Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ PísekČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Střední průmyslová škola a.

Prezentace na téma: "Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ PísekČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Škola: Střední průmyslová škola a."— Transkript prezentace:

1 Digitální učební materiál Název projektu: Inovace vzdělávání na SPŠ a VOŠ PísekČíslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0010 Škola: Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola, Písek, Karla Čapka 402 Předmět:CJLRočník: 1. Téma: Psaní i/y po souhláskách Tematický okruh: Pravopis Jméno autora: Mgr. Hana MaříkováDatum tvorby: září 2013 Kód materiálu: OPVK_1.5_DUM_III/2_CJL_MA003 Soubor: 09VYSTUPY/VY_32_INOVACE_CJL_MA003 Anotace: Opakování grafické stránky jazyka, rozdělení hlásek a psaní i/y po souhláskách

2 Hlásky samohlásky (vokály) – krátké, dlouhé, dvojhlásky (au, ou) v českém jazyce je 5 samohlásek, ty tvoří slabiky souhlásky (konsonanty) –tvrdé, měkké, obojetné v českém jazyce je 25 souhlásek, z toho 1 souhláska je tvořena ze 2 písmen – jde o spřežku ch R, L tvoří slabiky

3 Hlásky i/y patří mezi samohlásky označují hlásku jedinou kdy se píše které i/y, určují Pravidla českého pravopisu po vyjmenovaných slovech vždy y/ý

4 Historie a vývoj původně se hlásky i a y lišily výslovností, v současné době se rozdíl zachoval již jen v některých nářečích vyjmenovaná slova byla odedávna součástí Pravidel českého pravopisu a uváděna byla ve vydáních z let 1902, 1913, 1941, 1957, 1993 jako nejstarší zdroj jsou uváděna Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví z roku 1902, jejichž autorem byl Jan Gebauer. Seznam vyjmenovaných slov uváděný ve školních učebnicích se časem vyvíjí. Zastaralá slova jsou nahrazována živějšími slovy s týmž kořenem, jsou doplňována chybějící slova, jsou přidávána příbuzná slova. Seznamy vyjmenovaných slov bývají zpravidla doplňovány i příklady příbuzných slov, zaměnitelných nepříbuzných slov a nevyjmenovaných slov, v nichž často lidé dělají chyby.

5 Vývoj souhlásek S, Z, C ještě podle bratrského pravopisu byly hlásky S, Z a C tvrdé Josef Dobrovský v Zevrubné mluvnici jazyka českého (1809) překlasifikoval C na měkkou souhlásku, S a Z na obojetné

6 Historie souhlásky C lingvisté ve 2. polovině 20. století upozorňovali na mýlku v Dobrovského klasifikaci, neboť dle nich je C ve skutečnosti obojetnou souhláskou podle aktuálně platného pravopisu je c měkká souhláska a ve slovech českého původu se píše po C tvrdé y jen ve dvou typech případů: podstatná jména podle vzoru hrad končící v prvním pádu na C tácy, kecy a přídavné jméno bezkopcý

7 Souhláska C dnes měkká pokud by v budoucnu C bylo překlasifikováno na obojetnou souhlásku, což jazyková poradna ÚJČ považuje za odůvodněné a možné, dotklo by se to především slov podle vzorů předseda a žena (Nohavica, skica), které by pak nepodléhaly měkkým podvzorům, a to dosud podléhají, a řídí se tak měkkou souhláskou C 1. p. Nohavica 1. p. skica 2. p. Nohavici,… 2. p. skici,… mn. č - skici

8 - po písmenech, která označují měkké souhlásky, se píše měkké i/í např. živý, žít, široký, šít, čistý, čítanka, řidič, říkat, cizí, cítit, jitro, jízda, divoký, dítě, tisk, tíseň, nit, nízko - POZOR na souhlásku C, po které se píše v některých slovech cizího původu tvrdé y (cyklón, Cyril, cynik, cylindr, cyklista,…) Měkké souhlásky

9 Tvrdé souhlásky - po písmenech, která označují tvrdé souhlásky, se píše tvrdé y/ý např. hynout, hýbat, chytat, chýše, kynout, kýta, ryba, rýč, dychtit, dýha, ty, týkat se, nynější, nýbrž - výjimkou jsou citoslovce (kikirikí, hihihi), slovesa od citoslovcí odvozená (hihňat se, chichotání) a slova cizího původu (chlorid, historie)

10 Obojetné souhlásky po písmenech, která označují obojetné souhlásky, se píše v některých případech měkké i a někdy tvrdé y platí následující pravidla

11 Psaní i/í v příponách - v příponách píšeme po obojetných souhláskách měkké i/í (např. zlobit, malina, maminka, babička, kozička, psík, překvapivý,…) ALE - výjimku tvoří několik případů zařazených mezi vyjmenovaná slova (např. brzy, slepýš, Ruzyně )

12 Psaní i/í v kořenech slov a v předponě vy- /vý v kořenech slov píšeme po obojetných souhláskách ve většině případů měkké i/í (např. bída, lidé, míč, síla, víra, zima,…) jen v tzv. vyjmenovaných slovech píšeme v kořenu y/ý (např. bylina, lyže, myš,…) v předponě vy-/vý- píšeme vždy tvrdé y/ý (např. výstava, vyletět, výlet,…)

13 Zdroje STYBLÍK, Vlastimil. Cvičení z pravopisu pro větší školáky: pro žáky druhého stupně ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2005, 160 s. ISBN 80-723-5303-9. Lubomír Šára: Málotřídní škola - přípravy na vyučovací hodiny Český jazyk » Gramatické učivo » Tvrdé a měkké souhlásky. In: [online]. [cit. 2013-09-17]. Vyjmenovaná slova. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-09-17].