Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu

Prezentace na téma: "Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu"— Transkript prezentace:

1 Název školy Základní škola a Mateřská škola Tatenice Číslo projektu CZ. 1.07 Název šablony klíčové aktivity Inovace a zkvalitnění výuky v oblasti ICT Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací období 3. Předmět Český jazyk Téma hodiny Klasické balady Označení OP VK (III/2) – Čj/6 – 15 Vyučující Mgr. Michal Oblouk

2 KAREL JAROMÍR ERBEN KYTICE
KLASICKÉ BALADY KAREL JAROMÍR ERBEN KYTICE

3 KAREL JAROMÍR ERBEN (1811 – 1870)
český historik, právník, archivář, spisovatel, básník, překladatel a sběratel českých lidových písní a pohádek; představitel literárního romantismu KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH sbírka 13 lyrickoepických balad, která poprvé vyšla v roce 1853 člověk se zde střetává s nadpřirozenými silami hlavní roli hrají ženy zabývá se otázkou lidských vztahů, v nichž ho zajímá problém viny a trestu - konflikty v lidském životě vznikají narušením základních vztahů a zákonů mezi lidmi za každou vinu přichází, často nepřiměřený, trest - člověk je bezmocný proti přírodním silám, jež ho obklopují

4 K Y T I C E Kytice Poklad Svatební košile Polednice Zlatý kolovrat
Štědrý den Holoubek Záhořovo lože Vodník Vrba Lilie Dceřina kletba Věštkyně

5 KYTICE báseň odůvodňuje, proč se celá knížka jmenuje Kytice sbírka je prý uvita ve skrovnou kytici z květů mateřídoušky, vyrostlé na matčině hrobě (matčina duše se vtělila ve kvítek, aby potěšila opuštěné děti) osiřelé děti pak z jejích kvítků čerpaly útěchu

6 POKLAD Je Velký pátek. Žena, spěchající s dítětem do kostela, objeví skálu, která se otvírá jednou za rok a je v ní ukryto veliké bohatství. Žena vejde dovnitř. Položí dítě na zem a plní šátek poklady. Doběhne s ním domů, vrátí se zpět, dítěti vhodí pár zlaťáků do klína. Opět se vrátí domů, tam se ale všechny zlaťáky promění v kameny a hlínu. Najednou si vzpomene, že tam nechala dítě, ale když se chce potřetí dostat do skály, je vchod uzavřen. Žena propadne zoufalství. Musí tedy čekat rok a po roce se opět vypraví ke skále, kde najde dítě živé a zdravé. Pokladu už si ani nevšimne a utíká s dítětem domů.

7 SVATEBNÍ KOŠILE Mladá žena se stále modlí za svého milence, který je v cizině už mnoho let a stále se nevrací. Žádá v modlitbách pannu Marii, aby raději zkrátila její život, než aby ji nechala žít samotnou bez jejího milého (zbytek její rodiny je již mrtev). Jednou za jasné noci jsou její modlitby vyslyšeny a její milý ji láká ven pod záminkou, že si ji konečně vezme za manželku. Ona se nechá přemluvit, jde s ním a na cestu si vezme růženec, křížek na krk a modlitební knihy. A když jdou, její milý si všimne, že s sebou nese modlitební knihy. Přemluví ji, aby je zahodila, protože je prý zpomalují. Ona mu vyhoví a rázem jsou o deset mil dále. Po několika dalších mílích si všimne, že jeho milá má růženec za pasem. Vezme jí ho, zahodí a rázem jsou o dvacet mil dále. Jdou a jdou, až si opět všimne, že ona má na krku křížek. Křížek jí utrhne, zahodí a rázem jsou skokem o třicet mil dále. Když dorazí na místo, všimne si žena, že dorazili k hřbitovu a její milý je vlastně živoucí mrtvola. Lekne se a lstí ho donutí přelézt hřbitovní zeď jako první a snaží se mu utéci. Když zjistí, že mu neuteče, snaží se schovat v márnici, kde leží umrlec. Její milý ji dostihne a třikrát se snaží přemluvit mrtvého, aby sundal ze dveří závoru. Třikrát se mrtvý probudí, ale ona jej pokaždé uspí modlitbou, a když po třetím uspání zakokrhá kohout, ví, že jí už mrtvý neublíží. Jen košile, které si s sebou nesla, jsou ráno roztrhané a rozházené po všech hrobech na hřbitově.

8 POLEDNICE Matka stojí u kamen a vaří pro svého muže oběd. Jejich dítko zlobí a matka mu hrozí, že na něj zavolá polednici. Dítě nedbá jejího varování a zlobí dál (zahazuje hračky). Matka to už nevydrží a polednici skutečně zavolá. Ta přijde do chalupy a chce si zlobivé dítko vzít, jeho matka se však o něj bojí a přivine jej pevně k sobě. Po chvíli, když polednice nechce odejít, matka upadne do mdlob. V tom okamžiku přichází otec z práce domů na oběd. Když vidí, co se stalo, matku s obtížemi vzkřísí, ale dítě matka vlastním objetím udusila.

9 ZLATÝ KOLOVRAT Balada je rozdělená do šesti částí. V první je král na lovu v lese. Zabloudí, zabuší na dveře chalupy, aby mu dali napít. Otevře mu nádherná dívka. Král ji požádá o ruku, dívka mu ale sdělí, že stran toho musí požádat její nevlastní matku, která je i s její nevlastní sestrou ve městě. V druhé části se král vrací, dveře chalupy mu otevře ohyzdná babizna. Král se jí představí a požádá ji o ruku její nevlastní dcery. Babizna mu nabídne svou vlastní dceru, král odmítne a přikáže jí, aby druhý den na hrad přivedla svou nevlastní dceru. Matka i obě sestry tedy odejdou přes les na královský hrad, nevlastní dceru (Doru) ale po cestě zabijí, vyloupnou jí oči a usekají "hnáty", které odnesou s sebou. Vlastní dcera se pak vydává za nevlastní (jsou si k nerozeznání podobné), král si ji vezme, po čase ale odjede do boje. Zatím uloží své ženě, aby "pilně předla". "Stařeček nevídaný" ale najde v lese tělo a vyšle "své pachole" na hrad, aby vyměnilo useknuté nohy za zlatý kolovrat. Když pachole nohy přinese, pošle je stařeček znovu se "zlatou přeslicí", kterou má vyměnit za ruce. I tu pachole přinese. Do třetice stařeček pošle pachole do hradu se "zlatým kuželem", který má vyměnit za oči. Poté Doru zase "složí" a oživí ji živou vodou. Král se vrací z války a ptá se své ženy, zda dodržela jeho přání a předla. Žena mu předvádí zlatý kolovrat, král ji žádá, aby na něm upředla zlatou nit. Žena jeho přání vyhoví, kolovrat ale svým vrčením prozradí, že žena zabila svou sestru a spolu se svou matkou podvedla krále. Král se zděsí a vydá se hledat do lesů Doru. V šesté části král Doru nalezne a vezme si ji za ženu, zatímco jak matku, tak sestru nechá velmi krutě potrestat: dá jim vyloupnout oči, usekat končetiny a hodit to všechno vlkům. Zlatý kolovrat zmizí.

10 ŠTĚDRÝ DEN Mladá žena přede těsně před adventem len a přeje si ženicha. Ženich opravdu přijde a dívka si začne šít svatební košili. Druhá část popisuje staré vánoční zvyky, které se dodržovaly (chození k jezeru, házení potravin domácím zvířatům). Ve třetí části se objevují dvě dívky, Hana a Marie, které potká opačný osud. Obě se podle tradice dívají do jezera, aby se dozvěděly, co je čeká. Jednu čeká štěstí a druhou smrt. Zatímco se Hana ve čtvrté části vdá za švarného jinocha, Marie podle věštby z jezera zemře. V páté části se opakuje děj části první. Pouze je zde navíc oplakávání Marie.

11 HOLOUBEK U hřbitova oplakává mladá vdova svého zesnulého manžela. Když tu jede okolo mladý muž, který jí nabídne, aby se stala jeho ženou. Do měsíce se konala svatba (veselá a hlučná). Nový manžel k sobě tiskl svou manželku a povídal jí, že nebožtík již ničeho neslyší, nemůže se v hrobě otočit a ani z mrtvých vstát. Ale jak běžel čas, na místě hrobu prvního manžela vyrostl statný dub, na kterém sedával holoubek. Pokaždé, když sem žena přišla, holoubek smutně vrkal. Připomínal tím ženě její vinu - že totiž svého prvního manžela ve skutečnosti otrávila. Jednoho dne to žena již nemůže vydržet a sama se utopí v blízkém potoce.

12 ZÁHOŘOVO LOŽE Světem putuje poutník. Lidé ho zvou k sobě, protože na něm vidí jeho zármutek, ale on nechce. Putuje dál a dojde k loupežníkovi Záhořovi. Ten ho chce zabít, ale když vyslechne poutníka, nechá ho žít pod podmínkou, že mu přinese zprávy z pekla, kam se poutník chystá kvůli tomu, že jeho otec upsal jeho duši Ďáblu kvůli penězům, když byl poutník ještě nenarozený. Po roce, kdy se poutník nevrací, si to začíná loupežník vyčítat. Ale v tom okamžiku se ozve poutníkův hlas se slíbenými zprávami. Poutník Záhořovi vypráví o tom, jak Ďábel nechtěl Satanovi dát úpis sepsaný s poutníkovým otcem, mučil ho kvůli tomu a až díky tomu, že ho Satan chtěl uvrhnout do Záhořova lože, což byl nejhorší trest přichystaný pro samotného Záhoře, Ďábel úpis poutníkovi vydal. Když to Záhoř slyšel, vyzpovídal se poutníkovi ze svých hříchů a prosil o odpuštění. Poutník zabodl loupežníkův kyj do skály a řekl mu, že u tohoto kyje musí být a prosit o odpuštění tak dlouho, než se pro něj poutník vrátí. Jeho návrat nastane po devadesáti letech a přijde i se svým mladým pomocníkem. Přišli na místo, kde poutník zanechal Záhoře. Ale tam je jen jabloň a pařez. Když se mladík snažil utrhnout jablko z jabloně, pařez se proměnil v loupežníka, který mu zakázal jablko utrhnout. Jakmile poté spatřil poutníka, ze kterého byl biskup, nabídl mu zlaté plody z jabloně. Vždyť on sám jej zasadil. Biskup sdělí Záhořovi, že mu bylo odpuštěno a můžou společně odejít z tohoto světa. Záhoř se promění v hromádku popela a starý poutník také umírá. Nakonec se nad mladíkem vznáší dvě bílé holubice, které se vydávají vzhůru.

13 VODNÍK Vodník sedí na vrbě u jezera a šije si svatební oblečení. Mezitím se mladá slečna z nedaleké vísky rozhodne, že si v jezeře vypere prádlo. Její matka ale měla zlý sen a o svou dceru se bojí. Nechce ji k jezeru pustit. Dcera však nedbá matčina varování a jde opravdu prát. Jakmile namočí první kus prádla, stáhne ji voda pod hladinu. Vodník se jí násilím zmocní a učiní ji svou ženou. Od té doby s ním musí žít v jeho vodní říši. Je velmi nešťastna. Jedinou radost jí přináší její (a vodníkovo) malé dítě. Po nějaké době se jí zasteskne po matce a prosí vodníka, aby ji směla navštívit. Vodník je zásadně proti, ale po dlouhém přesvědčování a mnoha podmínkách jí přece jen dovolí jít. Dítě však musí zůstat v jezeře jako záruka, že se žena vrátí. Když dcera spatří matku, zapomene na všechny dohody i na dítě a schová se před vodníkem u matky v chalupě. Když se dlouho nevrací, vodník si pro ni přijde. Matka ji ovšem odmítne vydat a vodníkovi neotevře. Vodník zkouší všemožné výmluvy, jen aby se mu manželka vrátila. Marně. Vodník ji tedy upozorní, že dítě pláče. Kvůli dítěti dcera zvažuje návrat, ale matka jí nedovolí odejít a vodníkovi odpoví, aby přinesl dítě do chalupy. Vodník pak dítě skutečně přinese; nejprve mu však utrhne hlavu a jeho zkrvavené ostatky pohodí na práh.

14 VRBA U snídaně se manžel ptá své ženy, proč je přes den úplně zdravá, ale přes noc je jako tělo bez duše. Žena odpovídá, že je to její prokletí, na které není lék a poradí mu, ať se raději dál neptá. On se ale přesto vydá za její sudičkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se v noci mění na duši stromu (vrby). Muž se nechce s vrbou dělit o svou ženu a rozhodne se strom pokácet. Ale jakmile strom porazí, umírá jeho žena jako podťatá. Muž se zděsí svého činu a chce jej napravit. Duše jeho ženy mu poradí, aby dal z vrbového dřeva zhotovit kolébku pro jejich dítě a aby zasadil její proutí podél vody. Až dítě povyroste, bude si z vrby moci dělat píšťalky, a jeho matka tak bude stále s ním.

15 LILIE Dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, kde bývá plno nářku, ale chtěla do lesa, aby jí ptáčci zpívali. Na jejím hrobě vyrostl květ bílé lilie, a když ji někdo uviděl, hned ji chtěl. Místní pán se vydal na hon, potkal bílou laň, už se ji chystal zabít, když si všiml lilie. Poručil sluhovi, aby ji vykopal a na jeho zahradě střežil. Třetí den sluha budí pána, že lilie chodí po sadě a podivně mluví. Ona se obává slunečních paprsků, pán ji tedy nabídne úkryt, když se za něj vdá. Dobře se měla a syna mu dala, přišel ale královský posel, že pán musí do boje. Loučí se se svou ženou a jejím strážcem určuje svou matku. Ta si ale přála její smrt, takže nechala, aby se k ní dostalo slunce. Když se pán vrátil, jeho žena i syn byli mrtví. Hněvá se na matku a přeje jí to, co ona jemu udělala.

16 DCEŘINA KLETBA Dcera stařeny zabila své dítě a je smutná. Jako řešení zvolila oprátku a proklela zrádného milence. Po otázce „A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?“ proklela mladá vražedkyně svoji matku za to, že ji vychovávala příliš volně.

17 VĚŠTKYNĚ Jedná se o závěrečnou báseň sbírky, je považována za její myšlenkový vrchol. Ožívají v ní dávná proroctví, pojednává o budoucnosti českého národa, o věštkyni, která věští o Přemyslu Oráčovi, Libuši a jiných historických událostech českého národa.

18 ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Jarom%C3%ADr_Erben