BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE

BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE
METODICKÉ CENTRUM PRO MUZEA VÝTVARNÉHO UMĚNÍ PhDr. Dagmar Jelínková Bezpečnost muzejních sbírek II – NG Praha

BEZPEČNOSTNÍ METODIKA
OBSAH Části metodiky a stručná charakteristika obsahu Statický a dynamický vzorec bezpečnosti Manuál bezpečnosti sbírek Sdílená odpovědnost – aktuální terminologie EU Vzdělávací modul Komunikační strategie bezpečnosti Hlediska zabezpečení děl výtvarného umění Prostředky jednoznačné identifikace sbírkových předmětů Propojení bezpečnostní a sbírkové databáze NG Bezpečnost muzejních sbírek II

PŘIDANÁ HODNOTA VÍCELETÉHO PROJEKTU NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE REALIZOVANÉHO „Modernizace bezpečnostních systémů v prostředí muzea/galerie“: BEZPEČNOSTNÍ METODIKA PROPOJENÍ BEZPEČNOSTNÍHO MONITOROVACÍHO SYSTÉMU SE SBÍRKOVOU DATABÁZÍ Projekt NG „Modernizace bezpečnostních systémů v prostředí muzea/galerie“ realizovaný v letech 2009 – 2011 přesahuje obvyklou modernizaci bezpečnostních systémů v několika oblastech. Jako přidanou hodnotu vytvořil podmínky pro propojení bezpečnostního monitorovacího systému LATIS SQL se sbírkovou databází NG v systému Promuseum SQL firmy BACH, čímž je umožněna okamžitá identifikace ohroženého předmětu. Druhou přidanou hodnotou bylo zpracování podrobné metodiky, která pojímá vlastní bezpečnostní systémy jako nedílnou součást organizačních i technických postupů, principů a opatření, z nichž je složen dynamický vzorec muzejní bezpečnosti a zprostředkovává tato pravidla pro ostatní muzea. Metodika řeší i bezpečnostní zásady mobility sbírek podle aktuálních materiálů zpracovaných pro evropskou komisi. Bezpečnost muzejních sbírek II

Byla vydána na CD/DVD Obsahuje dvě části: Manuál bezpečnosti sbírek Vzdělávací modul Aktuálně je dostupná na webu MC MVU Bezpečnostní metodika NG je rozdělena do dvou částí: Manuálu bezpečnosti sbírek a Vzdělávacího modulu a byla vydána na CD/DVD. Ta jsou již bohužel rozebrána, a proto se s ní nyní můžete seznámit na webu metodického centra (odkaz vidíte v prezentaci). Plný přístup do metodiky se Vám však otevře po Vaší registraci do systému. Bezpečnost muzejních sbírek II

Zobecňuje kroky a zkušenosti Národní galerie v Praze z projektu Shrnuje také: aktuální doporučení EU aktuální národní předpisy k ochraně a bezpečnosti dostupnou literaturu k bezpečnostní problematice (včetně anotací) Metodika chce být praktickou příručkou, která pomocí grafiky – odlišné barevnosti jednotlivých kapitol a odkazových hesel při okraji - umožňuje rychlou orientaci v textu. V závěru každé kapitoly jsou zpracovány otázky, které shrnují její obsah a které by si muzejní pracovníci při plánování a realizaci bezpečnostních systémů měli klást a v rámci svého muzea hledat řešení k jejich naplnění. Vzhledem k elektronické podobě metodiky jsme připravili i aktivní zobrazování poznámkového aparátu či odkazovaných příloh. Zobecňuje zkušenosti NG z přípravy a realizace modernizačního projektu , ale vedle toho shrnuje aktuální doporučení EU, aktuální národní předpisy k ochraně a bezpečnosti a dostupnou literaturu k bezpečnostní problematice (včetně anotací) Bezpečnost muzejních sbírek II

PŘEKONÁVÁ STATICKÉ BEZPEČNOSTNÍ VZORCE A ZAŽITÉ MUZEJNÍ STEREOTYPY: Za bezpečnost odpovídají dozory a technika – čidla elektrických zabezpečovacích a požárních systémů Stačí smluvně zajištěná kontrola bezpečnostním technikem Máme odpovědného zaměstnance, ostatní se problémem nemusí zabývat Formální nakládání s interními bezpečnostními předpisy a jejich ignorování v každodenní praxi Setrvalým problémem českého muzejnictví je statické chápání bezpečnostního systému muzea, pouze jako jednotlivých izolovaných okruhů čidel a kamer EZS a EPS, mechanických zábran a bezpečnostních služeb či dozorů, kteří sdílejí hlavní povinnosti a odpovědnosti za bezpečnost muzea. V 90. letech díky dotačnímu programu ISO, byla všechna muzea zabezpečena, nyní dochází k modernizaci těchto systémů, a to některé muzejníky utvrzuje v dojmu, že bezpečnost mají úspěšně vyřešenu. Také přenos odpovědnosti muzejního managementu za bezpečnost na externí firmu či bezpečnostního technika, zpravidla ukolébá pozornost a může vést k tzv. profesní slepotě, která je častou příčinnou bezpečnostních chyb. Problémem s fatálními důsledky může být i formální či dokonce chybné používání dobře připravených bezpečnostních systémů a interních předpisů, kdy je bezpečnost zpracována podle odpovídajících aktuálních předpisů, ale fakticky se jimi muzejní pracovníci neřídí nebo pouze v období předpokládaných kontrol. Bezpečnost muzejních sbírek II

DYNAMICKÝ VZOREC BEZPEČNOSTI DŮRAZ POLOŽEN NA PREVENCI A KONTROLU Základem jsou kvalitní interní předpisy zohledňující specifika instituce Bezpečnostní strategie muzea Interní kontrolní mechanismy Režimová opatření pro zacházení se sbírkou Aplikace mezinárodních standardů ochrany sbírkových předmětů Dynamický vzorec pojetí bezpečnostního systému, z něhož metodika NG vychází, zahrnuje nejen mechanické a technické prvky ochrany před krádeží, poškozením či ztrátou a minimalizaci požárního ohrožení, jeho základem je systém preventivních opatření, vycházejících z propracovaných interních bezpečnostních předpisů, které zohledňují specifika jednotlivých provozních částí muzea - jsou to např. strategické rozvojové plány muzea, preventivní plány, havarijní plány, evakuační plány pro případ živelných pohrom, pravidla kontroly bezpečnostních signalizací a strážní či dozorčí služby, návštěvní řád a režim vstupů do objektu organizace (mimo expozice a výstavní prostory v otevírací době a po uzavření muzea), režim užívání klíčů či režimová opatření zacházení se sbírkou, která vycházejí z mezinárodních muzejních standardů ochrany sbírkových předmětů. Neméně důležité jsou i kontrolní mechanizmy v muzeu, které právě předcházejí formálními nakládání s interními předpisy a jejich obcházení. Bezpečnost muzejních sbírek II

MANUÁL BEZPEČNOSTI SBÍREK ZÁKLADNÍ PRINCIPY Navrhování bezpečnostního systému Technické realizace systému Financování, finanční kontroly, ekonomiky a efektivity systému Organizace, řízení a implementace projektu Provozu nového bezpečnostního systému v muzeu Sdílené odpovědnosti (aktuální termín EU) Manuál bezpečnosti sbírek popisuje základní principy a postupy při návrhu integrovaného bezpečnostního systému a jeho technické a technologické části včetně dopadů této změny do ekonomiky organizace, jejího systému řízení, provozu, publicity a dalších činností. Sleduje možnosti moderních technologií na zajištění vyšší úrovně bezpečnosti muzea a větší efektivnosti vlastní muzejní práce, ale věnuje se i problematice bezpečnosti výpůjček, mobilitě sbírek a doporučením, která pro tento účel připravila expertní pracovní skupina OMC Evropské komise a shrnula je pod zastřešující termín „sdílená odpovědnost“. Dnes se ale této části metodiky věnovat nebudu, protože byla podrobněji představena na loňském semináři a jejího obsahu se částečně dotkne se ing. Pavel Jirásek a také pan Czecháczek z firmy FIDES. Bezpečnost muzejních sbírek II

Bezpečnost muzejních sbírek II - 6.6.2012
SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST spočívá hlavně v dodržování těchto principů: náležité péče (due diligence) – dodržování všech nezbytných standardů a etických kodexů muzejní práce a péče o sbírky přístup vzájemně propojených odborných postupů a činností, které lze očekávat v souvislosti s kulturními statky, náležitá péče a správa (z hlediska klimatických, bezpečnostních, smluvních a dalších podmínek) prevence nezákonného pohybu kulturních statků a dlouhodobých výpůjček podporování důvěry mezi muzei díky mobilitě odborníků přijetím podílu na zajištění výpůjčky prostřednictvím státní záruky případně vzájemným rozdělením rizik Chvíli se však zdržím u doporučení, která pro účel zvýšení mobility sbírek připravila expertní pracovní skupina Evropské komise. V kapitole o sdílené odpovědnosti v metodice NG, kterou připravila kolegyně dr. Magda Němcová, zástupkyně ČR v této pracovní skupině, by muzejníky měly zaujmout zvláště principy "due diligence" neboli správné (náležité) péče. Princip "due diligence" se táhne jako "červená nit" všemi dílčími aspekty týkajícími se mobility kulturních statků, je to princip vzájemně propojených odborných postupů a činností, které lze očekávat v souvislosti s kulturními statky, profesionální péčí a správou z hlediska nebytných klimatických, bezpečnostních, smluvních a dalších standardů a etických kodexů. Pod sdílenou odpovědností je dále zahrnuta prevence nezákonného pohybu kulturních statků a dlouhodobých výpůjček, podporování důvěry mezi evropskými muzei díky mobilitě odborníků či přijetím podílu na zajištění výpůjčky prostřednictvím státní záruky případně vzájemným rozdělením rizik. Překlady závěrečné zprávy expertní skupiny vydané pro Evropskou komisí v roce 2010, z nichž jsme data pro manuál čerpali, jsou zpřístupněny v příloze obou metodik. Bezpečnost muzejních sbírek II

SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST Praktické využití sdílené odpovědnosti zejména u výstavních projektů, kde nelze uplatnit státní záruka rizika výpůjčky nesou obě spolupracující instituce nejčastějším příkladem je dohoda o pojištění pouze na transport a instalaci, nikoliv na dobu pobytu předmětu na výstavě vypůjčitel se však tímto krokem nezříká odpovědnosti, v případě škodní události je zpravidla povinen ji uhradit ze svých prostředků princip není bez určitých rizik, proto s ním vždy musí souhlasit obě strany, zejména půjčitel předpokladem je profesionalita galerie, vzájemná znalost prostředí a výměna informací (facility report, condition report, dodržování standardů, mobilita pracovníků) v ČR využívána galeriemi pro vnitrostátní projekty Praktické využití sdílené odpovědnosti v muzeí je tedy zejména u velkých výstavních projektů, které vyžadují množství výpůjček. Ke snížení nákladů na jejich realizaci doporučuje pracovní skupina evropské komise hlavně využívání nástrojů státní záruky, tu však vhledem k rozdílným právním podmínkám v každé zemi nelze vždy uplatnit. Např. v ČR mohou o státní záruku žádat pouze státní instituce, takže většina muzeí tento nástroj nemůže využít. Nicméně půjčitel a vypůjčitel se mohou domluvit na nějaké formě sdílené odpovědnosti (rozložení rizika), díky níž není nutno investovat plnou částku do komerčního pojištění "z hřebíku na hřebík". Nejčastějším případem je dohoda mezi partnerskými institucemi o pojištění výpůjčky pouze na transport a instalace, nikoli na dobu pobytu předmětu u vypůjčitele. Tento systém je velice rozšířen a využívá se ho v národním měřítku, a to nejen v České republice, ale i v dalších evropských zemích (např. pro členy francouzské Réunion des Musées Nationaux je pravidlem). V poslední době byla diskutována možnost rozšířit tuto praxi i v mezinárodním měřítku, především v rámci Evropské unie. Je však nutno mít na zřeteli, že tento systém není prost určitých rizik. Sdílené odpovědnosti lze využívat pouze na základě dlouhodobě budované vzájemné znalosti a důvěře mezi muzei, podmíněné i vzájemnou výměnou informací (tzv.Facility Report, condition report jsou pouze nezbytným základem,). Dodržování principu "due diligence" a vysokou profesionalitu na obou stranách snad ani netřeba zdůrazňovat. Na druhé straně nelze přehlížet, že tento systém by mohl napomoci rozvoji např. dlouhodobých výpůjček, jejichž komerční pojištění "z hřebíku na hřebík" není možné z důvodů vysokých nákladů a na které nelze vždy uplatnit statní záruku. Rozšíření tohoto systému z vnitrostátního na mezinárodní by teoreticky mohlo usnadnit (zlevnit) výpůjčky ze zahraničních institucí regionálním a městským muzeím, které nemohou využít výhod české státní záruky. Prostředky za pojištění ušetření v ráci sdílené odpovědnosti pak mohou muzea využít k posílení svých bezpečnostních opatření. Bezpečnost muzejních sbírek II

SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST POJISTNÁ HODNOTA obecné pravidlo pro stanovení pojistné hodnoty odvíjí se od aktuální hodnoty stejného nebo obdobného předmětu na trhu vyjmutí sbírkového předmětu ve veřejné sbírce z trhu kulturně historická hodnota je nevyčíslitelná unikátní sbírkové předměty se na trhu vůbec neobjevují v ČR se sbírkový předmět neodepisuje, má speciální režim inventarizace, sbírky jsou účetně oceněny jen 1,-Kč Se sdílenou odpovědností, zvláště v oblasti praktického využití při výstavních projektech, úzce souvisí i otázka pojistné hodnoty sbírkového předmětu Obecně platí, že tržní hodnota by měla být východiskem k určení pojistné hodnoty. Na druhé straně je nepopiratelné, že předměty, které se staly součástí veřejných sbírek, jsou tím již navždy vyjmuty z trhu ("extra commercio"), tudíž je otázka, do jaké míry by jejich pojistná hodnota měla kopírovat pohyby na trhu s uměleckými předměty. Vyjmutí předmětu ve veřejné sbírce z trhu je u nás definováno podle zákona 122/2000 Sb. vyjmutím sbírkových předmětů z klasických účetních pravidel (sbírkový předmět se neodepisuje, má speciální režim inventarizace, historicky vzniklé sbírky jsou v účetnictví oceněny jen 1 ,-Kč) Bezpečnost muzejních sbírek II

SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST POJISTNÁ HODNOTA VERZUS SCHVÁLENÁ HODNOTA schválená hodnota („agreed value“) zdržení se maximálních reálných pojistných hodnot projev kolegiality a ocenění profesionality práce v partnerských muzeích snížení objemu financí investovaných do komerčního pojištění utváření příznivého prostředí pro mobilitu sbírek U některých unikátních předmětů, především u těch nejvzácnějších, je pak určení pojistné hodnoty odvozením z hodnoty tržní nemožné, neboť obdobné předměty se na trhu dlouhodobě neobjevují. Proto některá muzea dávají přednost termínu "schválená hodnota" ("agreed value"). Jde i o určitý projev kolegiality, kdy se partnerské instituce zdrží od stanovování pojistných hodnot na maximální možné výši a tímto způsobem v prvé řadě snižují objem prostředků investovaných do komerčního pojištění, ale také přispívají k vytváření kolegiální atmosféry a prostředí příznivého pro mobilitu sbírkových předmětů. Takto ušetřené finanční prostředky je pak možné investovat do zvyšování bezpečnostních standardů v muzeu či do pravidelného školení zaměstnanců v náležité péči podle mezinárodních muzejních standardů. Aplikaci schválené hodnoty sbírkového předmětu v rámci výpůjček však nelze vynucovat, neboť je projevem všech profesionálních přístupů muzea k péči o kulturní dědictví a dodržení principů náležité péče. Bezpečnost muzejních sbírek II

VZDĚLÁVACÍ MODUL Souhrn praktických návodů a cvičení pro pracovníky muzeí ke zvýšení jejich profesionality Umožňuje aktivní zpracování a vyhodnocení: Tabulky analýzy rizik a dotazníku pro zjištění rizika poškození muzea požárem Plánu ochrany muzea Optimálního stavu ochrany a preventivních opatření Modelových příkladů zabezpečení a pravidla kritické cesty Hledisek ochrany a pasivní konzervace podle základních muzejních standardů při aplikaci předmětové ochrany Facility report (protokol o bezpečnosti objektu) PR zabezpečovacího systému Abychom bezpečnostní metodiku nějak oživili, a přiblížili její problematiku všem muzejním profesím, rozdělili jsme ji na dvě části – popisný manuál, který zpracuje s aktuálními předpisy a doporučeními jednotlivých fází přípravy a realizace, a vzdělávací modul, který má formou cvičení a praktických návodů pomáhat k překonávání stereotypů staticky chápané bezpečnosti. Muzejní pracovníci mohou s pomocí modulu vyplnit jednoduchou tabulku analýzy rizik, dotazník pro zjištění rizika poškození muzea požárem, které jim umožní přemýšlet o aktuální situaci v muzeu, detailně pojmenovat problémy a optimální stav ochrany v rámci zpracování plánu ochrany muzea, vyhodnotit rizika pro jednotlivé prostory a preventivními opatřeními významně snížit jejich dopad. Mohou si vyzkoušet modelové příklady zabezpečení či pravidlo kritické cesty. Různé typy sbírkových předmětů také vyžadují různé způsoby ochrany a pasivní konzervace. Při rozhodování o zabezpečení děl v expozici či výstavě si musíme na základě znalosti muzejních standardů položit řadu otázek sledujících různá hlediska sbírkové péče a jejich správným zodpovězením optimalizovat bezpečnost a ochranu předmětů v širším kontextu, než je pouze ochrana před krádeží. Pro správnou popularizaci nových bezpečnostních opatření je připraven vzorový protokol o bezpečnosti objektu a definována pravidla pro tvorbu Komunikační strategie v oblasti bezpečnosti sbírek. Metodika tedy nahlíží bezpečnostní problematiku ze všech úhlů, které byly nastíněny v rámci dynamického pojetí bezpečnosti. Nyní se na některé části vzdělávacího modulu podíváme podrobněji. Bezpečnost muzejních sbírek II

PUBLIC RELATIONS PRO BEZPEČNOST SBÍREK Veřejnost má právo být informována o zabezpečení kulturního dědictví v muzeu vlastník půjčující muzeu svoje kulturní statky musí mít jistotu, že jeho majetek nebude ohrožen Pozor – některé informace o bezpečnostních systémech jsou utajeny v režimu „VYHRAZENO“ Národní bezpečnostní úřad, nařízení vlády č. 522/2005 Sb. a 240/2008 Sb. (příloha č. 4) Veřejnost má právo vědět, že je v muzeu o její kulturní dědictví dobře postaráno. Informace o bezpečnostním systému muzeí však z části spadají do stupně „Vyhrazeno“, stanoveného národním bezpečnostním úřadem, proto je třeba s nimi nakládat obezřetně. Z různých důvodů je však třeba obecné informace o zabezpečení instituce zveřejnit. Např. je třeba poctivě informovat spolupracující instituce a ostatní vlastníky, kteří zapůjčují svoje kulturní statky muzeu, ať již pro výstavní účely nebo i pro dlouhodobé uchování. Musí mít jistotu, že jejich vlastnictví nebude v takovém případě ohroženo. Účinný zabezpečovací systém muzea přispívá k jeho dobré pověsti, je i zdrojem vyšších finančních příspěvků, ať od sponzorů nebo od jeho zřizovatele v rámci různých dotačních programů, je nezbytnou podmínkou při žádostech o státní záruky a další nástroje v rámci sdílené odpovědnosti. Bezpečnost muzejních sbírek II

Utajované informace v oblasti působnosti Ministerstva kultury ve stupni „Vyhrazeno“ Projektová dokumentace systémů sloužících k ochraně objektu, v nichž jsou uchovávány kulturní statky, proti krádežím, loupežím a poškozování cizí věci Souhrnná informace o stavu realizace zabezpečení kulturních statku proti krádežím, loupežím a poškozování cizí věci znamená to povinnost zabezpečit mechanickými prostředky prostory, kde se nachází projektová dokumentace Nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, ve znění nařízení vlády č. 240/2008 Sb. v příloze 4 stanoví následující Seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Ministerstva kultury (ve stupni „Vyhrazeno“): patří sem 5.1.1 Projektová dokumentace elektrické zabezpečovací signalizace, uzavřeného televizního systému, tísňového systému nebo systému pro kontrolu vstupu sloužící ochraně objektu, v nichž jsou uchovávány kulturní statky, proti krádežím, loupežím a poškozování cizí věci. 5.1.2 Souhrnná informace o stavu realizace zabezpečení kulturních statku proti krádežím, loupežím a poškozování cizí věci. V praxi to znamená povinnost zabezpečit mechanickými prostředky spadajícími nejméně do kategorie „Vyhrazené“ provozovatelem muzea určené prostory, kde se nachází projektová dokumentace elektrické zabezpečovací signalizace, uzavřeného televizního systému, tísňového systému nebo systému pro kontrolu vstupu sloužícího ochraně objektu, v nichž jsou uchovávány kulturní statky, nebo souhrnná informace o stavu realizace zabezpečení kulturních statků proti krádežím, loupežím a poškozování cizí věci. Informace tohoto druhu nelze také v žádném případě zveřejňovat. Informace o zabezpečovacím systému je tedy dobré omezit na sdělení, že ten či onen objekt je dobře zabezpečen proti vloupání, krádeži, požáru apod. Bezpečnost muzejních sbírek II

KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE Dopady kvalitně zpracované bezpečnostní strategie a moderních bezpečnostních systémů muzea mnohonásobně překračují zákonem a metodikou MK ČR předepsané zabezpečení sbírek Obraz profesionality muzea jako specializované odborné instituce Propagace zabezpečení muzea hlavně prostřednictvím jeho produktů Dopady kvalitně zpracované bezpečnostní strategie a moderních bezpečnostních systémů muzea mnohonásobně překračují pouhé zákonem a metodikou MK ČR předepsané zabezpečení sbírek proti krádeži, požáru či jiným vlivům prostředí. Správně nastavené bezpečnostní principy úzce souvisí s profesionalitou muzea jako specializované odborné instituce a mají vliv i vnímání muzea veřejností a potencionálními sponzory i jinými partnerskými institucemi doma i v zahraničí. Bezpečnost muzejních sbírek II

KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE
Muzeum prostřednictvím propracované bezpečnostní strategie: Uchovává kulturní dědictví pro budoucí generace Zpřístupňuje vlastní sbírku a kvalitní výstavní projekty Zajišťuje komfortní zážitek a bezpečnost svým návštěvníkům Zajišťuje bezpečnost svých zaměstnanců Přispívá k pozitivnímu vnímání ČR doma i v zahraničí Propracovaná komunikační strategie muzea se tudíž promítá i do bezpečnostní strategie muzea. Základní oblasti, prostřednictvím kterých lze dobře prezentovat bezpečnost muzea jsou Uchovávání kulturního dědictví pro budoucí generace Zpřístupňování vlastní sbírky i kvalitních výstavních projektů (zpravidla s významným podílem výpůjček) Zajištění komfortního zážitku a bezpečnosti svým návštěvníkům Zajištění bezpečnost svých zaměstnanců Tím vším bezpečnostní strategie muzea dobře prezentovaná veřejnosti přispívá k pozitivnímu vnímání daného muzea doma i v zahraničí a tento pozitivní obraz se přenáší i na vnímání celé ČR Bezpečnost muzejních sbírek II

KOMUNIKAČNÍ STRATEGIE
Formy propagace musí být formulovány podle cílových skupin a jejich potřeb Bezpečnostní metodikou NG jsou identifikovány tyto základní skupiny: návštěvníci muzea umění odborná veřejnost partneři při společných projektech občané ČR děti a mládež zaměstnanci Formy propagace musí být formulovány podle cílových skupin, neboť pro každou z nich je třeba identifikovat jejich potřeby a očekávání. Bezpečnostní metodikou NG jsou identifikovány tyto základní skupiny: návštěvníci muzea umění – očekávají komfort, pocit bezpečí, pobyt bez rušivých vlivů dozorců nebo nevhodného chování jiných návštěvníků odbornou veřejnost zajímají nové přístupy k ochraně a dlouhodobému uchovávání kulturního dědictví partneři při společných projektech čekají kvalitní zabezpečení jejich majetku v případě zápůjček občané ČR by měli získat informace o stavu ochrany a možnostech uchování kulturního dědictví, které prohloubí jejich pocit národní hrdosti a úcty k umění předků pro děti a mládež může vhodně zpracovaná informace o bezpečnostních principech v muzeu obohatit výuku a návštěvu o něco neobvyklého, něco terminologií mládeže „cool“ Zaměstnanci muzea pak očekávají pocit bezpečí, kvalifikované správy sbírek a majetku, aktivní spoluúčast na uchovávání kulturního dědictví Podobným způsobem však lze identifikovat další cílové skupiny, pro něž může muzeu v komunikační strategii stanovit pravidla informování o bezpečnostních systémech Bezpečnost muzejních sbírek II

Součástí bezpečnostní strategie pro sbírky výtvarného umění musí být optimalizace bezpečnosti předmětů v širším kontextu, než je pouze ochrana před krádeží a požárem sladění s pravidly tzv. pasivní konzervace sladění s pravidly fyzické a smyslové dostupnosti muzeí východiskem mezinárodní standardy muzejní práce Součástí bezpečnostních hledisek pro sbírky výtvarného umění musí být sladění tzv. pasivní (preventivní) konzervace, tj. optimálních klimatických podmínek (teplota, relativní vlhkost, rosný bod), světelných podmínek (zamezení přístupu UV záření, nastavení hladiny osvětlení podle materiálů) a mechanické ochrany sbírkových předmětů tak, aby se předešlo jakémukoliv poškození sbírkového předmětu přípravou či provozem expozice nebo výstavy. Pravidla pasivní konzervace vztahující se k zacházení s konkrétní sbírkou by měl upravovat interní předpis každé galerie/muzea umění, které spravuje sbírku zapsanou v CES na MK ČR. Obecná pravidla, jsou shrnuta v řadě zahraničních příruček, z nichž je řada dostupná i v českých překladech. Doporučený seznam literatury i této oblasti naleznete v představované bezpečnostní metodice NG. Bezpečnost muzejních sbírek II

HLEDISKA ZABEZPEČENÍ DĚL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ materiálové - technologická specifika, která by měl odpovědný kurátor nebo restaurátor znát velikostní – specifika zabezpečení malých předmětů a odnímatelných částí historické ceny a významu sbírkového předmětu v rámci sbírky – nejvýznamnější díla chráníme různými bezpečnostními vitrínami či sklem Při rozhodování o zabezpečení uměleckých děl si musíme na základě znalosti muzejních standardů položit řadu otázek sledujících různá hlediska sbírkové péče a jejich správnou odpovědí optimalizovat bezpečnost předmětů ve zmíněném širším kontextu, než je pouze ochrana před krádeží. Minimální hlediska, která bychom měli mít na zřeteli, jsou: 1.1 Hledisko materiálové - Každý materiál má svá technologická specifika, která by měl odpovědný kurátor nebo restaurátor znát, od těchto specifik se odvíjí způsob pasivní konzervace i možnosti předmětové ochrany např. musíme mít předem vyhodnocena rizika montáže mechanických bezpečnostních prvků u dvojrozměrných předmětů či opatření proti rizikům velké váhy u reliéfů a zajištění stability soch 1.2 Hledisko velikostní - Základním bezpečnostním pravidlem by mělo být: čím menší a snáze manipulovatelný předmět, tím musí být pečlivější jeho připevnění či mobiliářová ochrana v rámci expozice. 1.3 Hledisko historické ceny a významu sbírkového předmětu v rámci sbírky - Nejvýznamnější a nejcennější obrazy a dvojrozměrná díla by měla být umístěna v obrazových vitrínách s klimatickou ochranou nebo alespoň chráněna zasklením do původního rámu, trojrozměrné předměty nebo díla na papíře chráníme bezpečnostní vitrínou či různými typy poklopů (malá díla) nebo mechanickými zábranami (velké předměty), obé vhodně doplněné elektronickou ochranou Bezpečnost muzejních sbírek II

DALŠÍ HLEDISKA ZABEZPEČENÍ DĚL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ Hledisko architektonického členění expozice, výstavy – zajistit i propojení s pravidly pasivní konzervace a bezpečnostními technologiemi Hledisko požadavků půjčitele na zabezpečení – zajistit interní tok informací o smluvních podmínkách vlastníka díla Hledisko bezpečné manipulace s předměty - transport ve vhodných obalech a bednách, zabezpečené prostředí pro balení a vybalování děl z transportních obalů, bezpečná manipulace s vlastními předměty, pravidelná kontrola nezabezpečených předmětů během instalace 1.4 Hledisko architektonického členění expozice, výstavy - Při projektování architektury expozice, výstavy či proměně panelů je třeba myslet nejen na výstavní koncept, ale i na specifika a dohlednost bezpečnostních čidel a kamer umístěných v expozici, zvláště tehdy, jsou-li čidla umístěna staticky bez možnosti přemístění a nebude předmětové jištění jednotlivých děl, ale také třeba na otázky proudění vzduchu či srážení vzdušných par na stěnách a panelech, které musí být v souladu s pravidly pasivní konzervace 1.5 Hledisko požadavků půjčitele na zabezpečení - Je nezbytně nutné, aby zaměstnanci spravující smluvní agendu včas informovali pracovníky odpovědné za instalaci a zabezpečení o podmínkách majitele nebo správce na výstavu či do expozice vypůjčeného díla. Bez souhlasu vlastníka nesmí být dílo dodatečně nijak upravováno (např. změna pasparty, rámu, přidání kotvicích bezpečnostních prvků), každá bezpečnostní úprava, kterou je nezbytné provést, by měla být projednána již před podpisem smlouvy nebo řešena dodatkem k ní. 1.6 Hledisko bezpečné manipulace s předměty – je nutné zajistit zejména transport ve vhodných obalech a bednách, zabezpečené prostředí pro balení a vybalování děl z transportních obalů, bezpečnou manipulace s vlastními předměty – např. práce v rukavicích a pravidelnou kontrolu nezabezpečených předmětů během instalace, ať již před ztrátou tak před poškozením odnášenými obaly, nevhodným postavením či položením apod. Bezpečnost muzejních sbírek II

Prostředky jednoznačné identifikace sbírkových předmětů opatření pro řešení mimořádných situací prvky k identifikaci předmětu jedinečné inventární číslo doplněné i jménem instituce, trvanlivost zvoleného označení důkladné evidenční popisy sbírkového předmětu v evidenci včetně záznamu jeho specifik (markantů) fotodokumentace mikrotečky a mikročipy Prostředky jednoznačné identifikace sbírkových předmětů se vztahují k situacím, kdy již bylo se sbírkovým předmětem nezákonně manipulováno, protože řešení mimořádných situací je integrální součástí bezpečnostní politiky muzea. S tím souvisí i otázky značení sbírkových předmětů a jejich jednoduchá odstranitelnost nebo neodstranitelnost, přesná fotodokumentace a důkladné evidenční popisy sbírkového předmětu ve sbírkové evidenci včetně záznamu jeho specifik (markantů), které potom napomohou ke ztotožní předmětu v případě jeho ztráty a eventuelního nálezu, protože zloději zpravidla odstraní všechny viditelné identifikace, jako jsou evidenční štítky apod. Popsané markanty získávají na důležitosti zvláště v případech, kdy existuje několik podobných děl ve vlastních i cizích sbírkách. Zde je třeba i diskutovat možnost označit alespoň ty nejohroženější předměty tzv. mikrotečkou, která nese základní informace o vlastníkovy předmětu – jméno a logo instituce jako identifikační kód. Sofistikovanějším způsoben značení jsou pak mikročipy – což jsou miniaturní elektronické prvky, které mají nevratně naprogramován identifikační kód přímo ve výrobě. Počet možných kombinací se pohybuje ve stovkách miliard a výrobce garantuje, že neexistují dva mikročipy se stejným kódem. Vlastní čip je pasivní a je aktivován pouze v poli příslušného čtecího zařízení. Bezpečnost muzejních sbírek II

Identifikace sbírkových předmětů v rámci bezpečnostního systému NG propojení Centrálního katalogu sbírek NG s grafickou nadstavbou Centrálního operačního střediska bezpečnostní služby NG v okamžiku napadení zabezpečeného předmětu dostane obsluha potřebné základní informace o jeho vzhledu – fotografie díla, jméno autora a název díla, jeho velikost, techniku, materiál a inventární číslo NG okamžitý výstup pro potřeby zásahu policie Jak již bylo několikrát řečeno další z nadstavbových specifik bezpečnostního projektu NG bylo propojení bezpečnostního monitorovacího systému LATIS SQL se sbírkovou databází NG v systému Promuseum SQL firmy BACH, čímž je umožněna okamžitá identifikace ohroženého předmětu. V okamžiku napadení zabezpečeného předmětu dostane obsluha potřebné základní informace o tomto předmětu – tedy nejen jeho umístění v rámci střeženého prostoru ale i jeho fotografii, velikost (rozměry), technika, materiál, jméno autora a inventární číslo NG. Zároveň lze ihned připravit informativní výstup pro potřeny Policie ČR Bezpečnost muzejních sbírek II

Výstup bezpečnostní grafiky LATIS SQL Záměrem tohoto řešení, které sdílí data s Centrálním katalogem sbírek NG, bylo hlavně využití odborné práce, kterou kurátoři věnují sbírkové evidenci a maximální zkrácení času nutného k identifikaci ohroženého předmětu. Bohužel tento způsob zobrazení je zatím možný jen u pilotního vzorku 2000 předmětů (ale těch nejvýznamnějších v rámci současných stálých expozic), ostatní čekají na doplnění digitálních fotografií a často i odborných popisů ve sbírkové databázi NG, což by postupně mělo být dokončeno v rámci doby udržitelnosti projektu. Bezpečnost muzejních sbírek II

PROSTOR PRO VAŠE OTÁZKY
DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST PhDr. Dagmar Jelínková Metodické centrum pro muzea výtvarného umění Národní galerie v Praze Děkuji Vám za pozornost. Věřím, že Vás můj příspěvek alespoň trochu nalákal prolistovat bezpečnostní metodiku NG, kterou najdete na webu metodického centra. Pokud Vás v mém příspěvku zaujaly otázky okolo mobility sbírek, sdílené odpovědnosti a státních záruk, srdečně Vás zvu sem do Veletržního paláce na diskusní fórum na téma „Česká muzea po kauze Diag Human. Důsledky pro mezinárodní mobilitu sbírek.“, v rámci něhož proběhne diskuse i k potřebám novelizace českých zákonů o státní záruce a imunitě proti zabavení Diskusní fórum se uskuteční od 9.30 do a přihlášku na něj naleznete na webu metodického centra NG. Bezpečnost muzejních sbírek II

BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "BEZPEČNOSTNÍ METODIKA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář