Bakalářský a diplomový seminář 2013

Bakalářský a diplomový seminář 2013
Tematický blok 2 Program semináře 2013 3. Prameny a informační zdroje, studium a zpracování odborných textů. 4. Metody odborné práce, tvorba textu

Program semináře 2013 Název tematického celku I.:
Význam a úroveň závěrečné práce, volba tématu, zpracování ZP Význam, struktura, téma a pravidla vypracování ZP, Zadání ZP. Zásady a postup vypracování Úvodu ZP. Název tematického celku II.: Metody studentské odborné práce, metody a cíle vypracování závěrečné práce 3. Prameny a informační zdroje, studium a zpracování odborných textů. 4. Metody odborné práce, tvorba textu ZP, formální podoba ZP. Název tematického celku III.: Forma závěrečné práce, literární zdroje a hlavní kapitoly 5. Formy ZP, etika tvůrčí práce, odkazy a citace. 6. Závěr ZP, dokončení ZP a obhajoba.

Informační prameny a zdroje
Formy informačních pramenů: • tištěné • elektronické • mikrografické - mikrofilmy, mikrofiše (používané pro archivní účely) Typy informačních pramenů: • primární informační prameny - dokumenty, které přináší vlastní (většinou i původní) informace nebo data. • sekundární informační prameny - informují o existenci primárních informačních pramenů.

Druhy primárních informačních pramenů: knihy - monografie (publikace pojednávající o jednom tématu) - sborník (soubor jednotlivých statí, např. materiály příspěvků z konferencí, kongresů apod.) - příručky (podávají základní a přehledně zpracovaný obraz o stavu poznání určitého oboru) - učebnice (výukový materiál) - encyklopedie (abecedně nebo systematicky uspořádaný výklad termínů) - slovníky (jazykové, výkladové)

Druhy primárních informačních pramenů: periodika (základní charakteristika je, že vychází průběžně v určitých intervalech) noviny (obsahují aktuální informace, jejich periodicita je 1 den až 1 týden) časopisy (vychází s periodicitou 1 týden až půl roku) - ročenky (vychází jednou za rok)

Druhy primárních informačních pramenů: speciální literatura - zákony - normy - patenty - firemní literatura

Druhy primárních informačních pramenů: šedá literatura (dokumenty, které nelze získat v běžné distribuci) - diplomové, disertační a habilitační práce - výzkumné zprávy (prezentují výsledky řešení výzkumného úkolu)

Druhy sekundárních informačních pramenů: katalogy knihoven bibliografie - soupisy literatury o určitém tématu referátové časopisy - záznamy o primárních dokumentech zpracované v tištěné formě (předchůdci bibliografických databází) bibliografické (dokumentografické) databáze - záznamy o primárních dokumentech (případně doplněné abstrakty) zpracované v elektronické formě Current Contents - informují o obsazích jednotlivých čísel vybraných časopisů nakladatelské katalogy

Typologie důvěryhodnosti informací na www Stránky se od sebe liší i svojí důvěryhodností. Přibližné rozdělení do kategorií je následující: a) matoucí a záměrně falešné informace b) neautorizovaná informace c) autorizovaná informace

a) matoucí a záměrně falešné informace Falešné informace jsou takové, které se snaží dosáhnout účelového chování čtenáře. Tyto stránky často vypadají velmi věrohodně a jejich odhalení závisí především na zjištění jejich autora a na analýze objektivity a přesnosti. Mezi těmito stránkami jsou často různé propagandistické texty, které nemusí podávat přímo lživé informace, ale podávají informace účelově zkreslené.

b) neautorizovaná informace Tento typ informací se na webovských stránkách vyskytuje nejčastěji. Jedná se zde o dvě možné varianty: 1. Informace, jejíž zdroj není uveden - tj. porušení citační etiky, která v tomto prostředí není zvykem. 2. Informace typu „pověsti” (angl. rumour, hoax) - jde o neověřené tvrzení nebo informaci, která je rozšířena a dále předávána bez ověření pravdivosti.

c) autorizovaná informace zdroj jasně uvádí pramen informace a zároveň je jasný i důvod, proč je tato informace publikována. Průvodním znakem autorizovaných zdrojů je jasně deklarované autorství, záchytné body pro ověření původu ( autora, stránka domovské univerzity, kde autor vyučuje apod.) a také původ všech použitých zdrojů.

Kritéria pro ověřování Existuje množství dokumentů, které se ověřováním informací na internetu zabývají. Pro ověřování se většina z nich shoduje na následujících kritériích a doplňujících otázkách:

Téma, obsah a určení (CO?) Co je obsahem stránky? Pro koho je určena? (populárně-naučná, zábavná apod.) Co je hlavním tématem stránek? Umístění (KDE?) Kde je stránka umístěna? Jde o oficiální stránky (vládní doména *.gov, *.mil, *.edu)? Lze zjistit majitele domény? Přesnost, aktuálnost (KDY?) Kdy byla stránka zveřejněna? Kdy byla naposledy aktualizována? Odpovídá obsah současnosti? Nejsou údaje zastaralé? Jsou zmíněny použité zdroje?

Pokrytí, Objektivita (JAK?) Jsou zmíněny různé názory na problematiku? Není stránka příliš jednostranná? Jaký je jazyk stránky (věcný, emotivní, sugestivní)? Na koho se stránka odvolává (autorita)? Sponzoruje někdo stránku? Lze vyčíst nějakou spojitost s odkazy na další stránky? Původ, autorství (KDO?) Lze určit autora stránek? Jakou kvalifikaci má autor k psaní o tomto tématu? Kde pracuje? Jedná se o individuální práci nebo o dílo organizace; oficiální stanovisko? Důvod (PROČ?) Proč stránka vznikla? Co chce autor dosáhnout jejím zveřejněním? Nejedná se o skrytou reklamu?

Základní principy vyhledávání v databázích
Ačkoli se uživatelské prostředí a logika ovládání různých databází a internetových vyhledávačů v jednotlivostech liší, existuje několik společných pravidel, které je nutné mít při jejich používání na paměti: • vždy, když poprvé používám nějakou databázi či vyhledávací nástroj, seznámím se v krátkosti (nejčastěji v Nápovědě/Helpu/FAQ) s tím, co obsahuje a s tím, jak se ovládá (jak vypadají vyhledávací formuláře, jaké využívá databáze operátory a zástupné znaky…). • Pokud nemám jasně definovaný údaj, který hledám, téměř vždy se vyplatí přeskočit formulář pro jednoduché vyhledávání a rovnou využít vyhledávání rozšířené/pokročilé/z více polí.

• před začátkem vyhledávání si musíme ujasnit, co přesně hledáme, vypsat si klíčová slova a termíny - vyhýbáme se obecným slovům a termínům, která se užívají v různých oborech, nebo která nemají jednoznačný význam. Vybíráme konkrétní popisná slova. Nenalezneme-li potřebné informace, zkusíme dotaz přeformulovat. • Ujasníme si, zda nás zajímají plné texty či pouze abstrakty a bibliografické údaje (důležité z časového hlediska – jak rychle zdrojový dokument potřebujeme), tomu přizpůsobíme výběr databáze/vyhledávače.

Booleovská logika Základním nástrojem, který dnes využívají téměř všechny databáze a vyhledávače je Booleovská logika. S jejím využitím můžeme pomocí tří základních operátorů vytvářet jednoduché i komplexní vyhledávací dotazy. Základními operátory jsou AND, OR, NOT (a, anebo, a ne). V různých databázích se mohou nazývat rozdílně, ale funkce je stejná (proto je vhodné vždy prostudovat nápovědu). • operátor AND – systém vyhledá ty záznamy, ve kterých se nacházejí oba požadované termíny. Příklad: Statistika AND Ekonomie. • operátor OR – systém vyhledá ty záznamy, ve kterých se nacházejí oba termíny i ty záznamy, kde je alespoň jeden z nich. Příklad: Statistika OR Ekonomie • operátor NOT – systém hledá ty záznamy, ve kterých je první termín a nesmí v něm být druhý termín. Příklad Statistika NOT Ekonomie. Systém nalezne záznamy se Statistikou, ale vyřadí ty, ve kterých je zároveň Ekonomie.

Proximitní (distanční) operátory Některé vyhledávače a databáze umožňují použití tzv. proximitních operátorů, které kromě výskytu slov, sledují i jejich vzdálenost, a někdy i pořadí, v jakém jsou uvedeny. Různé zdroje mohou operátory využívat odlišně. Někdy mají jinou syntaxi zápisu dotazu, jindy stejný operátor funguje v různých zdrojích jinak. Proto je dobré si funkčnost operátorů vyzkoušet nebo se seznámit s návodem na pokročilé vyhledávání v konkrétním vyhledávači nebo databázi NEAR Nezáleží na pořadí behaviour NEAR modelling (Google, AltaVista, Yahoo) behaviour N5 modelling (EBSCO: Nn - kde číslo n uvádí počet slov, která mohou být mezi hledanými výrazy) WITHIN Wn (Behaviour W5 modelling) EBSCO záleží na pořadí Behaviour WITHIN 3 modelling (ProQuest: WITHIN 3 - kde číslo uvádí počet slov, která mohou být mezi hledanými výrazy, nezáleží na pořadí) Behaviour W/5 modelling (Science Direct: W/n kde číslo n uvádí počet slov, která mohou být mezi hledanými výrazy, nezáleží na pořadí)

Proximitní (distanční) operátory PRE Behaviour PRE/5 modelling (ProQuest PRE/n kde číslo n uvádí počet slov, která mohou být mezi hledanými výrazy, záleží na pořadí) SAME Behaviour SAME modelling (Web of Science nezáleží na pořadí, výrazy musí být v jedné větě) Mezi operátory můžeme rovněž počítat uvozovky, které některé databáze/vyhledávače využívají pro hledání přesné fráze. Typickým příkladem je Google.

Základní principy vyhledávání - zdroje
Souborné katalogy a databáze Národní knihovny Praha Pokud hledáte jako zdroj pro svoji ZP monografie nebo časopisy, můžete se obrátit na on-line katalogy knihoven. Je velmi užitečné využívat databáze, které spravuje Národní knihovna Praha.  SKC – souborný katalog pro monografie  SKCP – souborný katalog pro periodika  ANL – Články v českých novinách, časopisech a sbornících

Jednotná informační brána (JIB) Alternativou k souborným katalogům může být JIB, což je projekt, který kromě souborných katalogů SKC(P) prohledává rovněž další velké báze:  Centrální katalog Univerzity Karlovy  SKAT – sdružení uživatelů knihovnického systému Lanius (většinou městské knihovny)  Souborný katalog Masarykovy Univerzity  Souborný katalog Vysokého učení technického  Souborný katalog VŠE  Katalog Ústřední knihovny ČVUT  Katalog Knihovny Akademie věd ČR

1/ Informační systém VŠFS ProQuest, EBSCO, OECD iLibrary, Katalog knihovny VŠFS LIDÉ - Vyhledání absolventů a závěrečných prací 2/ systém theses MUNI Brno Theses.cz je systém pro odhalování plagiátů mezi závěrečnými pracemi a je vyvíjen a provozován Masarykovou univerzitou. Slouží vysokým školám a univerzitám (nejen v ČR) jako národní registr závěrečných prací (informací o pracích – název, autor, ...) a jako úložiště prací pro vyhledávání plagiátů. Systém umožňuje zástupcům zapojených škol vkládat práce a vyhledávat mezi nimi plagiáty. Veřejnosti jsou zpřístupňovány záznamy o práci, příp. plné texty (dle rozhodnutí školy), a vyhledávání mezi nimi. Systém nabízí další služby, funkce a aplikace a bude rozvíjen dle potřeby.

Kdy použijeme služeb vyhledávacího stroje: • v případě, že předmět našeho zájmu je příliš úzký, nebo že obsahuje neobvyklé termíny, • v případě, že hledáme zvláštní sídlo, • v případě, že chceme vyhledávat v milionech stránkách, • když chceme vyhledat velký počet stránek k určitému předmětu zkoumání, • když chceme vyhledávat určité typy dokumentů, souborů, jazyků, nastavit filtr na datum modifikace apod., • když chceme použít takové výhody, jakými jsou např. pojmové shlukování, řazení dokumentů podle popularity apod.

Příklady vyhledávacích strojů: K vyhledávacím strojům patří např.: • Google – • AltaVista – • Excite – • Lycos – Pro Českou republiku: • Jyxo – • Sherlock – • Morfeo –

Vyhledávání knih Google http://books.google.cz/
Služba Vyhledávání knih Google pomáhá vyhledávat uvnitř knih a objevovat knihy. Neumožňuje stahovat nebo číst knihy, aniž byste za ně zaplatili. Pokud naleznete knihu, která stále podléhá autorským právům, uvidíte vždy jen malou část knihy buď v režimu Zobrazení fragmentu, nebo v režimu Zobrazení ukázkových stánek, navíc uvidíte odkazy na místa, kde si knihu můžete půjčit nebo zakoupit. pokud naleznete knihu, která již autorskému právu nepodléhá, je možné jí zobrazit v režimu Úplné zobrazení knihy.

Google Scholar jednoduchý způsob uceleného vyhledávání odborné literatury. Z jednoho místa můžete vyhledávat informace z mnoha oborů a zdrojů: recenzované články, dizertační práce, knihy, abstrakty a články, od akademických nakladatelství, odborných společností, archivů preprintů a dalších odborných organizací. Služba Google Scholar vám pomůže identifikovat ty nejrelevantnější zdroje na poli výzkumu. Funkce služby Google Scholar Vyhledávání rozmanitých zdrojů z jednoho místa Hledání článků, abstraktů a citací Nalezení celého článku v knihovně či na webu Informace o klíčových článcích v jakémkoli vědním oboru

Google Scholar Cílem služby Google Scholar je třídit články tak, jak to dělají výzkumní pracovníci – vzít v potaz celý text každého článku, autora, publikační zdroj, ve kterém se článek objevil a kolikrát byl citován v jiné vědecké literatuře. Nejrelevantnější výsledky se vždy objeví na první stránce. Proč používat Google Scholar: Vyhledávání probíhá v rozsáhlé databázi volně dostupných webových stránek a zároveň v katalozích knihoven, na které i přímo odkazuje.

Metavyhledávač Scirus
je v mezinárodním srovnání velkým konkurentem výše popsaného Google Scholar. Díky úzkému spojení s vědeckými licencovanými databázemi obsahuje metavyhledávač Scirus mnohé nadstandardní funkce. Jsou v něm spojeny výhody webového metavyhledávače (široký záběr vyhledávání) a profesionální placené databáze (lepší indexace dokumentů, zpřesňování dotazu, možnosti následné práce s výsledky). Scirus prohledává volně dostupné odborné texty z vědeckého a akademického prostředí, časopisecké placené databáze spravované firmou Elsevier (např. ScienceDirect) a specializované webové zdroje. Jejich seznam si můžete prohlédnout na ww.scirus.com/srsapp/aboutus/#sources. Propojení metavyhledávače Scirus a plnotextové databáze ScienceDirect je pro uživatele pohodlné. Je-li ve výsledcích hledání dokument v plném textu uložený v databázi ScienceDirect, je odkaz opatřen logem. Hypertextový odkaz vede přímo k plnému textu dokumentu

Metavyhledávač Scirus
Výsledek vyhledávání je možné dále upravovat. Scirus nabízí po pravé straně výsledků klíčová slova, která se mohou vztahovat k vámi hledanému tématu. Kliknutím na některé z nich rozšíříte nebo zúžíte svůj předcházející dotaz. Není-li vhodné klíčové slovo v nabídce, je připraveno pole pro zadání vlastního Označené výsledky hledání je možné si uložit, poslat em nebo exportovat do jiného formátu a pak třeba uložit (obr. 2–23, blok A). Vyhledávání probíhá jak na volném internetu, tak v kvalitních volných a placených plnotextových databázích, a to především v ScienceDirect. Je to internetový metavyhledávač s vyhledávacími funkcemi profesionální databáze.

Jak efektivně číst odborné texty
Základní pojmy: SQ3R — technika čtení, která pro potřeby efektivního osvojení čtených informací rozděluje tento proces do pěti fází odborný text - celistvý, uzavřený, spojitý útvar znakové povahy, který je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat a komunikovat myšlenky a teorie různých vědních oborů

Jak efektivně číst odborné texty
SQ3R – Názvy fází utváří zkratku efektivního osvojení čtených informací Survey udělej si přehled Question ptej se Read čti Recite rekapituluj Review zpětně kontroluj

1. SURVEY – udělej si přehled
získání celkového přehledu o dokumentu, jeho obsahové náplni a o poznatcích, které přináší. Cílem je udělat si názor na účel textu a zda je adekvátní pro splnění záměru. Současně naleznete části vhodné k prostudování. Místa získání prvotních informací k dosažení cílů Titul Vymezuje téma dokumentu několika málo slovy. Záložka na obálce, zadní strana obálky údaje o knize od nakladatelství info o záměru a obsahu knihy. POZOR nakladatelství se jimi snaží na knihu prodat . Obsah Z názvů kapitol a podkapitol přehled o členění látky a hesla, o čem dokument pojednává.

Úvod Měl by dát odpovědi na následující otázky: jaký problém autor řeší, jak ho pojímá, jak jde do hloubky, jaké používá metody a k jakým závěrům směřuje. Jde o první organickou část díla. Závěr zjištění, ke kterým autor dospěl a úskalí, kterým se vyhnul, poukazuje na otázky, které zůstaly otevřeny a proč. Věcné a jmenné rejstříky Seznam důležitých termínů vztahujících se k tématu práce, o čem dokument pojednává. Seznam použitých zdrojů/Soupis bibliografických citací Seznam zdrojů, z nichž autor čerpal, informace o širším kontextu pojednávaného tématu. Možnost objevit vhodnější dokument o studovaném tématu.

Předmluva Informuje o základním přístupu autora k tématice a o cílech, které si autor vymezil splnit. Glosy na okraji stránky Jsou klíčem k hlavní myšlence daného odstavce. Úvody kapitol Přehled problematiky řešené v dané kapitole. Zejména u publikací učebnicového a přehledového charakteru. Závěry kapitol Shrnují podstatu obsahu a stručně informují, co si lze z předchozího textu odnést. Zejména u publikací učebnicového a přehledového charakteru. Poznámky pod čarou Obsahují odkazy na citované a použité zdroje. Mnohdy obsahují důležité vysvětlivky a doplňkové informace. Čeho si ještě můžete všímat? zvýrazněné části textu, text může být psaný tučně, kurzívou, podtržený, v jiném typu písma než běžný text apod.

2 QUESTION - ptej se Jde o utřídění myšlenek o pojednávaných tématech v dokumentu pomocí otázek, které formulujete ve vztahu k obsahu dokumentu. Poznamenat každou otázku, která vás napadne již při listování knihou - v této fázi si pokládáte otázky, na které budete hledat v dokumentu odpověď. četba se stane motivovanější a účelnější a bude jednodušší rozpoznat nepodstatné pasáže a přeskočit je (tedy nevěnovat se dílčím tématům).

2 QUESTION - ptej se Postup
Při tvorbě otázek přemýšlejte o souvisejících problémech, na které jste již narazili. Pokuste se témata spojit s látkou probíranou na přednáškách a s tím, co již znáte. Ptejte se sami sebe na to, co už o daném tématu víte. Můžete si vypomoci přeformulováním titulu knihy nebo názvů kapitol do otázek. Využijte a inspirujte se otázkami, které naleznete v knize. Bývají na záložce, zadní straně přebalu knihy, v úvodu si je klade autor.

3 READ – čti Naformulované a poznamenané otázky nikam nevyhazujte, jejich účel oceníte při důkladném čtení jednotlivých kapitol, tj ve fázi třetí READ – čti. Právě otázky vás nasměrují na úseky v dokumentu, kterým máte věnovat pozornost. Nyní na ně budete hledat odpověď. Během čtení si dělejte poznámky. Pokud je kniha vaše, dělejte si poznámky přímo do ní a podtrhujte si určité úseky textu. Doporučuje se tužkou pro případ vymazání poznámky. Čtěte text po odstavcích a snažte se zachytit hlavní myšlenku/problém. Slova, která ji vystihují, si po přečtení odstavce podtrhněte nebo si můžete sami formulovat problém klíčovými slovy a zapsat je vedle odstavce/příslušné části textu. Není vhodné vpisovat do vypůjčených knih a podtrhávat v nich. V tomto případě mějte pro poznámky čistý papír.

3 READ – čti Při čtení věnujte pozornost obrázkům, tabulkám a grafům v textu. Častým nešvarem studentů je, že je pouze přelétnou. Obrázky ozřejmují složité souvislosti. Tabulky a grafy umožňují rychlý přístup ke kondenzovaným informacím. Nejprve si přečtěte název tabulky či grafu a legendu řádků a sloupců, řádky většinou prezentují kategorie a jevy, mezi kterými hledáme shody a rozdíly; ve sloupcích jsou k nim připojeny jejich charakteristiky Přemýšlejte o vzájemných vztazích dat v tabulce, vyjadřují určité trendy a tendence, pokuste se je zachytit Grafy zobrazují obsahy tabulek pomocí schémat

4 RECITE – rekapituluj Cílem je ověřit, co vám přečtený oddíl dal. Záleží na složitosti textu, po jak velkých oddílech budete poznatky rekapitulovat. Opět využijete otázky z druhé fáze. Utřiďte si na ně odpovědi a zpaměti odpovězte. Zjistíte, nakolik jste si informace z textu osvojili. Je vhodné, zejména u náročnějších textů, poznamenat k jednotlivým otázkám odpovědi formou klíčových slov, tj. slov vyjadřujících podstatu obsahu odpovědi. Nespoléhejte se pouze na odpovědi. Je vhodné zaznamenat (na papír či myšlenkově) stěžejní fakta a konfrontovat je s doplňujícími informacemi. Pomůže vám vyjádření důležitých myšlenek nahlas.

5 REVIEW - zpětně kontroluj
V poslední fázi REVIEW - zpětně kontroluj se zaměřte na celý text a pospojujete si jednotlivé získané poznatky v textu do jednolitého celku. Snažte se knihu, článek apod. zopakovat uceleným, shrnujícím způsobem. Využijte vašeho poznámkového aparátu z předchozích fází (otázky, klíčová slova, podtržené slova, poznámky v textu či na papíře).

6 Pracovní osnova K tomu, abyste se dokázali rychle orientovat ve výsledcích jednotlivých fází SQ3R a současně si při práci s textem uvědomili, co je výsledkem dané fáze, vám může pomoci pracovní osnova.

METODY ODBORNÉ PRÁCE Výzkum - systematizované vědecké poznávání. Slouží k poznání, systematizaci a zařazení zkoumaných jevů, odhalení vztahů a funkcí, zjištění souvislostí a kauzálních vztahů. Je orientován na analýzu, poznání stavu, odhad změny a hledání nástrojů řízení. Průzkum - jeho požadavky jsou zpravidla orientačního rázu, poskytují informace kvalitativního charakteru s tím, že případné chyby budou v praxi eliminovány. Předvýzkum - výzkum před výzkumem, slouží k ověřování metodických nástrojů. Sonda - mapování neznámého a velmi zúženého problému, zpravidla v přípravné etapě.

METODY ODBORNÉ PRÁCE Pilotní studie - je prováděna na malé skupině vybrané z populace, kterou chceme studovat. Nejčastěji používáme kvalitativní postup (nestandardizovaný rozhovor). Cílem je zjistit, zda informace, kterou požadujeme, skutečně existuje a je dosažitelná. Pretest - cílem je vyzkoušet spolehlivost a použitelnost techniky a nosnost otázek. Výzkum od stolu - desk research pracuje se sekundárními daty. Terénní výzkum - field research pracuje s primárními daty.

Výzkum Výzkum je systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky. Vědecký výzkum lze stručně rozdělit na základní a aplikovaný:  Základní výzkum je chápán jako výzkumná činnost, která je zacílena na řešení klíčových problémů, jež stojí například před jednotlivými vědními obory, a tento druh se bude jen výjimečně vyskytovat ve studentských pracích (výjimku může tvořit práce studenta, který se podílí na výzkumném úkolu např. GAČR).  Aplikovaný výzkum je zaměřen na to, aby jeho výsledky byly využitelné při řešení konkrétních problémů praxe, proto se bude vyskytovat ve většině prací.

Etapy výzkumu 1. Přípravná: o podmínky, o určení sledovaných jevů,
o znalost problému-současný, historie, o finanční a časové možnosti, jak má být výsledků využito, o projekt. 2. Realizační: o posloupnost a provedení výzkumu, o pilotáž, o předvýzkum, o sběr dat a jejich uložení. 3. Vyhodnocovací: o analýza dat, testy hypotéz, závislosti, analýzy vícerozměrné, diskriminační, faktorové aj., o interpretace dat, o závěrečná zpráva a návrhy na opatření.

Kvalitativní a kvantitativní výzkum
Pro výzkumy kvantitativní povahy, které využívají deduktivní metodu, je charakteristický velký vzorek, technika dotazníku a použití matematicko-statistické procedury. Zkoumají se jevy relativně jednoduché a do určité míry poznané a očekávané v určitém rozsahu, zastoupení, frekvenci a intenzitě. Tyto charakteristiky jevů se uplatňují při formulaci problému do hypotéz tak, že operacionalizací se převádějí do souboru ukazatelů, které jsou zajišťovány na velkých souborech. Cílem kvantitativního výzkumu je měření sledovaných charakteristik a jejich souvislostí. Dedukce vychází z teorie nebo obecně formulovaného problému, který je přeložen do jazyka hypotéz. Na základě vyhodnocení empirického materiálu hypotézy bud přijmeme, nebo zamítáme.

Kvalitativní a kvantitativní výzkum
Kvalitativní výzkum, založený na indukci, má za cíl postupné vytváření teorie, kdy na relativně malém vzorku používáme kvalitativních technik (zúčastněné pozorování, hloubkové nestandardizované rozhovory, studium dokumentů a biografií, anketu). Úkolem je odhalovat neznámé skutečnosti, především jejich existenci a strukturu, vlastnosti a funkce, vytváření adekvátního popisu a odhalování souvislostí mezi jevy.

TEXT, JEHO KOMPOZICE A STYLIZACE

Odborný text Odborný text je zcela přesně vymezen svou funkcí. Slouží k sdělování odborných (vědeckých) informací. Není určen k realizaci jiných komunikačních záměrů – nemá získávat, přesvědčovat, ovlivňovat. V praxi se objevují různé typy odborných textů, jejich rozdíly jsou dány tím, že je mírně modifikována jejich základní funkce: texty teoreticky odborné – odborné texty, jež výkladem (induktivním nebo deduktivním) seznamují s odborným jevem (poznatkem); texty prakticky odborné – odborné poznatky určené pro praxi, technologické a pracovní postupy; texty populárně naučné – seznamují laickou veřejnost s odbornými poznatky, často (v závislosti na zprostředkujícím prostředí) mají v umírněné podobě i prvky persvaze, (přesvědčování).

Odborné texty odrážejí proces vědeckého myšlení
Tvrzení – aktuální stav poznání. Nesoulad – autor sleduje, že věci se jeví jinak, že situace popisovaného problému je ve skutečnosti jiná, sumarizuje (a v textu posléze uvádí) skutečnosti, které ho k pochybnostem o tvrzení vedou. Krize – autor si klade otázky: Platí tedy původní tvrzení? Není skutečně dnes všechno jinak? Co se změnilo? Na základě těchto otázek je vyslovena hypotéza. Hledání – autor se znovu táže: Co se oproti původnímu tvrzení změnilo? Co je příčinou toho, že realita je jiná než původní tvrzení? Autor pak uplatňuje vybranou metodu na shromážděném výzkumném materiálu a hledá řešení. Výsledek hledání – na základě řešení formuluje nové tvrzení, vyslovuje se k aplikaci nového řešení, naznačuje další směr úvah.

Tři fáze tvůrčího procesu
1) invence 2) kompozice 3) stylizaci

Invence Chce-li autor vejít do debaty o nějakém problému, musí být seznámen se všemi rysy kontextu, jehož je zkoumaný problém součástí. Je období, kdy autor nepíše souvislý text. Probíhá proces vědeckého myšlení, vznikají stručné poznámky o studované literatuře (jméno autora, titul, klíčová slova…), nikoli však souvislé výpisky z textů. Autor budoucího textu činí poznámky o vlastních pozorováních, sbírá podklady pro chystané tabulky a grafy. Je nezbytné vést si evidenci zdrojů, nejlépe podle hlediska, jež odpovídá strategii budoucího tvůrce.

Stahování Nevýhodou invence prováděné formou „stahování“ textů z internetu je, že se hromadí materiál bez toho, aby se stal součástí autorovy struktury vědomostí, kterou je nutné během invence zpřesnit, dobudovat, rozšířit. Souvislý text, jenž je výsledkem jiného způsobu myšlení „internetový“ autor může být z oboru pouze příbuzného, nijak neprospěje invenci tvůrce. Struktura jeho vědomostí se nijak neprecizuje, neprohlubuje, nezkvalitňuje. Budoucí autor se pohybuje stále v témže úzkém okruhu pojmů, s jakým k invenci přistupoval, jen se na něj „navrstvují“ texty nové.

Výsledek invence V závěru invenční fáze tvorby textu není nutné, jak už bylo jednou zdůrazněno, pořizovat stylizované segmenty budoucí práce je vhodné shromáždit poznámky o literatuře a jiných zdrojích, z nichž lze získat informace o zkoumaném jevu, rozšířené o sdělení, jak hodlá autor na poznanou literaturu navázat (souhlasem, nesouhlasem, doplněním…; podklady z vlastní vědecké práce (výsledky měření, texty pro analýzu, zprávy z kvantitativního nebo kvalitativního výzkumu…); první verze titulu (podtitulu) práce

Kompozice Teprve poté, kdy se autor důkladně seznámí se všemi obsahovými okruhy, jež mají tvořit budoucí text a se všemi kontextovými souvislostmi provede uspořádání a řazení témat – kompozici. Makrokompozice. Jednotlivé části jsou nazvány, opatřeny nadpisem (autor vytváří budoucí obsah). později během stylizace – tam, kde se ukáže, že je nutno některé téma rozdělit do témat dílčích (navzájem hierarchizovaně uspořádaných), doplní se kompozice dalším článkem (zpravidla podkapitolou) – probíhá tzv. Mikrokompozice.

Stylizace Při stylizování odborného textu je třeba mít stále na paměti, že dominantní funkcí textu je odborné sdělování, nikoli přesvědčování, získávání atp.

Stylizace Odborný text má následující vlastnosti:
intertextovost (je součástí vědecké diskuse, odkazuje na její produkty – výzkumné zprávy, studie, články, monografie…); situační nezakotvenost (nadčasovost); promyšlená kompozice s využitím prostředků horizontálního členění; promyšlená stylizace s využitím prostředků vertikálního členění; převaha nocionálního sdělování (pojmovost, konstatace o stavu věcí, nikoli o záměrech či skrytých záměrech osob souvisejících se sděleními); potlačení autorského subjektu (stěžejní je faktické sdělení o tématu, nikoli pocity či postoje autora); užití vybraných slohových postupů (výklad, modifikovaný popis, velmi zřídka úvaha).

Stylizace textu Abychom mohli napsat odborný text jasně a srozumitelně, musíme splnit několik základních předpokladů a systematicky naplňovat logickou strukturu práce (co chci řešit, co už se o problému ví, co k poznanému chci přidat a co chci vyřešit – v čem bude spočívat moje „přidaná hodnota“). Nejdůležitějším předpokladem kvalitního odborného textu je myšlenka (musíme mít co říci) a znalost toho co sdělujeme. Chceme li sdělení podat co nejvýstižněji, musíme dodržet určité zásady, o kterých se dále zmíníme.

Stylizace textu Musíme vědět, komu to chceme říci (musíme psát pro cíleného čtenáře). Píšeme-li si poznámky sami pro sebe, píšeme je jinak než výzkumnou zprávu, dopis, článek, nebo knihu. Podle předpokládaného čtenáře se rozhodneme pro způsob psaní, rozsah informace a míru detailů.

Stylizace textu Musíme si promyslet a sestavit obsah a vytvořit pořadí sdělení, v jakém chceme čtenáři své myšlenky prezentovat (Kompozici). Ideální je takové rozvržení, které tvoří logicky přesný a psychologicky zvládnutelný celek, ve kterém je pro všechno místo a jehož jednotlivé části do sebe přesně zapadají. Jsou jasné všechny souvislosti a je zřejmé, co kam patří.

Stylizace textu V kompozici musíme pečlivě organizovat látku. Rozhodneme, co budou hlavní kapitoly, co podkapitoly a jaké jsou mezi nimi vztahy. Při organizaci látky je stejně důležitá otázka, co do osnovy zahrnout, jako otázka, co z ní vypustit. Příliš mnoho podrobností může čtenáře právě tak odradit jako detaily žádné. Výsledkem této etapy je osnova textu, kterou tvoří sled hlavních myšlenek a mezi ně zařazené detaily.

Stylizace textu Musíme psát strukturovaně a co nejsrozumitelnější formou, včetně dobrého pravopisu, slohu a dokonalého značení částí textu. Při psaní prvního konceptu se snažíme zaznamenat všechny své myšlenky a názory, vztahující se k jednotlivým kapitolám a podkapitolám. Postupem psaní text třídíme a tříbíme, také nám nesmí být líto neobratně formulovaný text vypustit.

Stylizace textu Každou myšlenku musíme vysvětlit, popsat a prokázat nebo dokládat. Nezapomínejme na vhodné vysvětlující komentáře i vhodné příklady. Hlavní myšlenku má vždy vyjadřovat hlavní věta a nikoliv věta vedlejší. Současně s tím, jak si ujasňujeme strukturu písemné práce, vytváříme kostru textu, kterou postupně doplňujeme.

Stylizace textu pravdou“ se kterou se musí pisatel jakéhokoli textu smířit je, že to co vytvořil, nebude nikdy naprosto dokonalé. Když jsme už napsali vše, o čem jsme přemýšleli, přečteme si sami rukopis znovu s časovým odstupem několika dní. Uděláme ještě poslední úpravy a skončíme. Jsme si vědomi toho, že vždy zůstane něco nedokončeno, že vždy existuje lepší způsob, jak něco vysvětlit atd. Každá etapa úprav musí být konečná, naštěstí řádný termín odevzdání závěrečné práce je vždy pevně stanoven.

Slohové postupy Slohový postup – konkrétní pojetí tématu informační
popisný vyprávěcí výkladový (úvahový)

Stylotvorné faktory objektivní
základní funkce textu a specifický cíl prostředí a situace kolem vzniku textu adresát forma vyjádření neverbální prostředky při mluvené komunikaci grafické možnosti jazykového zápisu čas vymezený ke komunikaci

Stylotvorné faktory subjektivní
intelektuální vyspělost autora, logické myšlení, schopnost abstrakce, vzdělání, povaha, momentální stav, záliby … životní zkušenosti, kulturní a společenský rozhled znalosti jazykové, originalita ve vyjadřování věk, (pohlaví)

Jazyková stylizace textu
výběr možný ze všech jazykových prostředků prostředky stylově příznakové (slohově zabarvené) prostředky nepříznakové (neutrální) – univerzální užití, vhodné ke každé komunikaci hovorovost – spisovnost – knižnost proces stylové neutralizace (ztráta příznaku, přesun k neutrálním prostředkům)

Příklady slovní zásoby češtiny
záchytka, věžák, tramvaják, pětkař, státnice, bramboračka, textilka, finta, fandit, biflovat, … pokochat se, posléze, žehrat, poryv, blankyt, … dědina, ogar, včil, z kama?, gatě, lozit, rožnout, čižmy, … zejtra, brejle, kluk, holka, almara, makat, fidlat, …

Stylové rozlišení gramatických prostředků
Brňan/Brňák, Pražan/Pražák, Ostravan/Ostravák v balíčcích/v balíčkách, v ohniscích/v ohniskách zdráv/zdravý, stár/starý, šťasten/šťastný … kritici/kritikové, teoretici/teoretikové … kryju/kryji, myju/myji, kupuju/kupuji … říct/říci, moct/moci … on: bez něho/bez něj, já: beze mne/beze mě

Stylové rozlišení syntaktických prostředků
sevřená větná stavba psané projevy odborné texty hutná vyjádření jmenné tvary přístavky, přechodníky infinitivy 2. uvolněná stavba mluvené i psané texty žurnalistika populárně odborné texty vytčení větného členu osamostatňování částí věty odkazovací zájmeno „to“

Příklady vět Náměty vyplynuvší z diskuze ke zlepšení podmínek práce budou po projednání na naší poradě předány vedení podniku. Obchod s akciemi, to je další činnost této firmy. Tržní mechanismus, to jsou dvě slova, která dnes často slyšíme. (antepozice) V čem se letos vyskytly nedostatky, to jsou papírové kelímky. (postpozice)

Posuny ve slovesných vazbách
Učit se cizímu jazyku. – Učit se cizí jazyk. Dosáhnout důchodového věku. – Dosáhnout důchodový věk. Diskutovat o problému. – Diskutovat problém.

Základní pravidla odborného vyjadřování
Každý vědní obor má svoji terminologii a autor využívá odborné termíny a obraty mimo jiné i kvůli přesnosti vyjadřování. Je důležité používat správné termíny správně, mnohé jsou totiž normovány. Osvojení si správné terminologie a stylu vyjadřování je otázkou odborné úrovně autora a jeho odborné přesnosti.

Dobrý sloh předpokládá bezvadnou gramatiku, správnou interpunkci a vhodnou volbu slov. Snažíme se, aby náš text nepůsobil příliš jednotvárně používáním úzkého výběru slov a tím, že některá zvlášť oblíbená slova používáme příliš často. Pokud používáme cizích slov (ale i českých), je samozřejmým předpokladem, že známe jejich přesný význam.

Forma psaní může mít trojí podobu: v 1. osobě množného čísla (určili jsme, navrhujeme, …), což ovšem navozuje zdání autorství více osob (my). Použitím autorského „my“ (inkluzivní plurál), předpokládáme, že něco řešíme, nebo například zobecňujeme spolu se čtenářem, v neurčité formě (určilo se, navrhuje se, …), zvratnému „se“ se snažíme v práci vyhnout (obratu „dokázalo se, že…“ zásadně nepoužíváme), v 1. osobě jednotného čísla (určil jsem, navrhuji, …), což se zvláště doporučuje v těch partiích, které jsou vlastní prací autora (já).

formy zpracování závěrečné práce
a) Odborná studie: je kompilační práce, která zahrnuje důkladné zpracování daného tématu, podstatnou literaturu (podmínkou jsou alespoň dvě cizojazyčná díla), obsahuje vždy historický přehled problému, současný stav, předpokládá se i polemika mezi různými názory, případně prognostická vize. Patří sem: vertikální vývojová historická studie o nějakém problému (např. vývoj důchodového zabezpečení v českých zemích) nebo horizontální studie (např. vývoj důchodového zabezpečení ve 20. letech v různých evropských zemích).

b) Kasuistika (případová studie): musí být řádně dokumentovaná a spojená s odbornou studií zahrnující teoretická východiska k popisovanému problému.

c) Vlastní empirický výzkum: je založený na zpracování statistických údajů a jejich analýze. U kvalitativního výzkumu, kde nelze použít statistických výpočtů, je nutno provést kvalitativní obsahovou analýzu získaných dat a jejich interpretaci.

d) Projekt: je proces sestávající z řady činností, časově omezený, zaměřený na dosažení cíle a respektující specifické požadavky zadavatele (vlastnosti: - cíl, parametry, kvalita, zdroje, čas, náklady, rizika, omezení).

e) Replika proti obecně předkládanému názoru: student si vybere aktuální téma, shromáždí, co kdo k danému problému řekl v poslední době i dříve, jak se na problém hledí jinde ve světě, shrne odbornou literaturu k problému. Uvede argumenty pro a proti a provede obhajobu vlastních názorů.

Bakalářský a diplomový seminář 2013

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Bakalářský a diplomový seminář 2013"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Bakalářský a diplomový seminář 2013

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Bakalářský a diplomový seminář 2013"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář