Tkáně. Evoluční původ tkání  Vznikájí na základě specializací souborů buněk pro určitou funkci  Nejjednodušší metazoa –bez souměrnosti, funkce tkáně.

Prezentace na téma: "Tkáně. Evoluční původ tkání  Vznikájí na základě specializací souborů buněk pro určitou funkci  Nejjednodušší metazoa –bez souměrnosti, funkce tkáně."— Transkript prezentace:

1 Tkáně

2 Evoluční původ tkání  Vznikájí na základě specializací souborů buněk pro určitou funkci  Nejjednodušší metazoa –bez souměrnosti, funkce tkáně vykonávaná soubor nediferencovaných, pouze specializovaných buněk (vločkovci, houbovci - Porifera)  Složitější – pravé tkáně (můžeme odlišit soubory buněk stejné stavby a funkce uspořádaných do nejméně dvou vrstev)- souvisí s diferenciací tkáně

3  Buňky -Fce tkání je daná vlastnostmi buněk -Vznik tkání – přísně regulovaný proces (migrace a diferenciace buněk) -Tkáně obsahují buňky pouze jednoho typy a sdružují se v orgány -Buňky v tkáních (i mezi tkáněmi) navzájem propojeny – buněčná adheze a b. spoje Složky tkání

4  Mezibuněčné spoje -Gap junctions: propojení cytoplasem -Tight junctions: izolace apikální strany od basální -Desmosomy – adheze buněk na buňky -Hemidesmosomy – adhese buněk na extracelulární hmotu -Buněčné spoje: navázané na cytoskolet a signalizační proteiny  FCE: 1, integrita tkání 2, převod signálů mezi buňkami 2, převod signálů mezi buňkami 3, diferenciace 3, diferenciace

5

6 Složky tkání  Mezibuněčná hmota : -sekretovaná buňkami do vnějšího prostředí -Tkáňový mok - voda + sole + jednoduché metabolity + rozpustné proteiny -Proteiny nerozpustné, tvořící proteinovou síť – mají stavební funkci, na typu proteinů jsou závislé mechanické vlastnosti: elastiny x kolageny x keratiny -Anorganický materiál nerozpustný: hydroxylapatit, uhličitan vápenatý … složky kostí

7

8 Diferenciace buněk  V závislosti na expresi genů  Řízena okolím Tkáňově specifické antigeny  V ranné embyrogenezi Řízena přímo geneticky

9 Rozdělení tkání dle funkce  Tkáně krycí – pokryvají a chrání povrchy vnitřní i vnější, dále dělíme dle funkce (krycí, resorpční, vyměšovací…) a nebo stavby (jednobuněčný x vícevrstevný, rohovatějící…)  Tkáně pojivové – sem patří vše co v organismu spojuje – od krve přes šlachy až po kosti  Tkáně smyslové – spojené neodlučně s nervou tkání, sběr informací  Tkáně nervové – přenos a vyhodnocení informací, reakce na podněty  Tkáně svalové – motorická funkce

10 Rozdělení tkáňí dle původu  Ektoderm -epitely,nervy smysly  Endoderm - trávení  (mesoderm) - pojiva, svaly

11 Tkáně krycí - epitely  Může vznikat ze všech tří zárodečných listů  Je tvořena těsně nahloučenými buňkami s výraznou polarizací (jádro u basalní laminy) a s velkým počtem spojek mezi buňkami

12  Epitelové tkáně a. jednovrstevný dlaždicový epitel b. jednovrstevný kubický epitel c. jednovrstevný válcový (cylindrický) epitel d. cylindrický řasinkový epitel e. vícevrstevný kubický epitel f. vícevrstevný dlaždicový (nerohovějící) epitel g. vícevrstevný dlaždicový (rohovějící) epitel h. tzv. přechodný epitel (mění tvar podle náplně) - stěna prázdného dutého orgánu i. tzv. přechodný epitel (mění tvar podle náplně) - stěna plného dutého orgánu

13  Epitely můžeme třídit podle různých hledisek: tvaru, podle počtu buněčných vrstev a hlavních funkcí.  Tvar epitelových buněk může být plochý (dlaždicový), cylindrický, kubický, nebo může měnit tvar podle náplně dutého orgánu vystlaného sliznicí, jejíž povrchovou vrstvu vždy tvoří epitel. Plochý epitel vystýlá např. hrudní a břišní dutinu, krychlový epitel tvoří hlubší vrstvy pokožky, válcový epitel opatřený řasinkami je typický pro dýchací cesty. Epitel měnící svůj tvar, tzv. přechodný epitel je typický pro vývodné močové cesty.  Podle počtu vrstev rozlišujeme jednovrstevné a vícevrstevné epitely.  Jednovrstevný (dlaždicový) epitel vystýlá např. vnitřní povrch cév nebo vnitřní povrchy nejmenších žlázových vývodů.  Vícevrstevný epitel (dlaždicový) je typický pro stavbu povrchní vrstvy kůže. Tzv. přechodný vícevrstevný epitel je složen z několika vrstev různě velkých buněk, schopných měnit tvar v závislosti na změně objemu orgánu, které vystýlají.  Podle funkce, kterou epitel vykonává, rozeznáváme:  Krycí a výstelkový epitel chrání vnější a vnitřní povrch těla a orgánů. Krycí epitel (vícevrstevný dlaždicový) je velmi odolný proti mechanickým, tepelným a chemickým vlivům. Tvoří např. pokožku. Výstelkový válcový epitel pokrývá vnitřní povrch trávicí trubice.  Žlázový epitel je sestaven z buněk schopných přijímat látky, zpracovávat je a vytvořený produkt vylučovat. Žlázový epitel, obvykle vložený do vazivového pouzdra, tvoří funkční základ žláz. Exkreční žlázy vylučují odpadové látky (moč, pot apod.) a sekreční žlázy odevzdávají své produkty (obvykle bílkovinné povahy) do orgánových dutin (např. žaludeční šťávu).  Resorpční epitel tvoří buňky, které dovedou přijímat svým volným povrchem látky, zpracovávat je a transportovat do cév. Tento druh epitelu vystýlá vnitřní povrch dutých orgánů.  Smyslový epitel obsahuje buňky citlivé na fyzikální nebo chemické podněty, schopné transformovat a předávat podráždění dále. Smyslový epitel tvoří buňky oční sítnice, sluchové buňky vnitřního ucha atd.

14 Tkáň nervová  Tvořena neurony a gliovými buňkami  Nervové buňky – tělo neuronu, dendrity + 1 axon (neurit)  Gliové buňky: podpůrná funkce (mikroglia, astrocyty, Schwanovy buňky…)

15  Fyziologickým základem činnosti nervové tkáně je schopnost přijímat, vytvářet a vést vzruchy. Základní stavební a funkční jednotkou nervové tkáně je neuron. Neurony se obvykle vzájemně kontaktují (dotýkají se) a vytvářejí složité řetězce (sítě). Mohou být spojené s výkonnými orgány (svaly) nebo spojovat přijímače (receptory, smysly, čidla) s centrálním nervovým systémem.  Neuron se skládá z vlastního těla nervové buňky a z jejich výběžků - výchlipek těla neuronu. Výběžky jsou dvojího druhu - axony a dendrity.

16  Axon vede odstředivě, např. od těla neuronu ke svalu. Tento výběžek je obvykle značně dlouhý, ale je velmi tenký. Větví se až na svém konci.  Dendrity jsou krátké, většinou bohatě rozvětvené výběžky, vedoucí dostředivě, např. od receptoru (čidla) k tělu buňky. (Za „střed“ považujeme tělo neuronu, kde je mj. jiné uloženo i buněčné játro.)  Základní stavba nervové buňky i jejich výběžků odpovídá stavbě většiny buněk jiných tkání. Na ribosomech neuronů probíhá vydatná tvorba bílkovin, dosahující až úrovně tvorby bílkovin žlázovými buňkami.  Výběžky nervových buněk - axony i dendrity, jsou vychlípeninami těla neuronu; jsou proto na svém povrchu kryty buněčnou membránou a vyplněny cytoplasmou s buněčnými organelami. Výběžkům neuronů říkáme také nervová vlákna.  Povrch některých výběžků je kryt myelinovou pochvou. Vodivost nervových vláken je závislá na síle této pochvy. Čím je vlákno silnější a čím silnější je jeho myelinová pochva, tím rychleji vede vzruchy.  V okolí nervových buněk a jejich výběžků jsou v centrálním nervovém systému buňky tvořící jakési výplňové "vazivo" nervové tkáně - gliové buňky. Gliové buňky vytvářejí vhodné prostředí pro činnost nervových buněk. Kromě podpůrné funkce zajišťují i výživu nervových buněk, tvoří obaly kolem jejich výběžků, a některé gliové buňky jsou schopné fagocytovat cizorodé látky; mají tedy také obrannou funkci.

17 Přenos signálu mezi neurony

18 Receprory smyslové tkáňě zrak  retinalní pigmentové epithelium (PE, 1), Müllerovy buňky(2), photoreceptory (5): tyčinky (3) čípky (4), horizontalní buňky (6), bipolarní buňky (9): tyčinkové (7) a čípkové bipolarní buňky (8), amakrinní buňky (10), ganglia nervová (11). Šipka značí směr dopadajícího světla

19 Sluch

20 Hmat

21 čich

22 Chuť

23 Poloha + pohyb

24 Tkáň svalová  Hladká svalová tkáň - z podlouhlých, vřetenovitých buněk vzájemně spojených jemným vazivem. Buňky obsahují ve své cytoplazmě myofibrily, jejichž kontrakcí se zkracuje i celá buňka. Svalovina tohoto typu tvoří nejčastěji stěny dutých orgánů.

25 Tkáň svalová  Kosterní, příčně pruhovaná svalová tkáň. - Základní jednotkou - svalová vlákna (skládají se do svazků spojených jemným vazivem).několik cm dlouhá. - Základní jednotkou - svalová vlákna (skládají se do svazků spojených jemným vazivem).několik cm dlouhá. Na povrchu vláken je membrána, která svojí stavbou v podstatě odpovídá buněčné cytoplazmatické membráně. Uvnitř, v cytoplazmě vláken leží myofibrily a jádra, mnohojaderná Na povrchu vláken je membrána, která svojí stavbou v podstatě odpovídá buněčné cytoplazmatické membráně. Uvnitř, v cytoplazmě vláken leží myofibrily a jádra, mnohojaderná

26 Tkáň svalová  Srdeční svalovina tvoří střední vrstvu srdeční stěny.  příčně pruhované svalové tkáně složená z jednotlivých propojených buněk (interkalární disky, synchronizace)

27 Tkáně pojivové  Dělíme podle extracelulární matrix na: -Trofické (krev, Lymfa) -Vaziva (řídká retikulární -> hustá) -Chrupavky (hyalinní, vazivová, elastická) -Kosti (fibrilární a lamelární)

28 Kost

29 Chrupavka  Chrupavka je složená z chrupavčitých buněk (chondrocytů), mezibuněčné hmoty hlavně v podobě vláken (kolagenních a elastických). Povrch pokryt vazivem (perichondrium).  Hyalinní (kloubní, sklovitou) chrupavku: kromě buněk a mezibuněčné hmoty jsou velmi tenká kolagenní vlákna (nebuněčná složka převládá). Kryje kloubní povrchy kostí a tvoří chrupavky stěny dýchacích trubic. Nejrozšířenější typ chrupavky.  V elastické chrupavce převládají hojná a dobře viditelná elastická vlákna. Je pružná a ohebná. Tvoří podklad ušního boltce a hrtanové příklopky.  Vazivová chrupavka menší množství chrupavčitých buněk hlavně velmi silná kolagenní vlákna. Mezibuněčné hmoty je poměrně málo. Odolná na tlak a tah. Vyskytuje se v nitrokloubních a v meziobratlových destičkách.

30 Vaziva  Vazivo (vazivová tkáň) tvoří vazivové buňky (např. fibrocyty, tukové buňky aj.), kolagenní, elastická a retikulární vlákna a mezibuněčná beztvará hmota. Beztvará hmota je v podstatě koloidní roztok,který vyplňuje prostory mezi buňkami a vlákny. Podle poměrného zastoupení jednotlivých složek vaziva, rozlišujeme:  Tuhé vazivo, které obsahuje převážně kolagenní vlákna. Buněk i mezibuněčné hmoty je málo. Kolagenní vlákna jsou v nehotové podobě produkována vazivovými buňkami (fibroblasty). Kolagenní vlákna ve větších vrstvách nebo svazcích, podmiňují bělavou barvu vazů, šlach a kloubních pouzder, na jejichž stavbě se podílejí. Mechanicky je tuhé vazivo velmi pevné a odolné vazivo.  Řídké vazivo má málo vláken - převažují buňky a beztvará mezibuněčná hmota. Tento typ vaziva vyplňuje štěrbiny mezi orgány a proto se někdy označuje názvem vmezeřené  Elastické vazivo se vyznačuje převahou elastických vláken. Vazivových buněk je málo. Elastická vlákna jsou produkována také vazivovými buňkami, ale na rozdíl od kolagenních vláken jsou slabší. Jsou velmi pružná. Elastická vlákna převládají v některých vazech páteře, jinak jsou obvykle přimíšena ke kolagenním vláknům.  Tukové vazivo se skládá ze zvláštních vazivových buněk - tukových buněk, které jsou vyplněny buď jedinou nebo více drobnými kapkami tuku. Buňky jsou spojeny jemnými retikulárními vlákny do hrozníčkovitých útvarů, tukových lalůčků. Tukové vazivo formuje v podkoží a kolem některých orgánů tukové polštáře, které mají význam při řízení tělesné teploty a ukládání rezervních látek.  Lymfoidní vazivo tvoří sítě jemných retikulárních vláken a zvláštní rozvětvené vazivové buňky. Oka sítí lymfoidního vaziva jsou vyplněna lymfocyty (druh bílých krvinek). Lymfoidní vazivo je základem mízních uzlin.

31 Tkáňě v lahvi – tkáňové kultury  Příprava: separace buněk (hydrolasy) selekce buněk (na základě určitých znaků)  Pěstování (aseptičnost, výživa, zajištění podmínek)  použití

32 Kde hledat přednášky? https://portal.natur.cuni.cz/M embers/jirik/pedagogicka- cinnost/biologie-pro- biochemiky

33 Svalový stah http://www.youtube.com/wat ch?v=gJ309LfHQ3M