PLACENTÁLOVÉ ŠELMY PSOVITÉ.

Prezentace na téma: "PLACENTÁLOVÉ ŠELMY PSOVITÉ."— Transkript prezentace:

1 PLACENTÁLOVÉ ŠELMY PSOVITÉ

2 ŠELMY PSOVITÉ Jsou většinou masožravci, případně všežravci. Do této čeledi patří psi, vlci, lišky, kojoti a šakalové. Psovité šelmy jsou vytrvalé a velmi přizpůsobivé. Mají štíhlé tělo s dlouhýma nohama a dlouhým chlupatým ocasem. Psi jsou rozšířeni po celém světě, až na pár izolovaných oblastí jako je Nový Zéland, ovšem i tam člověk zatáhl domácí plemena psů. Psovití mají štíhlé svalnaté tělo s mohutným hrudníkem. Mají silné, tupé a nezatažitelné drápy. Psovití mají velký počet zubů, kolem 42. Dlouhé tesákovité špičáky slouží k zakousnutí kořisti a vyvinuté trháky k trhání a sežvýkání kořisti. Mají nejvyvinutější čich ze všech savců vůbec. I sluch je velmi dobrý, uši bývají dlouhé, vzpřímené a často zašpičatělé. Dříve se tvrdilo, že psi nerozeznávají barvy, pokusy se však dokázalo že psi barvy rozeznávají i když v omezené míře. Jejich potní žlázy nemají vývody a proto se musí ochlazovat prudkým dýcháním a vyplazeným jazykem. Většina psovitých šelem žije v malých skupinkách, které většinou tvoří jedna rodina, ale někdy se spojují ve smečky. Některé druhy, například šakali, však žijí v párech, oproti tomu lišky vedou většinou samotářský život. Smečky tvoří většinou větší druhy, například vlk. Taktika lovu většinou spočívá ve stopování stáda následované taktickými manévry vedoucími k oddělení jedince od stáda. Ten je pak uštván a roztrhán členy smečky. Lovci při návratu k doupěti vyvrhnou maso mláďatům k nakrmení.

3 PES DOMÁCÍ Je nejspíše domestikovaný poddruh vlka obecného, nejstarší domestikované zvíře vůbec. Předpokládá se, že byl domestikován před minimálně 15 000 lety. Mezinárodní kynologická federace (FCI) v současnosti uznává přes 500  plemen psů různé velikosti, proporcí, kvality srsti i povahy. Psi jsou, stejně jako jejich předkové vlci, sociální zvířata, zvyklá žít ve smečkách s jasně danou hierarchií. Psi, kteří žijí s lidmi, vnímají své majitele jako svoji smečku a svého pána jako nadřazeného jedince. Problémové chování psů a jejich agresivní projevy, které někdy vedou až k útoku na člověka, je velmi často způsobeno tím, že pes vnímá svého majitele jako podřazeného jedince a sám se považuje za „vůdce smečky“. K tomu dochází, pokud majitel nedovede svého psa zvládnout a vychovat. V dnešní době často plní roli domácích mazlíčků, od kterých se neočekávají žádné pracovní výkony. V některých kulturách je pes považován za nečisté zvíře, v jiných zemích slouží psí maso jako potrava člověka.

4 VLK OBECNÝ Původně byl rozšířen po celé severní polokouli, nyní je jeho výskyt značně omezen – jeho stavy radikálně poklesly a na mnoha místech byl vyhuben. V Česku se vyskytují poměrně v malé míře, pravidelně pouze při hranicích se Slovenskem. Hmotnost: 30–60 kg Délka těla: cm, ocasu: cm Rychlost běhu: 45 km/h (krátkodobě i 58 km/h) Vlk obecný je největší psovitá šelma. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist. Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře. Vlci jsou sociální zvířata žijící v dobře organizovaných smečkách, ta může mít až 20 členů. Protože vlci loví ve skupině, mohou zabíjet zvířata větší, než jsou oni sami. Živí se hlavně jeleny, losy a severoamerickými soby karibu. Hladová smečka se odváží napadnout i osamoceného bizona. Vlk může najednou sníst asi 10 kg masa. Průměrná spotřeba jedince na den je 2 kg masa, přičemž dokáže vydržet i několik dní bez potravy.

5 ŠAKAL OBECNÝ Vyskytuje se na území severní a východní Afriky, na Balkánském poloostrově, na Blízkém východě, v Indii a v Barmě. Ostrůvkovitě se vyskytuje i na jihu Česka. Nehrozí mu žádné nebezpečí vyhynutím. Délka těla: cm Délka ocasu: cm Hmotnost: 8-10 kg Délka života: 8-9 let, v zajetí 14 let Šakal má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny. Jeho barva srsti je většinou žlutá s odstínem zlaté a hnědé barvy. Šakal obecný žije v párech nebo v malých rodinných smečkách, které se na zimní období v chladnějších oblastech spojují do větších tlup. Je to velmi teritoriální zvíře, takže každý člen smečky značkuje území. Šakalové loví v páru nebo ve smečkách, hlavně v noci. Na malou kořist číhá jako kočka a pak na nic netušící kořist zakousne do týla, ale větší zvěř musí štvát, dokud ji zcela nevyčerpá, aby ji mohl dorazit. Loví hlavně obojživelníky, hlodavce, ptáky a mladé kopytnatce. Nespotřebovanou potravu si šakal odtáhne pryč a schová pod křoví nebo pod zem na horší časy. V nouzi se přiživuje ovocem nebo odpadky.

6 KOJOT PRÉRIJNÍ Je severoamerická šelma z čeledi psovitých.
Délka: 100 cm Hmotnost: samci – 15–20 kg Kojot je masožravec. Loví hlodavce, malé ptáky, různé vodní živočichy. Dokáže vyvinout poměrně velkou rychlost, na vzdálenost 1,5 km může běžet rychlostí 48 km/h a na kratší vzdálenost i rychleji. Živí se nicméně také zdechlinami, v blízkosti lidských sídel požírá odpadky. V nouzi se dokáže spokojit jen s trávou a ovocem. Je pravda, že útočí na člověka. Kojoti žijí v párech nebo v rodinných smečkách. Pečlivě hlídají hranice svého teritoria, jež si značkují močí a trusem. Kojot hraje významnou roli v mytologii severoamerických Indiánů. Některé kmeny ho považují za stvořitele světa. Bílí farmáři však mají na kojoty jiný názor. Mnoho z nich je přesvědčeno, že tato zvířata jsou úhlavními nepřáteli jejich stád dobytka, a proto je nemilosrdně střílejí. Ročně je tak v USA zabito na kojotů. Ve skutečnosti kojoti napadají ovce a telata pouze tehdy, není-li v oblasti dostatek potravy.

7 HYENA SKVRNITÁ Je středně velký druh masožravé šelmy žijící v Africe.
Délka: cm Hmotnost: kg Zbarveni:převážně žluté a po hřbetě,hrudi a celém trupu, jsou vidět černé tečky. Obývá hlavně savany a polopouště Afriky. Za nocí se ozývá daleko slyšitelným jakoby chechtavým hlasem. Tak si zvukem označuje revír. Žije v párech nebo tlupách až o 30 zvířatech vedených dominantní samicí. Smečka uloví i velké kopytníky, jakými jsou třeba zebry. Někdy tlupa přepadne i stáda domácích zvířat. Dokonce zraní i lva, nebo jej odežene od kořisti. Hyena většinou odežene od kořisti i levharta. Troufá si i na lov lvích a výjimečně i sloních mláďat. Rovněž sama vyhledává mršiny. Svým mohutným chrupem rozdrtí i silné kosti. Přes den obvykle přebývá v norách, které si sama vyhrabává, občas i v jeskyních. Mláďata se rodí značně vyvinutá a s otevřenýma očima. Při narození dvojčat stejného pohlaví si jdou mláďata reflexně doslova po krku. Hyena skvrnitá patří mezi úspěšné sprintery. Na kratší vzdálenosti dokáže běžet rychlostí až 64 km v hodině. Je ale na rozdíl od kočkovitých šelem i velmi vytrvalým běžcem - tomu odpovídá i velikost jejího srdce, které je 2x větší, než srdce lva.

8 LIŠKA OBECNÁ Je nejrozšířenějším divoce žijícím zástupcem šelem. Oblast jejího přirozeného výskytu zahrnuje Euroasii, Severní Ameriku a severní Afriku. Jako extrémně nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii, kam byla zavlečena v 19. století. Je lovena pro kožešinu, případně jako sport (obzvláště ve Velké Británii a jí kulturně ovlivněných zemích), na kožešinu se i chová. Nepříjemné je, že slouží jako přenašeč různých nemocí, zejména vztekliny a že se někteří jedinci mohou (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren. Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s krátkýma špičatýma ušima a dlouhým tlustým ocasem. Stavbou těla a lebky se liška neliší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně ocasu. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Liška se dokáže pohybovat rychlostí 40 km/h, tedy asi jako pes.

9 LIŠKA POLÁRNÍ Žije v severních částech Evropy, Asie, Ameriky, na další místa byla často vysazována kvůli obchodu s kožešinami. Její srst je v zimě hustá a dlouhá, bílé nebo šedobílé barvy, zatímco letní srst je krátká a méně hustá, šedé či černé barvy. V zimě jí sněhobílá srst slouží jako dokonalé ochranné zbarvení. V létě srst zhnědne nebo zšedne, aby se liška snáze skryla mezi kameny a rostlinami. Léto tráví v tundře a na zimu se stahuje na ledová pole. Potrava lišky polární je především tvořená z lumíků, ptáků, drobných hlodavců a vybírání ptačích hnízd, přiživuje se i na zbytcích kořisti ledních medvědů. V zimě slouží jako potrava vyvrhnuté ryby z moře. Délka těla: cca 60 cm Délka ocasu: cca 40 cm Výška : cca 30 cm Hmotnost: 4,5 - 8 kg Polární lišky žijí v trvalých párech. V tomto období obývají lišky podzemní doupata. Lišky se ke svým norám vracejí každé léto a rozšiřují je.

10 LIŠKA POUŠTNÍ (FENEK) Je nejmenší liška na světě, malá pouštní šelma, která má vzhledem k velikosti těla největší uši ze všech psovitých. hmotnost: 0,8-1,5 kg délka těla: cm délka ocasu: cm .Je to štíhlá šelmička s velmi dlouhým huňatým ocasem, který tvoří skoro 60% jejich délky, a dlouhýma, ale silnýma nohama. Nápadné jsou obrovské ušní boltce, které mohou mít až 15 cm. Slouží jako tepelný výměník a pomáhají tak fenkovi ochladit se. Dalším důležitým smyslem je zrak, fenci vidí velmi dobře i v šeru. Zuby, zvláště špičáky a trháky, jsou malé. Srst je hustá a hedvábně jemná. Tlapky jsou chráněné hustou srstí před rozpáleným pískem. Oči, hmatové vousy, čenich a prstní polštářky jsou tmavě zbarvené. Žije v oblastech severní Afriky, Sinajského a Arabského poloostrova. Fenek je zvíře dokonale přizpůsobené životu na Sahaře. Preferují písčitou poušť, kde obývají stabilní písečné duny. Zároveň potřebují stanoviště, kde rostou trávy nebo keře. Vegetace jim poskytuje úkryt, materiál na vystýlání nor a v případě nutnosti slouží také jako potrava a zdroj vody. Fenci jsou velmi aktivní, hraví a neuvěřitelně pohybliví - dospělý fenek dokáže z místa vyskočit 70 cm do výšky a přes jeden metr do délky, což činí téměř čtyřnásobek jejich délky. Cítí-li se ohroženi, zahrabou se tak rychle, že doslova „zmizí v písku“. Na lov se vydávají v noci a přestože žijí ve skupinách, potravu shánějí sami. Jejich kořistí se stávají ještěři (paještěrka, gekon, scink apod.), ptáci a jejich vejce, sarančata, brouci, štíři, pavouci i jiní bezobratlí a také hlodavci, jako je tarbík egyptský a pískomilové. Pojídají kořínky, hlízy a cibule rostlin a také datle. Fenkové zpravidla nežijí v blízkosti zdrojů povrchové vody a veškerou potřebu této tekutiny kryjí pojídáním rostlin a ulovených živočichů. Potravu si, podobně jako liška obecná, schovávají na horší časy a polohu všech svých skrýší si velmi dobře pamatují. Jejich nepřáteli jsou pravděpodobně šakali, hyeny, zdivočelí psi nebo výři.

11 POUŽITÉ ZDROJE Neurotic Physiology:. Neurotic Physiology: [online] [cit ]. Dostupné z: O Vlkoch | Fotky o vlkoch diskusia a mnoho dalsšieho obsahu!:. Úvod | Fotky o vlkoch diskusia a mnoho dalsšieho obsahu!: [online] [cit ]. Dostupné z: Liška :: REIKI OASA:. REIKI OASA: [online] [cit ]. Dostupné z: zvirata/liska/ Do Česka dorazili šakali zprávy z domova i ze světa: [online] [cit ]. Dostupné z: Pes domácí - Wikipedie:. Wikipedie, otevřená encyklopedie: [online] [cit ]. Dostupné z: Coyote (Canis latrans) - Animals - A-Z Animals - Animal Facts, Information, Pictures, Videos, Resources and Links:. A to Z Index of Animals - A-Z Animals - Animal Facts, Information, Pictures, Videos, Resources and Links: [online] [cit ]. Dostupné z: Planetopia: Evoluce hyen:. Planetopia: [online] [cit ]. Dostupné z: Liška polární | Zvířátka:. Zvířátka: [online] [cit ]. Dostupné z: Tunisko - Port el-Kantaoui:. Home Page: [online] [cit ]. Dostupné z: Wikipedie, Internetová encyklopedie [online]. Praha, 2002 [cit ]. Dostupné z WWW: < JURČÁK, Jaroslav, et al. Přírodopis 8.Olomouc: Prodos, s.