19) Základní, pokročilé a profe-sionální techniky a postupy modelování

Prezentace na téma: "19) Základní, pokročilé a profe-sionální techniky a postupy modelování"— Transkript prezentace:

1 19) Základní, pokročilé a profe-sionální techniky a postupy modelování
Název SŠ: SŠ-COPT Uherský Brod Autor: Pavel Gabrhel ak. soch. Název prezentace (DUMu): 19) Základní, pokročilé a profe-sionální techniky a postupy modelování Název sady: Výtvarná příprava Ročník: 1. Číslo projektu: CZ.1.07./1.5.00/ Datum vzniku: Uvedení autoři, není-li uvedeno jinak, jsou autory tohoto výukového materiálu a všech jeho částí. Tento projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.

2 Anotace Záměrem této sady výukových materiálů s názvem „ Základní, pokročilé a profesionální techniky a postupy modelování “, je ukázat žákům, kteří se v této oblasti vzdělávají, jakým způsobem se vytváří portrét, nebo postava. Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě popíší postupně tematické oblasti, které jsou probírány v předmětu výtvarné přípravy na naší SŠ.

3 Základní, pokročilé a profesionální techniky a postupy modelování
Abychom poznali možnosti práce s hlínou, začneme s nejjednoduššími věcmi. Prohníst hlínu a jen prsty formovat jednoduché tvary: koule, kvádr, krychle… Hmat je dobré cvičit též se zavřenýma očima. Postupně přecházíme ke složitějším tvarům, přírodním (jablka, hrušky, listy stromů…), nejdříve se snažíme mo-delovat realisticky podle přírody, později stylizujeme tvary, ať je to modelování reliéfu, nebo volné plastiky.

4 Práce pro pokročilejší, kteří uvědoměle vystihují nejen tvar,
ale i stíny tvořené plochami různých sklonů, hloubek nebo výšek – tzv. „plány“. Při práci dbáme na kvalitu a hustotu hlíny. Příliš měkká se lepí na ruce a rozmazává, tvrdá se zpracovává obtížněji. Dále dbáme, aby spodní vrstva byla tužší než vrchní, aby nepovoloval. Je nutné si uvědomit, že modelování je přidávání hmoty (v opaku při řezbě nebo sekání) a přidávat postupně jen tolik, aby se nemuselo odebírat.

5 Nevýhodou hlíny je její vysychání. Proto musíme dílo
udržovat vlhké. Hlína není vhodná pro práci déle trvající, nebo v tenké vrstvě. (V případě déle trvající práce, balíme do navlhčené tkaniny a překrýváme neprodyšnou fólií). Pro práci drobných děl je vhodnější plastelína nebo vosk. I tento materiál má své nevýhody: v chladu tuhne, vteple nebo při delším hnětení v ruce, měkne.

6 Modelování hlavy a poprsí
Pro modelování hlavy – portrétu je nutné použít tzv. „lešení“ (kříž). Používá se proto, že masa hlíny je těžká a bez armatury lešení by se dílo deformovalo.

7 Začínáme modelovat tak, že na lešení lepíme proužky husté, tuhčí hlíny a vytvoříme tzv. „hrušku“. Ta nám zabrání sesunutí dalších vrstev už o něco měkčí hlíny. Hruška musí být pečlivě dotlačená bez bublin vzduchu. Dál lepíme menší a menší kousky hlíny, při čemž sledujeme tvar modelu a srovnáváme s modelovaným dílem.

8 Tvary pozorujeme ze všech stran, shora zdola z profilu a anface - ze předu.
Všechny tvary musíme vidět jasně i ve své představě. Nakonec dílo dokončujeme pokrýváním tenké vrstvičky měkké hlíny podobné pokožce. Stále musíme mít na zřeteli anatomii hlavy.

9 Při modelování je nejvhodnější, aby hlava modelu, hliněné dílo bylo ve stejné úrovni s okem sochaře.
Velmi důležité mít na paměti mimiku, kde je zvlášť nutné psychologické proniknutí osobnosti, vyjádření její duševní atmosféry. Někdy ve snaze po vnější podobnosti, ztrácíme podstatu tvaru a charakteru a zapomínáme na utváření formy správnosti objemů. Nejčastější chybou bývá upnutí se na detail a celek uniká.

10 Po dokončení práce se upravuje podstavec.
Někdy hlava končí jen krkem kdy spočívá na ploché desce různé výšky. Také se někdy používá kulatý podstavec. Hlavní je, aby podstavec harmonoval s celkem a pozvedal účin díla.

11 Modelování celé postavy
Zde je nutná znalost anatomie celého těla, jak kostí, tak svalů. Proto je třeba se seznámit s teorií, ale též řadou plastických studií a kreseb nejlépe podle živého modelu.

12 Pohyb a rovnováhu těla můžeme vysledovat a poučit se studiem egyptských a řeckých archaických soch stojících většinou zpříma na obou nohou, nebo řeckého kontrapostu, kdy váha těla spočívá na jedné noze a druhá volná, budí dojem pohybu.

13 Při modelování celé figury si určíme zmenšené měřítko
1 : 3, nebo 1 : 2. Méně často volíme životní měřítko. Při zmenšeném měřítku redukujeme veškeré míry modelu v témže poměru. Při modelování postupujeme v podstatě jako u portrétu, hlavy.

14 Otázky na závěr Co je třeba použít při modelování portrétu?
Jaké měřítko se používá při modelování figury?

15 Otázky na závěr (b) Popiš postup při modelování portrétu?
Jaký materiál se používá při modelování figury?

16 Zdroje pro textovou část
HÉGR, Miloslav. Technika sochařského umění. 1. vyd. Praha: Orbis, 1959. PARRAMÓN, José María. Jak kreslit: historické pozadí, materiály a pomůcky, techniky a postupy, teorie a praxe umění kresby. České vyd. 2. Překlad Magdalena Pechová. Praha: Jan Vašut, 1998, 112 s. Jak na to (Jan Vašut). ISBN Svet umenia. Ikar. ISBN PIJOAN, José. Dějiny umění. Praha: Odeon, 1984. MRÁZ, Bohumír a Odborná spolupráce Marie ČERNÁ. Dějiny výtvarné kultury. 4. vyd., V Idea servis 3. vyd. Praha: Idea servis, ISBN

17 Seznam zdrojů pro použité obrázky