Dostupné z Metodického portálu ISSN

Prezentace na téma: "Dostupné z Metodického portálu ISSN"— Transkript prezentace:

1 Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785.
CIZOPASNÍCI Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jarmila Hájková. Dostupné z Metodického portálu ISSN Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).

2 Co jsou to cizopasníci? Cizopasník je český výraz pro latinské slovo parazit. Za cizopasníky (parazity) považujeme živé organismy, které se vyživují občas nebo po celý svůj život na úkor organismů jiných. To znamená, že cizopasník odebírá jinému organismu živiny, čímž ho poškozuje.

3 Kdo je hostitel a kdo je cizopasník?
– ten, kdo poskytuje živiny ze svého organismu. Může to být člověk, zvíře, rostlina. CIZOPASNÍK – ten, kdo potravu a látky nutné pro svůj život bere z těla jiného organismu – hostitele.

4 Známe dva druhy cizopasníků
VNĚJŠÍ žijí na povrchu těla hostitele. Živí se jeho tělními tekutinami. Například krví, tkáňovým mokem a rostlinnými šťávami. VNITŘNÍ žijí uvnitř těla hostitele. Živí se jeho tělními tekutinami nebo natrávenou potravou.

5 Vnější cizopasníci BLECHA OBECNÁ VEŠ DĚTSKÁ KLÍŠTĚ OBECNÉ
KOMÁR PÍSKLAVÝ PIJAVKA LÉKAŘSKÁ ZÁKOŽKA SVRABOVÁ

6 Blecha obecná

7 Blecha obecná Asi Blechy jsou drobný bezkřídlý hmyz velký asi 3,5 mm.
Živí se krví teplomilných živočichů, tedy i člověka. Během svého života blecha prochází čtyřmi stádii: vajíčko, larva, kukla a dospělec. Blechy jsou nejprotivnějším vnějším parazitem. Mohou přenášet i řadu velmi závažných nemocí. Např. mor, lymskou boreliózu nebo endemický tyfus.

8 Veš dětská

9 Veš dětská Veš dětská žije v lidských vlasech. Je dlouhá 2–4 mm. Samička denně naklade 3–4 vajíčka, která pevně připevňuje k vlasu (tzv. hnidy). Veš žije asi 3 týdny a za tu dobu naklade až 150 vajíček. Z vajíček se po 5–10 dnech líhnou larvy . Larvy jsou přibližně 1 mm dlouhé, sají krev, ale nemohou se rozmnožovat. Z nich pak vyrostou asi za 20 dnů dospělé vši. Mimo tělo přežívají vši 24–48 hodin.

10 Klíště obecné

11 Klíště obecné Dříve se klíšťata nevyskytovala tak hojně, ale vlivem podnebí a globálnímu oteplování se stala velmi obtížným parazitem. Tito živočichové obývají téměř celý svět. Neštípou jako blechy, ale svá ostrá, trny pokrytá kusadla zavrtají do kůže a pijí krev, která je jejich jedinou potravou. Přenášejí tak boreliózu, zánět mozkových blan a různé horečky.

12 Komár písklavý

13 Komár písklavý V přírodě je známo více než 2000 druhů komárů. Larvy se líhnou z vajíček, které komáři kladou do vody. Vyhovuje jim jakákoli stojatá voda. Larvy se většinou živí řasami. Protože se potřebují občas nadechnout, vyplouvají ke hladině, aby se pomocí otvoru na zadečku nadechly. Některé jiné larvy zase nabodnou vodní rostliny a kyslík dýchají z tkáně těchto rostlin. Za 1–3 týdny se larva po třech svlékáních zakuklí. Dospělci se líhnou po pár dnech a brzy jsou schopni páření . Samečci hynou většinou brzy po spáření. Ti, kteří přežijí, se živí nektarem rostlin. Samci krev nesají, pouze samičky se musí nasát obvykle předtím, než nakladou vajíčka.

14 Pijavka lékařská

15 Pijavka lékařská Přikládání pijavek bývalo oblíbenou středověkou metodou léčení. Tehdejší lékaři a ranhojiči věřili, že s jejich pomocí lze nejen léčit nemoci, ale preventivně zdraví chránit a omlazovat organismus. Pijavka lékařská dorůstá do velikosti 10 až 15 centimetrů. Vyskytuje se na vyhřívaných místech v bahnitých lokalitách. Má ráda stojatou vodu bez proudů. Živí se krví teplomilných živočichů. Po zakousnutí do hostitele do něj vypustí látku hirudin, která místo znecitliví a hostitel tak necítí bolest.

16 Zákožka svrabová

17 Zákožka svrabová Zákožka svrabová způsobuje svrab, jehož projevy jsou nepříjemné svědění a kožní změny v podobě oděrek, pupínků a skvrn. Tento parazitující roztoč žije ve svrchních vrstvách kůže, kde si vrtá chodbičky způsobující svědění. Živí se zde tkáňovým mokem a uvolněnou rohovinou. Do vyvrtaných chodbiček ukládá vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy.

18 Vnitřní cizopasníci ROUP DĚTSKÝ ŠKRKAVKA DĚTSKÁ TASEMNICE

19 Roup dětský

20 Roup dětský Roup dětský parazituje pouze na člověku. Dospělé samičky roupu dětského mají velikost 8 až 13 mm, dospělí samečci 2 až 5 mm. Dospělci přežívají ve střevě přichyceni speciálními přísavkami. Samice kladou vajíčka okolo řitního otvoru člověka. Vajíčka totiž potřebují k dozrání přítomnost kyslíku, který ve střevech není. Samice pak umírají. Vlastní nákaza vzniká přenosem infikovaných vajíček do úst, což může být způsobeno nedodržováním zásad hygieny rukou – nemytím rukou po toaletě a potom i škrábáním v oblasti řitního otvoru v důsledku svědění.

21 Škrkavka dětská

22 Škrkavka dětská Škrkavka dětská je největší škrkavka, která parazituje v lidském střevě. Nezralí i dospělí paraziti se šíří infikovanou stolicí. Dospělí jedinci dosahující délky 15–30 cm žijí v dutině tenkého střeva. Samička je schopna vyprodukovat přibližně vajíček denně. Ty se následně vylučují stolicí. Ve vnějším prostředí se během dvou až tří týdnů vyvine ve vajíčku larva. Tím se stává vajíčko infekční. V případě, že vajíčko sní hostitel, většinou kvůli nedostatečné hygieně, tak se v jeho střevě larva vylíhne, uvolní a pronikne střevní stěnou do krevního a lymfatického oběhu. Krví se pak dostává přes srdce až do plic, z plic do hrtanu a dále do hltanu. Zde se po polknutí dostává opět do tenkého střeva, kde začíná nový cyklus .

23 Tasemnice

24 Tasemnice bezbranná Je známo zhruba 5000 druhů tasemnic, které parazitují u všech skupin obratlovců. Tasemnice mají nepřímý vývojový cyklus, to znamená, že se vyvíjejí přes mezihostitele. Tasemnice bezbranná parazituje v krevním oběhu hovězího dobytka. Tam v klidovém stádiu vytvoří v jeho svalovině boubel a ta se pak, pokud neprojde tepelnou úpravou, dostane do trávicí soustavy člověka. Délka těla tasemnice je v dospělosti 4–10 m. Tělo tvoří 1000 až 2000 článků.

25 Použité zdroje [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: [cit ]. Dostupné pod licencí Public Domain na WWW: Anagoria [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Gilles San Martin [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Dendrofil [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: George Shuklin [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Karl Ragnar Gjertsen [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc. [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Delorieux for Johann Gottfried Bremser [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Autor neuveden[cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: Internet Archive Book Images [cit ]. Dostupné pod licencí Creatiave Commons na WWW: