Úpadek a pád sovětského impéria,

Prezentace na téma: "Úpadek a pád sovětského impéria,"— Transkript prezentace:

1 Úpadek a pád sovětského impéria, 1953-1991
Mgr. Zbyněk Vydra, Ph.D. Ústav historických věd FF UPa

2 SSSR v roce 1953 aneb léta pozdního stalinismu
po roce 1945 očekávání změn X pasivita většiny obyvatelstva obnova ekonomiky na úkor životní úrovně (hladomor ). výrazná centralizace a personalizace moci: kult Stalina změny v mocenské vertikále po 1945: tři generace stranického vedení nové vlny represí: 2,6 milionu vězňů v GULAGu ideologické inovace a proměny obrazu nepřítele (kontext studené války)

3

4

5 Stalin v Kremlu, za ním (zleva) Mikojan, Chruščov, Malenkov, Berija a Molotov

6 Studená válka – politika a propaganda
Přechod k studené válce v letech Sovětizace východní Evropy a snahy o rozšiřování sovětského vlivu Německá otázka Obavy z šíření komunismu v západním světě Globální zájmy Spojených států amerických („americké století“), víra v přirozenou převahu ideologie liberální demokracie a kapitalismu

7

8

9 Mocenský boj a období „tání“ (1953-1955)
Lavrentij Pavlovič Berija ( ) Georgij Maximilianovič Malenkov ( ) Nikita Sergejevič Chruščov ( )

10 Od smrti Stalina do června 1953 hlavní osobou ve vedení Lavrentij Berija. Odstaven převratem a popraven. Následující dva roky mocenský boj mezi Chruščovem a Malenkovem. Všeobecná shoda nad nutností změny politického stylu: skrytá destalinizace. vyvést SSSR z mezinárodní izolace: summit v Ženevě (1955) signalizoval novou éru = návrat k standardním diplomatickým vztahům

11 XX. Sjezd KSSS (1956) a otevřená destalinizace
kritika Stalinova „kultu osobnosti“ selektivní kritika stalinismu. Vývoj v SSSR před rokem 1934 nezpochybňován. Dopad destalinizace na poměry ve východním bloku: Polsko a Maďarsko v roce 1956 1957: pokus o stranický převrat proti Chruščovovi. Stalinisté (Molotov ad.) poraženi. Další vlna destalinizace v roce 1961 po XXII. sjezdu KSSS

12 Chruščov: „Dohnat a předehnat“
Relativní úspěchy SSSR na konci 50. let: kosmický program, krátkodobé oživení zemědělské výroby, vysoký průmyslový růst, včetně spotřebního průmyslu (5-6% růst HDP ročně). Na XXII. sjezdu KSSS (1961) vyhlášen program: předehnat USA v roce 1970 a dosáhnout komunismu v SSSR do roku 1980.

13

14

15 Důvody pádu Chruščova Neúspěchy v zahraniční politice
sporné výsledky angažované politiky v „třetím světě“ nevyřešení „německé otázky“ karibská krize (1962) roztržka s Čínou (1963) Domácí kulturní politika Ekonomická politika Stranická politika - pokusy o decentralizaci a snaha o „rotaci kádrů“.

16

17 Brežněvova éra, 1964-1982 Leonid Iljič Brežněv (1906-1982)
Alexej Nikolajevič Kosygin ( )

18 Nikolaj Viktorovič Podgornyj (1903-1983)
Michail Andrejevič Suslov ( ) Alexandr Nikolajevič Šelepin ( )

19 Andrej Andrejevič Gromyko (1909-1989)
maršál Andrej Antonovič Grečko ( )

20 Základní rysy Brežněvovy politiky
odmítání „dobrodružné politiky“. Na prvním místě stabilita. koncepce „společenské smlouvy“: normalizace každodenního života; uchování politického monopolu KSSS (potvrzeno ústavou 1977). Rozvoj konzumní společnosti. zachování jednoty východního bloku (invaze do Československa v srpnu 1968). vyrovnané vztahy se Západem = potvrzení výsledků 2. světové války a uznání velmocenského postavení SSSR.

21 Brežněvova zahraniční politika
Politika détente (uvolnění) vztahů se Západem 1972 summit v Moskvě (Brežněv – Nixon), podepsání Smlouvy o omezení strategických jaderných zbraní (SALT I) 1975 Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách Evropská varianta détente: Ostpolitik. Normalizace vztahů mezi SRN a NDR, Polskem a Československem.

22 Příčiny zhroucení détente?
rostoucí nespokojenost na straně USA. Nová koncepce zahraniční politiky za prezidenta Jimmyho Cartera (od 1976) nástup nové generace politiků v Západní Evropě a obava ze sovětské agrese množící se sovětské aktivity v zemích Třetího světa, především v Africe definitivní důvod: sovětská invaze do Afghánistánu (prosinec 1979)

23 Zlatý věk nebo léta stagnace?
„Společenská smlouva“ a rozvoj konzumní společnosti. Nesmírná zátěž pro ekonomiku. Dlouhodobé neřešení systémových problémů (nevýkonné zemědělství, zaostávání v moderních technologiích, devastace životního prostředí). Systematické potírání disentu: odpůrci režimu z řad inteligence většinou přinuceni k emigraci; častou formou represe se stala internace v psychiatrických léčebnách. Prohlubující se pasivita obyvatelstva. Ideová krize?

24 Mezihra: 1982-1985 Jurij Vladimirovič Andropov (1914-1984)
Konstantin Ustinovič Černěnko ( )

25 Gorbačov, perestrojka a zánik SSSR
1. fáze: Personální změny ve vedení strany a státu, Gorbačov prosazuje své lidí Zahájení glasnosti během roku 1986 2. fáze: Zahájení přestavby (perestrojky) na začátku 1987 Postupné ukončení studené války Ekonomická reforma (opatrné a částečné uvolňování trhu a zavádění prvků soukromého podnikání) Politická reforma: cílem oživení KSSS a posílení její legitigimy. Výsledkem postupná ztráta monopolu KSSS. Začátek národnostních problémů (Zakavkazsko, Pobaltí)

26 Eduard Ševardnadze (1928-2014)
Boris Nikolajevič Jelcin ( ) Michail Sergejevič Gorbačov (1931-)

27 3. fáze: Prohlubování ekonomických problémů doprovázeno rostoucími tendencemi svazových republik k odtržení od Moskvy Faktický rozkol v KSSS. Boris Jelcin proti Gorbačovovi. Ruský nacionalismus. Pokus o konzervativní puč v srpnu 1991: finální impuls pro rozpad SSSR. Bělověžské dohody : SSSR nahrazen Společenstvím nezávislých států (SNS).

28

29 Literatura Karel Durman, Popely ještě žhavé. Velká politika , 2 vols., Praha 2004, 2009. William Taubman, Chruščov. Člověk a jeho doba, Praha 2003. Václav Veber, Nikita na trůně. Chruščov v čele SSSR v letech , Praha – Kroměříž 2014. Andrej Zubov (ed.), Dějiny Ruska 20. století – 2. díl, , Praha 2015 (vyjde – červen?).