Pavel Sirůček katedra manažerské ekonomie FPH VŠE v Praze

Prezentace na téma: "Pavel Sirůček katedra manažerské ekonomie FPH VŠE v Praze"— Transkript prezentace:

1 Ekonomie (Mikroekonomie – Makroekonomie) – část makroekonomická (MIE911)
Pavel Sirůček katedra manažerské ekonomie FPH VŠE v Praze č. m. 343 RB, konzultace viz InSIS sylabus předmětu (program, struktura, literatura, okruhy ke zkoušce apod.) na adrese resp.

2 Hlavní doporučená literatura dle sylabu:
Pro zopakování bakalářského kurzu makroekonomie v jazyce českém: 1. Helísek, M.: Makroekonomie. Základní kurs. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2002 (nebo 1. vydání. Tamtéž 2000, resp. texty Makroekonomie pro bakalářské studium. 1. vydání. Slaný, Melandrium 1996 nebo 2. vydání. Tamtéž 1998). 2. Pavelka, T.: Makroekonomie. Základní kurz. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2007 (či vydání předchozí) + Pošta, V.; Sirůček, P.: Makroekonomie. Základní kurz. Cvičebnice. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2008. 3. Wawrosz, P.; Heissler, H.; Helísek, M.; Mach, P.: Makroekonomie základní kurz. Praha, Eupress – Vysoká škola finanční a správní 2012, resp. dotisk 2016. Jako vysoce žádoucí se jeví znalost celé bakalářské ekonomie, včetně mikroekonomie aj. minimálně na úrovni „klasických“ učebnic Economics (nejnověji viz Samuelson, P. A.; Nordhaus, W. D.: Ekonomie. 19. vydání. Praha, Svoboda 2013). Ohledně cvičebnicových materiálů lze doporučit – vedle výše uvedené cvičebnice – text Sirůček, P.: Ekonomie. Pro přijímací zkoušky na navazující magisterské studium na VŠE v Praze. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2017. Pro zopakování magisterských kurzů makro- a mikroekonomie v jazyce českém: 4. Cahlík, T.; Hlaváček, M.; Seidler, J.: Makroekonomie. 2. upravené vydání. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 2013. 5. Dornbusch, R.; Fischer, S.: Makroekonomie. 6. vydání. Praha, SPN 1994. 6. Hedija, V.; Musil, P.: Praktikum makroekonomie. Plzeň, Aleš Čeněk 2009. 7. Holman, R.: Makroekonomie. Středně pokročilý kurz. 2. vydání. Praha, C. H. Beck 2010. 8. Hořejší, B.; Soukupová, J.; Macáková, L.; Soukup, J.: Mikroekonomie. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Management Press 2018 (či mírně odlišná předchozí vydání) + Macáková, L. a kol.: Mikroekonomie II. Cvičebnice. 4. upravené vydání. Slaný, Melandrium 2008. 9. Mach, M.: Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2001 (včetně dotisků či 2. vydání 1. části (pro studenty VŠH). Tamtéž 2003 nebo texty Makroekonomie II. Pro inženýrské studium. První a druhá část. 2. vydání. Slaný, Melandrium 1998). 10. Soukup, J.; Pošta, V.; Neset, P.; Pavelka, T.: Makroekonomie. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Management Press 2018 (či mírně odlišná přechozí vydání) + Soukup, J.; Pošta, V.; Neset, P.; Pavelka, T.; Dobrylovský, J.: Makroekonomie. Cvičebnice. Slaný, Melandrium 2009. 11. Wawrosz, P.; Helísek, M. a kol.: Makroekonomie středně pokročilý kurz. Praha, Eupress – Vysoká škola finanční a správní 2017.

3 Vybrané učebnicové texty v jazyce českém:
12. Baldwin, R.; Wyplosz, Ch.: Ekonomie evropské integrace. 4. vydání. Praha, Grada 2013. 13. Cihelková, E.; Frait, J.; Varadzin, F.; Mach, M.; Brůžek, A.; Žamberský, P.: Mezinárodní ekonomie II. Praha, C. H. Beck 2008. 14. Kadeřábková, B.: Úvod do makroekonomie: Neoklasický přístup. Praha, C. H. Beck 2003 (resp. Kvasnička, M.: Neoklasická makroekonomie: Výtah z knihy Roberta J. Barroa Macroeconomics. Na 15. Koderová, J.; Sojka, M., Havel, J.: Teorie peněz. 2. rozšířené vydání. Praha, Wolters Kluwer 2011. 16. Mach, M.: Makroekonomie. Pokročilejší analýza. 3. část. Slaný, Melandrium 2002. 17. Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007. 18. Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Havlíček Brain Team 2010. Vybrané učebnicové, resp. přehledové texty různého stupně pokročilosti v jazyce anglickém (pro hlubší kritické pochopení je nezbytné studium i pramenné literatury): 19. Abel, A. B.; Bernanke, B. S.; Croushore, D.: Macroeconomics. 9. vydání. Cambridge, Pearson 2017. 20. Arnold, L. G.: Business Cycle Theory. Oxford, Oxford University Press 2002. 21. Barro, R. J.; Chu, A.; Cozzi, G.: Intermediate Macroeconomics. Boston, Cengage 2017. 22. Barro, R. J.; Sala-i-Martin, X.: Economic Growth. 2. vydání. Cambridge, MIT Press 2003. 23. Baumol, W. J.; Blinder, A. S.: Macroeconomics. 13. vydání. Mason: South-Western Cengage Learning 2016. 24. Blanchard, O. J.: Macroeconomics. 7. vydání. Cambridge, Pearson 2016. 25. Blanchard, O. J.; Fischer, S.: Lectures on Macroeconomics. Cambridge, MIT Press 1996. 26. Blaug, M.: Economic Theory in Retrospect. 5. vydání. Cambridge, Cambridge University Press 1999. 27. Burda, M.; Wyplosz, Ch.: Macroeconomics: A European Text. 7. vydání. Oxford, Oxford University Press 2017.

4 Vybrané učebnicové, resp
Vybrané učebnicové, resp. přehledové texty různého stupně pokročilosti v jazyce anglickém (pokračování): 28. Dornbusch, R.; Fischer, S.; Startz, R.: Macroeconomics. 13. vydání. New York, McGraw-Hill 2017. 29. Dowová, S. C.: The Methodology of Macroeconomic Thought: A Conceptual Analysis of School of Thought in Economics. Cheltenham, Edward Elgar 1996. 30. Galí, J.: Monetary Policy, Inflation, and the Business Cycle: An Introduction to the New Keynesian Framework. 2. vydání. Princeton, Princeton University Press 2015. 31. Gordon, R. J.: Macroeconomics. 12. vydání. Cambridge, Pearson 2011. 32. Krugman, P. R.; Obstfeld, M.; Melitz, M.: International Economics: Theory and Policy. 11. vydání. Cambridge, Pearson 2018. 33. Mankiw, N. G.: Macroeconomics. 9. vydání. New York, Worth Publishers 2015. 34. Romer, D. H.: Advanced Macroeconomics. 4. vydání. New York, McGraw-Hill 2012. 35. Salvatore, D.: International Economics: 12. vydání. Chichester, John Wiley 2016. 36. Snowdon, B.; Vane, H. R.: Modern Macroeconomics: Its Origin, Development and Current State. Cheltenham, Edward Elgar 2005. 37. Soskite, D.; Carlinová, W.: Macroeconomics: Imperfections, Institutions and Policies. Oxford, Oxford University Press 2006. 38. Taylor, J. B.; Woodford, M. (eds.): Handbook of Macroeconomics. Vol. 1. Amsterdam, Elsevier 1999. 39. Taylor, J. B.; Uhling, H. (eds.): Handbook of Macroeconomics. Vol. 2. Amsterdam, Elsevier 2016. 40. Wickens, M.: Macroeconomic Theory: A Dynamic General Equilibrium Approach. 2. vydání. Princeton, Princeton University Press 2011. Další literaturu, včetně pramenné viz plnou verzi sylabu.

5 Téma 1: 1 – kap. 1., 3., 12., 13.; 5 – kap. 1., 3., 4., 5., 9.; 7 – kap. 1., 3., 4., 10.; 9 – kap. 1., 2., , , , ; 10 – kap. 1., 4., 7., 15., 16.; 11 – kap. 1., 10., 12.; 17 – kap. 1., 14., 15., 16., 17., 18.1.,19.3.; 18 – kap. 7., 12., 13., 17., 19.; 34 – Epilogue; 37 – kap. 1., 2., 3., 4., 5., 15., 16. & prameny k aktuálním trendům a problémům Téma 2: 1 – kap. 6., 12.; 5 – kap. 4., 13., 14., 18.; 7 – kap. 5., 16.; 9 – kap. 2., , , , 6.5.; 10 – kap. 5., 7., 15.; 11 – kap. 4., 5., 7.; 15 – kap. 1., 2., 4., 6., 7., 8., 9., 10., 11.; 16 – kap. 8.; 17 – kap. 15., 16., 17.; 18 – kap. 7., 12., 14., 17., 19.; 37 – kap. 8. & prameny k aktuálním trendům a problémům Téma 3: 1 – kap. 3.5., 7., 11., 14.; 5 – kap. 6., 20.; 7 – kap. 6., 11., 15.; 9 – kap. 1., 3., 4., 5.; 10 – kap. 6., 7., 8.; 11 – kap. 6., 7.; 12 – kap. 1., 2., 8., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19.; 13 – kap. 4., 5.; 16 – kap , , , , , ; 17 – kap. 14., 15., 16., 17.; 18 – kap. 13., 17., 19.; 37 – kap. 9., 10., 11., 12. & prameny k aktuálním trendům a problémům Téma 4: 1 – kap. 5.; 5 – kap. 10.; 7 – kap. 9.; 9 – kap. 7.1., 7.2., 7.3., 7.4.; 10 – kap. 14.; 11 – kap. 11.; 12 – kap. 7.; 13 – kap. 2.; 17 – kap. 1., 16.2., 17.1., 17.4., 19.2., 19.3.; 18 – kap. 13., 17., 19.; 34 – kap. 1.; 37 – kap. 13., 14. & prameny k aktuálním trendům a problémům

6 Hlavní doporučená studijní literatura ve vazbě na témata dle prezentace:
[1] Dornbusch, R.; Fischer, S.: Makroekonomie vydání. Praha, SPN a Nadace Economics 1994. [2] Mach, M.: Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2001 (včetně dotisků či 2. vydání 1. části (pro studenty VŠH). Tamtéž 2003 nebo texty Makroekonomie II. Pro inženýrské studium. První a druhá část. 2. vydání. Slaný, Melandrium 1998). [3] Mach, M.: Makroekonomie. Pokročilejší analýza část. Slaný, Melandrium 2002. [4] Sirůček, P. a kol.: Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007. [5] Soukup, J.; Pošta, V.; Neset, P.; Pavelka, T.: Makroekonomie. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Management Press 2018 (či mírně odlišná vydání předchozí, k textu náleží cvičebnice [17]).

7 Další vybrané studijní prameny v jazyce českém a slovenském:
[6] Cahlík, T., Hlaváček, M., Seidler, J.: Makroekonomie. 2. upravené vydání. Praha, Karolinum – Univerzita Karlova v Praze 2013. [7] Cihelková, E.; Frait, J.; Varadzin, F; Mach, M.; Brůžek, A.; Žamberský, P.: Mezinárodní ekonomie II. Praha, C. H. Beck 2008. [8] Holman, R.: Makroekonomie. Středně pokročilý kurz. 2. vydání. Praha, C. H. Beck 2010. [9] Homburg, S.; Felderer, B.: Makroekonomika a nová makroekonomika. Bratislava, Elita 1995. [10] Koderová, J.; Sojka, M.; Havel, J.: Teorie peněz. 2. rozšířené vydání. Praha, Wolters Kluwer 2011. [11] Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií. Praha, Havlíček Brain Team 2010.

8 Vybrané prameny pro zopakování v jazyce českém:
[12] Baldwin, R.; Wyplosz, Ch.: Ekonomie evropské integrace. 4. vydání. Praha, Grada 2013. [13] Helísek, M.: Makroekonomie. Základní kurs přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2002 (nebo 1. vydání. Tamtéž 2000, resp. texty Makroekonomie pro bakalářské studium. 1. vydání. Slaný, Melandrium 1996 nebo 2. vydání. Tamtéž 1998). [14] Helísek, M.: Základy makroekonomie. Průvodce studiem. Praha, Eupress – Vysoká škola finanční a správní 2004. [15] Hořejší, B.; Soukupová, J.; Macáková, L.; Soukup, J.: Mikroekonomie. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Management Press 2018 (lze používat taktéž mírně odlišná předchozí vydání). [16] Pavelka, T.: Makroekonomie. Základní kurz vydání. Slaný, Melandrium 2007. [17] Soukup, J.; Pošta, V.; Neset, P.; Pavelka, T.; Dobrylovský, J.: Makroekonomie. Cvičebnice. Slaný, Melandrium 2009.

9 Vybrané učebnicové prameny (různého stupně pokročilosti) v jazyce anglickém:
[18] Bade, R.; Parkin, M.: Foundations of Macroeconomics vydání. Cambridge, Pearson 2017. [19] Barro, R. J.; Chu, A.; Cozzi, G.: Intermediate Macroeconomics. Boston, Cengage 2017. [20] Blanchard, O. J.: Macroeconomics. 7. vydání. Cambridge, Pearson 2016. [21] Burda, M.; Wyplosz, Ch.: Macroeconomics. A European Text vydání. Oxford, Oxford University Press 2012. [22] Dornbusch, R.; Fischer, S.; Startz, R.: Macroeconomics vydání. New York, McGraw-Hill 2017. [23] Gordon, R. J.: Macroeconomics. 12. vydání. Cambridge, Pearson 2011. [24] Krugman, P. R.; Obstfeld, M.; Melitz, M.: International Economics: Theory and Policy. 11. vydání. Cambridge, Pearson 2018. [25] Mankiw, N. G.: Macroeconomics. 9. vydání. New York, Worth Publishers 2015. [26] Romer, D. H.: Advanced Macroeconomics. 4. vydání. New York, McGraw-Hill 2012. [27] Soskite, D.; Carlinová, W.: Macroeconomics: Imperpections, Institutions and Policies. Oxford, Oxford University Press 2006.

10 Ukázka časopisecké pramenné literatury v jazyce anglickém:
[28] Baumol, W. J.: The Transaction Demand for Cash: Inventory Theoretic Approach. Quarterly Journal of Economics, 1952, Vol. 66, No. 4. [29] Friedman, M.: The Role of Monetary Policy. American Economic Review, 1968, Vol. 58, No. 1. [30] Hicks, J. R.: Mr. Keynes and the „Classics“: A Suggested Interpretation. Econometrica, 1937, Vol. 5, No. 2. [31] Mankiw, N. G.: A Quick Refresher Course in Macroeconomics. Journal of Economic Literature, 1990, Vol. 28, No. 4. [32] Modigliani, F.: Liquidity Preference and the Theory Interest and Money. Econometrica, 1944, Vol. 12, No. 1. [33] Mundell, R. A.: Capital Mobility and Stabilization Policy Under Fixed and Flexible Exchange Rates. Canadian Journal of Economic and Political Science, 1963, Vol. 29, No. 4. [34] Smith, W. L.: A Graphical Exposition of the Complete Keynesian System. Southern Economic Journal, 1956, Vol. 23, No. 2. [35] Solow, R. M.: A Contribution on the Theory of Economic Growth. Quarterly Journal of Economics, 1956, Vol. 70, No 1.

11 Ukázka knižní pramenné literatury v jazyce anglickém:
[36] Barro, R. J.: Modern Business Cycle Theory. London, Harvard University Press 1989. [37] Fisher, I.: The Purchasing Power of Money (New and Revised Edition). New York, A. M. Kelley 1969. [38] Friedman, M. (ed.): Studies in the Quantity Theory of Money. Chicago, Chicago University Press 1956. [39] Hansen, A. H.: A Guide to Keynes. New York, McGraw-Hill 1953. [40] Harrod, R. F.: Towards a Dynamics Economics. London, Macmillan 1948. [41] Keynes, J. M.: Treatise on Money. London, Macmillan 1930. [42] Klein, L. R.: The Keynesian Revolution. New York, MacMillan 1947. [43] Lucas, R. E.; Sargent, T. (eds.): Rational Expectations. Minneapolis, University of Minesota Press 1981. [44] Mankiw, N. G.; Romer, D. (eds.): New Keynesian Economics. Volume 1 (Imperfect Competition and Sticky Prices). Volume 2 (Coordinatrion Failures and Real Rigidities). Cambridge, MIT Press 1992. [45] Marshall, A.: Principles of Economics. 8. vydání. London, MacMillan 1920. [46] Patinkin, D.: Money, Interest, and Prices. New York, Harper and Row 1965.

12 Další učebnicová a přehledová literatura v jazyce anglickém:
[47] Abel, A. B.; Bernanke, B. S.; Croushore, D.: Macroeconomics. 9. vydání. Cambridge, Pearson 2017. [48] Barro, R. J.; Sala-i-Martin, X.: Economic Growth. New York, McGraw-Hill 1995. [49] Blanchard, O. J.; Fischer, S.: Lectures on Macroeconomics. Cambridge, MIT Press 1996. [50] Blaug, M.: Economic Theory in Retrospective. 5. vydání. Cambridge, Cambridge University Press 1999. [51] Dowová, S. C.: Macroeconomic Thought. A Methodological Approach. Oxford, Blackwell 1985. [52] Landreth, H. H.; Colander, D.: History of Economic Thought. Boston, Houghton Mifflin 2002. [53] Miles, D. D.; Scott, A.; Breedon, F.: Macroeconomics. Understanding the Global Economy. 3. vydání. Chichester, John Willey 2012. [54] Obstfeld, M.; Rogoff, K. S.: Foundations of International Macroeconomics. Cambridge, MIT Press 1996. [55] Salvatore, D.: International Economics vydání. Chichester, John Wiley 2016.

13 Další texty k makroekonomické problematice (různého stupně pokročilosti) v jazyce českém a slovenském: [56] Allen, R. G. D.: Makroekonomická teorie (matematický výklad). Praha, Academia 1975. [57] Helísek, M.: Měnové krize (empirie a teorie). Praha, Professional Publishing 2004. [58] Kadeřábková, B.: Úvod do makroekonomie. Neoklasický přístup. Praha, C. H. Beck 2003. [59] Kodera, J.: Měnová analýza. 2. upravené vydání. Praha, ASPI 2007. [60] Mandel, M.; Tomšík, V.: Monetární ekonomie v období krize a konvergence. Praha, Management Press 2018. [61] Nedomlelová, I.: Vybrané teorie ekonomického růstu. Liberec, TU v Liberci 2011. [62] Revenda, Z.; Mandel, M.; Kodera, J.; Musílek, P.; Dvořák, P.; Brada, J.: Peněžní ekonomie a bankovnictví. 4. vydání. Praha, Management Press 2006. [63] Rojíček, M.; Spěváček, V.; Vejmělek, J.; Zamrazilová, E.; Žďárek, V.: Makroekonomická analýza. Teorie a praxe. Praha, Grada 2016. [64] Samuelson, P. A.; Nordhaus, W. D.: Ekonómia. 16. vydání. Bratislava, Elita 2000. [65] Sirůček, P.: Standardní a nestandardní přístupy k ekonomickým cyklům (vybrané problémy). Politická ekonomie, 2001, č. 1. [66] Sirůček, P.; Neset, P. a kol.: Makroekonomická teorie I. Cvičebnice. 1. část. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003. [67] Varadzin, F. a kol.: Ekonomický rozvoj a růst. Praha, Professional Publishing 2004. [68] Wawrosz, P.; Helísek, M. a kol.: Makroekonomie středně pokročilý kurz. Praha, Eupress – Vysoká škola finanční a správní 2017.

14 Vybraná pramenná díla v jazyce českém a slovenském:
[69] Eucken, W.: Zásady hospodářského řádu. Praha, Liberální institut 2004. [70] Friedman, M.: Metodologie pozitivní ekonomie. Praha, Grada Publishing 1997. [71] Keynes, J. M.: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha, ČSAV 1963. [72] Marx, K.: Kapitál. 1. díl. Praha, Svoboda 1978. [73] Meadows, D. L.; Meadows, D. H.; Randers, J.: Překročení mezí. Praha, Argo 1995. [74] Mises, L. E.: Lidské jednání. Pojednání o ekonomii. Praha, Liberální institut 2006. [75] Ricardo, D.: Zásady politické ekonomie a zdanění. Praha, SNPL 1958. [76] Robinsonová, J. V.: Ekonomická filozofie. Praha, Professional Publishing 2001. [77] Schumpeter, J.A.: Teória hospodárského rozvoja. Bratislava, Pravda 1985. [78] Schumpeter, J. A.: Kapitalismus, socialismus a demokracie. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2004. [79] Smith, A.: Pojednání o původu a podstatě bohatství národů. Praha, Liberální institut 2001 (nebo Praha, SNPL 1958). [80] Sraffa, P.: Výroba zboží pomocí zboží. Praha, Svoboda 1971. [81] Veblen, T. B.: Teorie zahálčivé třídy. Praha, Sociologické nakladatelství 1999.

15 Vybrané texty k dějinám a komparacím teorií, metodologii, hospodářským dějinám, globalizaci aj.:
[82] Brožová, D.: Malé dějiny ekonomického myšlení přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006. [83] Faltus, J.; Průcha, V.: Všeobecné hospodářské dějiny 19. a 20. století. 2. vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2004. [84] Holman, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení. 4. vydání. Praha, C. H. Beck 2017. [85] Johanisová, N.: Ekonomičtí disidenti: Kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení. Volary, Stehlík 2014. [86] Macháček, M.: Soumrak ekonomie? K problému formalizace a krize smyslu společenské vědy. Ostrava, VŠB-TU 2015. [87] Sirůček, P.: Dlouhé K-vlny (historie zkoumání, vývoj, výhledy) a rozpory soudobé globalizace. Díl I. O cyklech a dlouhých vlnách. Díl II. O globalizaci a dlouhých vlnách. 2. doplněné vydání. Slaný, Melandrium 2015 nebo 3. aktualizované vydání. Praha, Fórum společenských věd KSV 2016. [88] Sirůček, P.; Džbánková, Z.: Racionalita a etická dimenze v ekonomických teoriích (vybrané problémy). Ekonomie a Management, 2006, č. 3. [89] Sojka, M.: Milton Friedman. Svět liberální ekonomie. Praha, Epocha 1996. [90] Sojka, M.: John Maynard Keynes a současná ekonomie. Praha, Grada Publishing 1999.

16 Téma: Základní ideové školy a přístupy soudobé standardní makroekonomické teorie
A) Předmět makroekonomie B) Základní ideové školy v makroekonomii C) Makroekonomická teorie, analýza a politika D) Standardní a nestandardní přístupy E) Charakteristika neoklasiky, její vývoj a etapizace F) Dílo J. M. Keynese v komparaci s neoklasikou G) Formování a proudy keynesovské ekonomie H) Hlavní koncepce a modely neokeynesovství CH) Krize neokeynesovství a antikeynesovská revoluce I) Nové přístupy v keynesovské ekonomii J) Rozpolcenost a konsensus ve standardní makroteorii K) Aktuální stav, spory, problémy a perspektivy makroekonomické teorie ve světle globalizace [1] – kap.1.,3.,4.,5.,9.; [2] – kap.1.,2.,4.2.5.,4.2.6.,4.2.7.,4.2.8.; [4] – kap.1.,14.,15.,16.,17.,18.1.,19.3.; [8] – kap.1.,3.,4.,10.; [11] – kap. 7.,12.,13.,17.,19.; [13] – kap.1.,3.,12.,13.; [26] - Epiloque; [27] – kap.1.,2.,3.,4.,5.,15.,16.; [30]; [31]; [34]; [63]; [86]; [90]

17 Téma: Poptávka po penězích a nabídka peněz (vybrané problémy)
A) Poptávka a nabídka peněz v kontextu modelu IS-LM B) Teorie peněz v díle J. M. Keynese C) Neokeynesovské přístupy k poptávce po penězích D) Kvantitativní teorie peněz – obecná charakteristika E) Fisherova a cambridgeská verze kvantitativní teorie F) Monetarismus a Friedmanova kvantitativní teorie G) Nabídka peněz – exogenní a endogenní peníze H) Další přístupy k penězům a monetární politice (nové keynesovské ekonomie, postkeynesovců a dalších alternativních směrů aj.) [1] – kap. 4.,13.,14.,18.; [2] – kap. 2.,4.2.5.,4.2.6.,4.2.7., 6.5.; [3] – kap. 8.; [4] – kap. 15., 16., 17; [5] – kap. 3., 4.,5.,6.,7.; [8] – kap. 5.,16.; [10] – kap. 1., 2., 4., 6., 7., 8., 9.,10.,11.; [11] – kap. 7.,12.,14.,17.,19.; [13] – kap. 6., 12.; [27] – kap. 8.; [28]; [29]; [32]; [38]; [59]; [62]; [89]

18 Téma: Pokročilejší analýza otevřené ekonomiky (vybrané problémy)
A) Neokeynesovské vidění otevřené ekonomiky B) Čisté vývozy a čtyřsektorový model důchod-výdaje C) Model IS-LM-BP D) Mundell-Flemingův model a jeho implikace E) Determinace měnových kurzů v dlouhém a krátkém období F) Platební bilance a mechanizmy jejího vyrovnávání G) Monetaristické koncepty determinace měnových kurzů a platební bilance H) Agregátní poptávka v otevřené ekonomice CH) Makroekonomie otevřené ekonomiky – pohledy nové keynesovské ekonomie a dalších přístupů [1] – kap. 6.,20.; [2] – kap. 1., 3., 4., 5.; [3] – kap , , , , , ; [4] – kap. 14., 15., 16.,17.; [5] – kap. 7., 8., 9.,12.; [7] – kap. 4.,5.; [11] – kap. 13.,17.,19.; [12] – kap. 1., 2., 8., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19.; [27] – kap. 9., 10., 11.,12.; [33]; [60]

19 Téma: Ekonomický růst ve světle globalizace (vybrané problémy)
A) Tradiční a nestandardní přístupy k růstu B) Keynesovské a neoklasické modely růstu C) Harrod-Domarův model ekonomického růstu D) Neoklasická východiska a produkční funkce E) Základní rovnice růstového účetnictví F) Solowův model, stálý stav a „zlaté pravidlo“ G) Teorie endogenního růstu H) Aspekty ekonomického rozvoje CH) Koncepce trvalé udržitelnosti I) Globalizace vývoje – vymezení, datování, rozměry, rozpory a perspektivy soudobé globalizace J) Globální problémy a alternativy k soudobé globalizaci [1] – kap. 10.; [2] – kap. 7.1.,7.2.,7.3.,7.4.; [4] – kap. 1., 16.2., 17.1., 17.4.,19.2.,19.3.; [5] – kap. 16., 17.; [7] – kap. 2.; [8] – kap. 9.; [11] – kap. 7., 9., 13.; [12] – kap. 7.; [13] – kap. 5.; [26] – kap.1.; [27] – kap. 13., 14.; [35]; [48]; [61]; [67]; [87]

20 Tematické okruhy (do LS 2016): (podrobnosti ukončení obou částí budou upřesněny vyučujícími)
1) Aktuální stav a problémy soudobé standardní makroekonomie – rozpolcenost a hledání nového konsensu. 2) Model s linií pod úhlem 45 stupňů, IS-LM analýza a implikace pro hospodářskou politiku. 3) Základní neokeynesovské učebnicové modely a přístupy nové keynesovské ekonomie. 4) Vývoj a podoby „staré“ kvantitativní teorie peněz. 5) Teorie peněz u J. M. Keynese. 6) Neokeynesovská rozpracování teorie peněz a peníze v nové keynesovské ekonomii. 7) „Nová“ kvantitativní teorie peněz. 8) Exogenní a endogenní peníze, cílování peněžní zásoby a cílování inflace. 9) Neokeynesovské mechanizmy a přístupy k otevřené ekonomice. 10) Determinace měnových kurzů. 11) Mundell-Flemingův model. 12) Agregátní poptávka v otevřené ekonomice. 13) Solowův model ekonomického růstu. 14) Teorie endogenního růstu. 15) Koncepce růstu a rozvoje ve světle globalizace.

21 Tematické okruhy (od ZS 2016): (podrobnosti ukončení obou částí budou upřesněny vyučujícími)
Základní neokeynesovské učebnicové modely a přístupy nové keynesovské ekonomie (včetně implikací pro hospodářskou politiku) Teorie peněz J. M. Keynese v modelech neokeynesovských a u nových keynesovců Vývoj, podoby a problémy kvantitativní teorie peněz Exogenní a endogenní peníze, cílování peněžní zásoby a cílování inflace Neokeynesovské mechanizmy a přístupy k otevřené ekonomice Determinace měnových kurzů Mundell-Flemingův model Teorie (modely) ekonomického růstu Aktuální stav, problémy, nové trendy a perspektivy standardní makroekonomické teorie Poznámka: okruhy odpovídají původní akreditaci předmětu, vztahují se k výuce P. Sirůčka a jsou orientační (aktuální náplň MAE části předmětu je možné přizpůsobovat zájmu, resp. úrovni posluchačů); v případě výuky V. Pošty může být kladen důraz na jiné oblasti a budou poskytnuty další podklady, resp. specifikovány nároky; podrobnosti k zakončení jsou vždy upřesněny vyučujícími, vyžadováno je vypracování seminární práce v rozsahu cca 10 stran (s tématem, které je předem konzultováno s příslušným vyučujícím), ústní část zkoušky bývá zaměřena na diskuzi k seminární práci a dále na témata z teoretické makro- a mikroekonomie, aktualizovaná dle resp.

22 Tematické okruhy formulované do otázek k ústní části zkoušky MAE části kurzu MIE911 (od ZS 2016)
Základní ideové školy a přístupy soudobé standardní makroekonomické teorie, aktuální stav, resp. problémy a perspektivy ve světle procesů globalizace Poptávka po penězích a nabídka peněz Otevřená ekonomika „Staré“ a „nové“ teorie ekonomického růstu

23 MIE911 – prezentace k vybraným tématům (zde především k účelům shrnutí kořenů, vývoje, formování, charakteristik a aktuálního stavu standardní mikro a makroekonomie, též viz prezentace k dalším kurzům, např. 3MI111 či Ekonomie 2 aj. na

24 ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb
ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika (národní hospodářství) ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce ekonomické myšlení (vědomí) individuální a společenské přirozené a kvalifikované ekonomická věda (ekonomie) jako nejvyšší forma ekonomického vědomí 911/1

25 moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín
ekonomie - etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430–355 př.n.l.) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín obecné podnikohospodářské a odvětvové aplikované a mezní aj. zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj.), tj. ekonomických teorií 911/2

26 různé vymezení předmětu i označení a názvy
vznik ekonomie jako vědy - teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) 1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) různé vymezení předmětu i označení a názvy politická ekonomie politická aritmetika economics (ekonomie) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) národní hospodářství apod. 911/3

27 školy ekonomického myšlení
dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy aj.) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů školy ekonomického myšlení kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod.) různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) odlišná doporučení pro hospodářskou politiku navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a na ně navazují další ekonomické školy atd. 911/4

28 ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo- ...) aj. jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod.) různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma – maximalizace užitku, sledování vlastního zájmu aj., neoklasické či keynesovské paradigma atd.) 911/5

29 různá členění ekonomických teorií
standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ individualistické versus kolektivistické přístupy axiomatické a „babylónské“ konstrukce abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empiricko-induktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry matematické a nematematické (verbální) koncepce pozitivní a normativní ekonomie mikroekonomie a makroekonomie apod. metodologické problémy ekonomických teorií v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod.), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj.), metody (abstrakce, dedukce, indukce aj.) v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj.) apod /6

30 důsledek vývoje lidského poznání důsledek rozvoje procesu hospodaření
vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálně-ekonomického vývoje důsledek vývoje lidského poznání důsledek rozvoje procesu hospodaření ekonomické myšlení jako odraz konkrétních hospodářských poměrů, „úkolů“ doby apod. různé periodizace ekonomických dějin rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce (cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revoluce cca od II. SV s etapami (včetně revoluce informační apod.), tzv. revoluce 4.0 (? převrat či další bublina) /7

31 kapitalismus manufakturní a průmyslový
podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální (průmysl) a postindustriální (služby) – R. C. F. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod.): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels kapitalismus manufakturní a průmyslový průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) státně-monopolní kapitalismus, globalizace a postkapitalismus (ultraimperialismus) apod /8

32 ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společensko-ekonomického uspořádání) Xenofón (430–355 př.n.l.), Platon (427–347 př.n.l), Aristoteles (384–322 př.n.l.) naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické („osobní blaho“) a kolektivistické („veřejné blaho“) ekonomické myšlení středověku podřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie mnišské řády (františkáni, dominikáni aj.) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ Tomáš Akvinský (1225–74) /9

33 doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance
od 15. století emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce (M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj.) merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca – 18. století období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd.) zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) pomocí zahraničního obchodu zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod.) raný a rozvinutý merkantilismus T. Mun (1571–1641), J. B. Colbert (1619–83) aj /10

34 definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie
zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj.) mezi společenské třídy ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) makropřístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – absolutní (A. Smith) a komparativní (D. Ricardo) výhody, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj.), dobová podmíněnost (A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce) /11

35 Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“)
různá členění a etapizace klasické školy, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů doba trvání cca 1662 – 1871 anglická a francouzská větev „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623–87), A. Smith (1723–90), D. Ricardo (1772–1823) ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj.) - J. S. Mill (1806 –73) aj. Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790–1864), T. R. Malthus (1766–1834), J. B. Say (1767–1832), J. S. Mill (1806–73) aj. cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesovské neoklasiky) /12

36 neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie etapizace neoklasiky předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I., resp. II. SV neoklasika v době dominance keynesovství cca II. SV – 60., resp. 70. léta 20. století neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj.) od cca 70. – 80. let 20. století transformační proměny neoklasiky přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod.) soupeření s keynesovstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod.) tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesovská“ neoklasika) určování cen podle poptávky a nabídky teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie a filosofie /13

37 předkeynesovská neoklasika (formativní období)
předchůdci neoklasiky A. A. Cournot (1801–77), J. H. Thünen (1783–1850), H. H. Gossen (1810–58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) předkeynesovská neoklasika (formativní období) W. S. Jevons (1835–82) cambridgeská škola: A. Marshall (1842–1924), A. C. Pigou (1877–1959), J. M. Keynes (1883–1946) lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834–1910), V. Pareto (1848–1923), později J. R. Hicks (1904–89) aj. marginalismus v USA: J. B. Clark (1847–1938), I. Fisher (1867–1947) rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840–1921), E. Böhm-Bawerk (1851–1919), F. Wieser (1851–1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881–1973), F. A. Hayek (1899–1992), M. N. Rothbard (1926–95) aj. švédská škola (specifická tradice): J. G. K. Wicksell (1851–1926), G. K. Cassel (1866–1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898–1987), B. G. Ohlin (1899–1979) aj /14

38 keynesovská revoluce J. M
keynesovská revoluce J. M. Keynes (1883–1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) vznik, formování a diferenciace keynesovské ekonomie (neo- versus postkeynesovství), neokeynesovství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesovská MAE) J. R. Hicks (1904–89), A. H. Hansen (1887–1975), F. Modigliani (1918–2003), P. A. Samuelson ( ), J. E. Meade (1907–95), J. Tobin (1918–2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912–2006)), postupná neoklasická renesance 70. – 80. léta 20. století: krize teorie i praxe neokeynesovství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesovská. „kontrarevoluce“) monetarismus a ekonomie chicagské školy M. Friedman (1912–2006) nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944), T. J. Sargent (nar.1943) ekonomie strany nabídky A. B. Laffer (nar. 1940) škola veřejné volby J. M. Buchanan (1919–2013 ) cca od 90. let 20. století: rozpolcenost standardní makroekonomie (hledání nového modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek nová keynesovská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod /15

39 neoklasická ekonomie představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu“) – ekonomický liberalismus mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace individuálního užitku ze spotřeby) rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně-logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického „prostředí“ – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj.) 911/16

40 teoretický systém neoklasické ekonomie
teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod.) ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd.) kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod.) moderní směry standardní mikroanalýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj.), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v neokonzervativní etapy /17

41 hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV:
transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – položeny základy moderní standardní MIE analýzy tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) - nové metody moderní MIE precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod.) – P. A. Samuelson ( ), J. R. Hicks ( ) aj. rozšiřování působnosti MIE analýzy – G. S. Becker (1930–2014), směry nového institucionalismu aj. hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) matematická ekonomie a ekonometrie rozpracování modelů celkové rovnováhy koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod.) nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd.) rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod.) teorie nedokonalých a asymetrických informací zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd.) zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj.) formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesovské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj.) 911/18

42 keynesovská ekonomie představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“, frikce na trzích) dichotomie keynesovské ekonomie standardní neokeynesovství a alternativní postkeynesovství neokeynesovství „hlavního proudu“ v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza, úplný keynesovský model) nová keynesovská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků, model IS-PC-MR) 911/19

43 dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv
dominance neokeynesovské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesovství (P. A. Samuelson ( ) aj.) vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu – R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie – M. Friedman (1912–2006)), procesy „neoklasické renesance“ krize teorie a praxe neokeynesovství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisek (nové směry cca od 80. let v čele s novou keynesovskou ekonomií) „antikeynesovská revoluce“ (chicagská kontrarevoluce – role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) cca od 90. let postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesovství (i nestandardních přístupů), spory v MAE (o sklon LM, SRAS, o HP doporučení aj.) rozpolcenost standardní MAE, hledání výchozího modelu (IS-LM versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím plně neobnoven, dílčí konsensus v oblasti monetární politiky a peněz založený na cílování inflace, neschopnost odrazu globalizace a predikce krizí, pochybnosti o cílování inflace, nová sekulární stagnace 911/20

44 oborem EKONOMIE dále míněna teoretická ekonomie (resp
oborem EKONOMIE dále míněna teoretická ekonomie (resp. ekonomické teorie) v širším „sociálně-ekonomickém“ (a kritickém) náhledu včetně alternativních přístupů (mimo „hlavní proudy“ – např. inovační teorie dlouhých K-vln), dějin ekonomických učení, komparace teorií se začleněním do kontextu historického vývoje (dějin obecných, hospodářských, sociálních), resp. rozporných procesů globalizace 911/21

45 Nové trendy makroekonomie na počátku 21. století
důraz na otevřenost ekonomik (koncipování textů mezinárodní ekonomie, s propojením mikro- a makro aj.) důraz na růst (teorie endogenního růstu) problematika krizí (zejména finančních) formální oddělení různých období (krátká – modely keynesovské, delší – přístupy neoklasické) & snaha o propojení a znovuobnovení „konsensu“ (např. paradigma MP na cílování inflace) ? perspektivy makroteorie (posilování přístupů nové keynesovské ekonomie, nové podoby neoklasiky, postkeynesovské „endogenní“ peníze etc.) ? hledání výchozího modelu (IS-PC-MR, DSGE atd.) ? poskytuje standardní makroteorie adekvátní obraz „globálního“ světa a odpovídá na nové otázky i výzvy 911/22

46 Nové trendy mikroekonomie na počátku 21. století
pronikání prvků institucionálních, resp. neoinstitucionálních do dominantního neoklasického systému (transakční náklady aj.) rozvoj a aplikace teorie her (tržní struktury, jejich regulace aj.) rozvoj přístupů experimentální a behaviorální ekonomie ? matematizace standardní ekonomie (aneb „Dobrý sluha/zlý pán“) Mainstream versus alternativní přístupy (aneb „ekonomičtí dogmatici“ versus „ekonomičtí disidenti“) ? ekonomie pro 21. století (nová institucionální ekonomie, postkeynesovská ekonomie, „návrat“ Schumpetera, koncepce samosprávy etc., nebo nová velká neoklasická syntéza či globální keynesovství?) ? Friedman nebo Keynes? Schumpeter? Nebo Marx? 911/23

47 Některé metodologické otázky standardní (ortodoxní) ekonomie
Je ekonomie věda? Je ekonomie věda společenská? Může ekonomie být vědou exaktní? Není ekonomická teorie nezávislá na skutečnosti? ? Realističnost ekonomie a schopnost predikce (např. skepse vůči DSGE modelům, kritika „rovnovážného“ přístupu etc.) Píší ekonomové texty kvůli řešení reálných problémů, nebo čárce za publikaci? Lze dělat politiku proti trhu? Lze dělat politiku proti ekonomické teorii? Jaké teorii? Jaký je stav ekonomie v posledních dekádách? Optimisté („je ve výborné kondici“) versus pesimisté („úpadek“ či dokonce „smrt ekonomie“) 911/24

48 Je formalizace (a matematizace) projevem krize, nebo naopak znakem rozvoje ekonomické vědy? Proč vysoce formalizovaná teorie nedokáže předvídat ekonomický vývoj (hlavně krizový)? Neoklasická ekonomie jako hlavní nositel formalizace, tvoří základ „mainstreamu“ (včetně neoklasické podstaty DSGE modelů, kam noví keynesovci vkládají nepružné ceny), standardní ekonomie jako ekonomie kvantitativní Problémy vymezení neoklasické ekonomie i „mainstreamu“ metodologický individualismus (nejprve je třeba pochopit chování jednotlivců) metodologický instrumentalismus (studium chování jednotlivce jako prostředku pro maximalizaci uspokojení potřeb v souladu s konzistentními preferencemi) metodologická ekvilibrace (axiomatické zavádění rovnováhy, potřebné z hlediska dostatečně pravidelného agregátního chování nutného pro modelové predikce) „Imperiální“ (transdisciplinární) ambice neoklasiky (její aparát používán i v jiných oborech – sociologii, psychologii, historii aj.) úspěchy modelů neoklasiky díky univerzálně použitelnému (a jednoduchému) schématu lidského chování (neoklasika jako teorie chování, striktně racionální chování homo oeconomicus) ? je alternativou behaviorální ekonomie (kritizující neoklasiku za nereálné předpoklady ohledně racionálního spotřebitele či výrobce) 911/25

49 Tzv. formalistická revoluce (s jádrem cca 50. léta 20
Tzv. formalistická revoluce (s jádrem cca 50. léta 20. století, kořeny a počátky již dříve), s centrem v matematickém modelu celkové rovnováhy vliv instrumentalismu M. Friedmana (1953 „Metodologie pozitivní ekonomie“), východiskem je metodologický individualismus, k prověřování hypotéz užíván metodologický pozitivismus, pozitivní ekonomie má být vnitřně konzistentní, teorie musí být empiricky testovatelné a musí poskytovat smysluplné předpovědi (předpovědi mají být v souladu s realitou, předpoklady být nemusí), ?Friedman jako strůjce nebo odpůrce formalizace ekonomie vliv operacionalismu P. A. Samuelsona (1947 „Základy ekonomické analýzy“), důraz na popis (nikoli vysvětlení), neklade důraz na předpovědi ani na přímé testování předpokladů, důraz na operačně smysluplné teorémy teorie rovnováhy jako abstraktní systém (G. Debreu, K. J. Arrow) dynamizace modelů celkové rovnováhy (např. DSGE modely) Kvitesencí formalizace je ekonometrie a kvantitativní ekonomie vliv vývoje i „krizí“ matematiky na vývoj ekonomie zdroj formalismu v ekonomii v podobě tzv. bourbakistického obratu v matematice (snaha o rekonstrukci matematiky na bázi teorie množin) problémy měření ekonomických veličin a jejich závislostí (ekonometrie zkoumající kauzální vztahy mezi veličinami nemá být pouhou statistikou aplikovanou na ekonomické jevy) Kritika neoklasiky, resp. formalizované standardní ekonomie (za uzavřenost, deduktivnost, formalismus, povrchnost) a ekonometrie ze strany kritických realistů Ekonomie standardní (ortodoxní) versus nestandardní (heterodoxní) např. postkeynesovci, neoinstitucionalisté, neorakušané, neomarxisté aj. 911/26

50 tradiční přístupy k ekonomickému růstu
růstový a technologický imperativ (stálý ER, více = lépe, sebeudržující se a exponenciální ER, „růst pro růst“) popularita teorií ER po II. SV: keynesovské (R. F. Harrod (1900–78) aj.), neoklasické (R. M. Solow (nar. 1924) apod.) nesoulad tradičních teorií ER s realitou (např. při aplikacích na rozvojové země) - pokusy o moderní přístupy (např. koncepce endogenního ER) nestandardní (historicko-sociologické aj.) koncepce růstu, resp. rozvoje a vývoje J. A. Schumpeter (1883–1950), W. W. Rostow (1916–2003) aj. nové pohledy na růst, resp. rozvoj zpochybňování růstového imperativu, negativa ER koncepce nulového a omezeného růstu (Římský klub – 1972 „Hranice růstu“, 1974 aj.) + ekonomie kvality života koncepce trvale udržitelného růstu, resp. rozvoje a způsobu života (G. H. Brundlandová – 1987, „lidé – planeta – prosperita“) problémy věcného vymezení trvalé udržitelnosti a bariéry jejího prosazování, civilizační „konzumní past“ /27

51 „Staré“ a „nové“ teorie ekonomického růstu (v rámci standardní ekonomie)
Důraz na růst v podmínkách otevřených, resp. globalizovaných ekonomik Stále prezentován „starý“ neoklasický Solowův růstový model, který je stále více doplňován „novými“ koncepty – teoriemi endogenního růstu „Staré“ modely operují s exogenním technologickým pokrokem Počátky „nových“ spojeny s texty P. M. Romera (1986) a R. E. Lucase (1988) Snaha endogenizovat technologický pokrok Pomocí speciální produkční funkce (s větší vahou kapitálové akumulace, např. AK modely) Pomocí efektů pozitivních externalit kapitálové akumulace Zabudování zdrojů růstu vycházejících ze sféry výzkumu a vývoje + dalších proměnných typu demografických, sociálních, politických, finančních aj. 1. fáze vývoje modelů: rozšíření pojetí kapitálu, s důrazem na kapitál lidský (P. M. Romer, R. E. Lucas, S. T. Rebelo) 2. fáze vývoje modelů: zahrnutí výzkumu a vývoje, jejichž výsledkem je endogenní technologický pokrok (P. M. Romer, P. Aghion, P. Howitt aj.), včetně zahrnutí nedokonalé konkurence v kontextu mikrozákladů R&D modely základních inovací s dramaticky novými druhy zboží R&D modely vyšší kvality produktů K nejjednodušším náleží AK modely, operující s AK technologií (P. M. Romer, S. T. Rebelo, R. E. Lucas, D. K. Acemoglu aj.) Nové vymezení kapitálu Odklon od klesajících mezních výnosů z kapitálu ?Fakta o růstu versus endogenní a exogenní růstové modely (otázky konvergence, vysvětlení rozdílných temp růstu výstupu na hlavu aj.) 911/28

52 globální rozpory a problémy
globalizace vývoje různá pojetí, klasifikace, datování, rozměry a perspektivy procesů G (G ekonomiky, politiky, kultury, změny technologií aj.) lokální a globální charakter společenských rozporů G jako objektivní civilizační trend versus kapitalistická (neoliberální) forma G ekonomická G (internacionalizace, transnacionalita, propojení výrobních a informačních sítí apod.) objekty a subjekty procesů G anti- a alter- G hnutí (např. proti „G finančních trhů“ postavit „G solidarity“, G versus zespolečenštění nebo „mondializace“, modernita apod.) rozpory G a protitrendy (deglobalizace, glokalizace aj.) globální rozpory a problémy strukturace GP (intersociální, přírodně-sociální, antroposociální), subglobální (univerzální) problémy GLEN (globální ekologická nebezpečí) aj. systémový přístup ke společnosti, G i GP možná řešení GP – scénáře vývoje Římský klub (zprávy Římského klubu) /29

53 G jako multidimenzionální, ambivalentní, dynamický, společensko-ekonomický fenomén, který probíhá na řadě úrovní a může nabývat různých podob a forem, včetně odklonů i protitendencí (deglobalizace, glokalizace aj.) technický (resp. technologický) rozměr G ekonomický rozměr G sociální rozměr G politická G kapitalismu aj. hodnoty éry soudobé G G spojována primárně s politickou či kulturní nadstavbou (ve smyslu procesů internacionalizace kultury a hodnot) – již v antice G ekonomická (procesy internacionalizace či ekonomické integrace) od cca 16. – 17. století, včetně akcelerace v posledních dekádách, různé „vlny“ či fáze G (od 60. či 80. let 20. století) apod. spojení G s technologickými změnami a jejich vlivem na ekonomiku a společenskou nadstavbu – v technologickém pohledu G figuruje jako forma rozvoje výrobních sil vázaná na nové komunikační a informační technologie (s nástupem v 80. letech čí 60. letech ve spojení s vrcholem IV. K-vlny nastartované II. SV) rozdílná hodnocení a vnímání důsledků soudobé G perspektivy procesů G z hlediska politických ideologií (liberální, sociálně-demokratické, neokonzervativní, socialistické, marxistické, ekologické aj. scénáře), chaotizace vývoje, kumulace a souběh krizí nestability a rizika současné fáze G, zpomalování a krize neoliberální G, ?obrat k lokalizaci a deglobalizaci /30

54 Teorie hospodářských cyklů
Neexistence jednotné definice ani univerzální teorie cyklů; terminologické, teoreticko-metodologické, empirické aj. problémy Různá členění teorií vysvětlujících příčiny, resp. mechanizmus cyklů různých délek Např. „exogenní“ a „endogenní“ či „monetární“ (s příčinami v oblasti peněz) a „reálné“ (s důrazem na nepeněžní faktory, např. na charakter inovačních aktivit) „Inovační“ přístup je významný zejména u cyklů déletrvajících, především u dlouhých vln (zde tzv. „kondratěvsko-schumpeterovského“ typu); pracovně lze hovořit též o tzv. „inovačně-investičním“ přístupu, kdy se inovační vlny materializují v příslušných investicích, a dřívější investice mohou přispívat k objevení se invencí či inovací Podle Schumpetera (1912, 1939) kapitalistický ekonomický rozvoj, plozený inovačními procesy, neprobíhá plynule a rovnoměrně, nýbrž v periodicky následujících hospodářských cyklech s hlavní rolí inovací; existují tři druhy příčin cyklických kolísání: k podnikatelskému prostředí externí (institucionální změny, bankovní zákony, revoluce, války), faktory ekonomického růstu (kapitálová akumulace či demografické změny) a inovace – Schumpeterem jednoznačně preferované a pokládané za čistě endogenního činitele; inovace jsou spojeny s investicemi do technologií apod. a představují základní hnací sílu systému Základ cyklického vývoje představuje nerovnoměrné rozložení inovací, resp. jejich tendence objevovat se ve „shlucích“; různé dopady inovací, resp. jejich charakter vede k tomu, že se vyskytují hospodářské cykly odlišné délky 911/31

55 Inovační koncept dlouhých K-vln
Jeden z nestandardních přístupů představuje inovační teorie dlouhých vln. Základní teze spočívá ve vyzdvižení úlohy technických a technologických faktorů na ekonomický a cyklický vývoj, resp. dějinný proces vůbec. Kvalitativně nová technika a technologie („vlny“ inovací nejvyšších řádů) vedou, spolu s mnoha dalšími faktory, k postupné transformaci společnosti. Lze konstruovat hypotézy o cca padesátileté periodě těchto zásadních vlivů, které se mohou odrážet i ve výskytu a charakteru válek, revolucí apod. Na uvedených principech lze objasnit pozadí řady historických i aktuálních mezníků vývoje, pochopit charakter soudobé epochy i provádět predikce. Dlouhé vlny jsou mezinárodním fenoménem a jejich význam se může umocňovat s růstem propojování ekonomik. Rozpory globalizace (nejenom ekonomické, ale i „celkové“) je možné interpretovat na základě dlouhých K-vln – cyklů, resp. vln tzv. „kondratěvsko-schumpeterovského“ typu. Blíže viz Sirůček, P.: Dlouhé K-vlny (historie zkoumání, vývoj, výhledy) a rozpory soudobé globalizace. Díl I. O cyklech a dlouhých vlnách. Díl II. O globalizaci a dlouhých vlnách. 2. doplněné vydání. Slaný, Melandrium 2015 nebo 3. aktualizované vydání. Praha, Fórum společenských věd KSV 2016 – dostupné na 911/32

56 Ilustrace sledu dlouhých K-vln

57 Charakteristiky dlouhých K-vln
Období bodů obratu především ekonomických dlouhých vln jsou vždy přibližná a vztahují se k nejvyspělejší zemi či zemím U jednotlivých vln lze identifikovat nosné obory technologických změn („tahouny“) i příslušná centra (Británie u I. a částečně II. K-vlny či zejména USA ve 20. století). Body obratu ekonomických dlouhých vln mohou být spojovány s pozadím historických událostí, revolucí nebo válek aj. Každá z vln se skládá ze dvou základních fází: etap vzestupu a poklesu; čistě ekonomické indikátory fází mohou být spojovány s vývojem HDP, tempy růstu průmyslové výroby, vývojem míry ziskové, produktivity kapitálu a dalšími ukazateli v národním i mezinárodním měřítku Společenský vývoj je nutno pojímat coby komplikovaný proces provázaných změn, kde bývá nejednoznačné definovat, co je příčinou, a co následkem atd. Zásadní změny v technologiích a technice se postupně promítají do dalších společenských subsystémů (ekonomika, sociální struktura, hodnoty, politika) a do chování různých vrstev, jejichž pozice v systému se díky změnám též mění V širším, především politologickém, kontextu lze mapovat ideologické a historické pozadí fází vzestupů a sestupů K-vln Obecné charakteristiky K-vln přitom mohou být modifikovány, a jednotlivé K-vlny se vyznačují též i zvláštnostmi; mezi průběhem dlouhých vln nalézáme rozdíly; K-vlny mohou vykazovat, kromě rysů obecných a zvláštních, i rysy jedinečné 911/34

58 Mezníky zkoumání dlouhých vln
První zmínka: Clarke (1847) Průkopníci: Parvus (1901), Van Gelderen (1913), De Wolff (1929) Zakladatel teorie: N. D. Kondratěv – v 20. letech identifikuje existenci tří „velkých konjunkturních cyklů“ , podtrhuje pravidelný a cyklický charakter 48-55letých vln a mechanizmus spojuje s vnitřními procesy Klíčová postava inovačních přístupů: J. A. Schumpeter (1912, 1939, 1942) - báze cyklického vývoje tkví v nerovnoměrném rozložení spontánně vznikajících inovací, majících tendence shlukovat se do období a sektorů, hospodářský rozvoj, plozený inovačními procesy, neprobíhá plynule a rovnoměrně, nýbrž v periodicky následujících cyklech s hlavní rolí inovací Rozpracování inovační teorie: G. O. Mensch (1979) – bazické inovace atd., F. Valenta (1969, 2000) – inovační řády aj. Další přístupy do 50. let 20. století: „kapitálově investiční“ (Gelderen, Kondratěv)‚ „kapitalistických krizí“ (Trockij), „válečné“ a „monetární“ (Ciriacy-Wantrup, Simiand, Silberling, Bernstein, Cassel) Soudobé koncepce: „inovační“ (Schumpeter, Mensch); „kapitálové“ (Mandel, Forrester); „zaměstnanosti“ (Freeman); důraz na „potravinové a surovinové zdroje“ (Rostow) a „syntézy“ (Van Duijn) 911/35

59 Otevřené otázky inovační teorie dlouhých K-vln
?„past“ technicko-technologického determinismu (podcenění subjektivních aj. faktorů vývoje) ?„mechaničnost“ – vlny, resp. inovace přímo nevyvolávají války či revoluce ?„endogennost“ – pojetí inovací jako čistě endogenního faktoru ?„monokauzalita – objasnění všech cyklů (Kitchinovy, Juglarovy, Kondratěvovy, resp. Wardwellovy aj.) pomocí inovací ?„symetričnost“ – vysvětlení horního i dolního bodu zvratu stejnými faktory ?„shlukování“ inovací – empirická podpora, ? shlukování ve stadiu invencí ?„načasování“ inovací – potřebné podmínky, vyčištění historického terénu ?„propojení“ cyklů – multicykličnost: 1 Kondratěv = 6 Juglarů, 1 Juglar = 3 Kitchinové (KI) (dle Schumpetera), 1 K = 2 Wardwelly = 6 J = 18 KI (dle Valenty) ? dlouhé vlny nebo dlouhodobé cykly, ? dlouhodobé cykly ekonomické aktivity nebo cenového vývoje, ? hospodářské dlouhé vlny nebo dlouhé vlny sociálně-ekonomického vývoje, ? propojení sfér systému etc. ? ukončení IV. K-vlny a náběh V. K-vlny, ? úvahy o VI. K-vlně /36

60 ekonomický model člověka a racionality
koncepce člověka ekonomického (homo oeconomicus) jako standardní model lidského chování ve společenských vědách principy racionality a optimalizace (maximalizace) maximalizace individuálního užitku ze spotřeby ve vlastním zájmu jako tzv. základní (tj. neoklasické) ekonomické paradigma racionalita (konzistentnost rozhodování v souladu s preferencemi, sledování vlastního zájmu, maximalizace osobního prospěchu) užitkově-nákladové kalkulace, vždy dokonale racionální jednání, ahistoričnost, bezčasovost (člověk bez minulosti, přítomnosti a budoucnosti, bez paměti), individualismus, kosmopolitismus, izolovanost od ostatních lidí (svoboda ve spotřebě), univerzalita (ekonomie jako věda imperiální) různé formulace homo oeconomicus (A. Smith, W. S. Jevons, C. Menger, A. Marshall, V. Pareto aj. + moderní axiomatika racionálního chování + rozpracování teorie spotřebitele, firmy aj.) teoretické i praktické extenze logiky homo oeconomicus (koncepce racionálních očekávání, teorie veřejné volby, ekonomie strany nabídky, ekonomická analýza práva, přístup G. S. Beckera k veškerému lidskému chování atd.) další koncepce racionality (omezená R, „kvazi“ R apod.) 911/37

61 kritika koncepce racionality homo oeconomicus
přílišný individualismus, racionalismus a utilitarismus redukce mnohorozměrné lidské bytosti na jednorozměrné monstrum „homo coca-colens“ apod. abstrakce od biologické, antropologické aj. podmíněnosti lidského chování povyšování ekonomických principů na univerzální, resp. obecně platné (ekonomická imperialita) statičnost, nezohlednění prostředí (institucí, vlastnictví, etiky, morálky, kultury aj.) implikuje tah na efektivnost, stálý růst a konzumní orientaci, závažné praktické, resp. HP dopady člověk jako bytost společenská, klíčový vliv „sociálna“ hledání nového paradigmatického zakotvení ekonomické vědy adekvátní globalizovaným podmínkám (např. A. Etzioni – místo egoismu „JÁ“ postavit vstřícné společenství „JÁ + MY“ aj.) /38

62 alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo "hlavní proudy" soudobé ekonomické vědy
různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) obvykle větší důraz na společenskost ekonomie a na metody empiricko-induktivní často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase, bez přílišné matematizace a formalizace často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů soudobé globalizace) 911/39

63 Další snímky k vybraným tématům (přehledové shrnutí vývoje ekonomického myšlení ve standardní linii, nové trendy v 21. století, vybrané nestandardní přístupy, metodologie, fenomén globalizace, dlouhé K-vlny etc.) dostupné na v rámci prezentací ke kurzům 3MI111 či 33F407 nebo 3MI402 aj.