevu je vyznačena uvozovkami nebo pomlčkami skládá se z věty uvozovací a vlastní promluvy (netvoří spolu souvětí) uvozovací věta může stát: před přímou řečí – Maminka řekla: „Dnes půjdeme do kina.“ za přímou řečí – „Dnes půjdeme do kina,“ řekla maminka. uprostřed přímé řeči – „Děti,“ řekl maminka, „dnes půjdeme do kina.“ nepřímá řeč = věta vedlejší předmětná, uvozená spojovacím výrazem, je závislá na větě hlavní, která ji uvozuje, např. Jirka řekl, abychom se u něj zastavili.

9 ZÁPOR používáme ho, jestliže chceme vyjádřit, že něco neplatí 1) MLUVNICKÝ – může být: VĚTNÝ – záporka NE- se pojí se slovesem v přísudku, popírá platnost celé věty, např. Odpoledne nepůjdu na nákup. Neřekl mi, že nepřijde. Mirka ani Ivana o tom nevědí. Nebudu o tom mluvit. Nejsem ani trochu překvapen. Nebyl jsem ve škole. ČLENSKÝ – popírá platnost pouze některé části věty, k popření užíváme záporku NE-, např. Ne všichni s tím souhlasili. K neštěstí došlo ne vinou tohoto řidiče. Stalo se to ne mou vinou. 2) SLOVNÍ – záporná slova popírají význam příslušného kladného slova nebo vyjadřují jeho opak, např. nevábně, nelida, nerozhodně, nekuřák, nepravý, nepřítel, nejeden, nenávidět,… 3) DVOJÍ – popíráme všechny možné případy, užíváme záporná zájmena a příslovce + záporné sloveso, např. Nikdo mi nic neřekl. Nic jsem neudělal. 4) ČÁSTEČNÝ – užíváme neurčitá zájmena a příslovce + záporné sloveso, např. Někomu se to nelíbilo. Někde vůbec nepršelo. setká-li se ve větě zápor mluvnický se záporem slovním, význam věty je kladný, např. To není neštěstí.