Eugen Oněgin Alexander Sergejevič Puškin Miroslav Řehoř.

Prezentace na téma: "Eugen Oněgin Alexander Sergejevič Puškin Miroslav Řehoř."— Transkript prezentace:

1 Eugen Oněgin Alexander Sergejevič Puškin Miroslav Řehoř

2 Alexander Sergejevič Puškin (1799-1837)‏ ruský básník, prozaik a dramatik Považován za zakladatele moderní ruské literatury Představitel revolučního romantismu Pocházel z šlechtického rodu Pro své svobodomyslné názory je dvakrát vyhnán do vyhnanství r. 1831 se stěhuje z Moskvy do Petrohradu, kde se setkává s budoucí manželkou N.N. Gončarovovou V souboji o svou ženu s jejím milencem je smrtelně zraněn

3 Puškinova díla Lyrika: Mnich Rusalka Slavík a růže Poemy: Ruslan a Ludmila Poltava Cikáni Román ve verších: Eugen Oněgin Prózy: Povídky nebožtíka Ivana Petroviče Bělkina Piková dáma Kapitánská dcera Dramata: Boris Godunov Rusalka Scéna z Fausta Pohádky ve verších: Pohádka o caru Saltánovi, o jeho synu, slavném a mohutném bohatýru Vitu Saltánoviči a o čarokrásné carevně Labuti

4 Eugen Oněgin Eugen Oněgin je vrcholným Puškinovým dílem. ruský romantismus (pol. 19. století)‏ znaky: individualismus, rozpor mezi ideálem a skutečností, nešťastná láska, kontrasty – proměny, Hlavní hrdina: nechce se přizpůsobovat společnosti, je vzpurný a netypický, samostatný, společnost ho nebere mezi sebe Konkrétně v tomto díle ukvapenost

5 Hlavní postavy Eugen (Evžen) Oněgin - mladý floutek z vyšší společnosti, veškerý čas tráví na bálech, plesích a krátkými vztahy s ženami, později však tichý, ironický, možná bezcitný muž, který se straní společnosti až ke konci zamilován, ale odmítnut Vladimír Lenskij - mladý básník, jediný Oněginův společník, naivní, ale hodný, zamilovaný do Olgy, dcery sousedky Larinové Taťána - mladá dívka, též dcera paní Larinové, také naivní,nebála se milovat, tichá, ale později věrná svému muži a ctící společenská pravidla Olga - dívka zamilovaná do Lenského - v knize je jistě více hrdinů, ale už nehrají v příběhu významnější roli

6 Děj Eugen je mladý hoch, který se rád baví. Později ho však přejde věčná zábava na plesích. Odjíždí na venkov, kde mu umírá strýc, po němž má dědit. Oněgin je lidmi titulován jako podivín a nezdvořilec. Vznikají tedy různé pomluvy. Jediný jeho přítel je Vladimír Lenskij, který je básník. Vladimír Eugena seznámí s rodinou Larinových a s jejich dcerami Olgou a Taťánou. Po Táňu je Oněgin ztělesněním dívčích snů o muži, a tak mu píše dopis. Je však odmítána a je velmi nešťastná. Naopak vzbudí žárlivost u Lenského, když „balí“ Olgu na jednom z plesů. V souboji Oněgin zvítězí a zabije Vladimíra. Po nešťastné smrti Eugen uniká a cestuje po Rusku. Jede také do Moskvy, kde potkává Taťánu, která se velmi změnila z jemné malé dívky v dospělou chladnou paničku z vysoké společnosti. Taťána je vdaná za generála. Oněgin zaslepený láskou píše Táně dopis, nyní je však odmítán on.

7 Analýza jazykového projevu kniha psaná verši, schéma se mění rozsáhlé popisy (postav, okolí)‏ úvahy, přirovnání v mnoha případech sloveso na konci verše Kniha je proložena různými moudry nebo motty významných spisovatelů, a to zejména na začátku každé hlavy spisovná a zastaralá slova, najdeme také přechodníky Kontrasty: proměna Oněgina a Taťány Komunikace s čtenářem Z počátku se kniha hůře čte, ale čtenář si zvykne. Je použita oněginská sloka, skládající se ze 14 veršů

8 Záměry autora Poukazuje na rozdíly mezi dřívějšími lidmi a dnešními (té doby), vychvaluje chování dřívějších lidí – i dnes Kritika společnosti – pomluvy, intriky…i dnes Poukazuje na život, jeho koloběh a hodnotu přátelství – úvahy dílo je nadčasové – chování společnosti příklady - četba

9 Vlastní zhodnocení Děj Výběr slov+ Kontrasty Některé popisy Rozsáhlé zdlouhavé popisy Zastřelení Lenského-

10 Struktura díla Dílo : 8 hlav Ke každé hlavě jedno hlavní téma. Všechna témata na sebe navazují,stále jedna hlavní dějová linie, která je „bržděná“ popisy, úvahami a autorskými poznámkami Z hlediska děje - chronologie př. četba

11 Citace PUŠKIN, Alexander Sergejevič. Eugen Oněgin. Přeložil Josef Hora.Ilustroval Josef Liesler.9.vydání. Praha:Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění,1956.300s. ISBN MINÁTOVÁ, Věra

12 Konec Zdroje http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana