ANATOMIE A FYZIOLOGIE OROFACIÁLNÍ SOUSTAVY.

Prezentace na téma: "ANATOMIE A FYZIOLOGIE OROFACIÁLNÍ SOUSTAVY."— Transkript prezentace:

1 ANATOMIE A FYZIOLOGIE OROFACIÁLNÍ SOUSTAVY

2 CHRUP JAKO CELEK Ozubení (dentice) je dvojí. Obojí vytváří oblouky:
- arcus dentalis superior - arcus dentalis inferior 1. dentice- chrup dočasný, mléčný- dentes decidui - celkem 20 zubů - prořezávají se v době od 6-24 měsíců života dítěte 2. dentice- chrup stálý- dentes permanenti - celkem 32 zubů (pokud se vyvinou i zuby moudrosti) Vývoj zubů je dlouhodobý děj, který začíná již během intrauterinního života a končí kolem 15.roku věku; u zubů moudrosti je to variabilní.

3 SVALY OBLIČEJE Na obličeji existují 2 skupiny svalů se zásadně odlišnou funkcí a inervací. 1, svaly žvýkací (mastikační, čelistní)- začínají na skeletu střední obličejové vrstvě a upínají se na mandibulu, přitahují dolní čelist k čelisti horní. Jsou inervovány z portio minor n.V/3 větve. (např. sval spánkový=m.temporalis, žvýkací sval=m.masseter atd.) 2, svaly mimické (kožní)- nachází se v oblasti ucha, oka, nosu; jsou inervovány z n.facialis VII=lícní nerv Dělí se na: - svaly klenby lební - svaly víček - svaly nosu - svaly úst

4 SVALY OBLIČEJE Na obličeji existují 2 skupiny svalů se zásadně odlišnou funkcí a inervací. 1, svaly žvýkací (mastikační, čelistní)- začínají na skeletu střední obličejové vrstvě a upínají se na mandibulu, přitahují dolní čelist k čelisti horní. Jsou inervovány z portio minor n.V/3 větve. (např. sval spánkový=m.temporalis, žvýkací sval=m.masseter atd.) 2, svaly mimické (kožní)- nachází se v oblasti ucha, oka, nosu; jsou inervovány z n.facialis VII=lícní nerv Dělí se na: - svaly klenby lební - svaly víček - svaly nosu - svaly úst

5

6

7 Cévní a lymfatické zásobení obličeje
- je velmi bohaté  příčinou tvorby hematomů, krvácení, poranění (hrozí aspirace krve!); na druhé straně podmiňuje tak dobrou vitalitu, hojivost, umožňuje indikaci různých rekonstrukčních operací a postupů Tepny: orofaciální oblast je zajišťována z 9 skupin větví arteria carotis externa- větve ventrální, větve dorzální, větev mediální, větve konečné

8 Žíly: odtok krve z oblasti DÚ a obličeje zajišťují v
Žíly: odtok krve z oblasti DÚ a obličeje zajišťují v.jugularis externa a interna. Náhodné neošetřené otevření při operačních výkonech na krku může být příčinou vzniku vzduchové embolie. Lymfa: síť mízních cév a uzlin je v oblasti hlavy a krku velmi bohatá (asi 500 mízních uzlin).

9 Nervové zásobení obličeje
- senzitivní inervaci zajišťuje n.trigeminus (trojklanný nerv; V. hlavový nerv), který má tři větve: 1. inervuje kůži čela, horních víček a nosu- n.ophthalmicus 2. inervuje kůži dolních víček, horního rtu, gingivy a zubů v horní čelisti- n.maxillaris 3. inervuje kůži ucha, spánkové oblasti, dolního rtu, gingivy a zubů v dolní čelisti- n.mandibularis - senzitivní inervaci jazyka obstarává n.lingualis; motorickou inervaci n.hypoglossus - inervaci tvářových (mimických) svalů zajišťuje n.facialis (lícní nerv; VII. hlavový nerv)

10

11

12

13 JAZYK - je uložen v DÚ, je sídlem chuťového ústrojí
- uplatňuje se při žvýkání a polykání potravy - je důležitý pro artikulaci a tvorbu řeči - v klidové poloze leží jazyk přitisknut horní plochou k patru, postranními okraji naléhá na plochy zubů, kořen jazyka je ve vertikální poloze a může se dotýkat epiglotis - povrch jazyka je pokryt sliznicí, na hřbetní straně se nacházejí papily; na bocích jazyka jsou umístěna sídla chuti (tzv.chuťové pohárky)

14 SLINNÉ ŽLÁZY - dělí se podle velikosti na velké, párové a malé, které se nacházejí všude v DÚ v podslizničních tkáních, nepřetržitě secernují slinu mucinózního charakteru (hlen, sliz) Žláza příušní (glandula parotis)- serózní žláza (slina je řídká, vodnatá, bohatá na ptyalin), její vývod se nachází přibližně ve výši druhého horního moláru Žláza podčelistní (glandula submandibularis)- jedná se o žlázu smíšenou- seromucinózní (slina je vazká, hustší, bohatá na hlen), vyúsťuje po stranách jazykové uzdičky společně s vývodem žlázy podjazykové Žláza podjazyková (glandula sublingualis)- žláza seromucinózní, uložena na spodině DÚ, pod jazykem

15

16 DUTINA ÚSTNÍ Dutina ústní se dělí na dvě části:
předsíň dutiny ústní (vestibulus oris) vlastní dutinu ústní (cavum oris) Předsíň DÚ je zevně ohraničena rty (labia oris) a tvářemi (buccae), vnitřní ohraničení představují zubní oblouky (arcus dentales) a dásňové výběžky (processus dentales). Vlastní DÚ je ohraničena zubními oblouky a dásňovými výběžky, strop tvoří měkké a tvrdé patro (palatum durum, palatum molle). Měkké patro se směrem dozadu svažuje šikmo a dolů a končí kuželovitým výběžkem- čípkem (uvula). DÚ je tak neúplně ohraničena proti vchodu do hltanu. Dno DÚ tvoří hlavně svaly jazyka. Nejdůležitějšími orgány DÚ ze stomatologického hlediska jsou zuby, obličejová část kostry, svaly včetně svalů jazyka a slinné žlázy.

17 ZUBY (lat. dens, řec. odus) - fylogeneticky velmi staré útvary DÚ
- jsou přizpůsobeny k uchopování, dělení a rozmělňování potravy - v čelistech jsou zuby sestaveny do horního a dolního zubního oblouku Morfologicky se na zubu rozlišují následující útvary: 1, zubní korunka (corona dentis)- na povrchu korunky je kousací, žvýkací (okluzní) plocha; korunka je různě tvarovaná, má hrbolky, rýhy, hranky, jamky 2, krček zubu (cervix, collum dentis)- část zubu, kde se na rozhraní korunky a kořene stýká sklovina, zubovina cement; zde je zub připojen k měkkým tkáním- ke gingivě a toto epiteliální spojení (dentogingivální uzávěr) brání pronikání bakterií a zbytků jídla do periodoncia 3, kořen zubu (radix dentis)- je uložen v kostěném zubním lůžku čelisti (kde je připevněn pojivovými vlákny) a je zakončen hrotem zubu (apex dentis) 4, dřeňová dutina zubu (cavitas dentis)- prostorná dutina uvnitř každého zubu, v místě zúžení vstupuje do dřeňové dutiny nervově-cévní svazek

18 ZUBY (lat. dens, řec. odus) - fylogeneticky velmi staré útvary DÚ
- jsou přizpůsobeny k uchopování, dělení a rozmělňování potravy - v čelistech jsou zuby sestaveny do horního a dolního zubního oblouku Morfologicky se na zubu rozlišují následující útvary: 1, zubní korunka (corona dentis)- na povrchu korunky je kousací, žvýkací (okluzní) plocha; korunka je různě tvarovaná, má hrbolky, rýhy, hranky, jamky 2, krček zubu (cervix, collum dentis)- část zubu, kde se na rozhraní korunky a kořene stýká sklovina, zubovina cement; zde je zub připojen k měkkým tkáním- ke gingivě a toto epiteliální spojení (dentogingivální uzávěr) brání pronikání bakterií a zbytků jídla do periodoncia 3, kořen zubu (radix dentis)- je uložen v kostěném zubním lůžku čelisti (kde je připevněn pojivovými vlákny) a je zakončen hrotem zubu (apex dentis) 4, dřeňová dutina zubu (cavitas dentis)- prostorná dutina uvnitř každého zubu, v místě zúžení vstupuje do dřeňové dutiny nervově-cévní svazek

19

20 Stavba zubu Sklovina (email, enamelum) - nejtvrdší tkáň lidského těla
- obsahuje 87% anorganických látek a 2% látek organických, zbytek 11% voda Zubovina (dentin) - je hlavní zubní hmotou, má pojivovou strukturu - zubovina vzniká činností buněk pulpy- odontoblastů - dentin existuje ve 3 formách: a, primární- se vytváří do doby ukončení vývoje zubů b, sekundární- během života redukuje dřeňovou dutinu c, terciární- obranný, tvoří se v místech dráždění pulpy např. hlubokým kazem Cement (cementum, substantia ossea) - tkáň podobná hutné kosti, která kryje krček a kořen zubu - je velmi chudá a kostní buňky, kolagenními vlákny je spojen s povrchem dentinu

21 Zubní dřeň (pulpa dentis)
- vyplňuje dřeňovou dutinku korunky- korunková pulpa, jednak kořenový kanálek zubu- kořenová pulpa - po obvodu pulpy se nachází vrstva odontoblastů, která produkuje predentin, ten se následně transpormuje v dentin - otevřením dřeňové dutiny do DÚ nebo penetrací kazu dojde k zanesení infekce do zubní dřeně, následně ve většině případů dochází k infekci pulpy - odumření dřeně probíhí obvykle nepravidelně, klinickým projevem je zbytková citlivost zubní dřeně

22 Popis zubů dočasného chrupu
První dentice se skládá z 20 zubů. Zásadní rozdíl je ve velikosti zubů- zubní korunky jsou nižší a okraj skloviny je výrazně ztluštělý. Dřeňová dutina je prostornější, kořeny dočasných zubů jsou štíhlejší a u vícekořenových zubů se kořeny sbíhají, mezi nimi se nacházejí zárodky stálých zubů (to je třeba respektovat při extrakci dočasných molárů). - 8x řezák (dens incisivi) - 4x špičák (dens canini) - 8x stolička (dens molares) - chybí zuby třenové (dnes premolares)

23 Popis zubů stálého chrupu
Druhá dentice se skládá z 32 zubů. Zuby jsou uspořádány v obloucích- horní zubní oblouk a dolní zubní oblouk. Za normálních poměru přečnívají zuby horního úseku přes a před- mluvíme tak o předkusu a překusu (hloubka činí cca 2-3mm). Nápadný rozdíl je také v šířce horních a dolních řezáků. Ze vzájemného nepoměru mezi horním a dolním zubním obloukem je zřejmé, že všechny zuby ve stálém chrupu mají po dvou antagonistech. - 8x řezák (dens incisivi) - 4x špičák (dens canini) - 8x zub třenový (dens premolares) - 12x stolička (dens molares)

24 Fyziologie dutiny ústní
Hlavní funkce DÚ z hlediska fyziologického: přijímání a zpracovávaní potravy vnímání chuti, hmatu, bolesti a tepla tvorba řeči úloha jako pomocné dýchací cesty 1, Přijímaní a zpracovávaní potravy Celý akt se skládá ze dvou složek: A, žvýkací cyklus- prokusování, drcení a rozemílání sousta; je to děj komplexní, který má charakteristický průběh- žvýkací pohyby probíhají automaticky, počet žvýkacích cyklů je závislý na konzistenci potravy a také na výkonnosti chrupu 2, polykací akt- polykání (degluticio) je složitý reflexní děj, při kterém je potrava po zpracování v DÚ trasportována do hltanu a jícnem do žaludku; proces polykání se dělí do několika fází- počáteční je ovlivnitelná vůlí (tvorba sousta a jeho posun jazykem), další jsou automatické na podkladě nepodmíněného reflexu a automatické pohybové aktivity jícnu

25 jiné onemocnění zažívacího systému ODYNOFAGIE= bolestivá dysfagie
DYSFAGIE= poruchy polykání, možné příčiny: cizí tělesa, útlaky z okolí, stenóza jícnu, jiné onemocnění zažívacího systému ODYNOFAGIE= bolestivá dysfagie Funkce a složení slin Slina zajišťuje vlhké prostředí DÚ, zvlhčuje dutinu ústní, tak zabraňuje jejímu vysychání. Tím ji chrání. trávicí funkce- zvlhčuje sousto a obsahuje enzymy (např. ptyalin štěpí škroby) ochranná funkce (protiinfekční)- zachovává stabilní prostředí DÚ a udržuje mikrobiální rovnováhu vylučovací funkce- vylučuje různé chemické prvky (rtuť, olovo, železo, Ca...), dále pak amoniak i některé léky (ATB), v těhotenství i hormony inkreční funkce- zkoumá se hormon parotin, který má vliv na změny růstu zubů, chrupavky a kostní tkáně Slina se vyměšuje neustále, intenzita však kolísá (nejvyšší při zpracování potravy, nejnižší ve spánku). Denní produkce slin činí asi 1,5 litru.

26 2, Vnímání pocitů v dutině ústní
Chuť: existují 4 základní chuťové pocity- sladká, hořká, kyselá a slaná; k doplnění chuťového vjemu patří i vjem čichový- vzájemně se doplňují, podporují, ale také někdy zaměňují DYSGEUZIE= pociťování nepříjemných chuťových vjemů- pachutí Hmat: v DÚ vyvinuto citlivě, ale nestejnoměrně; nejvyšší hmatová ostrost je na apexu jazyka, dáseň vnímá hmatové projevy hruběji, zuby takřka vůbec (jen přes periodoncium, které je velmi citlivé) Bolest: také rozloženo nerovnoměrně, nejvyšší citlivost lze rozeznat na sliznici měkkého patra a na hrotu jazyka, méně citlivé je oblast tvrdého patra a zadních partií tváří Teplota: liší se od vnímání teploty na kůži; teplota do 10OC je vnímána jako chlad, 20-40OC jako vlažný pocit, 50-60OC jako teplo, nad 70OC již vzniká pocit bolesti

27 některých hlásek, příčiny jsou buď funkční nebo organické
3, Tvorba řeči Při tvorbě řeči plní DÚ funkci rezonančního prostoru, který pomáhá vytvářet zvuk. Při tvorbě zvuku se rozlišují hlásky retní, zubní a patrové. Na tvorbu řeči a na kvalitu zvuku má vliv přítomnost překážky v DÚ, ale i každá prostorová změna v ústech (ke změně dojde např. po obroušení zubů při přípravě zubního můstku, při nasazení umělé zubní protézy apod.) DYSLALIE= porucha řeči, patlavost; podstatou defektu je porucha artikulace nebo vypouštění některých hlásek, příčiny jsou buď funkční nebo organické Další formy dyslalie např.: huhňavost (rhinophonia), koktavost (balbuties), breptavost (tumultus sermonis)... DYSTONIE= změna zvuku při řeči, zhrubění hlasu nebo stridor (příčina: dehydratace, endokrinní choroby, nádor)

28 V případě nejasností mě kontaktujte: eva.bockova@centrum.cz.
Mgr. Eva Bočková, DiS. V případě nejasností mě kontaktujte: