Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, Nepomuk,

Prezentace na téma: "Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, Nepomuk,"— Transkript prezentace:

1 Škola: SŠ Oselce, Oselce 1, 335 01 Nepomuk, www.stredniskolaoselce.cz
Projekt: Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/ Název: Modernizace výuky všeobecných a odborných předmětů Název sady: Zámečnictví Číslo DUMu: VY_32_INOVACE_18_09 Název DUMu: Vrtání – 1. část Pro obor vzdělávání: L/01 Uměleckořemeslné zpracování kovů Předmět: Technologie Ročník: 1. Autor: Bc. Miroslav Lávička Datum:

2 Vrtání Nejstarší a nejpoužívanější technologická operace
Třískové obrábění materiálu s geometricky stanovenými břity a převážně vícebřitými nástroji pro výrobu válcových děr Při vrtání se vykonává hlavní řezný pohyb (otáčení) nástrojem – vrtákem, který se zároveň ručním nebo strojním posuvem posouvá do řezu Při vrtání přesné díry necháváme přídavek pro další obrábění (vyhrubování, vystružování) Při vrtání silnějších materiálů je vrták chlazený emulzí (voda + emulgační olej) nebo vrtacím olejem Provádí se na vrtačkách, vrtacích strojích, soustruzích

3 Vrtání Základní pohyb při vrtání 1 – rotace 2 – posuv v mm na otáčku

4 Vrtání Druhy vrtáků Šroubovitý - nejpoužívanější a nejrozšířenější
- má šroubovitě drážkované tělo umožňující odvádění třísek a zároveň mu zajišťuje chlazení - sklon šroubovice k ose vrtáku se pohybuje od 10 do 45° podle vrtaného materiálu - má válcovou nebo kuželovou stopku

5 Šroubovitý vrták Výhody: - samočinné odvádění třísek
- dobré přivádění chladicí a mazací kapaliny - výhodné úhly břitů - dobrá možnost upínání - stálý průměr při broušení

6 Šroubovitý vrták - Geometrie břitu

7 Šroubovitý vrták - Geometrie břitu
Hlavní ostří - tvoří dvě šroubovité drážky pro odvádění třísek - vrchol vrtáku - provádí vlastní obrábění Příčná ostří - znesnadňují proces obrábění, protože neřežou, ale škrábou - u velkých průměrů děr je nutné předvrtání

8 Šroubovitý vrták - Geometrie břitu
Vedlejší ostří - vyhlazují díru - tvořena drážkami pro odvádění třísek Fasetky - vedou vrták v díře - snižují tření, tím uvíznutí vrtáku v díře Úhel hrotu - tvořen hlavními ostřími - přizpůsobuje se podle tvrdosti obráběného materiálu

9 Šroubovitý vrták - Geometrie břitu
Úhel hřbetu - umožňuje vnikání vrtáku do materiálu - vzniká podbroušením hlavního ostří Boční úhel čela - svírá plochu čela (drážky) - u šroubovitých vrtáků má stanovenou velikost podle průměru vrtáku a obráběného materiálu

10 Vrtání Druhy vrtáků Kopinatý - nejstarší, dnes se nepoužívá
- břity svírají úhel 80 až 130°a jsou spojeny příčným ostřím Dělový - používá se k vrtání dlouhých, přesných a přímých děr na soustruhu

11 Vrtání Druhy vrtáků Středicí
- používá se k navrtávání středicích důlků, nejčastěji na soustruhu nebo na speciálních navrtávacích strojích Korunkový (dutý) - málo používaný - vypichují se jím díry v tenkostěnných odlitcích Trojhranný - používá se na vrtání skla velmi tvrdých ocelí

12 Vrtání Druhy vrtáků z hlediska jejich upnutí válcové
- upínají se do sklíčidel dvou nebo tříčelisťových - více se používají tříčelisťová sklíčidla - na utahování se používají tzv. klíče - kličky

13 Vrtání Druhy vrtáků z hlediska jejich upnutí válcové
- na utahování se používají tzv. klíče - kličky

14 Vrtání Druhy vrtáků z hlediska jejich upnutí Kuželové
- přesnější uložení ve vřetenu vrtačky zaručují kuželové stopky s Morseovým kuželem

15 Vrtání Druhy vrtáků z hlediska jejich upnutí Kuželové
- vrták je unášen třením - kuželové plochy se musí udržovat v čistotě - vrtáky uvolňujeme pomocí vyrážecího klínu

16 Vrtání Kontrola ostří vrtáků
- provádí se pomocí různých šablon a měřidel na měření úhlů

17 Vrtání Materiál vrtáků Pracovní část - uhlíková nástrojová ocel
- rychlořezná ocel - hroty vrtáků mohou být opatřeny plátky ze slinutých karbidů Stopka (tělo) - konstrukční ocel (legovaná a nelegovaná o minimální pevnosti 700 Mpa)

18 Zdroj materiálů: ČERMÁK, M. Technologie kovářských prací. 1. vydání Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, 1994. GSCHEIDLE, R. a kol. Příručka pro automechanika. Praha: Sobotáles, ISBN X. ŠVAGR, J., VOJTÍK, J. Technologie ručního zpracování kovů. Praha: Institut vzdělávání a výchovy Mze v ČR, ISBN OUTRATA, J. Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, ISBN GOŇA, K., HLUCHÝ, M. Umělecké kovářství a zámečnictví. 2. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství, ISBN Není-li uvedeno jinak, je autorem tohoto materiálu a všech jeho částí, autor uvedený na titulním snímku.