Základy antimikrobiální terapie 9

Prezentace na téma: "Základy antimikrobiální terapie 9"— Transkript prezentace:

1 Základy antimikrobiální terapie 9
Sulfonamidy, nitrofurantoin, kolistin Infekce močových cest Clostridium difficile Renata Tejkalová Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně

2 Antibiotika-rozdělení
A) ATB inhibující syntézu buněčné stěny (peptidoglykanu) beta-laktamy glykopeptidy B) ATB inhibující metabolismus DNA C) ATB inhibující proteosyntézu D) ATB inhibující různé metabolické dráhy - inhibice syntézy kyseliny listové sulfonamidy trimetoprim - nespecifické inhibitory ( redox reakce) nitroimidazoly nitrofurantoin E) ATB poškozující buněčnou membránu kolistin

3 Sulfonamidy Nejstarší antimikrobiální látky (Domagk 1932 objevil při syntéze nových azobarviv připravil červené barvivo - sulfonamido- chrysoidin- Prontosil rubrum.) Domagk zjistil při studiu antibakteriální účinnosti azobarviv in vivo, že tento přípravek uzdravil myši po podání letální dávky hemolytických streptokoků. Proto jej s úspěchem použil u lidí s erysipelem a a výsledky publikoval. Za svůj objev se stal Domagk nositelem Nobelovy ceny v r. 1939.Prontosil rubrum je účinný pouze in vivo. Při zkoušce samotného chrysoidinu a sulfonamidu se zjistilo, že účinný i in vitro byl pouze samotný sulfonamid, prontosil album, nazvaný Dipron. Vyrobena řada derivátů, poprvé v historii disponovala medicína širokospektrým a netoxickým chemoterapeutikem, ale právě rychlý rozvoj zkřížené rezistence omezil značně terapeutické možnosti sulfonamidů. Renezance se dočkaly až v r kombinace s pyrimidiny (trimetoprim).

4 PRINCIP ÚČINKU SULFONAMIDŮ
Sulfonamidy vstupují do počátku syntézy kyseliny listové a tím v konečném dopadu blokují syntézu nukleových kyselin – inhibice syntézy kyseliny listové. Sulfonamidy při tvorbě dýchacího kofermentu - kyseliny listové - nahrazují jako nepravý substrát kyselinu para-aminobenzoovou a tím zastavují růst citlivých mikrobů. Bakterie vlastně včleňují sulfonamidy jako falešný kofaktor místo kys. p-aminobenzoové. Tím je znemožněna další syntéza, biologická reakce se zastaví a bakterie hyne. NH2 NH2 kyselina para-aminobenzoová sulfonamid COOH SO2NH2

5 TŘÍDĚNÍ SULFONAMIDŮ Pro všeobecné Vysoce rozpustné Málo rozpustné
použití (pro uroinfekce) (při průjmech) Sulfathiazol Sulfafurazol Sulfaguanidin Sulfadiazin Sulfasuccidin Sulfadimidin Ftalylsulfathiazol Dlouhodobě působící Pro speciální účely Sulfametoxazol Marfanil (lokálně) Sulfadimetoxin Sulfasalazin Sulfametoxidiazin

6 Praktické použití sulfonamidů
Původně citlivé byly streptokoky, pneumokoky, meningokoky, aktinomycety, nokardie . Středně citlivá řada gramnegativních bakterií i stafylokoky. Časté indikování vedlo k rychlému narůstání rezistence, nejprve gonokoků, později prakticky u všech dříve dobře citlivých druhů, takže se v současné době samotné sulfonamidy nepoužívají. Sulfadiazin a sulfadoxin jsou v kombinaci s Pyrimetaminem stále používány při terapii malárie, toxoplasmózy a nokardiózy. Dosud stále úspěšná je synergická kombinace Sulfametoxazolu s trimetoprimem v poměru 5:1 – Co-trimoxazol.

7 TRIMETHOPRIM - všeobecné údaje
Pyrimidinové chemoterapeutikum připravené v laboratořích firmy Wellcome (nyní GSK) v roce 1961. Špatně rozpustný, velmi hořký, rychle se vstřebává ze střeva, vazba na bílkoviny séra kolem 40%, vylučuje se močí v 90%, volný metabolizace v játrech kolem 10%. Blokuje tvorbu buněčné kys. listové inhibicí dihydrofosfátreduktázy, působení je bakteriostatické. Triprim : - tbl 150 mg 2x denně, max 600mg denně. Především v léčbě a profylaxi IMC - injekční forma ve formě laktátu je u nás nedostupná. Působí na široké spektrum gram+ i gram- mikrobů, vedle toho i na rody Naegleria, Plasmodium,Toxoplasma, Pneumocystis carinii zvláště v kombinaci s některými sulfonamidy

8 Co-trimoxazol Kombinace trimetoprimu se sulfametoxazolem
v poměru 1 : 5 byla 1969 připravena v laboratořích Welcome (nyní GSK). Obě tyto látky inhibují dva následné kroky při bakteriální syntéze kys. listové. Účinnost je synergická, působí až 10x účinněji než jednotlivé komponenty, účinek každé z nich je bakteriostatický, ale výsledek je baktericidní.

9 Co-trimoxazol Kombinované chemoterapeutikum se širokým spektrem
Citlivé : Streptokoky, pneumokoky, meningokoky, aktinomycety, nokardie, Toxoplasma gondii, Pneumocystis jiroveci, Plasmodium spp., některé g- bakterie (E. coli, proteus,klebsiela, hemofilus) Rezistentní : enterokoky, pseudomonády, anaeroby, chlamydie, mykoplasmata, Mycobacterium tuberculosis Per os- téměř úplná absorbce T1/2 12 hod Výborná distribuce do tkání, vysoké koncentrace v plicích, ledvinách, proniká do nitrooční tekutiny, žluči, prostatického sekretu,bronchiálního sekretu, do likvoru Vazba na bílkoviny 45% Indikace: lék volby u IMC, prostatitidy, pneumocystové pneumonie, a toxoplasmózy, alternativa u bronchitidy,sinusitidy,enteritidy,

10 Co-trimoxazol Různé firemní názvy:
Biseptol, Bismoral, Cotrimoxazol, Primotren, Sumetrolim Dávkování: 480mg tbl. i inj. Obvykle 960 2x denně, max. 6 ampulí nebo tablet denně

11 TOXICITA SULFONAMIDŮ - alergie 1-3% (horečka, exantém, konjunktivitida, fotosenzibilizace kůže…) - závažné stavy- vyrážky s horečkou, až sy.Stevens- Johnsonův, nebo epidermolysis toxica (Lyellův sy) který v 25% končí letálně. Častěji k předávkování dochází po dlouhodobě působících sulfonamidech (nemocní AIDS). - poškození ledvin – usazování krystalků sulf.v ledvinách - GIT obtíže, nevolnost, zvracení - poruchy krvetvorby – agranulocytóza, aplastická anemie Pozor na kombinace s jinými léky!

12 Co-trimoxazol -závěr:
infekce močových cest průjmová onemocnění tyfus, paratyfus lehčí pneumokokové a stafylokokové infekce pneumocystová pneumonie (vč. profylaxe u HIV/AIDS)

13 Nitrofurany Baktericidní přípravky, užívané především v profylaxi a léčbě močových a gynekologických infekcí Mechanizmus účinku spočívá v nespecifické inhibice bakteriálních enzymů Vznik rezistence vzácný

14 Nitrofurantoin O O2N CH = N NH O O

15 Nitrofurantoin farmakokinetika:
absorbce v tenkém střevu cca 40-50% - vyšší při podání s jídlem rychlá metabolizace ve tkáních, - rychlé vylučování - t1/2 = 30 min - vyšší hladiny ve žluči a v mléce vylučování ledvinami cca 40% v nezměněné formě Vzhledem k rychlé eliminaci ledvinami je dosahováno terapeutických koncentrací jen v moči, nikoli v ostatních tkáních

16 Nitrofurantoin mechanismus účinku:
inhibice bakteriálních enzymů zajištujících metabolismus cukrů. Baktericidní účinek, rezistence vzácná spektrum účinku: citlivé: E.coli, Citrobater/Salmonella, E.faecalis, stafylokoky, streptokoky, Bacteroides, Neisseria gonorrhoeae intermed: Enterobacter/Klebsiella, E. faecium rezist.: Proteus/Providencia/Morganella, Pseudomonas, Acinetobacter Některé nitrofurany působí na Candida albicans, Giargia intestinalis a Trichomonas vaginalis

17 Nitrofurantoin- nežádoucí účinky
- GIT obtíže - kožní alerg. projevy: cca 1 % - postižení plic (akutní- plicní edém, dušnost, kašel- - nitrofurantoinová pneumonie, chronická- intersticiální pneumonie a fibróza) - poruchy jaterní funkce - periferní polyneuropatie - hemolytické krize, agranulocytóza, megaloblastická anemie - autoimunitní reakce - kancerogenní potenciál, teratogenita nezjištěna

18 Nitrofurantoin použití: Infekce dolních cest močových
Profylaxe IMC (dlouhodobě, při katétrizaci, postkoitálně) - E. coli, enterokoky, S. saphrophyticus - nižší dávkování  málo NÚ - vzácně vývoj rezistence - obtížně nahraditelný !! Lokálně: vagin. tbl, pasta a zásyp Dávkování:100 mg tbl. 3-4x denně, profylaxe 1 tbl večer na noc.

19 Nifuratel (Macmiror) Podobné, ale širší spektrum (včetně kandidy a triochomonády) Užití: per os i vaginálně Obvyklá dávka mg denně, ve 2-3 dávkách, možno kombinovat s lokální aplikací masti

20 Antibiotika-rozdělení
A) ATB inhibující syntézu buněčné stěny (peptidoglykanu) beta-laktamy glykopeptidy B) ATB inhibující metabolismus DNA (fluoro)chinolony rifampicin C) ATB inhibující proteosyntézu makrolidy (+ azalidy + ketolidy ) linkosamidy tetracykliny chloramfenikol oxazolidinony + aminoglykosidy D) ATB inhibující různé metabolické dráhy E) ATB poškozující buněčnou membránu kolistin

21 Polymyxiny Polymyxin B izolován1947 z kmene Bacillus polymyxa, kolistin (kolistin sulfát, kolistin methansufát) je Polymyxin E - v léčbě od 50.let Bazické cyklické polypeptidy, nejsou příbuzné s jinými ATB Vzhledem k toxicitě, špatné snášenlivosti a velmi špatné difuzi do tkání se polymyxin B užívá pouze lokálně Celkově pouze Kolistin

22 Kolistin

23 Kolistin - mechanizmus účinku, spektrum účinku
- narušení funkce cytoplasmatické membrány narušením funkce fosfolipidů. Působí na bakterie vyskytující se extracelulárně - baktericidní účinek jak na klidové tak na množící se bakterie - spektrum účinku: výlučně G- včetně pseudomonád - nevstřebává se z GIT, proto pouze i.v. špatný průnik přes biologické bariéry (hematolikvorovou a hematoencefalickou bariéru), do žluči, kostí, tkání… Po opakovaných dávkách dochází ke kumulaci

24 Rezistence Vzniká jen zvolna, vznik v průběhu terapie je vzácný, přirozená i získaná Přirozeně rezistentní: Proteus spp., Providencia spp. B. cepacia Serratia spp. Brucella spp. Gram pozitivní bakterie Gram negativní koky Anaeroby

25 Vedlejší účinky Pravděpodobnost výskytu nežádoucích příhod může souviset s věkem, funkcí ledvin a stavem pacienta nefrotoxicita (reverzibilní) neurotoxicita až u 27% pacientů s CF (reverzibilní) neuromuskulární blokáda alergie Pozor na kombinace s AG, vanko, diuretiky

26 Dávkování kolistinu Dávka je stanovena podle závažnosti a typu infekce a podle věku, hmotnosti a renálních funkcí pacienta Obvykle 1,5- 2 MIU 3x denně, max. 6 MIU denně Hlavní způsob aplikace i.v. , možnost i.m., intraventrikulárně, inhalačně, někdy lokálně Indikace: sepse, pneumonie, IMC vyvolané rezist. kmeny

27 Infekce močových cest (IMC)
v komunitě po respiračních infekcích jsou druhé nejčastější v nemocnicích jsou nejčastější nosokomiální infekce vyskytující se především v souvislosti s katetrizací močových cest Rezultují se z přítomnosti infekčních agens v moči, z jejich pomnožování v jednom či více orgánech močového traktu s rizikem možného pronikání do tkání, jejich okolí a do krve

28 Močové cesty: Fyziologická situace
U mladších lidí v močových cestách nejsou žádné mikroby. Jen při zevním ústí močové trubice se mohou nacházet mikroby z vulvy či předkožkového vaku U starších lidí se po zánětech často vytvoří rovnováha v podobě asymptomatické bakteriurie (ABU) – kolonizace močových cest, většinou mikroby ze střeva. Tyto mikroby se chovají jako běžná flóra.

29 Vznik močových infekcí
Většina močových infekcí vzniká postupem mikroba proti proudu moče, často v důsledku oslabení tohoto proudu (oslabené pánevní dno u žen, hyperplazie prostaty u mužů). Infekce může proti proudu moče pokračovat  pyelonefritida U těchto infekcí jsou typičtí původci pocházející ze střeva, případně z vaginy či z kůže Některé infekce ledvin vznikají hematogenní cestou (napadená ledvinná tkáň), resp. jsou ledviny součástí celkové infekce, postihující celý organismus

30 Komunitní a nosokomiální IMC jsou většinou bakteriálního původu, prakticky vždy z endogenní flóry jedince. V případě nosokomiálních močových infekcí se vedle endogenní flóry uplatňuje exogenní flóra prostředí, přenášená rukama personálu, popřípadě vzácně z kontaminovaných roztoků nebo pomůcek.

31 základní vyšetření Laboratorní diagnostika IMC
- vyšetření moči biochemické a mikroskopické (pyurie, hematurie, močový sediment, nitrity) - biochemické a hematologické vyšetření krve (KO - krevní obraz, FW - sedimentace erytrocytů,CRP - C‚ - reaktivní protein, SCT - kreatinin v séru, aj.) - mikrobiologické vyšetření moči hemokultivace odběr hemokultur u infekcí s celkovou alterací - akutní pyelonefritidy, chronické pyelonefritidy s akutní exacerbací, renální absces

32 Mikrobiologická diagnostika IMC
Bakteriologická diagnostika kultivační vyšetření moči se stanovením kvantitativní bakteriurie indikace: infekce horních a dolních močových cest cíle vyšetření: - průkaz kultivovatelných původců IMC u osob se symptomy nebo u osob asymptomatických, se stanovením kvantitativní koncentrace bakterií v moči - vyloučení kontaminující mikroflóry - stanovení testu citlivosti k antimikrobním preparátům - kontrola úspěšnosti léčby. principem: je základní kultivační vyšetření na pevných půdách bez pomnožení v tekutých

33 Zásady odběru, skladování a transportu vzorků
Odběr vzorku před zahájením léčby antimikrobními preparáty, nejlépe ráno (k vyloučení či potvrzení asymptomatické bakteriurie musí být vzorek vyšetřen nejméně dvakrát po 24 hodinách). Vzorky dle způsobu odběru ze středního proudu moči spontánně vymočené (opláchnutí uretrárního ústí fyziologickým roztokem nebo peroxidem vodíku 2%) získané katetrizací močového měchýře jednorázově tzv. in and out katetrizace získané z uzavřeného systému permanentního katetru získané sběrem do adhezivních sáčků u dětí získané suprapubickou aspirací moči z močového měchýře přes břišní stěnu získané v souvislosti s chirurgickými výkony na močových cestách

34 zpracování nejpozději do dvou hodin po odběru
Uchovávání a transport vzorku do laboratoře zpracování nejpozději do dvou hodin po odběru - transport v uzavřené sterilní nádobce jsou-li transport a laboratorní zpracování opožděny,musí být vzorek skladován a transportován ve 4o C, maximálně však 24 hod. nedodržení podmínek skladování a transportu výrazně snižuje výtěžnost vyšetření

35 Časové parametry a dostupnost vyšetření.
Základní kultivační vyšetření probíhá 24 hod., hodnocení kultivace je možné za hod. Vyšetření citlivosti k antimikrobním preparátům, popř. biochemická identifikace bakteriálního kmene vyžaduje dalších hod.

36 Bakterie na půdě urichrom
Foto O. Z.

37 Dokumentace Průvodní list k materiálu:
identifikace pacienta (jméno, pohlaví, rodné číslo) diagnosa, důvodná pro identifikaci požadovaného vyšetření popř. jiné klinicky závažné údaje vztahující se k vyšetření terapie antibiotiky způsob odběru vzorku, datum a čas odběru identifikace lékaře a pracoviště

38 Interpretace kvantity ve vzorku moči spontánně vymočené
(kriteria dle Edwarda H. Kasse, 1956) - patogen 105 a více v 1 ml moči ( bakterií a více) je signifikantní bakteriurie - patogen 104 v 1 ml moči je ještě fyziologické množství u žen, suspektní u mužů, malých dětí, v graviditě, při riziku pyelonefritidy a abscesu ledviny - četná bakteriální flóra, tj. výskyt více než dvou druhů bakteriálních agens v kvantitě 105 a více v 1 ml moči (není validním výsledkem) ve vzorku moči získané jednorázovou katetrizací - patogen méně než 103 v 1 ml moči není signifikantní bakteriurie

39 Etiologie IMC bakterie běžné Escherichia coli
Proteus sp. Klebsiella sp. Enterobacter sp. Serratia sp. Pseudomonas sp. Enterococcus sp. v 90 % vyvolavatel akutních nekomplikovaných, méně často vyvolavatel komplikovaných a nosokomiálních IMC (40%) v 5 % vyvolavatelé převážně rekurentních komplikovaných komunitních i nosokomiálních IMC včetně urosepsí, často spojených s celou řadou strukturálních a funkčních abnormalit močových cest, popř. s instrumentálními a katetrizačními výkony v močových cestách

40 bakterie méně obvyklé až vzácné
- Staphylococcus saprophyticus vyvolavatel akutních cystitid u mladých žen, sex. aktivních významný patogen - ostatní koaguláza negativní častá kontaminanta z perineální stafylokoky flóry. Vzácně původce při strukturálních abnormalitách, často v moči u dlouhodobě katetrizovaných. - Str. agalactiae převážně se jedná o kontaminaci moči z poševní mikroflóry - Corynebacterium urealyticum vyvolavatel nosokomiálních infekcí akutních i chronických

41 - Staphylococcus aureus
- Staphylococcus aureus převážně hematogenně (renální absces), ascendentně v souvislosti s instrumentálními výkony - Salmonella sp. hematogenně v průběhu onemocnění septického charakteru - anaerobní bakterie vzácně s patologickými procesy v orgánech močového traktu (tumory), popř. v jejich okolí. - Mycobacterium nejčastější extrapulmonální tuberculosis forma TBC z hematogenní disseminace.

42 Zásady léčby IMC Doporučené postupy (vypracované SKAP se spoluúčastí PSMR) dříve: ATB dní nyní: krátkodobá, racionální, útočná ,vyššími dávkami U nekomplikovaných IMC dolních cest u mladších žen možné jednorázové podání ( kotrimoxazol, amoxicilin). Selhání této terapie může být způsobeno skrytým postižením ledvin.    Jednorázová léčba není vhodná při: - obstrukci močových cest - po nedávné urologické operaci - při známkách pyelonefritidy V minulosti doporučovaná denní léčba chronické pyelonefritidy a IMC u mužů je nedostatečně dlouhá. Léčba by měla trvat 1-2 měsíce.

43 Akutní IMC Většinou empirická léčba - anamnéza, (rezistentní kmeny zcela vyjímečně. Lék volby kotrimoxazol, aminopeniciliny, furantoin. Po výsledcích bakteriologie lze upravit terapii. Vždy nutná kontrola po 48 hod.,5 dnech, 10 dnech. Pyelonefritida  - Akutní často mechanické příčiny (odstranit). Mírný průběh lze léčit stejně jako akutní IMC, (kotrimoxazol,amoxixilin, potencované aminopeniciliny, cef. 2 gen., fluorochinolony). Komplikovaná onemocnění a pyelonefritida po urologické operaci léčba cefalosporiny 3. gen. nebo protipseudomonádové peniciliny či karbapenemy, někdy v kombinaci s AG - Chronická - recidivující pyelonefritida, chronické IMC z obstrukce a sekundárně infikovaná intersticiální nefritida z jiné příčiny. Při terapii vždy nutno vycházet z výsledků mikrobiologického vyšetření. Na místě je dlouhodobá terapie. U chroniků se doporučuje dlouhodobé podávání malých dávek ATB (kotrimoxazol, furantoin, cefalexin).

44 Uretritida Prostatitida Epididymitida
původci: Neisseria gonorhoeae, Chlamydia trachomatis, Ureaplasma urealyticum, Gardnerella vag. aj. Léčba dlouhodobější, adekvátním ATB. Prostatitida  Často spojena s cystitidou, uretritidou. Cílená léčba není možná, původce se obtížně prokazuje (prostatický sekret po masáži). Lék volby je kotrimoxazol, (proniká do prostaty), dále fluorochinolony, ceftriaxon, doxycyklin. Epididymitida u mladých často inf. přenášené pohlavní cestou (kapavka, chlamydie, mykoplazmata), u starších ve spojitosti s prostatitidou. Léčba jako u prostatitidy (doxycyklin, fluorochinolony, kotrimoxazol, ceftriaxon).

45 - sterilní moč do 24-48 hod. po zahájení ATB terapie
Kritéria úspěšné léčby - sterilní moč do hod. po zahájení ATB terapie vymizení leukocytů, pokles horečky, ústup dysurických obtíží - normalizace počtu leukocytů, návrat hodnot FW a močoviny v krvi - přetrvávající bakteriurie v moči získané punkcí nebo katetrizací je známkou selhání terapie. - akutní pyelonefritidu je možno považovat za vyléčenou při dosažení trvalých negativních kultivačních nálezů po dobu 2 týdnů od skončení léčby.

46 Příčiny selhání ATB léčby smíšené infekce
smíšené infekce změna původce vznik sekundární rezistence mechanické příčiny (obstrukce, anatomické abnormality) prostatitida chybná diagnóza nedostatečná léčba

47 Diagnostika a léčba kolitidy vyvolané Clostridium difficile
Doporučený postup 2012 ( ) Jiří Beneš, Petr Husa, Otakar Nyč Společnost infekčního lékařství ČLS JEP Společnost pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP Společnost pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP

48 Hlášené CDI v ČR, 2008-2013 (Epidat)
48 48

49 Etiologicky postavená definice
CDAD: Clostridium difficile-associated disease Clostridium difficile-associated diarrhoe CDI: Clostridium difficile infection = onemocnění, která způsobuje Clostridium difficile. průjem objevující se několik hodin po první aplikaci ATB nebo až týdnů po ukončení antibiotické léčby a vyvolaný toxigenním kmenem CD Zdroj : residuální nebo exogenní (30-40% pacientů v nemocnici a 5-10% v komunitě je kolonizovaných kmenem CD) Podmínkou stanovení této diagnózy je určení etiologie (průkaz agens, průkaz toxinu, evt. koloskopie). Příčinou nemoci je nejčastěji předchozí ATB léčba, ale i cytostatika nebo operace (bez ATB).

50 Patogeneticky postavená definice
Postantibiotická kolitita AAC: antibiotic-associated colitis AAD: antibiotic-associated diarrhea = průjmové onemocnění po podání ATB 􀂄Clostridium difficile 􀂄Staphylococcus aureus 􀂄Clostridium perfringens 􀂄Klebsiella oxytoca 􀂄Salmonella spp. 􀂄G-rezistentní tyčky 􀂄Candida spp. 􀂄nebo jen dysmikrobie

51 Predisponující faktory
Antibiotická léčba v průběhu léčby 7-10x vyšší riziko vzniku CDI po ukončení přetrvává 3x vyšší riziko (3 měsíce) Vysoké riziko:chinolony, cefalosporiny, širokospektré peniciliny, klindamycin Nízké riziko:Aminoglykosidy, kotrimoxazol, penicilin, tetracykliny, tigecyklin Výskyt CDAD i po přípravcích in vitro účinných (glykopeptidy…) Věk > 65 let 5 - 10x vyšší incidence Přidružené chronické nemoci chronické renální onemocnění, onkologické onemocnění, stavy spojené se snížením imunity Hospitalizace sdružuje několik rizikových faktorů nozokomiální přenos 51

52 Incidence CDI ve světě Výskyt infekcí způsobených C
Incidence CDI ve světě Výskyt infekcí způsobených C. difficile v jednotlivých věkových skupinách v USA, 2000–2005 Zilberbergetal. Emerging Infectious Diseases 2008

53 Klinický obraz - akutní průjmové onemocnění (nespec.)
- APO + meteorismus, bolesti břicha, subileus, leukocytóza (smrtnost 10-15%) - toxické megakolon (smrtnost %)

54 Symptomatologie CDI Klinické projevy: Široké spektrum příznaků, nejčastěji den ATB léčby, profuzní průjem, někdy i s hlenem a krví 50 – 60 %, febrílie %, bolesti břicha, meteorismus, někdy susp. inkontinence (jen malé porce stolice) nausea, anorexie, okultní krvácení, hypolbuminémie, dehydratce, celkové vyčerpání, apatie peritoneální dráždění, toxické magakolon, perforace, sepse, septický šok Příčiny rozdílných klinických projevů infekce CD: Rozdílné faktory virulence, rizikové faktory nemocného (komorbidity), hladina cirkulujících IgG a lokálních IgA proti toxinům…

55 ATLAS – klinický skórovací systém pro CDI
Hodnocení klinického stavu Parametr 0 bodů 1 bod 2 body Věk < 60 let 60-79 let ≥80 let ATB v průběhu CDI Ne -- Ano Leukocytóza < – > Albumin >35 g/l 26-35 g/l ≤ 25 g/l Sérový kreatinin ≤ 120 μmol/l μmol/l ≥ 180 ųmol/l A = Age (věk) T = Treatment with systemic antibiotics L = Leukocyte count A = Albumin S = Serum creatinine vytvořený pro studii s fidaxomicinem ke zhodnocení účinnosti léčby (967 pacientů) hodnotí 5 rizikových faktorů v okamžiku stanovení diagnózy CDI Chopra et al, IDSA, 2010

56 Rekurence - Relaps (mikroby či spóry zůstaly v GIT)
- Recidiva (nová infekce zvnějška) Vysoká vnímavost k rekurenci trvá, dokud se neobnoví mikroflóra v GIT. Obvykle do 2 měsíců po předchozí atace. Pravděpodobnost po 1. atace % Pravděpodobnost po 2. atace %

57 Diagnostika CDI Provádět jen při klinickém podezření na CDI, ne u bezpříznakových osob! - Laboratorní – mikrobiologická pro diagnostiku střevních infekcí vyvolaných CD je zásadní průkaz toxinů !!! - Endoskopická – kolonoskopie, sigmoideoskopie - Radiografická –nativní RTG břicha, CT

58 Odběr, transport, uchovávání vzorku
- odběr minimálně 2 ml stolice do kontejneru - rychlý transport do laboratoře, optimálně do 2 hodin (labilita toxinů) - pokud nelze, uchovat při chladničkové teplotě 5ºC (max. 48 hod) - pro dlouhodobé zachování aktivity toxinů nutné zmrazení na -70ºC

59 Laboratorní diagnostika
- Průkaz cytotoxicity na tkáňové kultuře cytotoxických esejí (CCA) - Průkaz toxinů vyšetřovat oba toxiny! vysoce specifické, ale senzitivita 60-80% - Průkaz GDH (specifický antigen) vysoká negativní prediktivní hodnota - Kultivace 2-3 dny, citlivost 99% - PCR

60 Laboratorní diagnostika a terapie CDI - DP ČR (2012) - Guidelines EU (2013)
Průkaz toxinů - oba toxiny Průkaz GDH - specifický antigen glutamát dehydrogenáza TECHLAB® C. DIFF QUIK CHEK COMPLETE Rychlá membránová enzymová imunoanalýza

61 Laboratorní diagnostika
Vzorek stolice GDH neg GDH poz. CDI neg. toxiny neg. toxiny poz. kult. neg. kult. poz. CDI poz. PCR neg. PCR poz. CDI neg. CDI poz.

62 Terapie CDI Obecné zásady:
Doporučené postupy v léčbě ESCMID – 2009, SHEA, IDSA -2010, ČR DP CDI 2012 Obecné zásady: Pokud možno přerušení antibiotické léčby, nebo náhrada méně rizikovým přípravkem Náhrada tekutin a elektrolytů Neléčit kolonizaci Nepoužívat přípravky tlumící peristaltiku

63 Aktualizace doporučení v léčbě
CDI ESCMID 2013

64 Schéma terapeutických doporučení CDI – ESCMID 2013 – Clin. Microbiol
Schéma terapeutických doporučení CDI – ESCMID 2013 – Clin. Microbiol. Infect. 2013

65 Schéma terapeutických doporučení CDI – ESCMID 2013 – Clin. Microbiol
Schéma terapeutických doporučení CDI – ESCMID 2013 – Clin. Microbiol. Infect. 2013 - lehké infekce - metro, pak vanko, a už je přípustný i fida - 1.rekurence + závažné stavy - vanko, fida - opakované rekurence – fida, vanko spíš ne a metro už vůbec ne U rekurencí a závažných forem už metro vůbec nedávat!

66 Další léčebné možnosti
rifaximin p.o.,2x 200 mg teikoplanin p.o., 2x mg (≈ VAN) tigecyklin i.v.,2x 50 mg (úvod 100 mg) probiotika Saccharomyces boulardii infuze Ig i.v., mg/kg fekální bakterioterapie (sonda nebo klysma) nitazoxanid, kys. fusidová, ramoplanin, specifické Ig