Hospodářská politika Téma č. 2: Koordinace ekonomiky a hospodářsko-politické koncepce Petr Musil petrmusil1977@gmail.com.

Prezentace na téma: "Hospodářská politika Téma č. 2: Koordinace ekonomiky a hospodářsko-politické koncepce Petr Musil petrmusil1977@gmail.com."— Transkript prezentace:

1 Hospodářská politika Téma č. 2: Koordinace ekonomiky a hospodářsko-politické koncepce Petr Musil

2 Koordinace hospodářství

3 Koordinace hospodářství
koordinace = uvedení do vzájemného souladu koordinace ekonomiky = uvedení prvků (subjektů) v ekonomice do souladu... ... z tohoto hlediska rozeznáváme: ZVYKOVOU EKONOMIKU TRŽNÍ EKONOMIKU CENTRÁLNĚ PLÁNOVANOU EKONOMIKu

4 Zvyková ekonomika koordinace pomocí dědičného sociálního postavení
ekonomika primitivních kmenů (opravdu jen kmeny? a jak to máte doma?) náčelník – bojovníci, lovci – ženy, děti náčelník – rozhoduje bojovníci, lovci – zajišťují obživu a obranu proti útokům zvenčí ženy – zajišťují pokračování kmene, pečují o děti děti – jako zdroj další generace pomalý nebo žádný rozvoj – malý, nebo žádný prostor pro invenci a vlastní iniciativu („takhle jsme to dělali vždy a fungovalo to“) většinou funguje na principu naturálního hospodářství

5 Tržní ekonomika koordinace pomocí cenového mechanismu
dělba práce – specializace – vznik trhů aby se trhy mohly koordinovat, důležitá je svobodná tvorba ceny => => cenový systém zajišťuje vyrovnávání S a D a efektivní fungování trhů hospodářství se koordinuje SAMO cena přenáší informaci o tom CO a KOLIK mají firmy vyrábět nejefektivnější forma hospodářské koordinace – ne všichni ekonomové se však na tom shodnou (viz např. tržní selhání)

6 Centrálně plánovaná ekonomika
hospodářství je koordinováno z centra důsledek hospodářských problémů od konce 19. stol. do Velké krize 30. let základní teze: centrální plánovač je moudřejší a informovanější než tržní subjekty silný ideologický základ – „všichni máme stejné žaludky, tedy stejné potřeby“ používané nástroje jako: cenová a mzdová regulace, přídělový systém, umístěnky, vytváření plánů (co a kolik se má vyrábět) a důraz na jejich plnění atd.

7 Schéma plánovací procedury
plánovací centrum upravená poptávka stínové ceny a sociální zásady stínové ceny konečná poptávka výrobní programy výrobci hlavní argument pro centrální plánování – teoretická schopnost nastolit rovnováhu ex ante, nikoli ex post, jak je nastolována na trhu

8 Aplikace plánování v praxi
imperativní plánování – bývalé socialistické země v různých zemích různě důrazné („tvrdé“ plánování především v SSSR, ČSSR; liberálnější forma např. Polsko, Maďarsko) důsledky: postupný ekonomický úpadek, absence osobní iniciativy, nerovnováhy na trzích (něčeho nadbytek, něčeho nedostatek) – někteří ekonomové jsou přesvědčeni, že pád socialismu měl především ekonomické důvody (růst založen především na zvětšování objemu vstupů) indikativní plánování – v rámci tržních ekonomik, informativní funkce pro subjekty, kam chce vláda ekonomiku nasměrovat – např. v JPN a FRA po WWII

9 Hospodářsko-politické koncepce

10 Členění HOPO Hledisko šíře záběru: Hledisko stylu praktické HOPO:
makroekonomická: rozpočtová (fiskální), měnová (monetární), vnější (mezinárodní), důchodová mikroekonomická: politika ochrany hospodářské soutěže, strukturální, rozdělování a důchodová, sociální Hledisko stylu praktické HOPO: anglo-americký proud: HOPO jako krátkodobá konjunkturální politika kontinentální proud: HOPO jako systémotvorná činnost státu Hledisko míry státních zásahů do hospodářství liberální koncepce: minimalizace státních zásahů intervencionistická koncepce: státní zásahy jako základní princip

11 ...výsledkem jsou pak různé kombinace HOPO
např. liberální fiskální politika kontinentálního proudu: taková HOPO se bude snažit minimalizovat přerozdělování, stanovovat jednoduchá a jasná pravidla s minimem regulace nebo např. intervencionistická monetární politika anglo-amerického proudu: centrální banka se snaží v každé fázi hospodářského cyklu upravovat úroveň úrokových měr, bude aktivistická

12 Blíže k jednotlivým hospodářsko-politickým koncepcím
směry liberální HOPO: fyziokratismus (Quesnay, Turgot), klasický liberalismus (Smith, Say, Ricardo, Mill), neoliberalismus (Mises, Hayek, Friedman, Lucas, Eucken, Erhard, ...) směry intervencionistické HOPO: merkantilismus (Mun, Colbert, Montesqieu,...), keynesiánství (Keynes, Samuelson, ...), plánování (Lange)

13 Liberální HOPO a role státu
stát má zajistit vnější a vnitřní bezpečnost dbát na dodržování (Smith), případně tvorbu (Eucken) stabilních (Lucas, Sargent) pravidel ostatní ponechat na tržních silách v praktické HOPO důraz na stabilitu cenové hladiny a měny (viz friedmanovský monetarismus) – vychází z MV=PY nízké daně motivují k ekonomické aktivitě (Laffer) nízký stupeň přerozdělování

14 Intervencionistická HOPO a role státu
trh se vyčišťuje jen, má-li k tomu podmínky pokud ty nejsou, stát má intervenovat, tj.: stimulovat agregátní poptávku (Keynes) eliminovat hospodářský cyklus – např. progresivním zdaněním důraz na dosahování plné zaměstnanosti v praktické HOPO zvyšování G (důraz na fiskální politiku), snižování úrok.měr (měnová politika jako podpůrná) v nejtvrdší formě – centrální plánování

15 Hospodářská politika intervencionistická koncepce liberální koncepce
směry praktické HOPO intervencionistický (keynesiánský) New Deal keynesiánská etapa indikativní plánováni v JPN skandinávský model,francouzský model atd. konzervativní (monetaristický) thatcherismus reaganomika sociálně tržní hospodářství Kohlova éra Klausovy transformační vlády