Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR

Prezentace na téma: "Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR"— Transkript prezentace:

1 Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR
RNDr. Oleg Ditrich, CSc Laboratoř lékařské parazitologie PaÚ AV ČR Tel.: 5420

2 Pojem lékařská parazitologie
Zoologická disciplína Infektologická disiplína Vztah k veterinární parazitologii Hraniční obory a související disciplíny (cestovní medicína, pediatrie atd…)

3 Paraziti člověka Vymezení pojmu podle hostitele a původce
Parazitický organismus z živočišné říše jehož obligatorním, fakultativním (i jiným) hostitelem je člověk Výjimky a jejich důvody historické a praktické

4 Hlavní skupiny parazitů
Jednobuněční (prvoci) Mnohobuněční – helminti (Trematoda, Cestoda, Nematoda) Parazitičtí členovci

5 Co taky studuje lékařská parazitologie?
Pneumocystóza – Pneumocystis carinii Mikrosporidióza Borelióza Erlichióza Leptospiróza Mykózy

6 Názvosloví Schistosoma mansoni – schistosomóza
(bilharzióza) Pravidlo priority: Giardia intestinalis České názvosloví – kdy a proč?

7 Základní schema popisu lidských parazitóz 1
Základní schema popisu lidských parazitóz 1. Původce a jeho systematické zařazení 2. Životní cyklus 3. Patogenita, patogeneze 4. Geografické rozšíření 5. Prevence, možnosti tlumení 6. Diagnostika (7. Léčba)

8 parazitózy Autochtonní Importované Oportunní

9 Parazitologický výzkum ve světě
University Akademická pracoviště CDC WHO

10 Parazitologický výzkum u nás
University PaÚ Resortní: SZÚ – referenční laboratoře Hygienická služba Laboratoře v nemocnicích Privátní laboratoře

11 Základní literatura v lékařské parazitologii
Učebnice, diagnostické příručky a atlasy, elektronická média, periodika

12 Amébóza – amoebiasis (amébová dysenterie, jaterní amébóza, amoebom)
Původce: Entamoeba histolytica Schaudinn, 1903 Loesch, Petrohrad 1875 Hlava, Praha 1887

13 Louis Stanley Diamond Émile Joseph Alexandre Brumpt
Fedor Aleksandrevitch Lösch

14 Entamoeba histolytica - životní cyklus

15

16

17 Stavba buňky: 1 jádro, vakuoly nemají definované ER, struktury připomínající hladké ER nemá Golgiho aparát Nemají mitochondrii ani hydrogenosom 1 rudimentální organela „mitosom“, „cryptom“ - dvojitá membrána - Hsp60 - mitochondriální typ, N-terminální „leader“ sekvence

18 Nativní trofozoity E. histolytica

19 SEM trofozoit E. histolytica

20 SEM trofozoity E. histolytica

21 Entamoeba histolytica - trofozoity
10 mm

22 Entamoeba histolytica -cysty C C
N2 N3 N4 N1 10 mm

23 E. histolytica – trofozoity
Gomoriho trichróm

24 Trofozoiti 10-60 m, rozlišitelná endo a ektoplasma (granuloplasma a hyaloplasma), eruptivní lobopodie, ve vakuolách bakterie, erytrocyty Cysty 10-20 m, 1-4 jaderné, v mladých cystách glykogenová vakuola, během zrání - chromidie

25 Entameoba histolytica - Entamoeba dispar
invazivní neinvazivní Střevní onemocnění popsáno 1875 v Sankt Peterburgu (Lösch) E. histolytica - Schaudinn, 1903 E. dispar - Brumpt, 1925 Nová klasifikace - Diamond a Clark, 1994 Nelze morfologicky rozlišit Rozlišení dle genetických, biochemických a imunologických vlastností

26 Onemocnění: 500 mil. lidí infikováno (E. histolytica + E. dispar) 40 mil. onemocní (E. histolytica?) tisíc umírá E. histolytica forma minuta - tvoří cysty E. histolytica forma magna – trofozoiti - erytrofágové

27 Invaze střevní stěny mukosa muscularis mucosae submukosa „flask ulcer“

28 Mechanismy patogenity:
adherence pomocí lektinu rozvolnění epiteliální vrstvy - cysteinová proteáza, kolagenáza kontakt dependentní lyze buněk - „amoebapore“ na kontaktu nezávislá lyze buněk fagocytóza - amebostom

29 Ulcerace střeva při amébové dysentérii

30 E. histolytica ve střevní tkáni

31 E.histolytica ulcerace střeva

32 E.histolytica v játrech

33 E. histolytica - jaterní absces

34 E. histolytica jaterní abscesy

35 E. histolytica jaterní absces

36 E. histolytica kožní léze

37 E. histolytica kožní léze

38 E.histolytica v plicích

39 E.histolytica v mozku

40 Změna Entamoeba histolytica forma minuta na f. magna
tepelný stres, fyzická námaha konstrikce viscerálních cév abnormální funkce buněk střevní sliznice rozvrat střevní biocenózy hypoxie změna redox potenciálu střevní sliznice

41 Entameoba histolytica – diagnostika
Diferenciální diagnostika od bacilární dysentérie Diferenciální diagnostika od nepatogenních améb Klinika a zobrazovací metody Nativ Koncentrační metody (MIFC) Barvení nátěru Serologie Kultivace Molekulární testy

42

43 Amébóza Schigelóza infekce výskyt endemie epidemie inkubace
Amébová a bacilární dysentérie infekce Amébóza Schigelóza výskyt endemie epidemie inkubace týdny, měsíce 2-7 dní průběh bez horeček náhlé horečky palpace levá kyčelní j. difusní citlivost sedimentace v normě zvýšená krevní obraz leukocytóza ve stolici erytrofágy Ch.L. krystaly leukocyty kultivační nález

44 Aspirace hnisu z amébomu

45 Léčba: metronidazol Prevence: přerušení fekálně-orálního přenosu
latríny, kanalizace voda, led, zelenina Léčba: metronidazol (popř. jiné deriváty benzimidazolu)

46 Střevní améby u člověka 7 druhů:
Entamoeba histolytica, E. dispar, E. hartmanni, E. polecki E. coli. Endolimax nana Iodamoeba bütschlii (Dientamoeba fragilis)

47

48

49 Determinace améb: morfologie jádra počet jader v cystě
přítomnost glykogenové (iodofilní) vakuoly přítomnost a tvar chromidií tvar pseudopodií velikost trofozoitů a cyst

50 Rod: Entamoeba „Periferní chromatin“ RNA - odpovídá jadérku
„karyosom“, „endosom“ DNA heterochromatin Dělení: promitóza, nejsou centrioly, dělící vřeténko se tvoří ze středu

51 Skupiny druhů dle počtu jader v cystách:
E. coli člověk 8 jader - původní forma E. dispar E. histolytica E. hartmanni E. moshkovski E. invadens E. ranarum člověk 4 jádra volně žijící hadi žáby E. gingivalis člověk netvoří cysty, původní podoba typu se 4 jadry E. chattoni E. polecki opice 1 jádro člověk, prase

52 Entamoeba histolytica (měňavka úplavičná) za určitých
okolností invazivní patogen E. dispar neinvazivní, snad může působit drobná poškození sliznice Rozlišení: biochemicky - izoenzymová analýza imunologicky - monoklonální protilátky sekvenace genů SSU rRNA - 1.7% substitucí PCR

53 Entamoeba hartmanni Trofozoit 4 -11 m Cysta 4 – 5 (10) m 1-4 jádra
nepatogenní

54 Entamoeba hartmanni Trofozoity - nativ Trofozoity - trichrom

55 Entamoeba hartmanni Cysty - nativ Cysty - trichrom

56 Entamoeba coli nejčastější lidská améba, také u primátů a psů
u nás bývávalo infikováno až 15% populace, nyní mnohem méně Trofozoit 20-30 m, pomalý pohyb, často pozřené bakterie, jádro - hrubá chromatinová granula

57 Entamoeba coli - trofozoity
10 mm

58 Cysty: 15-22 m, zralé 8, výjimečně 16 jader u dvoujaderných glykogenová vakuola chromidie v nezralých cystách třískovitě roztřepené

59 Entamoeba coli- cysty C 10 mm

60 E. polecki hojná v tlustém střevě prasat, vzácně u člověka
Papua-Nová Guinea 35% dětí - těsný styk s prasaty trofozoit m cysty m, jednojaderné, (dvojjaderné) Nepatogenní či mírně patogenní

61 Endolimax nana tlusté střevo člověka, 4-6% populace trofozoit:
6-15 m, jádro - drobná zrnka periferního chromatinu velký karyosom cysty: 8-10 m, 4-5ti jaderné, neobsahují chromidie Nepatogenní (podíl na některých gastrointestinálních potížích?)

62 Endolimax nana - trofozoity
10 mm

63 Endolimax nana - cysty 10 mm

64 Iodamoeba bütschlii prase, člověk trofozoit: 6-20 m
jádro: velký karyosom (asi 1/2 jádra) chromatinová zrna pod povrchem cysty: 8-15 m, jednojaderné, často nepravidelného tvaru velká glykogenová vakuola

65 Iodamoeba bütschlii trofozoity 10 mm

66 Iodamoeba bütschlii - cysty
10 mm

67 Entamoeba gingivalis (měňavka zubní)
ústní dutina člověka, zvláště u starších lidí s defekty chrupu trofozoit m, ekto a endoplasma, pohlcené bakterie a zbytky jader leukocytů cysty netvoří patogenita nejasná