Živočišná buňka.

Prezentace na téma: "   Živočišná buňka."— Transkript prezentace:

1    Živočišná buňka

2 Prokaryota x Eukaryota
Dělení živočišných buněk: - buňky jednobuněčných organismů – volně žijící samostatné jednotky - buňky mnohobuněčných → větší morfologické i funkční celky Odhadovaný počet všech buněk lidského těla: asi 60 miliard s více než 200 buněčnými typy.

3

4 Povrch živočišné buňky:
Plasmatická membrána - zajišťuje tok látek, energie a informace mezi buňkou a okolím Úkol: Uvědomit si povrch sledovaných buněk bukální sliznice.

5 Velikost živočišných buněk: značně rozdílná
rozdíly i mezi funkčně stejnými typy buněk – např. jaderné erytrocyty: 15 – 80 µm průměrná velikost živočišné buňky - okolo 20 µm nejmenší – zrnité buňky zevní jádrové vrstvy mozečku a erytrocyty člověka – 7,5 µm megakaryocyty kostní dřeně, osteoklasty kostních tkání – 40 až 90 µm motorické buňky předních rohů míšních a pyramidální buňky mozku – až 150 µm Největší - oocyty obratlovců: obojživelníci až 2 mm ptáci až několik cm (+ pštrosí vejce) Megakaryocyt je velká buňka, z níž vznikají krevní destičky. Vzniká z hematopoetické kmenové buňky, má mnoho jader (asi 4–násobek DNA přítomné v diploidních buňkách) a dosahuje velikosti 40–150 mikrometrů. Nejvíce megakaryocytů se nachází v kostní dřeni, ale jsou přítomny také v plicích a v menší míře i v jiných orgánech.[1] Tvorba krevních destiček neprobíhá typickým způsobem, jako u zbytku krvetvorby, protože krevní destičky vlastně nejsou buňky. Megakaryocyt zřejmě tvoří cytoplazmatické výběžky zasahující přímo do dutiny krevních vlásečnic a destičky se z megakaryocytů pouze odlamují jako váčky cytoplazmy.[2]

6 Většina buněk má drobné rozměry, většinou
Většina buněk má drobné rozměry, většinou mikrometrů v průměru, souvisí to se vztahem povrchu a objemu tělesa; se zvyšujícím se objemem vzrůstá i povrch, ale ne ve stejném poměru. Čím je buňka menší, tím větší je poměr povrchu k objemu, a tím více látek může skrz něj vyměňovat s okolím a udržovat tak reakce uvnitř buňky v chodu. Proto je výhodnější více malých buněk než jedna velká buňka → vznik mnohobuněčných organismů, kde specializované tkáně (krev) zařizují výměnu látek s okolím.

7 Úkol: Srovnat velikost buňky bukální sliznice s průměrnou velikostí živočišných buněk (20 µm)

8 Tvary živočišných buněk:
oválný nebo kulovitý (volné buňky) prostorové mnohostěny (buňky v tkáních) – např. epitel vřetenovitý (hladká svalovina), hvězdicovitý (kostní a pigmentové buňky) pohárkovitý hruškovitý pyramidální (nervové buňky) améboidní (pohybující se makrofágy) Úkol: Definovat tvar buněk bukální sliznice

9 Organizace živočišných buněk:
protoplazma ohraničená plazmatickou membránou - jádro a jeho složky - cytoplazma a její složky Organely a jejich funkce

10 Organely a jejich funkce:
Endoplasmatické retikulum syntéza proteinů - syntéza molekul biomembrán všech ostatních biomembránových organel (tj. všech membrán lipidů a transmembránových proteinů ) + všechny proteiny určené pro extracelulární funkce (enzymy, hormony, krevní bílkoviny aj.) - podíl na regulaci koncentrace Ca2+ v cytoplazmě Golgiho aparát chemické modifikace látek (především glykosylace, sulfatace, speciální proteolýza) syntetizovaných v ER a jejich distribuce v buňce

11 Organely a jejich funkce:
Lyzozómy katabolické biochemické procesy – hydrolytické enzymy – hydrolyzují bílkoviny, NK, cukry, lipidy Peroxizómy: detoxifikace katalýza rozkladu mastných kyselin enzymy: oxidáza, urátoxidáza, luciferáza

12 soubor produktů látkové výměny a metabolické činnosti buňky
Buněčné inkluze: soubor produktů látkové výměny a metabolické činnosti buňky - tukové krůpěje - glykogenová zrna - krystaly bílkovin - pigmenty - exkrety a sekrety

13 Rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou: rostlinná buňka
- plazmatická membrána + buněčná stěna - systém vakuol (= vakuom) – větší vakuoly - chloroplasty (plastidy) - jiné buněčné inkluze (např. škrob) - dělicí vřeténko – amorfní oblast; centrifugální dělení buňky (x centripetálně u živoč.)

14 Rozdíl mezi živočišnou a rostlinnou buňkou: živočišná buňka
- nemá buněčnou stěnu, plastidy, má malé vakuoly - dělicí vřeténko – organela centriol dělení buňky - centripetální (zaškrcování) vznik buněčné přepážky - jiné buněčné inkluze – zásobní škrob glykogen Živočišné buňky jsou tkáňově a orgánově více specializovány.

15 Pozorování preparátu - buňka bukální sliznice:
Povrch buněk (cytoplazmatická membrána) Velikost buněk (počet dílků v OK měřítku) - délka a šířka buňky, průměr jádra Tvar živočišné buňky Obsah cytoplazmy Jádro: tvar, velikost a umístění jádra v buňce, vnitřní struktura jádra, přítomnost či nepřítomnost jadérek Určit fázi buněčného cyklu, v němž se velká většina pozorovaných buněk nachází

16 Měření v mikroskopu

17 Objektivové měřítko Objektiv 10x Objektiv 4x Objektiv 100x

18 vložené v okuláru v rovině, kde vzniká obraz pozorovaného předmětu
Okulárové měřítko = sklíčko s měřítkem vložené v okuláru v rovině, kde vzniká obraz pozorovaného předmětu (tj. v místě okulárové clony) (1 cm dělený na 100 dílků nebo 0,5 cm dělený na 50 dílků) Při jeho použití místo běžného okuláru vidíme obraz předmětu a měřítko současně. Okulárové měřítko je očíslované (objektivové není).

19 Okulár s okulárovým měřítkem
clona

20

21

22 Postup měření: 1. Okulárem s měřítkem zaostříme objektivové měřítko. Obě měřítka srovnáme do rovnoběžné polohy otočením okuláru a posunem objektivového měřítka. Hledáme, která ryska OK měřítka se přesně kryje s některou ryskou OB měřítka, nejlépe v levé třetině pole. Podobně určíme shodu rysek v pravé třetině pole. Vypočítáme mikrometrický koeficient k : počet dílků OB měřítka . 10 k = [µm]   odpovídající počet dílků OK měřítka Mikrometrický koeficient udává, kolika mikrometrům odpovídá jeden dílek OK měřítka pro daný objektiv.

23 2. OB měřítko vyměníme za preparát a určíme, kolika dílkům
2. OB měřítko vyměníme za preparát a určíme, kolika dílkům OK měřítka odpovídá délka a šířka objektu (např. buňky). Zjištěný údaj násobíme mikrometrickým koeficientem pro použitý objektiv. Mikrometrický koeficient platí jen pro určitý objektiv, okulár a danou délkou tubusu. Mění-li se některá z těchto složek, musí se koeficient vypočítat znovu. Je výhodné napsat si vypočítané koeficienty pro všechny objektivy do tabulky, kterou máme k dispozici, kdykoliv mikroskopujeme.